ČETNICKÁ ABECEDA PODRUHÉ – Michal Dlouhý

Každý četník na zkoušku si musel během prvního roku své služby osvojit značné množství odborných vědomostí a dovedností, které byly nezbytné pro službu v četnickém sboru. Podmínkou přijetí do definitivního stavu a jmenování strážmistrem bylo úspěšné složení odborné zkoušky. Výuka odborných předmětů se opírala o příklady z praxe, jaké se ve výkonné službě denně vyskytovaly. Obdobným způsobem je pojata i Četnická abeceda.

Pro ilustraci uvádíme hned první ze dvacetiosmi povídek z uvedené knihy

A

anonymní oznámení je takové, v němž pisatel neuvádí svého jména, nebo jestliže je v něm uvedeno jméno osoby jiné, která o tom nemá vůbec vědomosti, nebo jméno osoby vůbec neznámé. Trestní řád v § 87 stanoví, že oznámení takové, které obsahuje určité, trestný čin věrohodně naznačující okolnosti, má býti též vyšetřeno, avšak beze všeho hluku a tak, aby bylo co nejvíce šetřeno cti obviněné osoby. V případě, že se anonymní oznamovatel sám dopustil svým oznámením trestného činu, je zapotřebí činit kroky k jeho zjištění a usvědčení. Přitom je třeba míti na zřeteli, že vážný občan činí oznámení, ať povinná, týkající se oznámení trestného činu uložené každému občanu zákonem, nebo dobrovolná, týkající se trestného činu, jehož oznámení není zákonem občanu uloženo, ze zásady vždy přímo a nesníží se nikdy k oznámením anonymním nebo pseudonymním.

  Příklad první

 V pátek 27. října 1933 se ještě za ranní tmy do staniční kanceláře četnické stanice Drmoul v politickém okrese Planá u Mariánských Lázní doslova vřítil mladý muž. S úděsem v očích vykládal trojici přítomných četníků, že při jízdě nákladním automobilem po silnici do Tří Seker spatřil ve světle reflektorů v mlze v silničním příkopu ruku. Prudce zabrzdil a po vystoupení z kabiny automobilu spatřil v příkopu ležící ženské tělo s rozbitou hlavou a o něco dále leželo rovněž s rozbitou hlavou tělo muže. Zřejmě byli v husté mlze sraženi projíždějícím automobilem, jehož řidič z místa ujel, aniž by jim poskytl pomoc. Jelikož byli žena a muž mrtví, otočil automobil a jel případ oznámit četnictvu.

Velitel četnické stanice vrchní strážmistr Jan Boublík vyzval dvojici podřízených štábních strážmistrů Jana Märze a Jana Matějíčka, aby se ustrojili a za chvíli všichni tři odjeli nákladním automobilem k místu události, které se nalézalo necelý kilometr od obce Drmoul nedaleko od lesa u Panského vrchu.

V příkopu u silnice skutečně ležela již ztuhlá mrtvola ženy s rozbitou hlavou a tři kroky od ní leželo ještě teplé tělo muže s krvácejícím zraněním na hlavě. Jakmile vrchní strážmistr Boublík zjistil, že muž ještě žije, vyslal štábního strážmistra Märze zpět do obce pro lékaře.

Ve svitu elektrických svítilen nalezli četníci nedaleko těl rozsypanou nůši s potravinami, balík s větším množstvím špinavého prádla a pánskou šálu. Ačkoliv se zdálo, že z obsahu nůše nic nechybí, byly věci z ní zpřeházeny. Již nyní bylo zřejmé, že nešlo o automobilovou nehodu, ale o loupežné přepadení.     

Přestože byl lékař na místě během půl hodiny, umírajícího muže již nedokázal zachránit. Jak muž, tak i žena měli kromě rozbitých hlav i hluboké rány na zádech.

Na místo byla přivolána soudní komise od okresního soudu Planá u Mariánských Lázní k ohledání mrtvol a o případu byla rovněž telefonicky vyrozuměna četnická pátrací stanice v Chebu se žádostí o vyslání služebního psa.

Během krátké doby se na místě shromáždilo značné množství osob a drmoulští četníci měli co dělat, aby je vykázali do patřičné vzdálenosti a zabránili tak poškození stop pachatelů hrůzného činu.

Místo činu se nacházelo v těsné blízkosti hranice politických okresů Planá u Mariánských Lázní a Mariánské Lázně, a tudíž na hranici staničních služebních obvodů četnických stanic Drmoul a Tři Sekery u Tachova. Díky tomu se na místo dostavil i tamní štábní strážmistr František Rossmeissl, který se právě vracel z noční obchůzky.

Právě štábní strážmistr Rossmeissl sdělil, že se jedná o jemu dobře známé manžele Bachmannovy z Chodovského Šmelctálu. 40 roků stará Anna pracovala jako pradlena a docházela si pro práci do Mariánských Lázní. Jelikož se bála chodit po tmě sama, doprovázel ji na cestě domů vždy její, 48 roků starý manžel Jan, který pracoval jako vrátný a chodil své manželce vždy naproti, aby ji doprovodil.  

Po příjezdu automobilu chebské četnické pátrací stanice podal vrchní strážmistr Boublík veliteli pátračky vrchnímu strážmistru Vilému Exnarovi hlášení o dosavadním výsledku vyšetřování. Přesto, že bylo okolí místa nálezu těl značně pošlapáno shromáždivšími se osobami, podařilo se strážmistru Bohumilu Maříkovi uvést služebního psajménem Fifi na stopu pachatelů, kteří byli určitě dva. Služební pes stopu sledoval lesem směrem k Chodovskému Šmelctálu, až k nedalekému rybníku a zde stopu ztratil. Opětovný pokus o uvedení služebního psa na stopu byl neúspěšný.

Štábní strážmistr Bedřich Müller z pátrací stanice pořídil fotografie zavražděných a náčrtek situace na místě činu. Vzhledem k tomu, že u obětí nebyly nalezeny žádné cennosti, bylo zřejmé, že jde o loupežnou vraždu. Po soudním ohledání, byla těla převezena do márnice hřbitova ve Třech Sekerách, kde byla pitvána. Lékaři potvrdili, že oba manželé byli zavražděni opakovanými údery do hlavy a do zad ostrým předmětem, pravděpodobně sekerou.

V Mariánských Lázních se podařilo zjistit, že Anna Bachmannová za odevzdané vyprané prádlo obdržela 15 Kč a z toho 5 Kč utratila za potraviny, které si dala do nůše a zbývajících 10 Kč si uložila do tobolky. Ta však nebyla při ohledání místa činu nalezena.

Pátrání po pachatelích dvojnásobné loupežné vraždy bylo i po několika dnech intenzivního pátrání četnictva bezvýsledné. Jediné, co se četnictvu podařilo zjistit, že psi domkáře Matera, bydlícího nedaleko místa činu, v době od 8 do 10 hodin večer zuřivě štěkali, avšak majitel tomu nevěnoval pozornost, neboť cizí lidé okolo jeho domu nechodí. Přitom služební pes chebské pátračky Fifi vypracoval stopu právě ve směru k Materovu domku.

Po necelém týdnu se na četnickou stanici v Drmoulu dostavila Alžběta Luftová z Chodovského Šmelctálu a odevzdala zde pánskou náprsní peněženku, kterou nalezla v lese, poblíž místa, kde byli Bachmannovi usmrceni. Podle obsahu bylo nepochybné, že peněženka patřila Janu Bachmannovi a že ji pachatelé zřejmě ztratili cestou z místa činu.

Vrchnímu strážmistru Boublíkovi nešlo na rozum, že peněženka je zcela nepoškozená a suchá, ačkoliv krátce po činu začalo pršet se sněhem a poté začal padat sníh, který se udržel. Kromě toho velmi dobře věděl, že syn Luftové, Jan, lesní dělník žijící nyní ve Skelné Huti u Mariánských Lázní je pytlákem a byl v minulosti opakovaně trestán pro krádeže a rvačky.

Po domluvě s velitelem chebské pátračky vrchním strážmistrem Exnarem bylo rozhodnuto o provedení domovní prohlídky u Jana Lufta. Při domovní prohlídce četníci nalezli sekeru se stopami krve, o níž Jan Luft tvrdil, že s ní zabíjel slepici. Dále jej usvědčovaly krevní stopy na kabátě, o nichž však tvrdil, že se jedná o krev zaječí. Na den činu nebyl schopen prokázat hodnověrné alibi. Proto byl zatčen a dodán do vyšetřovací vazby krajského soudu v Chebu.

S nalezenou peněženkou byl proveden pokus v tom směru, že byla po dobu dvou dnů položena pod sníh, což na ní dle očekávání zanechalo stopy.

Znalecký posudek potvrdil, že se skutečně jedná o lidskou krev, avšak dle krevní skupiny se nejednalo o krev žádného z manželů Bachmannových. Přesto, že pátrání po pachatelích dvojnásobné vraždy bylo opět v bodě nula, byl Jan Luft dále ponechán ve vyšetřovací vazbě.  

Až počátkem března 1934 se Jan Luft doznal, že krevní stopy na jeho kabátě a sekeře vznikly při napadení Franze Fischera z Prochomoutu, se kterým se původně domluvili poskytnutí peněz na pašování cukerinu přes hranici. Fischer ale z domluvy ustoupil, a proto po něm Luft ve vzteku hodil sekeru a zranil ho. Z tohoto důvodu byl Jan Luft nakonec žalován u chebského krajského soudu pro zamýšlené ublížení na těle.    

V polovině dubna 1934 došel na poštovní úřad v Drmoulu anonymní dopis, v němž jsou z dvojnásobné vraždy obviněni bratři Josef a František Scharnaglové ze Šmelctálu. Oba bratři se měli pohádat v lese, a při tom František vyčítal svému bratru Josefovi vraždu spáchanou na manželech Bachmanových.

Poštmistr se ihned po přečtení obsahu anonymního dopisu odebral na nedalekou četnickou stanici, kde zastihl jejího velitele konajícího kancelářské práce.

Vrchní strážmistr Boublík okamžitě telefonoval do Chebu na pátrací stanici a žádal o vyslání její hlídky k provedení domovní prohlídky u Scharnaglových.

Ještě týž den přijeli četníci do Chodovského Šmelctálu k domku Scharnaglových. Doma zastihli pouze 20 roků starého Josefa. Po marné výzvě velitele chebské pátračky vrchního strážmistra Exnara, aby vydal věci odcizené při dvojnásobné loupežné vraždě manželů Bachmannových, bylo přistoupeno k provedení domovní prohlídky. Při ní by byla nalezena sekyra se stopami od krve na ostří. Z toho důvodu byl Josef Scharnagl prohlášen za zatčeného a dodán do vyšetřovací vazby krajského soudu v Chebu.

Až po týdnu se podařilo drmoulským četníkům vypátrat a zatknout mladšího z bratrů Františka Scharnagla, který byl rovněž dodán do vyšetřovací vazby chebského krajského soudu.

Znalecký posudek potvrdil, že se jednalo o krev Jana Bachmanna a napomohl k usvědčení skutečných pachatelů dvojnásobné loupežné vraždy.

Příklad druhý

V polovině měsíce září 1930 obdržela četnická stanice Budňany v politickém okrese Hořovice dožádání Ústředního četnického pátracího oddělení v Praze k prověření anonymního oznámení. To označovalo jistého rolníka Františka Hojera z Krupné, spadajícího do obvodu zdejší četnické stanice, za vraha Františka Berana, rovněž z Krupné. Rolník Hojer údajně před dvaceti lety otrávil Františka Berana a to z toho důvodu, že měl poměr s jeho manželkou.

Velitel dvoumužové četnické stanice vrchní strážmistr Karel Vaněk znal rolníka Hojera osobně a věděl, že jeho rodina požívá v obci i okolí velmi dobrého jména. Přesto se ještě týž den vydal obchůzkou do nedaleké Krupné a navštívil zdejšího starostu.

Zde zjistil, že František Beran nebyl otráven, nýbrž, že zemřel ne před dvaceti lety, ale 6. ledna 1929 v podolském sanatoriu přirozenou smrtí po jakési operaci.

Tím měl vrchní strážmistr Vaněk věc za vyřízenou a nepovažoval za nutné hovořit o věci se samotným rolníkem Hojerem.

V uvedeném duchu zpracoval jediný podřízený četník strážmistr Stanislav Ježek odpověď do Prahy Ústředním četnickému pátracímu oddělení.

Po několika dnech však četnická stanice Budňany obdržela z Prahy přípis okresního policejního komisařství dolní Nové město, v jehož příloze bylo anonymní udání Františka Hojera z otrávení jeho soka v lásce Františka Berana a dále udání pro zlé nakládání s Annou Kauckou, která u něho dře za pouhých 50 Kč měsíčně!

 Vrchní strážmistr Vaněk se po přečtení nevzhledným písmem ručně psaného anonymního dopisu odeslaného v pondělí dne 7. září 1930 z poštovního úřadu Budňany odebral navštívit svého letitého přítele pana poštmistra.

Na poštovním úřadě se v rámci služebního jednání dozvěděl, že místní mladík Václav Kaucký v poslední době odeslal několik dopisů adresovaných pražské policii a četnickému ústředí. Poštmistr neopomenul připomenout, že se jedná o poštovní tajemství, ale veliteli četnické stanice jej pro jeho pátrání informace samozřejmě sdělit může. Už při odesílání dopisů uvedeným adresátům to bylo poštmistrovi podezřelé.

K uvedenému odesilateli vrchní strážmistr Vaněk zjistil, že se jedná o 21 roků starého svobodného dělníka Václava Kauckého, je o něm známo, že se štítí práce a žije spolu se svou matkou na bytě u rolníka Františka Hojera v Krupné.

Po návratu na četnickou stanici vrchní strážmistr Vaněk telefonicky vyžádal na Ústředním četnickém pátracím oddělení v Praze zaslání jimi obdrženého anonymního oznámení, za účelem pátrání po jeho pisateli.

Do zjišťování informací o Václavu Kauckém se zapojil i strážmistr Ježek. Ten zjistil, že se Kaucký vyhýbá práci a nechává se vydržovat svojí matkou, u které bydlí.

Z obdržené úřední zásilky vrchní strážmistr Vaněk zjistil, že se jedná o anonymní dopis psaný téže osobou a odeslaný rovněž z poštovního úřadu Budňany dne 1. září 1930, tedy o týden dříve než dopis pražské policii.

Nyní nezbývalo, než si pohovořit se samotným Václavem Kauckým. Proto se oba budňanští četníci ihned po obědě vypravili do Krupné. Zde na dvoře rolnické usedlosti Hojerových zastihli pracující starší ženu, která na dotaz, kde najdou mladého Kauckého odpověděla, že je jeho matkou a že syn je doma a spí po obědě. Už to cosi napovídalo.

Příchodem četníků do bytu byl Václav Kaucký poněkud zaskočen. Vrchní strážmistr Vaněk využil jeho rozespalosti a hned na Kauckého vybalil dva anonymní dopisy.

Mladík se přiznal, že dopisy skutečně psal a jako důvod uvedl, že rolníka Hojera nemá rád, jelikož mu stále nadává, že nic nedělá, akorát se válí a nechá se vydržovat starou matkou…

Od rolníka Hojera vrchní strážmistr Vaněk zjistil, že Anně Kaucké poskytuje zaopatření s bydlením a příplatek 75 korun měsíčně. Její syn Václav nepracuje, matku vyjídá a žije z toho co matka doslova vydře.

Na základě výše uvedeného zpracovala četnická stanice Budňany udání Václava Hojera pro zločin utrhání na cti § 209 trestního zákona, za který byl v červnu roku 1931 senátem krajského soudu odsouzen na tři měsíce nepodmíněně.

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÁ ABECEDA, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Ozbrojený kasař – Michal Dlouhý

Jedním ze dvacetidevíti zvláštních záznamů tvořících soustředěnou evidenci pátrací služby, vedenou na pátracích stanicích, byl záznam č. 7 – vyloupení pokladen. Do tohoto záznamu byli štábním strážmistrem Stehlíkem zaznamenáváni usvědčení kasaři a kromě toho i případy vyloupených pokladen, jejichž pachatele se nepodařilo dopadnout či usvědčit.

Na počátku podzimu roku 1932 bylo z hlášení jednotlivých četnických stanic zřejmé, že ve služebním obvodu kutnohorské pátračky začali opět po čase působit kasaři.

V úterý 3. října 1932 bylo četnickou stanicí Zásmuky v politickém okrese Kolín hlášeno vloupání do poštovního úřadu v Církvicích u Zásmuk.

Služební pes Ada přivezený na místo automobilem pátrací stanice vypracoval stopu neznámého pachatele vedoucí na místo zvané Verpánky, kde byla na kraji lesa nalezena vypáčená pokladna a vedle ní bylo pohozené dláto a kladivo.

Mezi tím praporčík Novotný spolu s velitelem místní četnické stanice vrchním strážmistrem Václavem Křečanem zjistili, že se pachatel vloupal do poštovního úřadu oknem, odnesl menší z pokladen, v níž bylo asi 800 Kč a druhou pokladnu, která byla masivnější a tím pádem i těžší, a v níž bylo přes 3.000 Kč, ponechal netknutou.

Podle způsobu spáchání činu bylo jasné, že se jedná o začínajícího kasaře, který měl navíc smůlu v tom, do které pokladny se vloupal. Zřejmě se na tu větší necítil.

Ještě týž týden, z pátku na sobotu, došlo v Zásmukách ke vloupání do velkostatku Leopolda Šternberga. Strážmistr František Wittiger z místní četnické stanice na místě zjistil, že se jednalo o práci kasařů, kteří napadli dvě nedobytné pokladny. K případu přivolal staničního velitele a telefonicky vyrozuměl kutnohorskou pátrací stanici.

Vyšetřováním, které vedl vrchní strážmistr Eidlpes bylo zjištěno, že pachatelé vnikli z nádvoří do správní budovy. Vstupní dveře byly s největší pravděpodobností otevřeny paklíčem. Stěny pokladen byly vyloupeny z boku. Při své práci pachatelé používali rukavice, a tudíž se na místě činu nepodařilo nalézt a zajistit žádné otisky prstů zanechané pachateli, kteří museli být nejméně dva. Pouze ve vysypaném popeli nalezl a zajistil štábní strážmistr Král otisk gumového podpatku boty jednoho z pachatelů. Uvedení Ady na stopu pachatelů zůstalo vzhledem k pohybu velkého množství osob po nádvoří velkostatku bez výsledku.

Z obou pokladen bylo odcizeno dohromady 91.723 Kč a k tomu automatická pistole ráže 7,65 milimetru s plným zásobníkem a dvěma krabičkami nábojů. O cynismu pachatelů svědčilo to, že na stole kanceláře nechali pojistku proti krádeži, uloženou v jedné z pokladen.

Na první pohled bylo zřejmé, že se nejedná o čin pachatele, který před několika dny vyloupil poštovní úřad v šest kilometrů odtud vzdálené Církvici.

Podezření pracovníků pátrací stanice padlo na vyučeného zámečníka Josefa Ryšánka, opakovaně trestaného pro vyloupení pokladen, který byl dopaden na konci září při pokusu o vyloupení pokladny v Pečkách. Byl dodán do vazby okresního soudu v Poděbradech, odkud po třech dnech spolu s dalším, vícekráte trestaným kasařem Jaroslavem Veselým, utekli.

Nebezpečnost zkušených a mnohokráte trestaných kasařů se zvýšila tím, že byli nyní vyzbrojeni automatickou pistolí a množstvím nábojů.

V sobotu 15. října 1932 krátce před půlnocí byli na náměstí v Malešově v politickém okrese Kutná Hora zastiženi dvoučlennou hlídkou z místní četnické stanice tvořenou štábním strážmistrem Františkem Prokopem Sobotou a strážmistrem Štěpánem Pěnkavou dva muži, kteří odjeli na motocyklu značky BSA poznávací značky O-XII-135.

Strážmistr Pěnkava jej při obchůzce spatřil před obchodem koloniálním zbožím v čísle popisném 13 patřícím obchodníku Arnoštu Hermanovi. Motocykl, který v obci nikdy předtím neviděl, mladého strážmistra upoutal, a tak si poznamenal jeho poznávací značku. Když byla hlídka na druhém konci náměstí, zaslechli četníci šramot a poté zjistili, že na motocykl nasedají dva muži a snaží se motocykl roztlačit.

Četnická hlídka vzala služební karabiny do ponosu a rozběhla se směrem k motocyklu. Muže vyzvala ve jménu zákona, aby zastavili, nebo že použijí zbraně. Odpovědí byly tři výstřely spolujezdce z odjíždějícího motocyklu po četnické hlídce. Ty byly opětovány celkem čtyřmi výstřely z četnických karabin. Přesto se osádce motocyklu podařilo ujet.

K případu střelby po četnické hlídce, při níž naštěstí nedošlo ke zranění, byla přivolána hlídka pátrací stanice a okresní četnický velitel. Mezitím se výstřely probuzení obyvatelé Malešova seběhli na náměstí. Přitom obchodník Herman zjistil vloupání do svého obchodu a vyloupení pokladny.

Při prohlídce malešovského náměstí byly za přítomnosti okresního četnického velitele kapitána výkonného Františka Němce, vyšetřující použití zbraně četnictvem, nalezeny tři nábojnice ráže 7,65 mm. To nasvědčovalo tomu, vyloupení pokladny u obchodníka, z níž bylo odcizeno 4.520 Kč, mají na svědomí Ryšánek a Veselý.

Další pokladnu vyloupila tato dvojice 25. listopadu 1932 ve Vlašimi v politickém okrese Benešov u Prahy. Krátce po tomto činu byl vlašimskými četníky dopaden Jaroslav Veselý a byl dodán do vazby krajského soudu v Praze. Ozbrojený Ryšánek i přes řadu rozeslaných pátracích oběžníků či v Policejním oznamovateli vyhlášených pátrání stále unikal na motocyklu BSA, na kterém si však vyměnil poznávací značku.

Z tohoto důvodu kutnohorská pátrací stanice požádala o vyhlášení pátrání po Josefu Ryšánkovi v Ústředním policejním věstníku, spolu s fotografií mnoha četnickými stanicemi hledaného zločince.

Až v polovině ledna roku 1933 byl Ryšánek dopaden četníky v rodném Nymburce, neboť se zde nerozpakoval navštívit v době usilovného pátrání po něm, svoji milou. U sebe měl nejen kasařské náčiní, ale i automatickou pistoli, kterou odcizil při vloupání do velkostatku v Zásmukách. Po zatčení byl Josef Ryšánek dodán do vazby krajského soudu v Mladé Boleslavi. Tím mohlo začít dokazování spáchaných činů a usvědčování z nich.

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého „Kutnohorská pátračka opět zasahuje“, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Případ nepohřešované manželky – Michal Dlouhý

K veliteli třímužové četnické stanice Lochovice v politickém okrese Hořovice vrchnímu strážmistru Karlu Švejkovi se donesly počátkem září roku 1929 zvěsti o záhadném zmizení ženy železničáře Bouška ze sousední Libomyšle. Kde jinde než při sobotním posezení v místním hostinci. Žena údajně odešla s nějakým potulným harmonikářem a zajímavé je to, že ji vlastní manžel nepohřešuje.

Panu vrchnímu strážmistrovi to, že by byla v jeho staničním služebním obvodu v poslední době pohřešována nějaká Boušková nic neříkalo. Pro jistotu se ihned druhý den, v neděli ráno, podíval do pátracích pomůcek vedených na četnické stanici a skutečně, žádné takové jméno se zde nevyskytovalo. Stejně tak v Policejním oznamovateli ani v Ústředním policejním věstníku.

Proto si po nedělním obědě předepsal služební obchůzku do necelé tři kilometry vzdálené Libomyšle, aby zjistil, jak se věci skutečně mají.

Libomyšlský obecní starosta byl překvapen, co k němu právě v nedělní odpoledne přivádí pana vrchního strážmistra. To se záhy dozvěděl u kávy a čerstvě zakrojené ještě vlažné makové bábovky dopoledne upečené jeho manželkou.

Manželé Bouškovi žijící v obci dle starostova sdělení neměli šťastné manželství, často mezi manžely docházelo k různým půtkám a svárům a Anna Boušková od muže dokonce několikrát odešla. Na manželovo naléhání a slib, že povede nový, lepší život, se do společné domácnosti vždy vrátila. Naposledy nedávno, 15. srpna 1929 oznámil Bouška obecnímu starostovi, že jeho žena předchozího dne zmizela s potulným harmonikářem Josefem Rajským.

Starostovi ani obyvatelům obce na tom nepřipadalo nic divného, jelikož to nebylo poprvé, co Boušková svého manžela opustila. V obci se mezi sousedy vědělo, že Boušková při jedné z hádek vyhrožovala svému muži, že pokud ji bude i nadále trýznit, uteče od něho a vícekrát se k němu nevrátí.  

Ačkoliv nebylo oficiálně nahlášeno pohřešování Anny Bouškové, věc nedávala vrchnímu strážmistru Švejkovi spát. O to více, když při jedné z obchůzek zastihl potulného harmonikáře Rajského, který tvrdil, že s Annou Bouškovou nikdy nic neměl ani nemá a rezolutně popřel, že by s ním Boušková 14. srpna 1929 kamsi odešla.  

František Bouška je železničářem a sloužil na železniční stanici v nedalekých Zdicích. Byl již jednou rozvedený a z prvního manželství má dospělou dceru, která s otcem již nežije. Když se před třemi lety podruhé oženil, tak jeho nová žena Anna přinesla do manželství věnem 15.000 Kč, které si našetřila během své letité služby.

Když byl Bouška vrchním strážmistrem Švejkem k odchodu své manželky dotazován, uvedl, že si manželka při odchodu do nového místa s sebou vzala veškeré své prádlo a šatstvo.

Dotazováním u obyvatel Libomyšle se vrchní strážmistr Švejk dozvěděl, že Anna Boušková byla v obci naposledy viděna v pátek 9. srpna a nikoliv později, ač její manžel obecnímu starostovi nahlásil, že od něho odešla s harmonikářem Rajským ve středu 14. srpna 1929.

Velitel lochovické četnické stanice zapojil do pátrání po nepohřešované Anně Bouškové i oba své podřízené, strážmistry Josefa Turka a Václava Vítovce.

Počátkem měsíce prosince 1929 zažádal Bouška o rozvod manželství, jelikož si našel novou známost a chtěl s ní žít v řádném svazku manželském.

Další podezřelou skutečností, kterou strážmistr Vítovec zjistil bylo, že Boušková si doposud nevyzvedla svůj vklad ve výši 9790 Kč u Městské spořitelny v Příbrami, což by jistě učinila, případně by si z něho vyzvedla alespoň nějakou část.

Jelikož se podezření kupila, obrátil se s nimi počátkem ledna 1930 vrchní strážmistr Švejk na okresního četnického velitele v Hořovicích nadporučíka výkonného Karla Ermantrauta.

Okresní četnický velitel soustředil četnictvo z jednotlivých jemu podřízených četnických stanic a za využití služebního psa pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Kladně vedeného strážmistrem Václavem Fořtem, byly prohledávány okolní lesy a rybníky. Vzhledem k tomu, že pátrání po Anně Bouškové zůstalo bezvýsledné, jelikož nebyla nalezena mrtvá ale ani živá, pozornost pátrajícího četnictva se stále více obracela k manželu zmizelé.

Z tohoto důvodu byly překopány zahrádka i dvorek Bouškova domku, avšak nic zde nebylo nalezeno. Z reakcí Františka Boušky bylo zřejmé, že nemá ve vztahu ke svojí manželce čisté svědomí. Proto byl zatčen a dodán do soudní vazby ve věznici okresního soudu v Hořovicích.

Při výsleších prováděných nadporučíkem výkonným Ermantrautem a vrchním strážmistrem Švejkem stále Bouška tvrdošíjně odmítal jakákoliv podezření v souvislosti se zmizením jeho manželky.

Štěstí se na četníky usmálo až při výslechu Bouškovy dospělé dcery, která se před nedávnem provdala. Ačkoliv stále měnila své výpovědi, podřekla se, že se jí otec jednou ve slabé chvilce svěřil, co se s její macechou skutečně stalo. Z obav z hrozícího zatčení a z důsledků křivé výpovědi, pro své nedávno uzavřené manželství, sdělila vyslýchajícím pravdu. Otec svoji druhou manželku v hádce zabil a její mrtvolu zakopal ve stodole.

Na základě tohoto zjištění bylo ve stodole kopáno a v jednom z rohů malé stodoly byla v hloubce jednoho metru skutečně nalezena mrtvola ženy zbavená šatstva a prádla.

Na místo nálezu mrtvoly byla přivolána soudní komise od hořovického okresního soudu k provedení jejího soudního ohledání. Poté byly ostatky dopraveny do márnice místního hřbitova, kde byla následně provedena soudní pitva. Při té byly lékaři konstatovány dvě silné rány do levého i pravého spánku, které měly za následek ženinu smrt.

Boušek byl podroben ve věznici novému výslechu, a na sdělení, že se mrtvola jeho ženy našla, reagoval tvrzením, že to není pravda neboť jeho žena odešla do světa s harmonikářem. Tvrzení o nálezu mrtvoly je pouze léčka ze strany četníků, aby vypovídal a že bude vypovídat teprve pokud uvidí mrtvolu své ženy.

Následujícího dne byl tedy Bouška dopraven z věznice do hřbitovní márnice, kde byla mrtvola jeho ženy po provedené pitvě uložena. Až zde, když viděl bezvýchodnou situaci, učinil upřímné doznání.

V pátek 8. srpna 1929 po obvyklé hádce s manželkou odešel na nádraží ve Zdicích, kde konal službu nočního hlídače. Tam za nočního klidu v něm dozrál již delší dobu připravovaný plán, jak se zbavit nenáviděné manželky.

K jeho provedení došlo ihned v sobotu ráno, když žena šla do stodoly pro brambory. Vplížil se za ní a nic netušící ženě zasadil palicí dvě mocné rány do levého a pravého spánku, které byly smrtelné. Po svém činu zakryl mrtvolu slámou. Později z těla svléknul veškeré šatstvo a prádlo a mrtvolu zakopal. Prádlo a šatstvo, k němuž připojil i sváteční oblek zesnulé, jakož i klobouk a boty spálil, aby mohl tvrdit, že žena od něho odešla a vzala si je s sebou.

Po učiněném doznání byl František Boušek dodán do věznice zemského soudu v Praze na Pankráci.

Týž den byly tělesné pozůstatky Anny Bouškové na místním hřbitově pohřbeny.

zakopaná mrtvola ženy

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého PŘÍPADY Z ČETNICKÝCH ZÁPISNÍKŮ, vydané před několika dny v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Říkej si tu řeč – Jindřich Kraus

Sborník hlasových cvičení a návodů, pro budoucí herce, moderátory, zpěváky, ale i pro všechny, kteří chtějí správně mluvit českou řečí a chtějí ji také správně vyslovovat. Některé texty jsou vybrány z písní a říkadel Karla Jaromíra Erbena, z poezie Vítězslava Nezvala a Christiana Morgensterna a dalších. Jazykolamy jsou úžasnou kapitolou, která pobaví všechny generace. Kniha je proto nepostradatelná pro děti, rodiče, studenty a bude vás provázet po celý život. Ilustracemi doprovází knížku známá česká malířka Inka Delevová. (Poznámka autora: Díky těmto hlasovým zábavným cvičením jsem zvládl napravit pár mírných vad v mé řeči a stal jsem se profesionálním zpěvákem a moderátorem).

Redakce doporučuje tuto knihu všem, kteří se chtějí stát například moderátory, herci, politiky, manažery a nebo třeba jen správně mluvit ve společnosti!

Vydalo Nakladatelství Pragoline – Jindřich Kraus

 

Zdroj: redakce

Foto: archiv Nakladatelství Pragoline

Knižní novinka Nakladatelství Pragoline: Případy z četnických zápisníků – Michal Dlouhý

Zápisník byl nepostradatelnou pomůckou každého správného příslušníka četnického sboru. Byly v něm podrobné záznamy o řešených případech, stejně tak jako stručné poznámky o vlastních zjištěních četníka, či informace získané prostřednictvím konfidentů. Ty často posloužily mnohdy i po dlouhé řadě let k úspěšnému vyřešení kriminálních případů, dopadení a usvědčení jejich pachatelů

Kniha Michala Dlouhého PŘÍPADY Z ČETNICKÝCH ZÁPISNÍKŮ, byla vydána před několika dny v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz  Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   redakce

FOTO:   archiv Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragoline

Hana Lajtkepová – Temný den

Temný den je první kniha z volné série, ve které autorka představuje svérázného detektiva Iru Dobblese. Na pozadí strhujícího průběhu vyšetřování vzájemně propletených případů odhalujeme i životní příběh samotného hlavního hrdiny, který je už od dětství poznamenán tragickou událostí. Zlo nakonec neujde trestu – ale jaké budou další osudy hlavního hrdiny?

Ilustrace – výtvarnice Jana Tesaříková

Motýl na žínce: žertovná poezie

Autor Ladislav Červenka (nar. 1946 v Praze) vydal před lety úspěšnou sbírku originálních veršů s návodným titulem pro čtenáře, co si s nimi mají počít, totiž „Říkej si a směj se“, o kterých mu stovka anketovaných zasvěcenců prozradila, že se při jejich konzumaci rozhodně nerozplakala. Na druhé straně není tajemstvím, jak dotvrzuje citát neznámého klasika: „Kdo vyroníš slzu smíchu, věru nespácháš tím hříchu“, že drtivá většina proklepávaných spotřebitelů by tu slzu smíchu ráda vyronila, kdyby toho byla schopna.

Knížka „Motýl na žínce“, držená v ruce zpytatele, levé, pravé nebo obouruč, navazuje v mnohém na svou předchůdkyni, jen snad že verše z domova a světa zalétají ještě, jak se říká, někam do nedohledna. A autor prý nemá věcných námitek proti pláči čtoucích, najmě když se při tom zasmějí.

Originální tvorba autora dokazuje, že poezie může být také žertovná a velmi zábavná!

Obálka knihy: výtvarnice Alexandra Hejlová

Vydalo Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline

 

Nová kniha Nakladatelství Pragoline – Jindřich Kraus: Shangri-La – Zdeněk Štěpánek

Kniha básní a fotografií „Shangri-La“ autora Zdeňka Štěpánka je po knize „Paprsky v nekonečnu“ druhou sbírkou básní, ve které se autor zaměřuje zejména a výhradně na lidské srdce a duši v kontextu celoživotního hledání lásky a štěstí.

Kniha je k dostání ve všech dobrých knihkupectvích a také přímo v Nakladatelství Pragoline – Jindřich Kraus.

Zdroj: Nakladatelství Pragoline – Jindřich Kraus

ČETNICKÁ ABECEDA – C / Michal Dlouhý

Každý četník na zkoušku si musel během prvního roku své služby osvojit značné množství odborných vědomostí a dovedností, které byly nezbytné pro službu v četnickém sboru. Podmínkou přijetí do definitivního stavu a jmenování strážmistrem bylo úspěšné složení odborné zkoušky. Výuka odborných předmětů se opírala o příklady z praxe, jaké se ve výkonné službě denně vyskytovaly. Obdobným způsobem je pojata i Četnická abeceda.

Obálka knihy Četnická abeceda

Pro ilustraci uvádíme jednu ze dvacetiosmi povídek z uvedené knihy

C

Corpora delicti jsou předměty, na nichž nebo jimiž byl spáchán trestný čin, nebo jichž pachatel použil, nebo které zanechal na místě činu. Náleží sem veškeré stopy a věci, které od obviněného, poškozeného, svědků a znalců mají být poznány nebo shlédnuty. Nesmějí být nikdy ponechána v rukou pachatelů, spolupachatelů, svědků nebo nespolehlivých osob ani vrácena nebo vydána bez nařízení příslušného úřadu. Musí být chráněna tak, aby na nich nebyla provedena žádná změna, ani nebyla zaměněna, a proto musí být sepsána a pokud možno přesně označena a opatřena pečetí. Při zasílání musí být řádně zabalena, a to s ohledem na velikost a povahu předmětu. Zvláštní opatrnosti vyžadují předměty, na nichž lpí stopy krve. Jejich balení musí býti provedeno tak, aby se stopy třením neporušily.

 

Příklad první

 

Ve čtvrtek 6. února 1930 dopoledne bylo hajným Janem Podolákem na četnickou stanici Davle v politickém okrese Praha-venkov oznámeno vyloupení chaty v Zahořanském údolí u Libřice. Ze třímužové četnické stanice zde byl přítomen pouze strážmistr Jan Ptáček, který se dostrojil a po vyzbrojení se vydal v doprovodu hajného Podoláka na nedaleké udané místo.

Nejednalo se však o vyloupení jedné chaty, nýbrž chat devíti. Osada byla v zimních měsících opuštěna. Pouze v jedné z chat strážmistr doprovázený hajným zaslechl nějaké hlasy a zastihl zde dvojici mladíků. Ti uvedli, že se jmenují Richter a Novák, že jsou majitelé uvedené chaty a na chatě jsou teprve od včerejška. Kromě toho, aby dodali na své důvěryhodnosti, vyjmenovali majitele okolních chat. Přijeli již odpoledne a večer si zašli do místního hostince na pivo.

Strážmistru Ptáčkovi ale cosi nesedělo. Nešlo mu na rozum, že by mladíci v noci neslyšeli vylamování dveří sousedních chat. A navíc proč měli na stole velký džbán, když byli v hostinci na pivu?

Hajný Podolák totiž tvrdil, že včera odpoledne jím udaná chata rozhodně nebyla vyloupena, neboť její dveře nebyly na rozdíl ode dnešního rána poškozeny.

O sérii vyloupených chat musel strážmistr vyrozumět pátrací stanici u okresního četnického velitelství v Praze-venkově a vyžádat vyslání její hlídky. Požádal tedy hajného, aby setrval na místě, a sám se vydal zpět na četnickou stanici.

Cestou do četnických kasáren se zastavil v hostinci a zeptal se hostinského Palečka, zdali u něho byli včera večer dva mladíci se džbánem pro pivo. Hostinský však sdělil, že nikoliv, ale zeptal se, zdali džbán nebyl prasklý u ucha. Na to strážmistr přisvědčil, že ano. V tom případě se jednalo o džbán, který byl odcizen v chatě stavitele Knížka! Včerejší den bylo v hostinci na pivě pouze několik starousedlíků, ale rozhodně ne žádní mladíci.

Po telefonickém vyrozumění pátračky strážmistr Ptáček pospíchal co nejrychleji zpět do chatové osady.

Při bližším prohlédnutí vstupních dveří mladíky obydlené chaty zjistil, že jsou rovněž poškozeny. Požádal proto hajného, aby ještě vydržel na místě do příjezdu hlídky pátrací stanice. Dále mu sdělil své podezření, že nejde o majitele chaty, nýbrž se může jednat o samotné zloděje. Proto v případě pokusu o jejich útěk je potřeba využít všechny prostředky, jak mu zabránit.

Po příchodu dovnitř chaty se strážmistr opětovně přesvědčil, že džbán stojící na stole je skutečně u ucha prasklý, to znamená, že se jedná o corpora delicti.

Proto začal s mladíky odděleně hovořit a podařilo se mu zjistit, že se nejedná o Nováka a Richtera. Jeden tvrdil, že přijeli vlakem do Jarova a odtud pokračovali do Davle na lyžích, a naproti tomu druhý tvrdil, že vlakem jeli až do Líšnice. Strážmistr postupně zjistil, že se jedná o Františka Besperáta a Josefa Krňaneckého z Prahy a že nejsou majiteli uvedené chaty, nýbrž že se do ní vloupali, aby měli kde přespat. K zabránění jejich případnému útěku připoutal je odděleně svěracími řetízky.

Po několika minutách dorazilo na místo motorové kolo pátrací stanice řízené strážmistrem Františkem Trostem. Velitelem hlídky byl vrchní strážmistr Josef Jindrle, vedoucí síla pátrací stanice, a v postranním vozíku seděl strážmistr Ladislav Havlíček se soukromým služebním psem Gurtem.

Vrchní strážmistr Jindrle po obdržení hlášení od strážmistra Ptáčka rozdělil úkoly podřízeným a sám začal vyslýchat mladíky. Starší z nich, 19letý František Besperát byl zámečníkem a byl dokonce již jednou soudně trestán, a 17letý Josef Krňanecký byl holičským učněm a byl prozatím netrestaný.

Při podrobném ohledání chaty zde byly nalezeny prázdné lahve vína, dva balíky věcí odcizených v okolních chatách, přivázané již na sáňkách, a v pytlíku páčidlo, jehož rozměry se naprosto shodovaly se stopami u vypáčených zámků a závěsů u dveří vyloupených chat. Vše bylo strážmistrem Trostem vyfotografováno a podrobně popsáno a zakresleno.

Strážmistr Havlíček uvedl Gurta na stopu Besperáta a služební pes ji vypracoval k jednotlivým vyloupeným chatám v pořadí, ve kterém byly vyloupeny.

Motorové kolo pátrací stanice muselo odjet s postranním vozíkem plným corpora delicti, tj. věcí odcizených v okolních chatách, k okresnímu soudu ve Zbraslavi.

Sem byli spolu s obsáhlou zprávou o zatčení dodáni i Besperát s Krňaneckým, v jejichž bydlištích byly provedeny domovní prohlídky, při nichž byla nalezena řada předmětů, o nichž se dalo předpokládat, že pocházejí z trestné činnosti.

Nyní nastala pro pracovníky pátrací stanice mravenčí práce s prohledáváním přehledů činů, jejichž pachatelé nebyli vypátráni, a hledali v nich případy vyloupených chat, u nichž by mohli Besperát s Krňaneckým připadat v úvahu jako pachatelé. Na všechny četnické stanice v obvodu pražského krajského trestního soudu i na sousední pátrací stanice byly rozeslány pátrací oběžníky, které v kopii obdržely i bezpečnostní oddělení pražského policejního ředitelství a jemu podřízená okresní policejní komisařství.

Poškozeným krádežemi vloupáním do chat byly ukazovány fotografie věcí nalezených u obou zatčených, jak na místě činu, tak i v jejich obydlích.

Četnictvu se dokonce přihlásil hajný z Kamenného Přívozu, který dvojici usvědčil z toho, že krátce po Vánocích jeli v kánoích, jedné bílé a druhé modré, po Sázavě směrem od Senohrab.

Ve směru po proudu byli oba podivní kanoisté dále spatřeni v Malé Chuchli a u Barrandova dokonce uvízli v ledové tříšti. Požádali proto zde místního hostinského, že věci stěhují do Prahy, aby jim je na Sázavě někdo neukradl, zdali by si je u něho mohli uschovat a že se pro ně vrátí. Dobromyslný hostinský jim dokonce pomáhal balíky s věcmi vynosit do svého dvora. Odpoledne se pro věci mladíci skutečně vrátili ještě spolu se dvěma děvčaty, jedna byla černovlasá a druhá blondýnka. Odnesli si ale pouze pádla, lyže, balíky s dalšími věcmi, fotografický aparát a gramofon. Kánoe zde zanechali a doposud si pro ně nepřišli. Tudíž další corpora delicti, která byla dopravena ke zbraslavskému okresnímu soudu.

Následně bylo pátračkou zjištěno, že dvě podobné kánoe byly odcizeny krátce předtím ve Hvězdonicích a spolu s nimi i lyže, gramofon a další věci.

Přes veškerou snahu pracovníků pražské pátrací stanice se nepodařilo zjistit ani jedno z děvčat pomáhajících odnášet uloupené věci z barrandovského hostince.

V jedné z vyloupených chat Krňanecký dokonce odcizil revolver, který zakopal v lese mezi Jarovem a Zbraslaví. Na jím udaném místě byla zbraň pátračkou skutečně nalezena. Kromě zločinů krádeže a přestupků tuláctví se tudíž Krňanecký dopustil i přestupku zbrojního patentu.

Mezi odcizenými věcmi byly například kladivo, tenisové míčky, plášť, kuchyňské nářadí, zelené dámské plavky, pyjama, suchá baterie, rybářský prut, tři páry lyží, hrnky, záclony, boxovací rukavice, kabát, polštáře, gramofon a fotografický aparát. Přes veškerou snahu se ale většinu ve vyloupených chatách odcizených věcí četnictvu nepodařilo vypátrat.

Pražská pátrací stanice po několikatýdenním vyšetřování usvědčila dvojici mladíků, kteří propadli tuláctví, celkem ze čtyřiceti případů vloupání do chat v Posázaví a v Povltaví s celkovou škodou přesahující částku 30.000 korun.

Kromě Zahořanského údolí Besperát s Krňaneckým působili i v Cikánské rokli u Hradových Střímelic, v Kamenném Přívozu, Zlaté řece, Měsíčním údolí, Dubsku u Senohrab, u Struhařova, Krytiny, Chocerad, v Tichém u Hvězdonic.

V jednací síni senátu krajského trestního soudu v Praze byla dozorci corpora delicti vyrovnána na několika stolech a místnost tak spíše, než soudní budovu připomínala vetešnický krám.

Poškození krádežemi vloupáním do chat, mezi nimiž byli i kromě již zmíněného stavitele úředníci, živnostníci, dělníci, profesorka, sazeč, školník, zlatník, a dokonce i advokát, přímo před soudním senátem označovali mezi vystavenými corpora delicti věci jim patřící.

Soud na konci měsíce června 1930 uznal mladíky vinnými z krádeží věcí za 19.000 Kč a odsoudil již jednou soudně trestaného Františka Besperáta na 8 měsíců a dosud zachovalého Josefa Krňaneckého na 5 měsíců těžkého žaláře, oba nepodmíněně.

Příklad druhý

 

Strážmistr Ladislav Stránský byl nejmladším z osazenstva sedmimužové četnické stanice v okresním městě Benešov. V neděli 9. září 1928 měl volno před noční službou a jelikož staniční kuchařka měla volno také, rozhodl se pro nedělní oběd v místním hostinci u nádraží.

Výjimečně nešel v četnickém stejnokroji, nýbrž v občanském oděvu. Během konzumace oběda zpozoroval komunikaci obědvajícího mladíka, který zřejmě nebyl spokojen s jídlem, s hostinským, který se mu velice omlouval.

Po chvíli si strážmistr Stránský uvědomil, že tohoto mladíka již viděl v jedné pražské restauraci, bylo to v době, kdy byl ještě četníkem na zkoušku a absolvoval u doplňovacího oddělení zemského četnického velitelství pro Čechy školu pro výcvik četníků na zkoušku. Byla to naprosto stejná situace jako tehdy. Komunikace zákazníka s číšníkem a následná číšníkova omluva.

Když mladík hostinec opustil, zeptal se strážmistr hostinského, který o něm věděl, že se jedná o příslušníka četnictva, co se stalo. Hostinskému se nejprve nechtělo o věci hovořit, ale po chvíli se strážmistr Stránský dozvěděl, že mladík ve svém jídle nalezl mrtvého švába! Hostinský se dušoval, že se mu obdobná situace nestala za celou řadu let, co hostinec provozuje. Proto se zákazníkovi omluvil a samozřejmě že po něm nežádal zaplacení úhrady za konzumaci, i když jídlo bylo téměř celé snědeno.

Strážmistr pojal podezření, zdali se nejedná o nějakého podvodníka, neboť podvodníci při své činnosti využívají různých triků a úskoků, jak jim bylo přednášeno učiteli v nedávno dokončené četnické škole.

Přestože měl ještě volno před službou, vrátil se nejkratší cestou zpět do četnických kasáren. Zde se rychle ustrojil a po sdělení svého podezření pohotovostnímu četníku štábnímu strážmistru Josefu Puhlovskému se po vyzbrojení vydal pátrat po podezřelém mladíkovi.

Dostihl ho nedaleko za Mariánovicemi. Na četníkův dotaz mladík sdělil, že se jmenuje Karel Domin, že je mu 21 let a že je vyučeným brusičem skla, ale jelikož přišel o práci, tak chodí krajem a práci si takto hledá.

Podle strážmistrových znalostí v bezprostředním okolí Benešova žádná sklárna není, a proto se rozhodl podstoupit případné riziko neúspěšné osobní prohlídky vykonané u bezúhonné osoby.

Z výrazu mladíkovy tváře nebylo vidět žádné rozrušení z četníkova jednání, snažil se chovat jakoby nic.

Kromě domovského listu vydaného obecním úřadem v Železném Brodě a výučního listu brusiče skla vydaného tamním mistrem, zavíracího nože, 18 korun a 60 haléřů u sebe měl mladík krabičku zápalek. Ta strážmistra Stránského zaujala svojí nepatrnou vahou a po zatřepání s ní se neozval charakteristický zvuk zápalek, nýbrž drobné zašustění. Po otevření krabičky zde ke strážmistrovu překvapení nebyly, jak by se dalo předpokládat, zápalky, nýbrž několik mrtvých švábů!

V tom okamžiku strážmistru Stránskému došlo, jakou fintu mladý podvodník používá. Do svého jídla nepozorovaně před ukončením konzumace zamíchá mrtvého švába a zinscenuje nenápadný skandál, který se personál samozřejmě snaží v tichosti vyřešit. Mladík se tak najedl bez placení a odchází z hostince, a ještě s omluvou.

To byl důvod pro zadržení Karla Domina a jeho dopravení k benešovskému okresnímu soudu. Spolu se zprávou o zatčení byla předána corpora delicti, krabička od zápalek s 9 kusy mrtvých švábů.

Druhý den byl na všechny četnické stanice v Čechách a Policejnímu ředitelství v Praze rozeslán pátrací oběžník s popisem podvodů používaných Karlem Dominem.

Kromě majitele benešovské nádražní restaurace bylo zjištěno dalších osmnáct případů, z toho čtyři v Praze. V některých případech měl Domin kromě bezplatné konzumace i nějaké to přilepšení či nápoj navíc nebo jako odškodné dostal jednou od zahanbeného restauratéra dokonce pětikorunu.

ČA 06 –

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÁ ABECEDA, vydané před několika dny v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

ČETNICKÉ ERFOLGY – Michal Dlouhý

Nová kniha spisovatele Michala Dlouhého „ČETNICKÉ ERFOLGY“, před několika dny vyšla v Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline.

AnotaceČETNICKÉ ERFOLGY

Slovo „erfolg“ bylo pro příslušníka četnického sboru doslova zaklínadlem a prokletím zároveň. Kýžený „úspěch“, to byla věc, pro niž byl četník nucen a mnohdy i ochoten doslova vypustit duši. Kniha obsahuje půl kopy povídek popisujících případy vážné, veselé, ale i případy pro četníka samotného s tragickým koncem, které řešilo četnictvo na našem území v období monarchie, republiky a za okupace.

Kniha je k dostání u všech knihkupců a nawww.megaknihy.cz  a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání nawww.kosmas.cz. Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webuwww.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý. Samozřejmě knihu zakoupíte přímo  v Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz

JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv – Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline