Pointilismus barvy v bodech

Pointilismus je technika malby, která je kombinací malých od sebe vzdálených bodů základních barev a vytváří dojem složité barevnosti.

V 19. století v 80. letech se pomalu impresionismus zastavil a noví mladí umělci se snažili přijít s novými technikami, aby změnili celý styl. Nejdříve se jim říkalo neoimpresionisté. Pak kolem roku 1885 ve Francii se objevil ve Francii styl, který se nazýval pointilismus. Technika je založena na schopnostech vnímání oka a mysli, které míchají jednotlivé body do celé škály barev. Tahy mohou být kulaté, čtvercové (otisk štětce na plocho) nebo mírně protáhlé. Body jsou blízko sebe. Pokud se vzdálíte od plátna na dálku, sloučí se do souvislého obrázku. Pointilisté používali barevné schéma podle impresionistů, ale tahy štětcem používaly pouze jako body. To je hlavní rozdíl mezi zmíněnými proudy.

Nová metoda byla vynalezena Gergesem Seuratem a dále tímto stylem tvořil Paul Signac a Henry Edmond. Můžete však tuto metodu vidět u ranných děl Andyho Warhola. Pointilismus také spatříte u Vincenta van Gogha.

Smrt Seurata velmi zasáhl rozvoj neoimpresionismu. Jakmile se dozvěděl o smrti umělce Lucien Pissarro, napsal svému otci: „Pointilismus zemřel s ním.“

(JT), fotografie Wikipedie

Karel Škréta a jeho tvorba pro grafiku

Karel Škréta (1610 Praha 1674 Praha) je uznáván jako zakladatel české barokní malby a umělec evropského významu. Méně je již známo, že jako autor kresebných předloh pro rytiny sehrál zásadní roli při formování barokní grafiky v českých zemích.

Karel Škréta, zakladatel české barokní malby

Základní umělecké školení získal Škréta v Praze a v roce 1627 odešel za dalším poznáním do ciziny. Pobýval přes deset let ve Švýcarsku, Německu, a především v Itálii. Seznámil se s barokním stylem i novými grafickými druhy a tyto zkušenosti zúročil po návratu do Prahy. Od 40. let 17. století zde navrhoval grafické listy, které vynikají výtvarnými kvalitami, promyšlenou koncepcí a ikonografickým bohatstvím.

Díla zvolená pro komorní výstavu prezentují téměř všechny oblasti grafiky, do kterých zasáhl ⁠⁠–⁠⁠ knižní ilustrace, univerzitní teze, devocionální rytiny i podobizny. Škrétovy předlohy realizovali většinou renomovaní augsburští grafici, méně často pak pražští rytci.

Výstava v Národní Galerii potrvá do  4. 2. 2024

Zdroj: Národní galerie v Praze
Kurátorka: Petra Zelenková

Futurismus umělecký směr inspirován budoucností

Futurismus vznikl v Itálii mezi roky 1909 až 1915. Je odvozen od slova futuro=budoucnost.

Vůdčí osobností futurismu byl italský básník Filippo Tommaso Marinetti, který vydal futuristický manifest, který byl následně otištěn francouzsky v pařížském listu Le Figaro. V manifestu shrnul program v základních bodech: krása neklidu, rychlosti, boje poezie odvahy a revolty. Prakticky zde prezentoval triumf člověka s přírodou. Pojetí nové krásy: „Prohlašujeme, Že nádhera světa byla obohacena o novou krásu: o krásu rychlosti. Závodní automobil se svou kapotou ozdobenou tlustými trubkami podobnými hadům s výbušným dechem…, řvoucí automobil, který jako by se řítil po kartáčových nábojích, je krásnější než Niké ze Samothráky.”

V roce 1910 vydali podobný manifest i malíři a v roce 1912 architekti.

Brzy se dostal futurismus i do Ruska a tam byl velice populární. Zde se hnutí rozpadlo na dvě odnože kubofuturismus a egofuturismus.

Ideologicky byl futurismus nejednotný a postupně se k němu připojovaly prakticky všechny politické (především levicové – anarchisté, komunisté, …) skupiny. Za 1.  světové války byla aktivní skupina kolem časopisu Roma Futurista, která vystupovala proti Rakousku-Uhersku. V roce 1921 se Marinetti spřátelil s B. Mussolinim a roku 1924 se na kongresu futuristů přihlásil k fašismu, spolupráce s fašismem byla dovršena po Italském obsazení Habeše (Etiopie, 1934), které futuristé nejen schvalovali, ale i básnicky oslavili.

Jelikož jsme online časopis, který má ve svém názvu ART tedy umění. Představíme si pár významných malířů tohoto směru.

UMBERTO BOCCIONI (bočony) – *1882 – † 1916, narozen v Itálii. Byl to představil a hlavní teoretik futurismu. Jeho rané obrazy jsou ještě ovlivněny impresionismem, ale v Paříži přešel k futuristickým kompozicím, které oslavuji pohyb a rychlost. K rozvíjení futuristické myšlenky použil kubistické chápání prostoru, dynamikou barev a expresí své malby s přiblížil k abstraktnímu malířství

MARCEL DUCHAMP – *1887 – † 1968, z Francie. Byl ovlivněn futurismem a kubismem. V některých obrazech se zabýval analýzou simultánního pohybu.

GIACOMO BALA – * 1871 – † 1958, původem z Itálie se stal spoluzakladatelem futurismu. V roce 1910 podepsal Manifest futuristických malířů. V roce 1929 podepsal Manifest futuristické aeromalby – tento způsob malby byl typický pro tzv. „druhou vlnu futurismu“.

CARLO CARRÀ – *1881 – † 1966, narozen v Itálii. Je představitelem futurismu a později metafyzické malby. Jako futurista se snažil zatratit minulost a vyzdvihnout technologické pokroky a ve svých dílech se zaměřoval na budoucnost, mechanizaci a rychlost. Podepsal Manifest futuristických malířů.

BOHUMIL KUBIŠTA – *1884 – † 1918 pocházel z ČR. Z našich umělců své generace byl nejblíže k futuristickému zachycení pohybu a energie moderní doby.

VÁCLAV ŠPÁLA *1885 – † 1946, český akademický malíř, grafik a ilustrátor narozen v ČR. Mezi sběrateli je jedním z nejvyhledávanějších českých umělců moderního umění. Ač žil v Praze, na jeho obrazech se objevují motivy z venkova (venkovské dívky na poli, u rybníka, pradleny).

(JT)

fotografie: úvodní fotografie pixabay ostatní wikipeda, galerieobrazy.cz, wikiart, artmuseum.cz, galeriekodl.cz

Česká malířka TOYEN

Česká malířka a grafička Toyen, pod vlastním jménem Marie Čermínová, se narodila 21. září 1902 na pražském Smíchově. Své rodiny se zřekla, aby se osvobodila od své minulosti. Svůj záhadný pseudonym Toyen si zvolila, aby jí odpoutal od předsudků spojených s pohlavím.

V letech 1919 až 1920 Toyen chodila na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, vliv na její tvorbu mělo její seznámení se s Jindřichem Štýrským v roce 1922. Se Štýrským se Toyen přátelila až do jeho smrti v roce 1942, společně vytvořili zvláštní tvůrčí spojenectví, navzájem se inspirovali a doplňovali.

Toyen se stala v roce 1923 členkou avantgardní skupiny Devětsil. Členy Devětsilu byli mimo jiné také Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, Vítězslav Nezval, Jiří Wolker, Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek, Karel Teige, Jindřich Štýrský i Julius Fučík. V této době Toyen malovala převážně ve stylu pozdního kubismu a purismu, ale také naivního umění.

V roce 1925 odjela i se Štýrským do Paříže. Tam přibližně za rok vyhlásili vznik nového uměleckého směru, který nazvali artificialismus, který byl poetickou alternativou surrealismu. První výstava Toyen a Štýrského se konala v roce 1926 v Galerie de l’art contemporain v Paříži.

Toyen se v roce 1928 vrátila do Prahy, kde se začala více zabývat naukám surrealistů. V roce 1934 se stala jednou ze zakládajících členů Surrealistické skupiny, kde byl Karel Teige, Jindřich Štýrský a Jindřich Heisler. Spolupracovali se skupinou z Francie a v roce 1935 na pozváni do Prahy přijeli také André Breton a Paul Eluard, kteří skupinu podporovali a dávali jakési vzdálené duchovní vedení.

Po okupaci a nástupu druhé světové války byl přerušen vývoj avantgardního umění v Čechách. I Toyen tvořila v utajení a nevystavovala, její surrealistické dílo bylo nacisty považováno za zvrácené umění. Po skončení války krátce vystavovala, nicméně raději v roce 1947 opustila Československo a odešla s básníkem Jindřichem Heislerem do Paříže, kde zůstala až dokonce života. V Paříži dále vystavovala se surrealisty a stala se jednou z nejuznávanějších autorit tohoto hnutí.
Toyen patří mezi nejvýznamnější postavy českého surrealismu. Žila pro svou tvorbu osvobozena od konvencí tehdejšího života. Malování pro ni bylo přirozenou potřebou a sama se nikde neprosazovala a ani nepřizpůsobovala požadavkům galeristů, také se nenechala ovlivnit výtvarnými kritiky. Byla svobodnou osobností i ve vnímání sexuality. Svoje erotické kresby a obrazy začala malovat kolem druhé poloviny 20. let, kde v Československu takové umění bylo považované za dekadentní pornografii.
Toyen zemřela 9. listopadu 1980 v Paříži.

(JT)

Zdroj informací: www.artmuseum.cz
fotografie: Národní galerie Praha, Artplus.

Petr Brandl v Národní Galerii: Příběh bohéma

Výstava po více než padesáti letech přiblíží dílo nejvýznamnějšího umělce barokního umění v Čechách ⁠–⁠ Petra Brandla (1668 Praha ⁠–⁠ 1735 Kutná Hora). Představí jeho monumentální oltářní plátna, která jsou pro účel této výstavy restaurována, dále portrétní tvorbu a námětově velice zajímavé žánrové malby. Diváci také prvně zhlédnou Brandlova nově objevená díla.

Vlastní podobizna, zv. Lobkovická, NG

Výstava je koncipována jako vyprávění dvou paralelních příběhů: děl malíře a jeho života. Právě umělcův život, k němuž máme četné archivní doklady, je i pro dnešního diváka pozoruhodný nejen bohémským a revoltujícím způsobem, ale lze v něm najít zajímavé kontexty s problémy dnešní doby ⁠–⁠ Brandl byl celoživotním dlužníkem, neboť se zhlédl v životním stylu šlechty a luxusu, který si chtěl také dopřát. Dluhy jej však několikrát dostaly do vězení. I z toho důvodu se mu nevyhnuly soudní spory o výživné s manželkou Helenou. Problémy měl Brandl také s objednavateli děl, neboť často nedodržoval smluvní podmínky.

Boháč, NG v Praze

To však nic nemění na tom, že Brandl byl nejlépe placeným umělcem své doby, a to zřejmě i z důvodu velice osobitého a originálního stylu a malířského rukopisu, u něhož můžeme vypozorovat jisté paralely s Rembrandtovou malbou. Rentgenové snímky a makrofotografie Brandlových děl, které výstavu doplní, tak dají návštěvníkovi nahlédnout do útrob jeho malby. 

Zdroj: NGP

Světové duo Elmgreen & Dragset v Praze s výstavou READ

Světově známé umělecké duo Elmgreen & Dragset proměnilo Kunsthalle Praha v živoucí veřejnou knihovnu. Jejich velká výstava v České republice oslavuje literární dědictví Prahy. Představuje také díla šedesáti mezinárodních umělkyň a umělců. Jedná se o první výstavu v České republice.

V Kunsthalle Praha probíhá do 22. dubna 2024 rozsáhlá skupinová výstava pod vedením skandinávské umělecké dvojice Michael Elmgreen & Ingar Dragset. Samotný název READ vás vybídne ke čtení a učení k porozumění. Číst ve smyslu z tváří, situací nebo znamení.  Výstavu doplňují starší či zbrusu nová díla ústředního dua, ale také díla ze sbírky Kunsthalle Praha, či práce dalších umělkyň a umělců, které Elmgreen & Dragset osobně přizvali ke spolupráci. Díla pocházejí z různých dekád, světových regionů a uměleckých směrů, jsou mezi nimi sochy, objekty a instalace. Návštěvníci dokonce na výstavě můžou sledovat netradiční performance Prague Diaries, při níž pětice mužů sepisuje své osobní deníky. Stane se tak vždy každou středu a každý víkend po dobu konání výstavy až do 22. dubna 2024.

Přizvaní umělci: Georges Adéagbo, Saâdane Afif, Meriç Algün, Dotty Attie, Cay Bahnmiller, Olga Balema, Vlastimil Beneš, Barbara Bloom, George Brecht, Marcel Broodthaers, Pavel Büchler, Sophie Calle, Thomas Cap de Ville, Alejandro Cesarco, The Chicago Center for Caspar David Friedrich Studies, Giorgio de Chirico, Jean-Philippe Delhomme, Braco Dimitrijević, Aleksandra Domanović, Emory Douglas, Elmgreen & Dragset, Robert Filliou, Ken Friedman, Kasia Fudakowski, Simon Fujiwara, Dora García, Isa Genzken, Dominique Gonzalez-Foerster & Paul B. Preciado, Tomislav Gotovac, Dick Higgins, Vladimír Houdek, IRWIN, František Janoušek, Allan Kaprow, Tarik Kiswanson, Milan Knížák, Běla Kolářová, Jiří Kolář, Tony Lewis, Tom Lubbock, Vlado Martek, Endre Nemes, Nam June Paik, Géza Perneczky, Zhang Peili, Kirsten Pieroth, Katarina Poliačiková, Florian Pumhösl, Chiharu Shiota, Marek Schovánek, Kurt Schwitters, Slavs and Tatars, Nedko Solakov, Jindřich Štyrský, Gert & Uwe Tobias, Endre Tót, Jaro Varga, Wolf Vostell, Peter Weibel, Ruth Wolf-Rehfeldt

KDE: Kunsthalle Praha, nadační fond
Klárov 132/5
118 00 Praha 1

Více naleznete přímo na stránkách Kunstalle – https://www.kunsthallepraha.org/udalosti/elmgreen-dragset-read

Titulní foto: Claire Dorn, Perrotin, foto v článku Vojtěch Veškrna

Akvarel mezi Prahou a Vídní -Národní galerie Praha

Přijďte si odpočinout od nákupního shonu, pečení cukroví, všudypřítomného stresu a vyberte si z nabídky Národní galerie Praha!

Akvarel, tedy práce s vodou ředěnými barvami na papíře, stojící na pomezí kresby a malby, je v dějinách výtvarného umění technikou s dlouhou tradicí. Největšího rozvoje dosáhl v 19. století, kdy svou univerzalitou zasáhl do většiny oblastí výtvarného umění. Akvarel charakterizuje lehkost, suverenita a virtuozita, neboť z podstaty své techniky skýtá minimum možností pro váhání a opravy.

Jedním z center umění akvarelu byla v 19. století Vídeň, kde se tato technika stala významnou součástí měšťanské a šlechtické kultury. Vynikající příklady vídeňského akvarelu se nacházejí ve sbírkách Národní galerie Praha (např. díla Rudolfa von Alta, Thomase Endera či Josefa Kriehubera). Národní galerie zároveň disponuje obsáhlými fondy akvarelů malířů a malířek českého původu (např. Antonín Mánes, Bedřich Havránek, Jan Novopacký, Amálie Mánesová, Vincenc Morstadt). Výstava ukazuje nejen uměleckou výměnu mezi dvěma metropolemi v době, kdy byly součástí jednoho státu, ale i vysokou kvalitu českých akvarelistů a podněty, které přinášeli do středoevropské vizuální kultury. Velká část exponátů je málo známá či dosud nevystavovaná.

Výstava představuje akvarel v jeho komplexnosti: mimo tradiční obory (veduta, krajina, portrét, interiérové vyobrazení) se zaměřuje i na další důležitá témata, jako je akvarel v rukou malířek a akvarelová skica. Kromě toho, že akvarelisté 19. století projevovali své mistrovství sugestivním ztvárněním detailu, právě ve skicách byli zároveň schopni velmi uvolněného projevu, jenž má mnoho společného s moderním uměním. Výstava se neomezuje jen na období biedermeieru, které bývá s akvarelem nejčastěji spojováno, ale sleduje význam a využití akvarelu až do přelomu 19. a 20. století. Ukazuje jej také jako techniku pohybující se mezi médii: sleduje jeho vztah ke grafice, malířství, architektuře či například fotografii. Výstava je tak rovněž příležitostí k pochopení umění 19. století jako bohatého vizuálního světa, jehož četné komponenty se živě propojovaly a vzájemně ovlivňovaly.

Autor výstavy: Petr Šámal, Ústav pro dějiny umění FF UK

Kurátorka výstavy: Petra Kolářová, NGP

Veletržní palác ⁠–⁠ 1. patro

Josef Lada

Obrázky Josefa Lady zná v naší zemi snad každý. Narodil se 17. prosince 1887. v Hrusicích v rodině ševce a dětství prožité na vesnici je vidět v mnoha jeho dílech. Jeho osobitý malířský styl byl také ovlivněný úrazem z dětství – neviděl na jedno oko a neměl prostorové vidění. Za naprostý unikát ho označil také Pablo Piccaso.  Josef Lada ilustroval mnoho známých knih, například Osudy dobrého vojáka Švejka a děti jistě znají příběhy mluvícího kocourka Mikeše.

Josef Lada je mnohými považovaný svým způsobem za zakladatele českého komiksu a tzv. „moderní české pohádky“. Většina Čechů ho má neodmyslitelně Ladu spojeného s Vánoci. Za své dílo roku 1947 obdržel titul národní umělec. Celkem nakreslil přibližně 15000 barevných a černobílých ilustrací, Ilustroval více než 110 knížek pro děti a namaloval přes 550 obrazů. Nejznámějšími Ladovými motivy jsou vodníci, ponocní, hospodská rvačka nebo zabijačka.

Josef Lada byl samouk, nekreslil ani v přírodě, ani podle modelů v atelieru. Podle uměleckého kritika byl Lada bytostným figuralistou a všechny vyobrazované věci tak pro něj měly hodnotu figury. Ladovy náčrty často obsahovaly mnoho hustě uskupených tmavých čar, z nichž ty, které neodpovídaly jeho představě o díle, jednu po druhé překrýval krycí bílou barvou. Tato krycí běloba na originálech časem často zažloutla, což zakrytým čarám naopak přidává na nápadnosti. Teprve, když byly zakryty nepotřebné linie, zůstala kresba s jedinou silnou linií, která je nejcharakterističtějším znakem většiny Ladových děl.[

Ladova vila v Hrusicích, dnes Památník Josefa Lady s expozicí spravovanou Oblastním muzeem Praha-východ

Foto: Josef Lada.cz

 

 

Jenny Saville: současná britská malířka

Jenny Saville ve svých zobrazeních lidské podoby překračuje hranice klasické figurace i moderní abstrakce. Olejová barva, nanášená ve velkých vrstvách, se stává stejně viscerální jako tělo samo.

Saville se narodila v roce 1970 v Cambridge v Anglii a v letech 1988 až 1992 navštěvovala Glasgow School of Art a v roce 1991 strávila semestr na University of Cincinnati. Její studium se zaměřilo na „nedokonalosti“ těla se všemi jejich společenskými důsledky a tabu. Saville byla těmito detaily uchvácena už od dětství; mluvila o tom, že viděla dílo Tiziana a Tintoretta na výletech se svým strýcem a jak pozorovala, jak se dvě ňadra jejího učitele klavíru – smáčknutá v košili – stala jednou velkou hmotou. Během stáže v Connecticutu v roce 1994 mohl Saville pozorovat newyorského plastického chirurga při práci. Čas strávený s chirurgem podnítil její zkoumání do zdánlivě nekonečných způsobů přeměny těla. Zkoumala lékařské patologie; prohlédla si mrtvoly v márnici, studovala klasické a renesanční sochařství; a pozorovala propletené páry, matky s dětmi, jedince, jejichž těla zpochybňují genderové dichotomie a další.

 

Saville, členka Young British Artists (YBAs), volné skupiny malířů a sochařů, kteří se proslavili koncem 80. a začátkem 90. let 20. století, oživila současnou figurativní malbu, vyvolala otázky o tom, jak společnost vnímá umění. tělo a jeho potenciál. Přestože je její práce perspektivní, odhaluje hluboké povědomí, intelektuální i smyslové, o tom, jak bylo tělo reprezentováno v průběhu času a napříč kulturami – od antického a hinduistického sochařství přes renesanční kresbu a malbu až po díla moderních umělců, jako je např. Henri Matisse, Willem de Kooning a Pablo Picasso. 

Foto: Pal Hansen/Getty Images

Předvánoční aukce v Arthouse Hejtmánek: unikátní díla z bývalé československé ambasády ve Stockholmu

Předvánoční aukce v Arthouse Hejtmánek, 7. prosince od 18 hodin, nabídne unikátní díla z bývalé československé ambasády ve Stockholmu – obraz Josefa Šímy i jedinečná kubistická váza!

Aukce nabídne celkem 260 položek. Z nich zaujme například i sběratelsky vzácná malba Kompozice (1930) surrealisty Jiřího Remo Jelínka, jenž byl významnou osobností české avantgardy. Chybět nebudou díla Alfonse Muchy, Zdeňka Rykra, Josefa Lady, Jiřího Trnky, Zdeňka Buriana či Olbrama Zoubka.

Na aukci se vedle obrazů objeví také zajímavá kolekce grafik autorů jako Kamil Lhoták, Adolf Born, Jiří Anderle či Albín Brunovský. Už tradičně zde budou k mání i rarity z oblasti starožitností a designu. Mezi ně patří třeba ojedinělá kubistická váza Vlastislava Hofmana, jenž dosáhl v této aukční síni autorského rekordu: černo-bílá váza poprvé nabízená na trhu bude dražena od 450 000 korun.

Hlavním lákadlem aukce je mimořádně barevně působivý velkoformátový obraz Zahrada (1972) Albína Brunovského, autora poslední série československých bankovek i výrazného ilustrátora řady děl klasické literatury. „Brunovský patří k nejzajímavějším poválečným slovenským autorům a monumentální Zahrada je dosud největší známou malbou, jakou kdy vytvořil,“ uvádí majitel aukční síně Tomáš Hejtmánek. Reprezentativní dílo vyvolávané za 4 miliony korun bylo dovezeno ze Švédska, kde původně zdobilo interiér československé ambasády. „Zahrada je velmi podmanivá množstvím barevných škál a detailně propracovanou malbou,“ říká Tomáš Hejtmánek. A dodává, že aukce nabídne i mistrné Brunovského grafické práce.

Jednou z nejvýše dražených položek je obraz Světelná krajina (Passage luminieux) (1963) Josefa Šímy. O dílo umělce, který žil ve Francii a jehož svět zná jako francouzského malíře Josepha Simu, se bude licitovat od 5 milionů korun. „Obraz ze Šímova ‚mystického období‘, kde malbou prozařuje světlo a celý výjev vibruje jemnou energií, patří mezi sběratelsky nejžádanější,“ upozorňuje Tomáš Hejtmánek.

K vzácným položkám se řadí rovněž abstraktní dílo Kompozice (1930) významného malíře české avantgardy Jiřího Remo Jelínka. Talentovaný souputník Toyen a Jindřicha Štyrského byl ve svých 40 letech zavražděn v koncentračním táboře Mauthausen. „Vzhledem ke smutnému osudu autora se Jelínkových děl zachovalo bohužel jen málo a díky své kvalitě jsou sběratelsky velmi ceněné,“ uvádí Tomáš Hejtmánek. Obraz Kompozice se bude vyvolávat od 1 500 000 korun.

Výtvarné umění 19. století

Vedle nabídky starých mistrů aukce nabídne i reprezentativní Portrét muže od Antonína Machka s vyvolávací cenou 90 000 korun a muzeální dílo Maximiliana Haushofera s názvem Dívka u Chiemsee vyvolávané za 600 000 korun.

Švédská stopa a slavný design českého kubismu

Unikátním kusem je kubistická váza od Vlastislava Hofmana, která se poprvé objeví na aukčním trhu. Sběratelům bude nabízena od 450 000 korun.

Dražena bude i kolekce obrazů Františka Drtikola, známého fotografa, který se zabýval i malířskou tvorbou. Jeden z jeho obrazů, nevšední akt Eva s Jablkem (1942), se bude vyvolávat od 95 000 korun.

K dílům dotvářejícím interiér bývalé ambasády ve Stockoholmu patří – vedle Brunovského Zahrady – i další zajímavé umělecké práce. „Vedle jedinečných světelných objektů vytvořených slavnou dvojicí sklářských výtvarníků Stanislavem Libenským a Jaroslavou Brychtovou se nám povedlo do aukce získat i pozoruhodné gobelíny či nábytek. Rozmanitě pojatá křesla doplněná stolky z ohýbaného dřeva tehdy přímo pro objekt ambasády navrhl architekt Jan Bočan,“ líčí Tomáš Hejtmánek. Světelné objekty jdou do aukce od 600 000 korun za kus, nábytek začíná od 20 000 do 45 000 korun.

Aukce také nabídne tři díla Jiřího Trnky vyvolávané od 25 000 do 35 000 korun.

Ženy v umění 20. století

Pozornost na aukci se upíná k dílu sochařské legendy Věry Janouškové nazvané Košilka (80. léta 20. století), jehož vyvolávací cena začíná na 240 000 korunách. Cenným kouskem, který se na tuzemském trhu objevuje málokdy, je i vzácné dílo Pavly Mautnerové. Tato česká malířka žila a tvořila v Izraeli a její díla jsou zastoupena převážně v zahraničí. Mautnerové barevná informální kompozice s názvem Sakrální prostor začíná na částce 150 000 korun.

Dražit se budou také tři obrazy Milady Marešové, jež u Hejtmánků zaznamenala na předloňské aukci svůj autorský rekord ve výši 1 612 000 korun. Autorčino plátno Dívka s pampeliškami (1934) začíná na 180 000 korunách. Průvod (1931) startuje na 95 000 korunách, V Paříži St. Germain (počátek 70. let 20. století) na 40 000 korunách.

Habánská keramika, Vojkůvka i Holeček

Aukci si nenechají ujít ani sběratelé habánské a holíčské keramiky vyvolávané v rozmezí 10 000 až 35 000 korun.

K výrazným položkám patří obraz Kočičí hra (1981) od naivistického malíře Libora Vojkůvky, jenž plátno ze zadní strany obdařil ironickým nápisem „Ani řetěz zlé mravy nenapraví“. Také Vojkůvka zaznamenal svůj autorský rekord právě u Hejtmánků. Jeho svéráznou Kočičí hru nyní licitátor nabídne od 220 000 korun.

Současné umění zastupuje Ivan Exner s dílem Zátiší s novinami, pomeranči a rybami (2007) s vyvolávací cenou 120 000 korun a Petr Holeček svými dvěma rozměrnými plastikami. Tou první je kortenové Origami 1200 BC (2023) vyvolávané od 65 000 korun, druhé dílo nazvané Cestou z poutě (2023) startuje na 180 000 korunách.

Aukce tradičně nabídne také bohatou kolekci nábytku z dob od 17. po 20. století. Dražit se budu rovněž významné sochy a výjimečné orlojové stojací hodiny (od 500 000 korun). V nabídce jsou i skleněné objekty z 20. a 21. století autorů jako Oldřich Plíva, Rony Plesl a další.

Zdroj: Arthouse Hejtmanek, Umění.cz