Srdečně zveme naše čtenáře na výstavu fotografií Petera Erbáka, kterou dnes 7. března 2020 ve 14 hod. slavnostně zahají v čele s výjimečným hostem Jiřím Anderlem a Pavlem Steidlem. Příjďte se podívat do Galerie ANDERLE Pavlíkov.
Autor: Alexandra Hejlová
Veliteli četnického oddělení Zlaté Moravce ve stejnojmenném okresním městě, kapitánu Vilému Langhammerovi začaly od léta roku 1923 starosti. Po rozpadu monarchie totiž vláda odkoupila zámek v pět kilometrů vzdálených Topolčiankách a nechala jej upravit jako letní sídlo presidenta republiky.
O presidentu Tomáši Garrigue Masarykovi se tradovalo, že neviděl rád policisty a četníky, kteří měli za úkol zajišťovat jeho ochranu. Proto měli četníci nařízeno stát vždy tak, aby je pokud možno starý pán neviděl. Nebylo proto výjimkou, že když již v dálce spatřili jít pana presidenta, tak doslova skákali do nejbližšího křoví a jakmile pan president přešel, teprve odvážili se zpátky na cestu. Často skončil četník se škrábanci od šípkového keře nebo hloží v obličeji.
Podobné zvěsti doslova děsily kapitána Langhammera, před první návštěvou presidenta republiky, která se uskutečnila v srpnu roku 1923 a protáhla se až do konce měsíce září. V souvislosti s pobytem presidenta republiky v Topolčiankách sem totiž přijížděla řada návštěv a významných hostů. To pro četníky, kteří sem byli do Topolčianek přemisťováni z jednotlivých četnických stanic z celého obvodu četnického oddělení, představovalo perné chvilky a hlavně značné nervové vypětí pro velitele četnického oddělení kapitána Langhammera.
Pobyt presidenta republiky v Topolčiankách nebyl pouze rekreační, ale i pracovního rázu a od roku 1923 se dvouměsíční pobyty hlavy státu každoročně opakovaly.
President v okruhu četníků v Topolčiankách 1929
Rok 1930 byl rokem osmdesátých narozenin „tatíčka“ Masaryka a kapitánu Langhammerovi bylo jasné, že toho roku bude pobyt pana presidenta spojen s řadou významných návštěv. Proto zapojil do příprav zajištění ochrany presidenta také pro okresního četnického velitele ve Zlatých Moravcích poručíka výkonného Františka Bobka, ale také novopečeného velitele četnické stanice Topolčianky.
Četnická hlídka 11/1930 – TGM 1850 – 1930
Velitelem topolčianské četnické stanice, která měla za normální situace šest četníků, což plně odpovídalo jejímu staničnímu obvodu, se stal konce roku 1929 vrchní strážmistr František Tatíček. Málokdo si dovede představit, kolik bylo narážek na to, že Tatíček bude střežit „tatíčka“ a podobně.
Vrchní strážmistr Tatíček se na splnění uvedeného úkolu velmi odpovědně připravoval. Dopodrobna se seznámil s okolím topolčianského zámku a připravil úseky pro jednotlivé četnické hlídky. Ochranu pana presidenta totiž v roce 1930 měly zajišťovat téměř čtyři desítky četníků. Před příjezdem hlavy státu byli všichni poučeni, jak mají vykonávat svoji službu a hlavně, že nemají být starým pánem za žádných okolností spatřeni.
Ani tentokrát pobyt presidenta v Topolčiankách neproběhl bez problémů. Starý pán jednou vyrazil pěšky na procházku kolem lesa a jej střežícím četníkům náhle odbočil do lesa a ztratil se jim z dohledu. Ostatní četníci byli okamžitě zalarmováni a začali pana presidenta usilovně všude hledat.
Když se starý pán vracel z druhé strany k zámku, sbírala na kraji lesa postarší žena chrastí. Jakmile prezidenta zahlédla, volala na něho, ať uteče, že ho hledají žandáři…
I přesto byl velitel četnického oddělení ve Zlatých Moravcích dne 14. listopadu 1930 ministrem vnitra za vzorné plnění svěřených úkolů povýšen do hodnosti štábního kapitána.
Odpočinek po střelbě
Obálka knihy Četnické pohádky pro dospělé
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ POHÁDKY PRO DOSPĚLÉ, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců a nawww.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání nawww.kosmas.cz. Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webuwww.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
Ekvádor – země ležící na rovníku – je domovem velkého bohatství rozmanitých orchidejí, od těch miniaturních až po mohutné orchidejové giganty. Řadu z nich si zájemci mohou prohlédnout od 6. do 22. března 2020 v tropickém skleníku Fata Morgana, který je součástí Botanické zahrady hl. m. Prahy. Ve svých sklenících pěstuje přibližně 2 500 druhů orchidejí. Výhradně se specializuje na cenné původní botanické druhy. Podstatná část sbírky rozkvétá na jaře, proto každoročně v březnu pořádá zahrada výstavu. Do exotické oázy uprostřed metropole zamíří milovníci orchidejí již počtrnácté. Každého zaručeně okouzlí mnohobarevné vzácné přírodní druhy, ale i pestrá škála vyšlechtěných kultivarů. Výběr rostlin i originální aranžmá pro letošní výstavu navrhla a vytvořila přední česká floristka Klára Franc Vavříková. Expozici doplnila originálními šperky z korálků, ale atmosféru této jihoamerické země přiblížila také neobvyklými dopravními značkami, typickými pro tuto vzdálenou zemi, fotografiemi a informačními panely, které blíže seznámí zájemce se vzácnými rostlinami. Součástí výstavy je i prodej orchidejí a praktická poradna pro začínající pěstitele. Patronkami letošního ročníku se staly herečky Lenka Termerová, Klára Issová a Nela Boudová. Společně popřály nejen výstavě, ale i celé botanické zahradě mnoho spokojených návštěvníků. Tak tedy hurá do pralesa uprostřed Prahy.
Autor: Jaroslava Pechová
Foto: Jaroslava Pechová
Daniela Kolářová patří ke stálicím české divadelní, televizní i filmové scény. Na rozdíl od některých jejích kolegyň nejenom v mládí, ale i ve svém pokročilejším věku mají zvláště filmové role stále komediální nádech. Z těch posledních například film a seriál Rodinka, nebo Vratné láhve, kde Zdeňku Svěrákovi hrála manželku, podobně jako kdysi v komedii Na samotě u lesa. Právě spolu s ním, s Petrem Kolečkem či Spejblem a Hurvínkem získala loni na plzeňském Komedy festu cenu Zlatý velbloud za celoživotní přínos českému humoru. Ze zdravotních důvodů si ji ale mohla převzít až nyní.
Z televizního seriálu z roku 1996 – Lékárníkových holka
„Mám z té ceny obrovskou radost. Velmi mně to ocenění těší a moc za něj děkuji a jako samotné dílo je opravdu nádherné. Jsem šťastná, že jsem mohla cenu převzít přímo z rukou autorky, sklářky a designérky paní Gordany,“ prozradila Daniela Kolářová, o Zlatém velbloudovi, který je ze skla, a do něhož je implementováno pravé zlato! A také podotkla, že zdravotně se jí daří už dobře a momentálně hraje menší, ale výraznou roli v Městských divadlech pražských v představení Elefantazie s Tomášem Klusem a Tomášem Havlínem v hlavních rolích.
Autorkou ceny je Gordana Turuk, alias Gordana Glass, tvořící speciální technikou ´lehaného skla´. Daniela Kolářová je tak další v řadě významných osobností, jež získaly nejenom ocenění, ale dílo, které od výtvarnice mají třeba britská královna Alžběta II, papež Benedikt XVI., monacký princ Albert II, americký moderátor Larry King či skladatel Herbie Hancock a celá řada dalších osobností.
„Setkání s paní Danuškou Kolářovou pro mě bylo velmi inspirativní, přátelské a milé. Poděkovala jsem jí za vše, co pro nás, pro diváky dělá, a že přináší radost a humor, což je velmi důležité a není to vždy jednoduché. Jsem nesmírně ráda, že okolnosti tomu přály, mohly jsme se v mé pražské galerii osobně potkat a já jsem jí ocenění i certifikát mohla předat. Dostala ale také ´kouzelný´ zlatý sáček a s ním i malý domácí úkol,“ svěřila se výtvarnice a designérka Gordana, rodilá Němka, ale původem Chorvatka, žijící na Slovensku a pracující tam i u nás, která letos oslaví 20 let své tvorby.
Gordana Turuk, alias Gordana Glass a Daniela Kolářová (foto Jaroslav Hauer)
„V sáčku jsou jednotlivá mnou vyrobená sklíčka. Každému člověku, který je jí milý, nabídne, ať si vezme jedno a poslední si nechá pro sebe. Je to takový můj rituál a věřím, že tak pár lidí, každý takto obdarovaný, učiní šťastným,“ dodává Gordana, pro kterou je největší inspirací příroda a její děti.
„Jsme velmi rádi, že si paní Kolářová mohla převzít cenu Zlatý velbloud, a tím jsme tak mohli symbolicky zakončit loňský 6. ročník Komedy festu. Nyní už pilně pracujeme na letošním, sedmém ročníku festivalu humoru. Ten se uskuteční od 31. 5. do 6. 6. v Plzni a bude opět plný skvělých představení, velkých jmen,“ podotkl producent a pořadatel Jiří Turek s tím, že také letos získá ocenění za celoživotní přínos českému humoru několik osobností. Jejich jména budou odhalena na jaře.
V posledních letech si cenu Komedy festu z Plzně odvezli (kromě vloni oceněných) Jiřina Bohdalová a Stanislav Zindulka či Iva Janžurová a Petr Nárožný.
Autor: Alexandra Hejlová
Foto: Daniela Kolářová FB, Jaroslav Hauer
Kde se objeví hudební skupina Maxíci, není o zábavu nouze. Pánové to umějí rozjet, ať už v kostýmech, anebo ve stylových tričkách s jejich podobiznami. A publikum zpívá a tančí s nimi. Tak to vypadalo i na sobotním křtu nejnovějšího klipu Hlídač krav v baru Kobra v Běchovicích. A důvodů k oslavě bylo víc – nejen povedený videoklip, ale i narozeniny zpěváka Maxíků Pavla Vohnouta, alias Kyklopa.
O tom, že Maxíci mají originální nápady, není pochyb. Jedinečný je proto i jejich poslední videoklip, kde se obrazy mění z reality do komiksu. „Jsme vlastně takoví retro dědci české populární scény,“ směje se Pavel Vohnout alias Kyklop, který je i jedním z tvůrců nápadu – nepoužít foto kapely, ale komiksové postavičky. A povedlo se. Při premiéře jejich nového klipu z posledního alba Maxíci: 25 let turbulencí, ovace nebraly konce.
Na žádném křtu nesmí chybět kmotři, Maxíci měli rovnou dva. Prvním se stal komik a bavič Milan Pitkin, známý svými výstupy po boku Ivana Mládka v jeho estrádách a Banjo Bandu. „Ať se klipu, stejně jako Maxíkům, daří,“ vzkázal. Druhým pak hudebník a vydavatel Jindřich Kraus, který prozradil novinku. „Na koncertech Maxíků budu vystupovat jako jejich host“. Za pár dní Jindřich Kraus s kapelou natočí a nazpívá píseň Takový schody do nebe, kterou před mnoha lety společně složil s Karlem Kopeckým v rytmu Maxíků.
Celý křest vygradoval velkolepým nočním ohňostrojem na počest Maxíků. „Bylo to skvělé, lepší než na Silvestra,“ jásali diváci a pokračovali ve víru tanečních rytmů koncertu, který se protáhl až do rána. Maxíci ještě přislíbili, že v letošním roce chystají opravdové pecky, na které se stojí za to těšit!
Pavel Kyklop Vohnout: Jsme retro dědci!
Pavle, jak jste přišli na nápad na komiksový klip?
„Loni jsme vydali naše poslední CD Maxíci: 25 let turbulencí, a to k výročí dvaceti pěti let na hudební scéně. Už jsme vlastně takoví retro dědci české populární scény. Tam se zrodil první nápad nepoužít foto, ale komiksový postavičky, který nás charakterizují. Na tomto dvojcédéčku je i písnička Hlídač krav a ta nás inspirovala právě k tomuto zpracování.“
Čím je tento klip výjimečný?
„Asi tím, že se obraz mění z reality do komiksu. Navíc s námi točila mladá děvčata, taneční soubor, tak to alespoň není jen o retro dědcích, ale jsou tam i mladé a krásné holky. A taky plno efektů, které to skvěle doplňují. Jako třeba hraní na jiskřící kytaru ve svářecké kukle. To je nápad režiséra Michala Pešouta.“
Kde berete nápady na písničky a proč zrovna Hlídač krav?
„Už kdysi, v bývalém složení, padl tento nápad na předělávku této úspěšné písně od Jarka Nohavici a my jej jen připomenuli touto předělávkou v jiných aranžích. Je to skvělá a vtipná píseň, navíc stále aktuální. Lidé si ji rádi zpívají na našich koncertech.“
Proč jste točili zrovna v baru Kobra v pražských Běchovicích?
„Když jsme přišli s nápadem udělat videoklip, byl už podzim a poměrně zima a my potřebovali točit venku, kde to dle původního scénáře moc nešlo. Bylo už docela sychravo. Kamarád je majitelem tohoto baru a já tam navíc strašně rád chodím hrát šipky a kulečník. To prostředí je skvělé a samo osobě zajímavé a navíc, majitel byl svolný v těchto prostorách točit a vytvořil nám skvělé podmínky k natáčení.“
Kolik CD už jste celkem vydali a ze kterého je tato písnička?
„Od doby, kdy jsme přišli o původní název, a to spekulací našeho bývalého člena Dana Valiho, což už je čtyři a půl roku a vystupujeme pod novým názvem skupina Maxíci, jsme vydali dvě autorské desky: Baby Pop a Útok králíků. Potom jsme vydali ještě dvojcédéčko 25 let turbulencí.“
Foto: Dagmar Pavlíková
Dnes vám představíme další knižní novinku úspěšné spisovatelky Jaroslavy Pechové. Deset půvabně ilustrovaných pohádek pod společným názvem RÉZIČKA A ČTVRTJADÝRKO jsou laskavé, veselé ale i poučné příběhy z lesa, kde žije veverka Rézička a skřítek Čtvrtjadýrko, kterého vyčarovalo slunko z lískového oříšku. Prožijí mnohá dobrodružství plné humoru ale i napětí. Přátelství, soudržnost a vzájemná pomoc jsou pro ně samozřejmostí. Na konci každé pohádky čtenáři najdou písničku včetně not. Tato pohádková kniha je první z edici POHÁDKY TRALALA. Už zanedlouho se na knižních pultech objeví další díl JAK LOUKA KOUKÁ.
Jaroslava Pechová
Autor: Alexandra Hejlová
Foto: archiv Jaroslava Pechová
Jaroslava Svěceného, českého houslového virtuosa, nemusíme vůbec představovat. Je jedním z nejvýznamnějších a nejznámějších současných českých houslistů. Snad neexistuje jediný Čech, který by ho neznal. Velké úspěchy slaví nejen u nás, ale i v zahraničí, kde doslova dobyl celý svět.
Jaroslav Svěcený & Cigánski diabli(SK) – Foto: Jadran Šetlík
Srdečně vás zveme na výjimečný, unikátní koncertní pořad, třídenní hudební festival Jaroslava Svěceného, který nese název „ŽHAVÉ STRUNY“. Koncert se bude konat 27. – 29. března 2020 v Litoměřicích. Premiéra tohoto multižánrového projektu má oslovit všechny generace. Dojde k propojení hudby klasické, etnické, latinsko – americké včetně hereckých prvků a jako „třešinka“ na dortu proběhne v sobotu 28. března výstava slavných italských, francouzských, německých a českých houslí 17. – 20. století s komentovanými prohlídkami Jaroslavem Svěceným.
Další informace a předprodej vstupenek naleznete na :
Malá ochutnávka toho, co na Vás čeká! Tato hudba zazní na 2. koncertu 28. března 2020: Jaroslav Svěcený & Ladislav Horák – Libertango
Foto: Jadran Šetlík
Autor: Alexandra Hejlová
Foto: Jadran Šetlík
Známá česká zpěvačka a kytaristka, první dáma české country hudby, Věra Martinová, pro své příznivce a fanoušky, chystá u příležitosti jejího životního jubilea koncert „Věra Martinová – 60 let“ v Divadle Hibernia, ve středu 25. března 2020 v 19:00 hod.
Kromě samotné jubilantky, která vystoupí za doprovodu své doprovodné skupiny a také komorní filharmonie SMIKOF, ji na pódium přijdou písničkou popřát hosté programu např. David Stypka, Ivan Hlas, Pavlína Jíšová, Vesna a další. Srdečně zveme!
Předprodej vstupenek na tuto jedinečnou událost: www.ticketportal.cz/event/VERA-MARTINOVA-60
Autor: Alexandra Hejlová
Foto: archiv Věra Martinová/FB
Od října probíhá natáčení nového celovečerního filmu režisérky Evy Toulové s názvem CASTING NA LÁSKU. Romantická komedie o tom, že všichni pořádní chlapi vymřeli, pojednává o těžkostech moderního seznamování.
Hlavní protagonistkou filmu je herečka Stela Nebeská, která s blížící se čtyřicítkou zjišťuje, že díru do světa už asi neudělá. Ztrácí angažmá v divadle, kde stejně hrála jen nevýznamné role. Po kariérním neúspěchu přichází i osobní – manžel jí začne podvádět a ani se to nijak moc nesnaží skrývat. Stela se zapřisáhne, že se mu stůj co stůj pomstí a najde si někoho, před kým její manžel zbledne závistí. Začne se proto seznamovat, ale co schůzka, to výstřední nápadník a každé rande končí fiaskem.
„Tenhle film nás všechny hodně bavil. Jeho kratší pilotní verzí jsme zkoušeli pouštět jako předfilm v kině, abychom viděli, jestli bude bavit i diváky a smáli se. To nám dodávalo ještě větší motivaci.“ uvedla režisérka Eva Toulová.
Hlavní roli ve filmu ztvárnila zkušená herečka Tereza Petrášková, o kterou se uchází například Igor Bareš, Václav Vydra nebo Lukáš Langmajer. V dalších rolích září Martin Sitta, Milan Šteindler, Valerie Zawadská, Zdeněk Maryška, Jan Řezníček, Jitka Sedláčková, Jan Čenský a další.
Humorný snímek, který produkuje společnost Copperfilm, se natáčel od října minulého roku převážně v Praze a Červeném Kostelci. Původně měl vzniknout jako internetový seriál, ale bohaté námětové podněty přerostly hlavním tvůrcům v celovečerní film.
Autor: Alexandra Hejlová
Foto: Copperfilm
Na Nový rok 1935 byla kutnohorská pátrací stanice vyžádána okresním četnickým velitelem v Humpolci vrchním strážmistrem Josefem Wimmerem k právě udanému, poněkud zapeklitému případu. Podrobnosti budou sděleny až osobně na místě.
Telefonický požadavek na výjezd pátračky přebíral coby pohotovostní četník štábní strážmistr Král. Ačkoliv mu vůbec nerozuměl, okamžitě zatelefonoval vrchnímu strážmistru Eidlpesovi, neboť se jednalo o požadavek samotného okresního četnického velitele, což nebývá obvyklé.
Velitel pátračky se po vyřízení vzkazu domníval, zdali nejde o opožděný silvestrovský žert. Proto raději osobně zavolal na humpolecké okresní četnické velitelství. Ne, nejedná se o žert a přítomnost pánů z pátračky je skutečně nezbytná.
Automobil řízený štábním strážmistrem Králem vezl do Humpolce velitele pátračky a dále strážmistry Vašíčka a Cimburu.
Autohlídka pátračky po příjezdu do Humpolce
V kanceláři okresního četnického velitele byl dále přítomen velitel četnické stanice v Herálci vrchní strážmistr Rudolf Kořínek. Vrchní strážmistr Wimmer všem přítomným sdělil okolnosti případu.
Dnešního dne ráno se na četnickou stanici v Humpolci dostavil jistý Kučera-Czisingar a oznámil, že Boženě Stanglerové z nedaleké Věže, jde o život. Její švagr, známý šlechtic a velkostatkář Robert Stangler má zájem připravit ji o život. Případ byl okamžitě oznámen okresnímu četnickému veliteli.
Velitel četnické stanice v Herálci, do jejíhož staničního obvodu obec Věž patří, k osobě Roberta Stanglera uvedl, že do obce přišel počátkem roku 1908, kdy koupil zadlužený místní statek, jehož součástí je i zámek. Ihned po zakoupení začal zámek rekonstruovat. V obci je velmi oblíben, neboť mimo jiné zřídil soukromou elektrárnu a obyvatelé obce z ní mohou odebírat elektrický proud za poplatek 5 Kč z jedné žárovky. Kromě toho podporuje místní školu a tělocvičenou jednotu Orel. Jedná se o čestného a v širokém okolí velice váženého muže a dobrodince.
Udání jednoho šlechtice druhým však četnictvo nemůže brát na lehkou váhu. Vrchní strážmistr Wimmer osobně vyslýchal oznamovatele, který opakovaně tvrdil o vážném nebezpečí, které hrozí slečně Boženě Stanglerové.
V první řadě bylo nutno zajistit ochranu ohrožené Boženy Stanglerové. Ta byla automobilem pátrací stanice přivezena do humpoleckých četnických kasáren. Při výslechu uvedla, že zná Jiřího Kučeru-Czisingara, jež je šlechtickým levobočkem a který se snaží ucházet o její přízeň. Ona však nemá o tohoto muže zájem a dala mu to opakovaně najevo. Na adresu svého švagra uvedla, že spolu mají jisté neshody ohledně majetkových záležitostí, které však blíže nehodlala rozvádět.
Při opakovaném výslechu Kučera-Czisingar uvedl, že velkostatkář Stangler najal v minulosti pro zločin trestaného Josefa Stechra, aby zprovodil ze světa jeho švagrovou, která usiluje o bezpracné získání jeho poctivě získaného rozsáhlého majetku.
Nyní četnicvtu nezbývalo než vyslechnout k věci samotného velkostatkáře Stanglera. Ten po předvolání na okresní četnické velitelství při výslechu potvrdil, že má jisté neshody se svojí švagrovou Boženou ve věcech majetkových a ve vztahu k osobám, s nimiž navazuje intimní vztahy. Popřel však, že by se kdy setkal s nějakým Josefem Stechrem.
Jelikož se jednalo o tvrzení proti tvrzení, byl velkostatkář Stangler zatčen pro podezření ze spáchání zločinu svádění k násilnému odstranění svojí švagrové Boženy Stanglerové a byl dodán do vazby krajského soudu v Kutné Hoře.
Uvedený zásah četnictva byl obyvateli obce Věž, ale i celého humpolecka přijat se značnou nevolí.
Na druhé straně tato senzace okamžitě zaplnila stránky novin a časopisů, kde se však objevovaly převážně názory o nevinnosti zatčeného a na jeho obhajobu.
Po Josefu Stechrovi, který byl v minulosti trestán 12 roků trvajícím těžkým žalářem pro zločin zabití, bylo kutnohorskou pátračkou vvyhlášeno pátrání.
Při jednom z dalších výslechů Kučera-Czisingar před vyšetřujícím soudcem přiznal, že křivě nařknul velkostatkáře Stanglera. Na svoji obhajobu pouze uvedl, že jej k věci navedl jeho dobrý známý, jehož jméno v obavách o svůj život nemůže uvést. Poté, co se celá věc stala předmětem vyšetřování a došlo k zatčení velkostatkáře Stanglera, ho prý chtěl tento známý zastřelit. Jméno dotyčného na opakovaný dotaz vyšetřujícího soudce však odmítl udat. Z tohoto důvodu byl Jiří Kučera-Czisingar zatčen a umístěn do vazby krajského soudu v Kutné Hoře.
Robert Stangler byl na základě výsledků vyšetřování případu propuštěn 17. ledna 1935 o páté hodině odpolední z vazby.
Novinový titulek Velkostatkář Stangler nevinně nařčen
Počátkem února 1935 zastavilo státní zastupitelství v Kutné Hoře trestní řízení proti velkostatkáři Robertu Stanglerovi.
Následně byl propuštěn z vazby i Jiří Kučera-Czisingar a bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro zločin křivého obvinění a klamání úřadů.
Vrchní strážmistr Eidlpes se domníval, že hlavním motivem jednání hochštaplera Kučera-Czisingara byla snaha o bezpracné získání peněz z majetku velkostatkáře Stanglera, známého v širokém okolí nejen svým majetkem, ale i dobročinností.
To se potvrdilo i výslechem vypátraného Josefa Stechra, s nímž se Kučera-Czisingar setkal ve vězení, když byl trestán za podvod.
I s takovouto blamáží se může četnictvo setkat při výkonu pátrací služby. Budiž tento případ poškození ctihodného občana a dobrodince výstrahou do budoucna, apeloval v rámci pokračovacího výcviku na podřízené vrchní strážmistr Eidlpes.
Obálka knihy Kutnohorská pátračka opět zasahuje
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého KUTNOHORSKÁ PÁTRAČKA OPĚT ZASAHUJE, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců a nawww.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání nawww.kosmas.cz. Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webuwww.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
