Autor: Artstar admin

Na četnické stanici Vulichovce spadající pod okresní četnické velitelství v Terešvě měli od počátku jejího obnovení pod československou správou problémy s vařením pro mužstvo. Ve vesnici i v jejím okolí marně páni četníci sháněli ženu odpovídající požadavkům kasárního předpisu pro československé četnictvo, a která by jim byla ochotna vařit. Problém veliteli četnické stanice vrchnímu strážmistru Františku Mentovi nepomohl vyřešit ani okresní četnický velitel nadporučík výkonný Josef Pisk.

Vrchní strážmistr Menta tedy vyřešil problém po svém. Přesvědčil v létě roku 1922 svoji manželku, aby se spolu s jejich malým synem přestěhovala z Čech za ním na Podkarpatskou Rus a vařila pro něho i pro jeho podřízené.

Osazenstvo četnické stanice

Výsledky se rázem dostavily a mezi českým úřednictvem se záhy rozkřikla pověst o kuchařském umění paní vrchní strážmistrové. Jak notář, tak i učitel byli vzati na milost a bylo jim povoleno stravovat se v četnických kasárnách.

Jako první chod uvařila paní Mentová zadělávané maso s houskovými knedlíčky. Strážmistr Jan Kaláček, který byl známým šprýmařem, na dotaz nových strávníků, co že to jedí za maso, suverénně odpověděl, že je to srnčí, které odstřelili v okolních lesích. Paní vrchní strážmistrová to zaslechla a legraci samozřejmě nezkazila. Ve skutečnosti se jednalo o telecí maso. Pan notář od té doby svým známým vypravoval, že se na četnické stanici znamenitě vaří a že zde každý týden mají srnčí. A nikdo z osazenstva četnické stanice se to notáři nesnažil vymlouvat.

Četník před kostelem

Při jednom z dalších obědů, kdy se samozřejmě opět podávalo „srnčí“, vyprávěl strážmistr Kaláček spolustolovníkům dva roky starou příhodu, jak eskortoval krávu.

Bylo to v roce 1920, krátce po obsazení zakarpatska československou správou, kdy byly následkem poválečných poměrů na venkově konány rekvisice dobytka pro zásobování měst. Tehdy sloužil na právě obnovené četnické stanici v Terešvě, která obdržela od tamního politického úřadu příkaz konat v nedaleké obci asistenci výkupnímu komisaři při výkupu krávy určené k porážce a postarat se, aby byla vykoupená kráva na 15 hodinu dopravena na 3 kilometry vzdálené nádraží k nakládce.

Majitel dvora byl několikrát úředně vyzván k dodání vykoupené krávy, avšak úřední výzvy neuposlechl. Úkolem četnictva spolu s výkupním komisařem bylo zajistit výkon rozhodnutí úřadu.

Dvojice četníků se spolu s výkupním komisařem vypravila do uvedeného dvora, avšak chlévy byly prázdné. Veškerý dobytek se pásl na vzdáleném strništi. Pastýř označil vykoupenou krávu a nyní šlo o to, jak krávu dostat na hodinu chůze vzdálené nádraží. Přitom četníci věděli, že při asistenci výkupnímu komisaři nemají v žádném případě „přikládát ruku“, avšak pouze zajišťovat ochranu úřednímu orgánu. Pastýř krávu několikrát chytil za rohy, ale ta se mu vždy vytrhla. Začal tedy pomáhat i výkupní komisař a společně s pastýřem honili krávu. Po chvíli marných pokusů se podařilo uvázat krávě kolem rohů provaz a nyní jen zbývalo dopravit ji na nádraží k nakládce. Kráva však škubla hlavou, hodina zadkem a pastýř leknutím provaz pustil. Po další době se ji podařilo i za pomoci četníků zahnat do chléva a zde ji na rohy uvázat druhý provaz. Kráva se zprvu nechala klidně vyvést ze chléva, ale na dvoře se opět vytrhla pastýři z ruky a držel ji pouze četnický strážmistr, který ve snaze, aby kráva opět neutekla, byl utíkající krávou povalen a vláčen po zemi loužemi a blátem až se kráva zastavila na louce a začala se zde klidně pást na jeteli. Splnění úředního nařízení už bylo ohroženo. V tom přišel pastýř se spásnou myšlenkou, přivázat krávu k volovi a odvést ji i s volem na nádraží. Kráva skutečně za volem klidně šla tak se „eskorta“ krávy konečně podařila. Kráva byla dopravena na nádraží necelých pět minut před příjezdem vlaku. Zpátky do domovského chléva šel vůl bez jakýchkoliv problémů.

Splnění úkolu bylo vykoupeno, oděrkami a modřinami četnického strážmistra a roztrhaným a od bláta ušpiněným služebním stejnokrojem a ze strany kolegů posměchem.

                                        Zadělávané maso

 

Rozpočet: 14 dkg tuku, kořenová zelenina, 1 kg telecího masa, sůl, 7 dkg mouky, květ muškátového oříšku a květák.

 

Předpis: Rozpustíme polovinu tuku, přidáme na plátky nakrájenou kořenovou zeleninu a na kousky nakrájené osolené maso a vše dusíme do měkka. Pak zasmažíme světlou jíškou vyrobenou z druhé poloviny tuku a z mouky a okořeníme květem muškátového oříšku. Do omáčky zamícháme ve slané vodě uvařený a na růžičky rozebraný květák a uvařené houskové knedlíčky.  

 

                                        Houskové knedlíčky

 

Rozpočet: 15 dkg tuku, sůl, 20 dkg strouhané žemle, 4 vejce a 5 lžic mléka.

 

Předpis: Utřeme tuk se solí, přidáme vajíčka a strouhanou žemli navlhčenou v mléce. Uděláme jeden knedlíček a uvaříme ho na zkoušku. Teprve pak vaříme ostatní knedlíčky.

Obálka knihy Četnická kuchařka

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Četnická kuchařka, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline www.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců a na www.megaknihy.cz  a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání na www.kosmas.cz.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Horké letní počasí počátkem srpna roku 1932 bylo doprovázano řadou požárů, které s sebou nesly značné škody jak na úrodě, tak i na ostatním majetku. Úkolem četnictva bylo zjistit příčinu požáru a v případě jeho úmyslného založení vypátrat a usvědčit žháře. Svůj význam mělo i to, zdali pachatel, který zapálil svůj majetek s cílem získat vyplacení pojistky, přitom vydal v nebezpečí ohně cizí majetek či nikoliv. Ve druhém případě se totiž nejednalo o zločin žhářství, nýbrž o zločin podvodu.

Kancelářský pomocník kutnohorské pátrací stanice štábní strážmistr Stehlík v polovině srpna 1932 mimo jiné registroval již pátý případ založení ohně v obci Kaňku u Kutné Hory. Zvláštností těchto případů bylo, že neznámý pachatel vždy předem anonymním dopisem oznámil, kde a v některých případech dokonce i ve kterou dobu bude na Kaňku hořet. Způsobené škody šly do statisíců.

Kancelářský pomocník při práci

Na případ, který samozřejmě neušel pozornosti tisku, který se v době takzvané okurkové sezóny, chytal doslova všeho, vyrazil automobil pátrací stanice řízený štábním strážmistrem Králem a jeho osádku tvořili praporčík Novotný a štábní strážmistr Šíma s Adou.

Novinový titulek Řádění paliče na kutnohorsku 

Na kaňkovském náměstí před radnicí oslovil četníky rolník a člen místního zastupitelstva Jan Koláček s tím, že předchozího dne obdržel dopis sdělující jména dvou místních rolníků, u nichž neznámý vyděrač hodlá založit další požár. Jedná se o Jaroslava Šátka a Petra Nováka. Oběma ohroženým to Koláček samozřejmě sdělil. On jako člen místní samosprávy okamžitě zorganizoval dobrovolné požární hlídky, které místní obyvatelé v noční době drží. Obyvatelstvo obce je těmito případy silně rozrušeno a někteří z obyvatel dokonce na noc vynášejí své věci ze stavení do zahrad a na dvorky, aby se v případě založení požáru alespoň něco zachránilo. Tím samozřejně hrozí možnost krádeže uvedených věcí.

Praporčík Novotný zajistil dopis, který byl odeslán z poštovního úřadu Kutná Hora 2, který sídlil v Jungmannově ulici č. p. 492 na kutnohorském Dolejším městě. Ze stejného poštovního úřadu byly odeslány i ostatní vyděračské dopisy adresované obyvatelům Kaňku.

Požáry na Kaňku díky přijatým opatřením ustaly a žádný další vyděračský dopis již nepřišel. To vedlo ke zklidnění situace v obci.

Na četnictvu nyní bylo dopadení pachatele těchto podlých činů. Dopisy byly psány jednou osobou a dle vzhledu písma je pisatelem mladší, manulálně pracující osoba. Přes veškerá opatření spočívající v rozeslání pátracích oběžníků, zjišťování v evidencích pátrací stanice i Ústředního četnického pátracího oddělení v Praze, kde byl již od loňského roku odkomandován pracovník kutnohorské pátračky štábní strážmistr Oppelt, jakož i využívání konfidentů, zůstalo pátrání po pachateli na mrtvém bodě.

Zhruba v polovině září 1932 byl kutnohorskému obchodníku Václavu Lebduškovi na Komenského náměstí č. p. 73 doručen výhružný dopis, v němž byl vyzván, aby na určeném místě, na terasách pod Vlašským dvorem, složil 50.000 Kč.

Obchodník Lebduška se obrátil přímo na pátrací stanici. Dopis byl odeslaný opět z poštovního úřadu Kutná Hora 2 a byl psán stejnou osobou, jako v případě výhrůžek kaňkovským obyvatelům.

Vrchní strážmistr Eidlpes vyslal ke skrytému střežení teras pod Vlašským dvorem praporčíka Novotného a spolu s ním štábního strážmistra Šímu s Adou. Mělo se jednat o rozhraní teras s městem nedávno pronajatými pozemky na vybudování hlavního městského parku. Zřejmě zvýšený pohyb osob, podílejících se na přípravách budování parku, odradil vyděrače k vyzvednutí balíčku s nastříhanými papíry ve velikosti tisícikorunových bankovek, uloženého sem obchodníkem Lebduškou.

Na svátek sv. Václava, ve středu 28. září 1932 ráno, byl vdově Hákové, žijící na Dolejším městě v domě u Jelena v Jungmannově ulici č. p. 487 doručen vyděračský dopis, aby uložila následujícího dne, tedy ve čtvrtek 29. září přesně v 10 hodin večer částku 5.000 Kč Na Rovina. Jelikož je vdova již delší dobu dle pisatele sledována, musí peníze donést osobně a uložit je pod velký kámen za Žižkovým dubem. Jakékoliv upozornění četnictva či místní policie bude mít za následek pomstu s hroznými následky.

Přes svůj věk stále vitální Háková nedala na výhružky pistalete a obrátila se přímo na kutnohorskou pátrací stanici, které předala obdržený dopis. Ten byl odeslán stejně jako všechny ostatní vyděračské dopisy z poštovního úřadu Kutná Hora 2 nacházejícího se v téže ulici jako dům adresátky.

Krátce po poledni byl prostor vojenského cvičiště Na Rovinách obsazen deseti četníky a z pátračky a z místní četnické stanice, samozřejmě se služebním psem Adou a pěti městskými policejními strážníky.

Okresní četnický velitel kapitán výkonný Němec, který byl o případu neznámého vyděrače podrobně informován, se dohodl s kurážnou vdovou Hákovou, na její vlastní návrh, že večer, přesně dle požadavku vyděrače donese na udané místo pouze papírovou obálku s čistými papíry, tedy bez požadovaných peněz. Když se to následně druhý den dozvěděl velitel četnického oddělení v Kutné Hoře major Jaroslav Stukavec, myslel, že zešílí.

Po uložení obálky na požadované místo začalo pro četníky a strážníky takřka nekonečné čekání. Minula půlnoc, poté dlouhé hodiny do rozbřesku a až v pátek ráno, přesně v 6.05 hodin, k pečlivě střeženému místu přišel ze směru od vojenského cvičiště, a nikoliv od Dolejšího města, jak bylo předpokládáno, mladík a zastavil se u Žižkova dubu. V okamžiku když se sehnul k velkému kameni, byla štábním strážmistrem Šímou vypuštěna na volno Ada, která se s chutí zakousla do paže své dlouho kýženě očekávané a vyhlížené oběti.

Než se mladík stačil vzpamatovat z úleku, stál obklíčení četníků a policejních strážníků. Byl v něm zjištěn teprve devatenáctiletý obuvnický dělník, toho času bez zaměstnání. Jan Černý narozený roku 1913, žijící se svými rodiči v Zahradní ulici na kutnohorském Dolejším městě, v těsném sousedství domu u Jelena obývaného vdovou Hákovou.

Po předvedení do kanceláře pátrací stanice byl podroben zkoušce rukopisu, který se na první pohled shodoval s písmem autora vyděračských dopisů.

Při následně provedené prohlídce v bytě rodiny Černých byly nalezeny ve věcech zadrženého obálky a papíry použité při psaní výhružných dopisů.

Na základě výše uvedeného důkazního materiálu byl Jan Černý zatčen a dodán do vazby kutnohorského krajského soudu.

Motivem jeho výhružek a žhářských útoků na Kaňku byla zášť ze ztráty zaměstnání, neboť na jeho místo, které musel nedobrovolně opustit, nastoupil rolnický synek právě z Kaňku. Vyděračské dopisy adresované obchodníku Lebduškovi a poté zámožné vdově Hákové, byly motivovány snahou nezaměstnaného o snadné získání peněz.

Obálka knihy Kutnohorská pátračka opět zasahuje

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého KUTNOHORSKÁ PÁTRAČKA OPĚT ZASAHUJE, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců a nawww.megaknihy.cz  a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání nawww.kosmas.cz.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webuwww.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

V neděli 24. června 1934 ráno telefonicky hlásil velitel četnické stanice Zlaté Moravce ve stejnojmenném okresním městě vrchní strážmistr Michal Pollák nitranské pátrací stanici případ pokusu o vyloupení pokladny na tamním okresním soudu.

Dovolit si vztáhnout ruku na soud, to bylo opravdu důkazem nebývalé drzosti, bez ohledu na to, zdali byl skutek dokonán, či nikoliv.

Přesto, že se soudní budova nacházela v samém centru města a šance na použití služebního psa byla tím pádem minimální, rozhodl náměstek velitele pátračky praporčík Slechan, v zájmu na dopadení pachatele tohoto činu, že členem jím vedené hlídky bude i strážmistr Votruba s Altem.

Po příjezdu služebního automobilu řízeného strážmistrem Tomkem do třicet kilometrů vzdáleného města bylo ve spolupráci s vrchním strážmistrem Pollákem zjištěno, že neznámý pachatel vnikl oknem v zadní části soudní budovy na chodbu a poté do soudní kanceláře, kde se pokusil o vyloupení ohnivzdorné pokladny. Přitom pokladna byla pouze navrtána z boku. To nasvědčovalo, že pachatel byl při své práci vyrušen a utekl.

Je otázkou, zdali zájmem pachatele bylo pouze získání v pokladně uložených peněz a cenností, nebo zdali měl spadeno na nějaký důležitý dokument, který se mohl vztahovat i k němu samotnému. To bude zapotřebí zjistit.

Na místě činu však nebyly nalezeny žádné upotřebitelné stopy a Alto uvedený na stopu tuto vypracoval přes dvůr na sousední ulici, kde ve stopování ustal. Ačkoliv bylo nedělní dopoledne a pohyb osob byl nevelký, nepodařilo se Altovi navětřit pachatelovu stopu. Tím pádem zůstalo pátrání po pachateli prozatím bez výsledku.

Hned následující úterý ale čekalo pány z pátračky překvapení. Správce věznice nitranského krajského soudu přišel oznámit, že jeden z vězňů jistý Gogola, si přeje s pány hovořit. Jelikož byl ve staniční kanceláři kromě náměstka velitele pouze strážmistr Votruba, byl vyslán ke krajskému soudu právě on.

Od Jana Gogoly, nacházejícího se toho času ve vyšetřovací vazbě se strážmistr Votruba dozvěděl zajímavou informaci vztahující se právě k poslednímu případu. Vloupání do pokladny okresního soudu ve Zlatých Moravcích má na svědomí nedávno z vazby propuštěný Augustin Labuda. Přitom Gogola nevěděl o tom, že uvedený případ skončil pouze neúspěšným pokusem.

Jelikož se jednalo o cennou informaci, navštívil strážmistr Votruba státního zástupce, aby jej informoval o pomoci vyšetřovance Gogoly četnictvu.

Jedna věc je ale vědět a druhá dokázat. Přesto, že byl Augustin Labuda okamžitě vypátrán, nepodařilo se příslušníkům nitranské pátračky ho usvědčit z pokusu o vyloupení pokladny u okresního soudu ve Zlatých Moravcích.

Přitom bylo jasné, že Labudovi šlo výhradně o uložené peníze a cennosti, neboť žádný v pokladně uložený dokument neměl k Augustinu Labudovi žádný vztah.

První rekvizice služebního psa ve druhém pololetí roku 1934 byla v úterý 3. července časně ráno. Dozorčí důstojník vojenské posádky kapitán Vrabec telefonicky oznámil vloupání do skladu 110. dělostřeleckého pluku v nedalekém Zoboru.

K případu došlo kolem druhé hodiny ranní, kdy se pachatelé vloupali do vojenského skladu.

Strážmistr Votruba byl krátce před čtvrtou hodinou ranní probuzen kolegou štábním strážmistrem Píclem a spolu s ním a s Altem se vydali pěšky na nedaléké místo činu.

U skladu, z něhož byly odcizeny pouze potraviny, byl Alto uveden na stopu jednoho z pachatelů, kterého spatřil na útěku vojín jsoucí na stráži. Alto vypracoval stopu hlubokým příkopem podél kasáren, přes cvičiště a kolem obce Nový Tormoš až na křižovatku silnic vedoucích z Nitry do Tormoše a do Pogranic. Zde stopu vzhledem k velkému množství prachu a frekvenci automobilů a povozů ztratil.

Na místě činu bylo následně zajištěno větší množství otisků prstů. Přitom vloupat se do skladu střeženého vojenskou stráží, to si žádá řádnou míru drzosti!

Následným pátráním četnické stanice v Zoboru bylo zjištěno, že vloupání má na svědomí tlupa potulných cikánů dostižená u obce Dražovce, která mezitím všechny odcizené potraviny zkonzumovala.

Na základě porovnání otisků prstů provedeného Ústředním četnickým pátracím oddělením v Praze byli dva členové potulné tlupy usvědčeni ze spáchání vloupání do vojenského skladu.

Dopis z Ústředního četnického pátracího oddělení v Praze

V pátek 20. července 1934 ráno byl služební pes pátračky vyžádán četnickou stanicí Ivánka u Nitry v politickém okrese Nitra k pátrání po pachateli krádeže vloupáním u domkáře Ondreje Gogy.

Jelikož nebyl k dispozici služební automobil, bylo strážmistru Votrubovi velitelem pátrací stanice povoleno použití jakéhokoliv soukromého vozidla. Uvedeným směrem jel nákladní automobil nitranského pivovaru, který byl k tomuto účelu využit.

Od místního velitele vrchního strážmistra Stredánského bylo zjištěno, že neznámý pachatel v noci odcizil slepice v ceně 206 Kč.

U vykradeného kurníku byl Alto svým pánem uveden na zpočátku zřetelnou stopu pachatele, kterou vypracoval přes humna a dále strniskovým polem a podél nádraží za obec a došel až k domku Jana Moravčíka. V domku však nikdo nebyl zastižen.

Poškozený četníkům uvedl, že Moravčík, s nímž žije řadu let v nepřátelství, mu před časem odcizil větší množství brambor a velkého psa, kterého zabil a jehož kůži si ponechal. Rovněž tak hlas lidu označil za pachatele krádeže spáchané ku škodě Ondreje Gogy právě Moravčíka.

Jan Moravčík byl místními četníky zastižen až po poledni, když se vracel z Nitry. Bylo nade vší pochybnost jasné, že ukradené slepice donesl k některému z překupníků, kteří je vždy v pátek kupovali pro místní židy.

Čin byl spáchán z důvodu letitého nepřátelství ze strany Moravčíka, jehož příčinou bylo přebrání děvčete Gogou.

Ze spáchání krádeže Moravčíka mimo jiné usvědčovalo jeho arogantní chování a výzva četníkům, nechť mu tedy krádež Gogových slepic dokáží.

Výrokem, že šlo právě o Gogovy slepice, se Jan Moravčík usvědčil sám, neboť nikdo z četníků se o tom, komu měly být slepice odcizeny, nezmínil…

V polovině srpna 1934 si strážmistr Votruba požádal o více než třítýdenní dovolenou, kterou s celou rodinou i s Altem strávili v Čechách. I v době dovolené dostával Alto pravidelný každodenní výcvik.

Prosba o dovolenou

V noci na neděli 7. října 1934 byla vyloupena pokladna okresního soudu v Topolčanech.

Namísto toho, aby služební automobil pátračky vyrazil tak, jak žádal velitel místní četnické stanice vchní strážmistr Josef Hrnčíř do Topolčan, vzdálených 33 kilometrů, rozhodl velitel pátračky zcela jinak.

Vrchním strážmistrem Svobodou vedená hlídka pátračky čítající kromě fotografa štábního strážmistra Pícla i strážmistra Votrubu s Altem, vyrazila co nejrychleji do 22 kilometrů vzdálené Nové Vsi nad Žitavou, kde bydlel lupič pokladen Augustin Labuda.

Poté, co hlídka pátračky Labudu nezastihla doma, odebrala se ke křižovatce silnic vedoucích od sousední obce Beladice, kde se ukryla a zahájila postřížku.

Předpoklad velitele pátračky se vyplnil. Po více než dvou hodinách čekání se na silnici objevil Labuda jedoucí na jízdním kole. Poté, co se přiblížil a spatřil četníky, otočil kolo a rychle začal ujíždět zpět k Beladicím.

V tom okamžiku nastala chvíle pro Alta, který byl svým pánem vypuštěn na volno. Byť se Augustin Labuda snažil sebevíce, Alto byl rychlejší.

Kromě nohavice se zakously Altovy zuby i do Labudovy nohy a ten byl nakonec rád, že strážmistr Votruba Alta odvolal.

Votruba s Altem proti světlu

Při osobní prohlídce bylo u Labudy nalezeno kromě kasařského náčiní i větší množství peněz a šperků.

Zločinec Labuda se velmi podivoval tomu, když na něho vrchní strážmistr Svoboda vyrukoval, že jistě cestuje od Topolčanského okresního soudu a že se tam bude muset ještě na nějaký čas vrátit.

Rovněž tak byl překvapen topolčanský vrchní strážmistr Hrnčíč, když pátračka měla pachatele činu i s uloupenými věcmi dříve, než stačila provést vlastní ohledání místa činu a zajistit stopy.

Při výslechu ve vazbě topolčanského okresního soudu držený Labuda vrchnímu strážmistru Svobodovi přiznal, že má na svědomí i pokus vloupání do okresního soudu ve Zlatých Moravcích. Tehdy jej při činu vyplašil dozorce vězňů.

 Obálka knihy Četnický pes Alto opět na stopě

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÝ PES ALTO OPĚT NA STOPĚ, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus –  Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání na www.kosmas.cz.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

Autor:     JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Foto:      archiv  JUD.r. Michal Dlouhý, Ph.D.

Válečné události se z počátku dotýkaly ponejvíce mužů jednotlivých ročníků. Ti museli postupně rukovat a plnit zákonem stanovenou brannou povinnost ve prospěch císaře pána a jeho rodiny. Hned vzápětí se válečné události dotkly i vojensky organizovaného c.k. četnictva. Řada, zejména mladých četníků, byla převelována k plnění úkolů polního četnictva. Někteří četníci se dokonce hlásili dobrovolně na frontu. Tím docházelo k postupnému oslabování početních stavů jednotlivých četnických stanic. A aby toho nebylo málo, tak četnictvu přibyly v souvislosti s válečným stavem, oproti mírovým obdobím, i další úkoly. Kromě zajišťování pořádku při přesunech vojenkých těles v týlu, se jednalo také o stíhání dezertérů a vyzvědačů.

Tak došlo k situaci, že v létě roku 1915 zůstal na četnické stanici Bečov jediný četník. Vícestrážmistr Václav Renner byl doslova na roztrhání. Dny i noci trávil ve službě, aby byl s to plnit všechny požadavky C.k. válečného dohlédacího úřadu ve Vídni, Zemského četnického velitelství v Praze, ale i C.k. okresního hejtmanství v Teplé.

Kromě vyčerpaného vícestrážmistra byl službou poškozen i jeho stejnokroj. Proto si musel opatřit nový. Vzhledem k inflaci, se roční oděvní paušál pro výkonného četníka vyšplhal na rovných 60 korun, oproti předchozím rokům, kdy činil pouze 50 K. Dle záznamů ve své oděvní knížce vícestrážmistr zjistil, že má na svém oděvním kontě 311 korun a 85 haléřů.

Výstrojní kniha štítek

Nový stejnokroj vyšel vícestrážmistra Rennera na 164 korun a 17 haléřů. Ihned jakmile si jej donesl do četnických kasáren, připjal si na svoji hruď jedinou medaili, kterou za svoji četnickou kariéru, trvající od počátku roku 1907 obdržel. Jednalo se o Vojenský jubilejní kříž, zřízený v roce 1908 císařem Františkem Josefem I. u příležitosti šedesátiletého výročí jeho panování. Jedná se o pozlacený bronzový kříž na vavřínovém věnci. Uprostřed je obraz císaře s nápisem „FRANC. JOS. I.“ na jeho rubu je uveden letopočet „1848 – 1908“ a je zavěšen na bílé stuze s červeným okrajem. Dne 2. prosince 1908 obdržely kříž  všechny osoby ve vojenském stavu. Tedy i c.k. četníci.

V této nové parádě navštívil vícestrážmistr nejprve místního bečovského fotografa Jana Schimu a nechal si v jeho atelieru vyhotovit fotografie, aby bylo po letech vidět, jakým býval fešákem. Jednu z fotografií zaslal poštou svým rodičům. Druhou věnoval svojí milé, na kterou měl díky náročné službě a tomu, že na velký staniční obvod, zůstal již přes měsíc zcela sám, stále méně času. Okresní strážmistr z Teplé jeho nářky chlácholil. Jistě mu co nevidět pošle alespoň nějakajého probáka…

C.k. četník Václav Renner

Jedné letní noci roku 1915 se na četnické stanici v Bečově rozezvučel zvonek. Vícestrážmistr Václav Renner, který byl zvoněním probuzen, na hodinách osvícených v měsíčním svitu zjistil, že bude teprve druhá hodina ranní. To záhy potvrdil i kostelní zvon.

Z okna pokoje četnických kasáren v prvním patře budovy vícestrážmistr spatřil plačící ženu, oznamující odcizení kufru s penězi. Rychle se oblékl a ve staniční kanceláři se vyzbrojil.

Po otevření domovních dveří se od rozrušené ženy dozvěděl, že jde o jednu ze sezónních dělnic, pracujících na místním velkostatku při žních. Ženy pracovaly namísto do válečného pole odvedených mužů. V kufru se svými osobními věcmi měla žena i úspory svých kamarádek, v celkové výši asi 1.400 korun. Kufřík stál v rohu místnosti určené k přechodnému ubytování sezónních dělnic. Vzhledem k horkému letnímu počasí, nechala po celou noc otevřené okno. Ve spaní slyšela nějaké zvuky v místnosti, a když se probudila, uviděla cizího muže, jak s jejím kufrem v ruce vylézá z okna místnosti a utíká. Než se vzpamatovala, byl muž samozřejmě pryč. Proto utíkala věc hned oznámit na četnickou stanici.

Ihned po přijetí podrobného oznámení vedla žena vícestrážmistra na místo, kde k činu došlo. Na schodech tvořících chodník okolo domu, z něhož byl kufr s penězi ukraden, šlápl vícestrážmistr Renner na cosi tvrdého. Když zvedl ze země tvrdý předmět, zjistil, že se jedná o podpatek z vojenské boty.

Vícestrážmistr uložil podpatek do služební brašny a vydal se pátrat po pachateli činu. Na kraji obce, ve křoví na břehu řeky Teplé nalezl vypáčený kufřík, a v něm ženské prádlo. Zcela určitě se jednalo o odcizený kufr.

Tou dobou již začalo svítat a do Bečova viděl četník přicházet místního hostinského, vracejícího se z ryb. Jak je všeobecně známo, za úplňku berou nejlépe. Při rozhovoru s hostinským se vícestrážmistr dozvěděl, že podél řeky šel před více než hodinou neznámý vojín. Pokračoval směrem na Vodnou, kde je momentálně ubytován oddíl vojska.

Četník se tedy rychlým krokem vydal s nalezeným kufrem podél řeky. Na bahnité cestě viděl zřetelné stopy pánských bot, z nichž pravá byla bez podpatku. Podpatek levé boty velikostí přesně odpovídal podpatku, který nalezl v blízkosti místa činu.

V době příchodu vícestrážmistra do obce Vodná, se právě konal nástup vojenského oddílu k ranní rozcvičce. Požádal velícího poddůstojníka o provedení kontroly obuvi všech příslušníků vojenské jednotky. Jednomu z vojínů chyběl na pravé botě podpatek.

Od poddůstojníka se vícestrážmistr Renner dozvěděl, že uvedený vojín měl předchozího dne vycházku a vrátil se z ní až nad ránem.

Vojín vyslýchaný vícestrážmistrem však uvedl, že svoji vycházku strávil v Horním Slavkově, který je od Vodné na opačnou stranu než Bečov. Žádné svědky ale ke svému tvrzení bohužel nemá.

Vícestrážmistr provedl prohlídku vojínových osobních věcí a našel zde obálku nadepsanou ženskou rukou, na níž bylo krasopisně napsáno „Úspory“, a ve které bylo rovných 1.400 korun. To byl první důkaz. Druhým důkazem, k němuž četníkovi pomohla doslova náhoda, byl u místa činu nalezený podpatek z vojenské boty, na který ve tmě šlápl. A konečně třetím důkazem byl hostinský. Při konfrontaci vojína usvědčil tím, že jej potkal u řeky Teplé na cestě od Bečova.

Jelikož se v případě zloděje jednalo o vojenskou osobu spadající do jurisdikce vojenského trestního zákona, nemusel vícestrážmistr eskortovat pachatele do vězení okresního soudu v Teplé. Přenechal jej vojenským orgánům.

Ukradený kufřík, byť s poškozeným zámkem, ale hlavně se všemi v kufru uloženými úsporami, vrátil ještě před polednem poškozené.

Obálka knihy Za císaře pána

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ZA CÍSAŘE PÁNA, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců a nawww.megaknihy.cz  a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání nawww.kosmas.cz.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webuwww.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.