ART Archivy - Strana 41 z 42

Předvánoční aukce v Arthouse Hejtmánek: unikátní díla z bývalé československé ambasády ve Stockholmu

Předvánoční aukce v Arthouse Hejtmánek, 7. prosince od 18 hodin, nabídne unikátní díla z bývalé československé ambasády ve Stockholmu – obraz Josefa Šímy i jedinečná kubistická váza!

Aukce nabídne celkem 260 položek. Z nich zaujme například i sběratelsky vzácná malba Kompozice (1930) surrealisty Jiřího Remo Jelínka, jenž byl významnou osobností české avantgardy. Chybět nebudou díla Alfonse Muchy, Zdeňka Rykra, Josefa Lady, Jiřího Trnky, Zdeňka Buriana či Olbrama Zoubka.

Na aukci se vedle obrazů objeví také zajímavá kolekce grafik autorů jako Kamil Lhoták, Adolf Born, Jiří Anderle či Albín Brunovský. Už tradičně zde budou k mání i rarity z oblasti starožitností a designu. Mezi ně patří třeba ojedinělá kubistická váza Vlastislava Hofmana, jenž dosáhl v této aukční síni autorského rekordu: černo-bílá váza poprvé nabízená na trhu bude dražena od 450 000 korun.

Hlavním lákadlem aukce je mimořádně barevně působivý velkoformátový obraz Zahrada (1972) Albína Brunovského, autora poslední série československých bankovek i výrazného ilustrátora řady děl klasické literatury. „Brunovský patří k nejzajímavějším poválečným slovenským autorům a monumentální Zahrada je dosud největší známou malbou, jakou kdy vytvořil,“ uvádí majitel aukční síně Tomáš Hejtmánek. Reprezentativní dílo vyvolávané za 4 miliony korun bylo dovezeno ze Švédska, kde původně zdobilo interiér československé ambasády. „Zahrada je velmi podmanivá množstvím barevných škál a detailně propracovanou malbou,“ říká Tomáš Hejtmánek. A dodává, že aukce nabídne i mistrné Brunovského grafické práce.

Jednou z nejvýše dražených položek je obraz Světelná krajina (Passage luminieux) (1963) Josefa Šímy. O dílo umělce, který žil ve Francii a jehož svět zná jako francouzského malíře Josepha Simu, se bude licitovat od 5 milionů korun. „Obraz ze Šímova ‚mystického období‘, kde malbou prozařuje světlo a celý výjev vibruje jemnou energií, patří mezi sběratelsky nejžádanější,“ upozorňuje Tomáš Hejtmánek.

K vzácným položkám se řadí rovněž abstraktní dílo Kompozice (1930) významného malíře české avantgardy Jiřího Remo Jelínka. Talentovaný souputník Toyen a Jindřicha Štyrského byl ve svých 40 letech zavražděn v koncentračním táboře Mauthausen. „Vzhledem ke smutnému osudu autora se Jelínkových děl zachovalo bohužel jen málo a díky své kvalitě jsou sběratelsky velmi ceněné,“ uvádí Tomáš Hejtmánek. Obraz Kompozice se bude vyvolávat od 1 500 000 korun.

Výtvarné umění 19. století

Vedle nabídky starých mistrů aukce nabídne i reprezentativní Portrét muže od Antonína Machka s vyvolávací cenou 90 000 korun a muzeální dílo Maximiliana Haushofera s názvem Dívka u Chiemsee vyvolávané za 600 000 korun.

Švédská stopa a slavný design českého kubismu

Unikátním kusem je kubistická váza od Vlastislava Hofmana, která se poprvé objeví na aukčním trhu. Sběratelům bude nabízena od 450 000 korun.

Dražena bude i kolekce obrazů Františka Drtikola, známého fotografa, který se zabýval i malířskou tvorbou. Jeden z jeho obrazů, nevšední akt Eva s Jablkem (1942), se bude vyvolávat od 95 000 korun.

K dílům dotvářejícím interiér bývalé ambasády ve Stockoholmu patří – vedle Brunovského Zahrady – i další zajímavé umělecké práce. „Vedle jedinečných světelných objektů vytvořených slavnou dvojicí sklářských výtvarníků Stanislavem Libenským a Jaroslavou Brychtovou se nám povedlo do aukce získat i pozoruhodné gobelíny či nábytek. Rozmanitě pojatá křesla doplněná stolky z ohýbaného dřeva tehdy přímo pro objekt ambasády navrhl architekt Jan Bočan,“ líčí Tomáš Hejtmánek. Světelné objekty jdou do aukce od 600 000 korun za kus, nábytek začíná od 20 000 do 45 000 korun.

Aukce také nabídne tři díla Jiřího Trnky vyvolávané od 25 000 do 35 000 korun.

Ženy v umění 20. století

Pozornost na aukci se upíná k dílu sochařské legendy Věry Janouškové nazvané Košilka (80. léta 20. století), jehož vyvolávací cena začíná na 240 000 korunách. Cenným kouskem, který se na tuzemském trhu objevuje málokdy, je i vzácné dílo Pavly Mautnerové. Tato česká malířka žila a tvořila v Izraeli a její díla jsou zastoupena převážně v zahraničí. Mautnerové barevná informální kompozice s názvem Sakrální prostor začíná na částce 150 000 korun.

Dražit se budou také tři obrazy Milady Marešové, jež u Hejtmánků zaznamenala na předloňské aukci svůj autorský rekord ve výši 1 612 000 korun. Autorčino plátno Dívka s pampeliškami (1934) začíná na 180 000 korunách. Průvod (1931) startuje na 95 000 korunách, V Paříži St. Germain (počátek 70. let 20. století) na 40 000 korunách.

Habánská keramika, Vojkůvka i Holeček

Aukci si nenechají ujít ani sběratelé habánské a holíčské keramiky vyvolávané v rozmezí 10 000 až 35 000 korun.

K výrazným položkám patří obraz Kočičí hra (1981) od naivistického malíře Libora Vojkůvky, jenž plátno ze zadní strany obdařil ironickým nápisem „Ani řetěz zlé mravy nenapraví“. Také Vojkůvka zaznamenal svůj autorský rekord právě u Hejtmánků. Jeho svéráznou Kočičí hru nyní licitátor nabídne od 220 000 korun.

Současné umění zastupuje Ivan Exner s dílem Zátiší s novinami, pomeranči a rybami (2007) s vyvolávací cenou 120 000 korun a Petr Holeček svými dvěma rozměrnými plastikami. Tou první je kortenové Origami 1200 BC (2023) vyvolávané od 65 000 korun, druhé dílo nazvané Cestou z poutě (2023) startuje na 180 000 korunách.

Aukce tradičně nabídne také bohatou kolekci nábytku z dob od 17. po 20. století. Dražit se budu rovněž významné sochy a výjimečné orlojové stojací hodiny (od 500 000 korun). V nabídce jsou i skleněné objekty z 20. a 21. století autorů jako Oldřich Plíva, Rony Plesl a další.

Zdroj: Arthouse Hejtmanek, Umění.cz

František Kupka: Zrození abstrakce

Narodil se 23. září 1871 v Opočně jako nejstarší z pěti dětí notářského úředníka. Otec mu vybral dráhu sedláře. A i když místo výroby postrojů maloval vývěsní štíty či obrázky svatých, řemeslu se nakonec vyučil. Školní léta prožil v Dobrušce. Kupkův výtvarný talent rozpoznal továrník Josef Archleb, který se stal jeho mecenášem. I jeho přímluva u Kupkova otce rozhodla, že mladý František začal malbu studovat. Po pražské Akademii výtvarných umění byl přijat i na akademii ve Vídni.

Dvoubarevnou fugu

Když v roce 1912 na Podzimním salónu v Paříži vystavil poprvé své nefigurativní obrazy (Amforu, Dvoubarevnou fugu a Teplou chromatiku), sklidil nepochopení a posměch. Během první světové války se zapojil do organizování českých legií, v té době se seznámil také s Tomášem Garriguem Masarykem. Bojoval na frontě, navrhoval uniformy a prapor legií, maloval plakáty, které zesměšňovaly monarchii.

Teplá chromatika

Kupka se nejprve věnoval realismu, ale přes symbolismus a orfismus (umělecký směr inspirovaný hudbou) se stal průkopníkem zcela nového směru. Vypracoval se rovněž na nekorunovaného krále karikatury a ilustrace.

Pohyb

Umělec se sklonem k samotářství měl štěstí na mecenáše – továrníka Jindřicha Waldese, s nímž se spřátelil. Kupka mu nakreslil slavnou firemní značku: černobílou dívku s patentkou na oku, slavný symbol firmy Koh-i-noor.

Dívka s patentkou

František Kupka je pochován v kolumbáriu na pařížském hřbitově Père Lachaise, takže k pokloně jeho památce vede předlouhá cesta, ale kolekce jeho děl tvoří jeden ze základních pilířů sbírky Jana a Medy Mládkových. Soubor 250 studií, kreseb a obrazů, která patří k nejucelenějším svého druhu na světě a má takřka nevyčíslitelnou hodnotu, si můžete prohlédnout v Museu Kampa, sídlícím v Sovových mlýnech na pražské Kampě. Meda Mládková se s Kupkou poprvé osobně setkala za svých studií dějin umění v Paříži v roce 1955 a od té doby se stala jeho vášnivou sběratelkou. Dnes se bez zapůjčení studií a obrazů z její sbírky neobejde žádná velká malířova přehlídka. Další Kupkova díla objevíte v Galerii moderního umění v Hradci Králové a samozřejmě též v pražské Národní galerii, ve Veletržním paláci.

Foto: Muzeum Kampa

Věhlasný malíř a osobnost inspirující generace umělců: Alfons Mucha

Evropská výtvarná secese bývá někdy nazývána Le style Mucha podle malíře, grafika a designéra původem z moravského města Ivančice. Alfons Mucha jako neznámý umělec českého původu žijící v Paříži dosáhl okamžité slávy v prosinci roku 1894, kdy přijal zakázku vytvořit plakát pro nejslavnější herečku té doby, Sarah Bernhardt.

Secesní malíř, grafik a designer Alfons Maria Mucha se narodil 24. července 1860 v moravských Ivančicích. Již od dětství měl rád kreslení a malbu, ale když si v roce 1878 Mucha podal přihlášku na pražskou Akademii, byl odmítnut „pro nedostatek talentu“. Nicméně kreslířské práce se nevzdal a přivydělával si malováním kulis pro rozličné divadelní společnosti. Malování kulis se věnoval i ve Vídni kam se roku 1879 přestěhoval.

V roce 1887 se Mucha přestěhoval do Paříže a našel si první „malířské“ zaměstnání v divadelním časopise Le Costume au theatre, pro který kreslil nejrůznější ilustrace a reklamy. Roku 1890 už si založil vlastní ateliér a o rok později se seznámil se slavným Paulem Gauginem, který s Muchou jeden čas dokonce atelier sdílel. Muchova hvězda začala stoupat od roku 1894, kdy vyhotovil plakát pro nejslavnější herečku té doby, Sarah Bernhardt. Ta si s Muchou po pracovní stránce „padla do oka“ a uzavřela s českým umělcem exkluzivní smlouvu na reklamní plakáty k divadelním hrám, návrhy kostýmů a dokonce šperků nebo kulis. Světová výstava v Paříži roku 1900 byla celá ve znamení jeho osobitého „Art nouveau“. Jeho všestranný talent obsáhl i další umělecké obory od sochařství přes fotografii až po divadlo.

Mezi lety 1906 a 1910 pobýval Mucha za oceánem, ve Spojených státech. Tam vyučoval malířské umění a vytvořil řadu portrétů, kterým dominovaly hlavně dámy z vyšších kruhů. Roku 1921 měl Mucha velkou retrospektivní výstavu v brooklynském muzeu umění.

Mucha se vrátil do Československa v roce 1910 a zasvětil zbytek svého života tvorbě epické série 20 obrazů zobrazujících historii Slovanů, Slovanská epopej. O vytvoření těchto velkoformátových obrazů z mytologie a dějin slovanského lidu snil Mucha celý život. Svůj sen si splnil, když dílo vytvářel na zámku Zbiroh. Jedná se o dvacet rozměrných maleb, které na deseti z nich zobrazují české legendy a ranou historii; deset dalších pláten je pak věnováno všeslovanským námětům.

Konec Muchova života poznamenalo smutné období okupace Československa nacistickým Německem roku 1939. Nacistům bylo dílo Alfonse Muchy trnem v oku, jelikož Slovany považovali za podřadný národ. Mucha byl jedním z prvních umělců, kterého zatklo a vyslýchalo gestapo. Mucha zemřel na plicní infekci 14. července 1939 v Praze. Byl pohřben na vyšehradském Slavíně.

Foto: wikipedia.org

Wolfgang Tillmans: jeden z významných současných umělců!

Wolfgang Tillmans je německý fotograf a umělec, který žije a pracuje střídavě v Londýně a Berlíně. Je považován za jednoho z významných současných umělců, jeden z nejdůležitějších fotografů současnosti. V roce 2000 byl prvním fotografem a umělcem, který nebyl z Anglie a získal Turnerovu cenu.

I přesto že se sám autor během svého života pohybuje s lehkostí v temných zákoutí techno klubů, je jeho život poznamenán jasnou esencí otevřenosti a odvahy, se kterými vytváří obrazy o hledání a ztrácení identity v mnohdy netolerantní společnosti. Narodil se v malém městě Remscheid v západním Německu druhé poloviny šedesátých let. Byl od svého dětství ovlivněn Gernhardem Richterem či Sigmanem Polkem. Na počátku osmdesátých let se v rámci studií ocitl v Británii a tady, očarován klubovou scénou, objevuje také silnou gay komunitu. Zde se také poprvé setkává s nemocí AIDS, která později velmi ovlivní nejen jeho život, ale také tvorbu a aktivistickou práci.

Určitá prchavost a neuchopitelnost světa, času a objektů se přenáší i do jeho ranné tvorby. Začíná pracovat s kancelářskou kopírkou jako zobrazovacím zařízením a dosahuje tak černobílých obrazů, velmi podobných těm Gernharda Richtera. Na konci osmdesátých let šlo o přelomovou věc. Vytvoření fotografického brazu nebo systému čoček v objektivu. Pouze s kancelářským zařízením. Neuchopitelnost jeho snímků jen podporovaly společenské a politické změny konce osmdesátých let, kdy se starý svět rozpadal a atmosféra byla hustá. Rozpouštělo se v ní mnoho starých struktur. Tillmans se ale rozhodl objevovat ty nové.

V roce 1992 se odstěhoval do Bournemouthu, kde začal studovat uměleckou školu. Zde si jej také všimla galeristka Maureen Paley, která se později rozhodla vzít jeho práce na veletrh v Kolíně nad Rýnem. Tímto okamžikem se jeho fotografie začaly dostávat do povědomí široké veřejnosti. Postupně (a možná i díky jeho zálibě v hudbě, která trvá doteď) se začne rozvíjet i Tillmansova fascinace klubovou scénou a fotografií. V temných zákoutích a obrovských industriálních halách vytváří první soubory snímků, o něž později projeví zájem například magazín i-D. Právě s těmito soubory fotografií vytváří Tillmans průlomovou výstavu, která na počátku bourá představy o fotografi v galerijním prostoru.

Fotografie bez rámů, v různých formátech a výškách. Nebál se propojit abstrakci a čistě figurálními snímky. Hravost v prostoru a změna postavení fotografie v očích diváků je znatelná. Po velkém úspěchu se Tillmans stěhuje do New Yorku, kde se seznamuje se svým partnerem, malířem Jochenem Kleinem. Ten však v roce 1997 umírá na nákazu virem HIV. Pro Tillmanse to znamená velkou ránu a ještě více se obrací k neuchopitelnosti a abstrakci. Začíná experimentovat s barevnou fotografií v temné komoře a vzniká triptych, který mu v roce 2000 pomáhá vyhrát Turnerovu cenu, jako prvnímu neanglickému umělci.

Sám se také profluje jako aktivista. V roce 2016 vedl kampaň proti Brexitu a produkoval politické plakáty, jež se objevily po celé Anglii a vyzývaly voliče, aby hlasovali proti Brexitu. Od smrti Jochena Kleina v roce 1997 se také soustředí na propagaci příčin umrtí na virus HIV a prevenci proti němu. Zároveň také ve svých fotografickým pracech nestiňuje LGBT+ problematiku a snaží se veřejně mluvit o své homosexuální orientaci.

V roce 2003 vytvořil jeden ze svých nejvíce politických projektů, v němž se nechal inspirovat válkou v Iráku a dezinformačními praktikamy vlády. Pro galerii Maureen Paley Interim Arts vytvořil tzv. “truth study center” – trojrozměrnou instalaci fotografií, článků a poznámek, které předznamenaly šíření fake news. Zkoumal vztah veřejnosti k pravdě a jak ji samotná média mohou spoluvytvářet. Tímto tématem otevřel, opět jako jeden z prvních, uměleckému světu téma informační války a již zmíněných fake news.

Tillmansova práce, díky tomu, že je nesmírně rozsáhlá a vrstevnatá, je komplexní vždy jen v jasném celku. Sám autor mluví o tom, že obrazová forma může být naplněna pouze v obsáhlém celku a ne jako samostatný článek. To se nejvíce projevuje právě na jeho výstavách, v nichž neustále a neúnavně kombinuje formáty a obrazové formy fotografie a vytváří tak výpověď o naději, odvaze a identitě. A právě v tom tkví jeho fascinace temnotou. Zprvu ji nacházel v klubech, při nekonečných techno party, kde se identita jedinců i jeho samého ztrácela pod mraky kouřové clony a ravu.

Nebál se vyjít ze schematičnosti galerijního provozu a dodal tak fotografiím vážnost, i když je osvobodil od těžkosti rámů a skla. V Tillmansových snímcích je vždy obsažena nedořečená výpověď o fotografované situaci. Ať už je to symptomatická fotografie Lutz a Alex sedí na stromě, kdy si pohrává s tématem genderu a klasické formy biblické naivity páru vypadajícího jako Adam a Eva raveové generace, či Astro Crusto, na níž rozehrává na pozadí tlejícího těla kraba úvahu o pomíjívosti lidksé existence. Právě na fotografii Astro Crusto, lze nejlépe charakterizovat vizuální styl, který se pro Tillmanse stal příznačným. Jde o civilní či naprosto všední fotografie každodenních věcí. Mohou to v jeho podání být zátiší s tlejícím krabem, figurativní části těl nebo i světelná zátiší.

Pokaždé nám ale něco uniká. Blíže nespecifkovaná hodnota s níž si Tillmans s lehkostí pohrává. Je o krok napřed před divákem. Pohybuje se v temnotě našeho nevědomí a skvěle s ním operuje. I přes jakékoliv vizuální zdání nahodilosti si vše dokonale připravuje. Díky tomu dokáže konstruovat obraz s nevyřčeným koncem, který nás ještě více interesuje ve velkém počtu na zdech galerijní síně nebo naopak na aktivistických plakátech či stránkách módních magazínů.

Foto: deutschlandfunkkultur.de

Gottfried Helnwein v Albertině!

K 75. narozeninám Gottfrieda Helnweina vystavuje ALBERTINA, která se nachází v historickém srdci Vídně a spojuje imperiální vkus s velkým uměním, velkou výstavu děl z posledních tří desetiletí. Dílo vídeňského umělce Gottfrieda Helnweina charakterizuje jeho zkoumání témat bolesti, zranění a násilí. Jeho ústředním motivem je postava zranitelného a bezbranného dítěte, které představuje všechny psychické a sociální obavy.

Jeho hyperrealistické snímky, které vznikají vždy podle fotografické předlohy, zaujmou technickou dokonalostí. Helnwein je i dnes považován za provokatéra, protože svými díly od samého počátku kritizoval společnost: „Moje práce byla vlastně vždy snahou vyrovnat se s tím, co mě ovlivňuje, nebo na to reagovat.“

Helnweinova tvorba má i silný politický přesah. Malíř se počátkem 70. let zařadil mezi vídeňské akcionisty, kteří kritizovali rakouskou kolektivní amnézii ve vztahu k fašistické minulosti země. Hnutí nezávislých politicky angažovaných umělců se snažila státní moc potlačit, revoltující akcionisty třeba na čas uvěznila či v krajním případě vyhnala do exilu.

Při performancích akcionistů tenkrát třeba tekla krev a po zemi se válely vnitřnosti. Dnes je vídeňský akcionismus nejznámějším ryze rakouským avantgardním uměleckým směrem.

Výstava je k vidění v ALBERTINA od 25. října 2023 do 11. února 2024.

Foto: albertina.at

Nenechte si ujít mimořádnou výstavu: Pop-up 7. – 10. 9. 2023

Text a fotografie: Jana Tesaříková

Když Josef Sudek v roce 1916 během bojů na italské frontě přišel o pravou paži a na pražské Invalidovně se rekvalifikoval na profesionálního fotografa, nemohl vědět, že za 107 let tyto prostory budou léčit lidi uměním.

Na adrese Sudkovy sady 24/1 v Praze nyní probíhá velkolepá výstava, která nese název J&T Banka Art Index Pop-up. Představuje více jak 150 maleb, soch či videartu tuzemských umělců, které oživily karlínskou Invalidovnu. Výstava trvá od 7. do 10. 9. 2023. Otevřeno je mezi 10. a 19. hodinou. Součástí jsou také, komentované prohlídky, workshopy pro děti a ranní meditace.

Autory děl jsou umělci narození po roce 1960 a byli vybráni v návaznosti na míru jejich aktivní účasti na výtvarném dění za posledních deset let.

Výstava je umístěna ve dvou patrech a díla doprovází hudba, která vás naladí ke vstupu do jiné dimenze.

Daniel Pitín a jeho Faustův dům a Návrat domů patří k tomu nejlepšímu, co je na výstavě k vidění. Nebo Josef Bolf, který se opět vrací ke stylu z předchozích let, rapidně zmenšil rozměry pláten. Petr Dub a jeho Nesnesitelná lehkost historie vás nutí přemýšlet, proč modré sochy a proč zbraně na zemi. Lenka Kloudová a její Geomuži připomínající tanec světlem. Vladimír Houdek a jeho koláže doplněné voskovými pastely a akrylem na plátně působí na oprýskaných zdech Invalidovny skvěle. Prostory barokní stavby dávají dílu neskutečný rozměr. Jsme rádi, že pořadatel této reprezentativní výstavy využil právě těchto prostor, protože na vás dýchne i kus historie a neobdivujete jen díla, ale právě zmíněný objekt.

Doporučujeme určitě výstavu stihnout a pokochat se vším, co vám nabídne. Vstup je zdarma, tak jen nesměle? do toho.

Obnova vzpomínkového místa na Hanu Zagorovou

Umělec Josef Rataj obnovil v Praze vzpomínkové místo pro Hanu Zagorovou. Zpěvačka zemřela loni 26. srpna 2022 ve věku 75 let v Praze. Na základě této události vznikl portrét zpěvačky Hany Zagorové na zdi vedle Skautského institutu na Kampě spontánně hned den po odchodu. Během roku však portrét byl přemalován a zničen. Lidé neměli kam zapalovat pro Hanku svíce. Umělci Ratajovi to bylo líto, tak vytvořil nové dílo. Letos tedy zeď ozdobily hned čtyřmi portréty ve stylu pop-art. Lidé opět začali na místo uctívat památku Hanky Zagorové. Uvažuje se, že by pietní místo mohlo zůstat, tím, že by se dílo zaskliklo. To však ukáže čas…

První portrét v roce 2022

Foto: internet

Umění z popelnice

Umělec z Portugalska tvořící pod jménem Bordalo II se narodil v roce 1987. Svou generaci vnímá jako vrcholně konzumní a její bezohlednost a chamtivost, která vládne světu, se snaží ukázat pouličním uměním, které vzniká z odpadků. Volba materiálu upozorní na udržitelnost, která je nutná a oživuje prostředky její destrukce.

Bordalo se tedy hlavně zaměřuje na témata ekologie, recyklace odpadu, proto používá odpadky, jako jsou pneumatiky, vraky aut, spotřebiče, plastové věci, plechovky atd. Díla můžete vidět například v portugalské Coimbře nebo Loures nebo i v Belgii ve Vilvoorde atd.

(foto: Profimedia, wikipedie, volně na internetu)

Řád chaosu v divadle aneb výstava pokračuje až do konce prázdnin!

Výstava Poezie surrealismu, která zde byla zahájena 24. května, pokračuje i v červenci a srpnu. Umělecká formace Řád chaosu, v podání tří českých výtvarníků, Jany Tesaříkové, Zdeny Bočarové a Vladimíra Kočičky, ovládla přes léto divadlo v Počernicích!

Po krátké přestávce, kdy se v hale divadla v Horních Počernicích malovalo, je výstava Poezie surrealismu, která zde byla zahájena 24. května, opět instalována a k dispozici návštěvníkům. Výstava představuje díla členů výtvarného sdružení Řád chaosu Jany Tesaříkové, Zdeny Bočarové a Vladimíra Kočičky a potrvá po celé léto až do 8. září. Trojice výtvarníků chystá na toto období také komentované prohlídky, o jejichž termínech bude včas informovat. Ale i bez komentáře můžete výstavu navštívit podle své potřeby a nálady, díla k vám zcela určitě zahovoří srozumitelným jazykem!

Jak to vlastně všechno začalo?

Někdyv roce 2016 se v galerii Amadeus v Klimentské ulici v Praze konala jedna z pravidelných vernisáží. Výjimečná se stala tím, že se na ní potkaly Jana Tesaříková a Zdena Bočarova. Ota, tehdy ještě přítel paní galeristky, je seznámil a ony po družném hovoru dospěly k rozhodnutí: budeme spolu vystavovat. A aby na to nebyly samy, domluvily se, že osloví své přátele umělce, zda by se k nim nepřidali. Jana hraje na kytaru v black metalové kapele Katarze a její spoluhráč na basu Jirka Motl maluje. Stal se třetím členem party. Zdena v té době vystavovala s kamarádkou z Trutnova, vyzvala tedy ji. A byli čtyři. Pro svou první společnou výstavu našli prostor v pražské Truhlářské ulici a dohodli i termín – listopad 2016. Jenomže Zdenina kamarádka právě v tu dobu měla jiné starosti – pobyt v nemocnici –, bylo tudíž nutné najít čtvrtého. Zdena si vzpomněla na skvělého malíře a grafika Vladimíra Kočičku, oslovila ho a on souhlasil. Navíc se ukázalo, že se zná s Janou, což všem připadlo jako dobré znamení.

Výstava pod názvem Řád chaosu byla zahájena za hojné účasti uměnímilovného publika a nové výtvarné sdružení bylo na světě. Jako název si zvolilo právě ten z plakátu své první společné výstavy.

Vůbec nevadilo, že skupina je věkově nesourodá, každý maluje jinak a mají různé další zájmy – i když hudba je blízká všem a taky poezie, což potvrdili už na první výstavě, kdy recitovali své verše. Čtyři výtvarné rukopisy musejí vést zákonitě k chaosu, ale přesto jejich výstavy jako celek prokazují jistý řád – prostě spolu ladí.

Od té první výstavy uplynula už řádka let, přičem každý rok se skupina někde představila se svou novou tvorbou – v Milovicích, Horních Počernicích, v různých galeriích v Praze, zvláště pak v Galerii U milenky, která už bohužel přestala existovat. Specifikem sdružení jsou témata, kterými svou tvorbu inspirují: úplně první Mršina (podle Charlese Baudelairea) vyvolala u návštěvníků Milenky pozdvižení. Dalšími inspirátory byl E. A. Poe a jeho Havran a současně K. H. Mácha a jeho Máj. Ze spojení těchto dvou námětů vznikla díla velmi zajímavá, opět k nim každý přistoupil po svém. Inspirativní byl i K. J. Erben se svou Kyticí.

Po čase si Jiří Motl vzal tvůrčí dovolenou a skupina zůstala tříčlenná, ovšem zve si hosty, o nichž ví, že výstavu obohatí. Všichni členové sdružení jsou milovníci tvoření s různým stupněm příslušného vzdělání. Tvoření je totiž nejlepší životabudič, který je vhodné konzumovat denně, neboť posiluje imunitu, dobrou mysl a předchází stárnutí buněk nejen mozkových.

Autor: Zdena Bočarová

Foto: Jana Tesaříková, Řád chaosu

Výtvarnice Alexandra Hejlová a Jana Tesaříková poprvé spolu – nová díla vystavují na Malé Straně!

Maluje obrazy, navrhuje šperky, divadelní kostýmy a mimo jiné vede kurzy pro děti a pořádá workshopy pro dospělé a seniory. Přesně tohle všechno stíhá energická a srdečná umělkyně Alexandra Hejlová. Nyní společně se svou kamarádkou Janou Tesaříkovou, výtvarnicí, kytaristkou a uměleckou fotografkou, vystavují na Malé Straně v Praze.

Jak sama Hejlová prozradila: „s Janou jsme skutečné kamarádky a vůbec mezi námi není žádná rivalita, naopak se podporujeme, pomáháme si a fandíme si navzájem. Poprvé konečně spolu i vystavujeme, ale už delší dobu spolupracujeme na různých projektech“. Tesaříková není jen známá česká výtvarnice, ale je také vyhledávanou uměleckou fotografkou našich známých osobností.

V současné době obě vystavují na Malé Straně kde je slavnostně uvedla majitelka v rámci Zahradní párty ve stylu Charlestonu, kterou sama narychlo vymyslela. Na Malé Straně již vystavují další významní malíři jako je například Ivan Konůpek, který byl zároveň součástí slavnostního uvedení Hejlové a Tesaříkové.

Obrazy Hejlové a Tesaříkové můžete na Malé Straně exklusivně vidět do 12. 8. 2023.