Četník Jan Gruber z četnické stanice Bučovice v politickém okrese Vyškov měl v noci z pátku 27. března 1903 na sobotu předepsánu obchůzku východní a jižní části staničního služebního obvodu.
Velitel stanice strážmistr Arnošt Wagner předepsal podřízenému četníku do služební knížky trasu obchůzky vedoucí obcemi Černčín, Milonice, Nesovice, Letošov, Nevonice, Kloboučky, Mouřínov, Rašovice, Křížanovice a Marefy.
Po ustrojení a vyzbrojení hlásil četník Gruber krátce před dvacátou hodinou panu strážmistrovi připravenost k odchodu na obchůzku.
Nabil svoji karabinu, vztýčil bodák, po vojensku zasalutoval a vyrazil z četnických kasáren v centru města směrem na Černčín. Světla v jednotlivých chalupách pomalu zhasínala a bučovický staniční služební obvod se ukládal ke spánku.
V Milonicích, kam došel krátce po dvaadvacáté, zaregistroval hlučnou zábavu v místním hostinci. Napomenul tedy hostinského, jelikož překročil policejní hodinu a nehodlal vůbec tolerovat, že hostinský slavil svoje narozeniny. Samozřejmostí bylo i odmítnutí k přípitku na zdraví nabízené odlivky s pálenkou.
Obce Nesovice, Letošov a Nevonice byly celé ponořeny ve tmě. Během cesty lesem a podél potoka Kloboučka nepotkal ani živáčka. Až v Kloboučkách spatřil na návsi obecního zřízence, který vykonával požární hlídku. Spící Mouřínov, Rašovice a Křižanovice četník Gruber prošel zaregistrován pouze psy, kteří o sobě dali vědět štěkotem, aby se vědělo, že stavení svých pánů vzorně střeží.
Pomalu se zdálo, že překročená policejní hodina v Milonicích bude jediným erfolgem četníkovy noční obchůzky.
Ostatně i Instrukce služební pro c. k. četnictvo stanoví, že bedlivost stanic četnických osvědčí se ne tím, kolik služeb vykoná a kolik oznámení učiní, nýbrž tím, když bude v jejich okresích zajištěn pořádek, pokoj a bezpečnost, a nastávalo-li by nebezpečenství, když se rychle a s účinkem tomuto odpomůže.
Vydání Instrukce služební pro c. k. četnictvo
Když po ujití téměř třiceti kilometrů opustil četník Gruber v sobotu okolo třetí hodiny ranní Křižanovice, měl po levé ruce železniční trať a po pravé říčku Litavu, nazývanou také Cézava.
Zhruba v polovině cesty do Maref jeho pozornost upoutal objemný předmět na pravé kolejnici. Čím více se k němu přibližoval bylo četníkovi jasné, že se jedná o bezvládně ležící lidské tělo.
Ve svitu elektrické svítilny poznal, že jde o ženu ležící přes kolej obličejem k zemi. Dotykem ruky zjistil, že je tělo teplé. Otočil jej, odstranil tělo z kolejí a položil na záda do trávy podél cesty.
Jednalo se o jemu dobře známou žebračku Šafaříkovou z Marefů. Žena na četníkovu manipulaci s tělem vůbec nereagovala a stejně tak nereagovala na jeho mluvení. Proto ženu opakovaně poplácal po tvářích a následkem toho otevřela oči, zmateně se rozhlížela a vydávala nesrozumitelné zvuky.
Antonie Šafaříková byla stára 46 roků a byla domovsky příslušnou do Maref. Byla mdlého rozumu a od narození němá. Žila z toho, co dostala od obce a od sousedů či dobročinných obyvatel v okolí Bučovic.
Bližší prohlídkou četník Gruber zjistil, že je žena na dolní části těla a na pravé noze zakrvácena. Na dolní části břicha, pravém stehně a na levém koleni byly zřejmé řezné rány.
Na četníkovy dotazy vůbec nereagovala a nebyla ani posunky schopna vyjádřit, co se jí stalo. Ženiny šaty však nebyly vůbec poškozeny, pouze byly zatřísněny od krve.
Ačkoliv se jednalo o hluboké rány, dalo se zcela vyloučit, že by zranění byla způsobena projíždějícím vlakem. V případě sražení vlakem by došlo k poškození oděvu, utrpěná zranění by byla mnohem vážnější, či by došlo k usmrcení osoby. Na rovném úseku mezi zastávkami Marefy a Křižanovice totiž vlak jezdí poměrně rychle.
Četníkovi nezbývalo než zanechat zraněnou a dezorientovanou ženu po prvotním ošetření obvazem sedět na zemi a rozběhnout se do nedalekých Marefů, kde v prvním stavení vzburcoval obyvatele, aby sehnali vůz a vzbudili obecního starostu. Sám se vrátil na místo, kde nebohou ženu zanechal.
Jen co se dostavil ke zraněné, která sedíc na zemi pouze vydávala nesrozumitelné zvuky, projel po trati vysokou rychlostí vlak od Slavkova.
Z toho bylo naprosto zřejmé, že pokud by Šafaříkovou v rámci obchůzky nenašel a neodstranil z kolejí, tak by jí s největší pravděpodobností v noční tmě vysokou rychlostí projíždějící vlak usmrtil.
Na povoz, který přijel na místo během necelé půl hodiny, byla zraněná naložena a odvezena k lékaři do Bučovic.
Rány na ženině těle byly hluboké a způsobil je zřejmě úzký a velmi ostrý nůž. Levé koleno bylo dokonce proříznuto. Jednoznačně šlo o těžká zranění. Daleko důležitější pro četníka bylo lékařovo konstatování, že žena měla v nedávné době pohlavní styk.
Po ošetření místním lékařem byla Antonie Šafaříková dopravena vlakem do Brna a poté záchrannou stanicí odvezena do zdejší zemské nemocnice.
Jelikož bylo již ráno, šel četník Gruber rovnou do četnických kasáren, kde informoval přítomného velitele četnické stanice o průběhu noční obchůzky a o nalezení zraněné žebračky.
Oba četníci se ihned vydali zpět na místo nálezu Šafaříkové. Za denního světla bylo na nedalekém poli nalezeno místo, kde byla žena pravděpodobně znásilněna, a přitom pachatelem či pachateli pořezána. Nacházely se zde stopy po zápasu a krvavé stopy.
Podle dalších stop zřejmě již v bezvědomí bylo ženino bezvládné tělo dovlečeno k železniční trati a položeno přes kolejnici, aby zde bylo projíždějícím vlakem přejeto a žena usmrcena, čímž by došlo k odstranění nepohodlného svědka a zároveň by došlo k zakrytí stop po bestiálně provedeném násilném smilstvu.
Strážmistr Wagner rozhodně vyloučil nešťastnou náhodu, že by žebračka byla zachycena a poraněna projíždějícím vlakem. Jednalo se jednoznačně o zločin násilného smilstva a pokus vraždy z vilnosti spáchaný neznámým pachatelem.
Od obecního starosty se četníci dozvěděli, že Šafaříková byla předchozího dne večer viděna v domovské obci, jak chodí po žebrotě, což u ní bylo zdrojem obživy. Dále bylo starostou sděleno, že Antonie Šafaříková kromě svého postižení často trpí epileptickými záchvaty.
Podle ošetřujícího lékaře, byla řezná a bodná zranění podle zaschlé krve a jejího množství na oděvu způsobena již večer, případně v nočních hodinách. Poslední vlak jel směrem od Slavkova krátce po 22. hodině a první ranní vlak jel opačným směrem krátce před pátou hodinou.
Pátrání bučovických četníků se v první řadě zaměřilo na výslechy obyvatel vlastního staničního obvodu, zdali si nevšimli něčeho podezřelého, podivně se chovajícího muže či mužů, kteří mohli mít oděv zatřísněný od krve. Přes veškerou snahu celého osazenstva bučovické četnické stanice se nepodařilo zjistit jedinou v pátrání po neznámém pachateli využitelnou informaci.
Na okolní četnické stanice byl proto rozeslán pátrací oběžník s uvedením dosud zjištěných informací a se žádostí o prověření mužů v minulosti trestaných pro násilné smilstvo a mužů o nichž je známo, že mají perverzní sklony.
Zpráva o pátrání po neznámém pachateli či pachatelích pro zločin násilného smilstva a pro pokus zločinu vraždy z vilnosti byla zaslána na vědomí i okresnímu soudu v Bučovicích, jakožto soudu vyšetřujícímu.
Případ samozřejmě vzbudil v okolí vlnu obav obyvatelstva, hlavně žen, a rodiče měli strach o své dcery.
Tisk dokonce srovnával pachatele bestiálního činu s Jackem Rozparovačem. Jiní reportéři zase případ bagatelizovali a považovali jej nikoliv za vraždu z vilnosti, ale za nešťastnou náhodu.
Vyškovský okresní strážmistr Michael Krejzlík bombardoval dotazy, zdali je případ vyřešen nejen bučovického strážmistra Wagnera, ale i ostatních deset podřízených velitelů četnických stanic v celém politickém okrese.
Zpráva z brněnské zemské nemocnice podrobně popisovala zranění, které Antonie Šafářová utrpěla. Značně a hluboce rozříznutá spodní část břicha mezi stehnem pravé nohy a břišním svalem, levé koleno bylo na četných místech rozbodáno, a dokonce jednou probodnuto.
Až po týdnu usilovného pátrání se na bučovické četníky usmálo štěstí. Při denní obchůzce, když strážmistr Gruber procházel obcí Milonice, byl zavolán zdejším hostinským do výčepní místnosti. Hostinský zprvu poděkoval četníkovi za to, že z pátečního výjimečného překročení policejní hodiny nic nedělal a řešil věc pouze napomenutím.
Poté mu na oplátku sdělil důvěrnou informaci, že minulou sobotu večer navštívil jeho hostinec místní podivín Josef Plaček, choval se tentokrát velmi nezvykle, jakoby rozrušeně a co je nejdůležitější, na jeho kalhotách si hostinský povšiml několika skvrn, a ty vypadaly jako by byly od krve.
Z hostince vedly četníkovy kroky rovnou do starostova obydlí. Starosta obce k dotazu na Josefa Plačka četníku Gruberovi potvrdil, že se jedná o starého mládence a podivína žijícího v polorozpadlém domku. Ten od doby co zemřela jeho matka, která jej měla za svobodna, obývá domek sám. Živí se jako nádeník příležitostnými pracemi v širokém okolí. Díky tomu nebývá i několik dní doma.
Spolu se starostou se četník vydal do Plačkova domu. Ten, když spatřil obecního starostu v doprovodu četníka, celý zbledl.
Četník Gruber se tedy chopil příležitosti a Plačka doslova zaskočil svojí větou, že ho jde zatknout pro násilné smilstvo, kterého se dopustil na žebračce Šafaříkové, a začal ze služební brašny vyndávat svěrací řetízky.
V tom se Plaček doslova rozplakal a začal povídat, že žebračku zabít nechtěl, že si chtěl pouze užít a ona mu přitom zemřela. Proto ji vzteky začal bodat a řezat, a nakonec jej napadlo, poté co okolo projel noční vlak, odtáhnout ji na koleje, aby to vypadalo, že jí usmrtil vlak.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil četník Gruber vzhledem k nebezpečí z prodlení ihned k provedení domovní prohlídky, při níž byly nalezeny Plačkovy kalhoty se skvrnami od malty, ale i od krve. Potom na četníkovo vyzvání Plaček dobrovolně vydal i svůj nůž, kterým způsobil Antonii Šafaříkové v návalu vzteku řezná a bodná zranění.
Na základě tohoto doznání a nalezených důkazů, byl Josef Plaček prohlášen za zatčeného pro důvodné podezření ze spáchání zločinu násilného smilstva a pokusu zločinu vraždy z vilnosti a byl odveden k okresnímu soudu v Bučovicích.
Svěrací řetízky z Instrukce služební pro c. k. četnictvo
Při sepisování zprávy o zatčení se Plaček četníku Gruberovi svěřil s tím, že pokud byla na živu jeho matka, tak po řadu let míval pohlavní styk s ní. Po smrti matky měl ale problém navázat známost se ženou.
V pátek večer se vracel ze Slavkova, kde přes týden pracoval jako přidavač u zedníků. Když potkal proti němu jdoucí ženu, tak pocítil náhlé nutkání. Doslova se na ženu vrhnul, povalil ji na zem a přes její vzkřeky se na ní pohlavně uspokojil. Přitom žena pozbyla vědomí a on se domníval, že ji usmrtil, proto do ní začal vzteky bodat.
Vůbec netušil, že byla němá a o to víc nemohl tušit, že právě dostala další epileptický záchvat…
Obálka knihy Četnické erfolgy
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ ERFOLGY, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je již téměř rozebrána a je ještě k dostání na www.kosmas.cz a www.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě. Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.