V návaznosti na zřízení pátracích stanic u okresních četnických velitelství v sídlech krajských soudů, ke kterému došlo dnem 1. ledna 1928, obdrželo všech osm okresních četnických velitelství ve staničním služebním obvodu pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Táboře dožádání o zpracování přehledu zločinů spáchaných v obvodech podřízených četnických stanic, jejich pachatele se nepodařilo vypátrat.
Jedním z adresátů byl i okresní četnický velitel v Pelhřimově nadporučík výkonný Jan Zdražil, který uvedený přípis rozeslal na všech čtrnáct jemu podřízených četnických stanic.
Velitelem třímužové četnické stanice Lukavec v politickém okrese Pelhřimov byl od roku 1926 štábní strážmistr František Kříha. Byl ustanoven do funkce poté, co letitý staniční velitel vrchní strážmistr Josef Holan povýšil a stal se velitelem pětimužové četnické stanice Pacov v témže politickém okrese, avšak v sídle okresního soudu.
Pro štábního strážmistra Kříhu nebylo splnění uloženého úkolu vůbec složité, neboť přehledy činů, jejichž pachatelé nebyli vypátráni byly na lukavecké četnické stanici velmi pečlivě jeho předchůdcem vedeny a jím řádně doplňovány.
Mezi nevyřešenými případy zločinů, které byly v přehledu vedeny, jejichž většinu představovaly krádeže, doslova vyčníval případ téměř osm let staré vraždy, jejíhož pachatele se nepodařilo vypátrat. Jednalo se o čin z doby, kdy štábní strážmistr Kříha teprve nastoupil k četnickému sboru a byl coby četník na zkoušku ve škole pro výcvik četníků na zkoušku u zemského četnického velitelství pro Čechy v Praze.
Ve spisovně četnické stanice si vyhledal spis uvedeného případu, z něhož zjistil podrobnosti. Dne 7. května 1919, což byla středa, byl četnické stanici nahlášen nález těla Josefa Zváry z Týmovy Vsi, ležícího v Huťském potoce u Zelené Vsi, nedaleko rybníčku zvaného příznačně Utopenec. Vzhledem k tomu, že tělo bylo zatíženo dvěma velkými kameny, bylo nepochybné, že se jedná o zločin.
Vyšetřováním lukaveckých četníků bylo zjištěno, že Zvára odešel v neděli 4. května 1919 na pouť do obce Mezilesí kde do večera notně popíjel, jak bylo jeho zvykem a od té doby se neukázal.
Zvárovo tělo leželo v Huťském potoce na břiše a bylo celé ponořeno pod vodou, pouze levá noha částečně vyčnívala z vody. Tělo bylo zatíženo dvěma velkými kameny.
Soudní komise okresního soudu v Pacově a následně provedená soudní pitva potvrdily, že k činu došlo s největší pravděpodobností již v neděli večer a příčinou smrti byly dva údery tupým předmětem do zadní části hlavy a tělo bylo zřejmě po omráčení odtaženo z nedaleké cesty do koryta potoka, kde bylo zatíženo kameny. Příčinou smrti bylo zranění hlavy a nikoliv utopení.
K napadení Josefa Zváry s největší pravděpodobností došlo v neděli večer, když se vracel z Mezilesí přes Zelenou Ves domů do Týmovy Vsi. O zavražděném bylo zjištěno, že měl pověst násilníka a rváče, a tudíž bylo značné množství osob, které měly důvod, vyřídit si se Zvárou svoje účty. Tehdejším pátráním četnictva se však nepodařilo najít dostatečné důkazy k tomu, aby byl vypátrán, a hlavně usvědčen pachatel činu.
Neobjasněný případ vraždy nenechával velitele lukavecké četnické stanice klidným, a proto se o něj začal opět zajímat.
Od starousedlíků v Týmově Vsi se dozvěděl, že v obci stále žije vdova Barbora Zvárová. Ta byla původně provdána jako Štěpánková, avšak v roce 1906 ovdověla. Po několika letech, ještě před Velkou válkou, se opět provdala za Josefa Zváru, který do manželství přinesl nějaký majetek a zaplatil dluhy váznoucí na domku jeho manželky. V obci byl Zvára vnímán jako opilec, násilník a rváč. Ačkoliv se četnictvu nepodařilo pachatele jeho vraždy vypátrat, veřejný hlas v obci tvrdil, že to Zvárovi patřilo a že se dočkal spravedlivé odplaty. Nejvíce se ulevilo novopečené dvojnásobné vdově, neboť manžel vracející se v opilosti z hospody týral nejen svoji manželku ale i její děti, které často utíkaly z domova před rozlíceným otčímem. Dokonce se v obci tvrdilo, že otčíma odstranil jeho nejstarší nevlastní syn Ferdinand, kterému tehdy táhlo na dvacet let. Ferdinand Štěpánek je již ženatý a žije kdesi v Praze.
O svých zjištěních informoval štábní strážmistr Kříha pelhřimovského okresního četnického velitele.
Nadporučík výkonný Zdražil požádal bezpečnostní oddělení Policejního ředitelství v Praze o zjištění podrobností k Ferdinandu Štěpánkovi.
Detektivové bezpečnostního oddělení pražského policejního ředitelství zjistili, že 27 roků starý Ferdinand Štěpánek, je ženatý, žije již dva roky v Praze Vysočanech v domku číslo 41 Vysočanské kolonie a pracuje při stavbě elektrických stožárů v Kobylisích.
Po tomto zjištění bylo nadporučíkem výkonným Zdražilem domluveno Štěpánkovo předvedení na bezpečnostní oddělení za účelem výslechu.
Do Prahy se vypravil štábní strážmistr Kříha, který začal Ferdinanda Štěpánka vyslýchat k případu smrti jeho nevlastního otce. Štěpánek dlouho štábnímu strážmistru tvrdil, že s otčímovou smrtí nemá nic společného. Uvedl o něm, že to byl tyran, s nímž byly pouze samé mrzutosti a hádky, že trápil jeho matku, tím že se opíjel a bil jak ženu, tak i vyženěné děti, jeho a mladší sestru Marii a nejmladšího bratra Tomáše. Často před ním museli utíkat z vlastního domova. Situace se stále stupňovala, a proto, se jako nejstarší z dětí rozhodl, že rodině pomůže a tyrana odstraní. Když Zvára odešel v neděli 4. května 1919 na pouť do Mezilesí, vzal si z domova silnou tyč od plotu a počkal si na něho ve křoví u pěšiny nedaleko Zelené Vsi, až se bude večer vracet domů. Jak mohl předpokládat, byl otčím silně opilý. Aniž by o tom Zvára věděl, přistoupil k němu zezadu a znenadání mu zasadil vší silou tyčí dvě rány zezadu do hlavy. Po nich Zvára ztratil vědomí a upadl na zem. On ho odtáhl za nohy do nedalekého potoka, kam tělo hodil, a navíc jej zatížil dvěma těžkými kameny. Poté po polích nikým nepozorován prchl domů. Zvárovo tělo bylo nalezeno až po třech dnech. Jelikož měl v obci i okolí spoustu nepřátel, byla Zvárovi smrt veřejným hlasem přána. Četníkům se tehdy pachatele vypátrat nepodařilo. O jeho činu věděla jak matka, tak i mladší bratr Tomáš a sestra Marie, a kromě nich i soused Václav Zamrzla.
Na základě tohoto doznání byl Ferdinand Štěpánek prohlášen za zatčeného a dodán do vyšetřovací vazby ve věznici zemského trestního soudu v Praze.
Hned druhý den byli všichni výše uvedení zatčeni a dodáni do vyšetřovací vazby ve věznici okresního soudu v Pacově.
Při cestě od pacovského okresního soudu navštívil štábní strážmistr Kříha svého předchůdce a tamního velitele četnické stranice vrchního strážmistra Holana, aby se mu pochlubil s docíleným úspěchem. Vrchní strážmistr Holan si případ velmi dobře pamatoval. Vzhledem k tomu, že k nálezu těla zavražděného Zváry došlo až po třech dnech, nepodařilo se nalézt žádné stopy vedoucí k pachateli činu. Podezřelých ze spáchání vraždy tehdy byla řada mužů, kteří měli se Zvárou nevyřízené účty, ale nikoho se ze spáchání vraždy nepodařilo usvědčit. Je pravdou, že manželka, ani její děti z předchozího manželství mezi podezřelými nebyli.
Díky úsilí štábního strážmistra Kříhy nebyl z celého politického okresu Pelhřimov táborské pátrací stanici hlášen jediný neobjasněný zločin vraždy.
K datu 30. dubna 1928 byl pelhřimovský okresní četnický velitel povýšen na kapitána výkonného a zakrátko na to byl velitel četnické stanice Lukavec povýšen na praporčíka.
Dvojice četníků na lavičce
Obálka knihy Případy z četnických zápisníků
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého PŘÍPADY Z ČETNICKÝCH ZÁPISNÍKů, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.
Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.
Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
Portrét doktora Gacheta
