Rubrika: LIFESTYLE

Čtvrtá adventní neděle (nazývaná zlatá) je ve znamení posledních příprav na slavnost Narození Páně. Zapaluje se 4. svíce (fialová) na adventním věnci, tzv. andělská, představující mír a pokoj. Čtvrtá adventní neděle letos připadla na Štědrý den, jako poslední den před 25. prosincem. 

Štědrý den je posledním dnem adventu. Vrcholí Štědrým večerem, který je jakožto předvečer slavnosti Narození Páně. Se Štědrým dnem a zejména Štědrým večerem je spojeno množství předkřesťanských i křesťanských vánočních zvyků a pověr, například štědrovečerní večeře, rozsvěcování vánočního stromečku a rozbalování dárků nebo pověra, že kdo se během dne postí, uvidí večer zlaté prasátko.

Kdo kde naděluje?

Český Ježíšek, tedy docela malé miminko, je ve světě unikát. Ve většině zemí naděluje pán v nejlepších letech. nebo také paní, i u nás bývávala v některých oblastech Vrtibába, nebo Klovcová bába, Šťuchavá bába, Štědrá bába.

Nejrozšířenější je Santa Claus, který naděluje ve všech končinách s britskou tradicí a v Americe. Dárky rozváží na saních tažených soby v noci z 24. na 25. prosince a ukládá je dětem do červených punčoch k posteli, kde je hned po probuzení najdou. U něho jako jediného známe autora jeho podoby. Vymyslel ho Clement C. Moor, profesor episkopálního semináře v New Yorku v roce 1822, když napsal báseň Návštěva u svatého Nicholase. O padesát let později se báseň stala inspirací pro malíře Thomase Nasta, který dal Santa Clausovi definitivní podobu.

Ve Francii naděluje pér Nöel, který nadílku nechává u kamen či na krbu. Podobně to dělá bulharský Děda Koleda a ruský Děda Mráz, který cestuje na saních z Čukotky a doprovází ho Sněhurka v kožíšku z bílých hranostajů.

Ve  Skandinávii dárky nosí skřítkové, ve Finsku jim pomáhá Velký Ukko, v Dánsku Vánoční posel. V mnoha zemích Latinské Ameriky nadělují Tři králové, v Itálii lítá čarodějnice. V Holandsku mají děti dárky v dřeváčcích pod stromečkem. Do bot ukládá dárky také duch Noel v Peru.

Ve Švýcarsku naděluje Monsieur Chalandé, který nechává dárky za dveřmi pokoje. Německý Ježíšek má rezavé vlasy a vousy a létá na osedlaném divokém větru.

V Rumunsku nosí dárky hodný kmotříček v nůši z proutí a dává je vedle jesliček nebo pod postel. V Itálii, zvláště na Sicílii, zase naděluje čarodějnice Befana.

Jak se slaví ve světě?

Britové a Američané musí mít na vánoční tabuli krocana nadívaného kaštanovou nádivkou. Ostatně indiánský kot, jak krocana nazývali naši předkové, bývá podáván na druhý svátek vánoční i v mnoha českých domácnostech.

Angličané ke krocanovi servírují tradiční vánoční pudink flambovaný rumem či koňakem. Britské menu mívají na stolech také Australané. Ale vzhledem k tomu, že tam o svátcích vrcholí léto, odehrává se štědrovečerní hostina obvykle na pláži a jídlo se podává studené – obložené mísy, ovocné a zeleninové saláty, zákusky, meloun.

Italové slaví skromně, dokonce se obejdou bez stromku a cukroví. Na stole mají většinou jehně nebo krocana, po něm si dají datle, fíky a panettone – něco jako naši vánočku.

Francouzi mívají na vánočním stole ústřice, šneky, žabí stehýnka a ovoce. Ale často si doma jen rozdají dárky a pak spěchají do restaurace, kde se nechají obsloužit.

V Polsku jsou na stole husté polévky a rosoly.

Rakušané slaví podobně jako my, jen si všechno ještě o něco vylepší. Například štrúdl podávají s kopcem šlehané smetany.

V Bulharsku se podává vepřové maso, čočka, fazole, rýže a zelí.

Ve Španělsku nesmí chybět šampaňské a marcipán.

Skandinávci si dopřávají husu či kachnu a vepřové s červeným zelím, teplou šunku, vařenou tresku.

V Dánsku má každá rodina připravený dárek zvaný Julemand, který získá ten, kdo nalezne jedinou mandli zapečenou v nezbytném štědrovečerním rýžovém nákypu.

Co přináší smůlu?

Před půlnoční mší se nesmí šít, plést – protože by pak myši dílo zničily.

Na Štědrý den se nesmí čistit chlévy a stáje, dobytek by kulhal.

Nesmí se prát, přináší to smůlu a neštěstí do domu.

Nikdy nepište své milé nebo milému zamilované psaní, čekal by vás rozchod.

Co přináší štěstí?

Když v noci na Boží hod vystřelíte z pušky směrem k Měsíci.

Čerstvý chléb upečený 25.12. a čerstvá vejce snesená 25.12 – mají kouzelnou moc.

Když připadne Štědrý den na pondělí – bude dobrá úroda a hodně medu.

Když Štědrý den připadne na úterý – bude hodně vína a obilí.

Když bude Boží hod ve čtvrtek – podaří se výhodně prodat dobytek.

Když bude Boží hod v pátek – čeká nás horké léto a krásný podzim.

 Foto: Pixabay

Třetí adventní neděle vyjadřuje radost z blížícího se konce postního období, adventní období získává slavnostnější ráz. Připomíná, že se blíží oslava narození Páně. Pro mnohé lidi je také symbolem přátelství a díků za všechny blízké. O třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíci, tzv. pastýřskou. Mnozí lidé tento čas považují za symbol přátelství, setkávání se a díků za všechny blízké. 

Možná nevíte, že první adventní věnec vytvořil v roce 1839 v Hamburku jeden student, který se staral o chudé sirotky v Záchranném ústavu o opuštěné děti. Věnec měl podobu kruhu, zavěšeném u stropu, na kterém byly 4 větší svíce a 19 malých. Každý den společně s dětmi při krátké modlitbě zapalovali další a další svíčku a pro ně to byl krásný a konkrétní symbol přicházejícího světla naděje do jejich smutných osudů.

Vánoční symboly

Vánočka

Druhou adventní neděli nebo také Bronzovou neděli zapalujeme druhou svíčku (fialovou), tzv. betlémskou, která reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky. Je tak ideální čas pro cokoliv, co nás vnitřně posílí a obohatí.

Symbolika druhého adventního týdne

Druhá adventní neděle nás vede k zamyšlení se nad vztahy mezi lidmi a představuje okamžik, kdy se soustředíme na lidi, které máme rádi, a proto pro ně začneme vyrábět a shánět dárky. Tím, že jim vybíráme dárky, jsme nuceni přemýšlet o jejich povaze, o tom jací jsou, jak je vnímáme, čím bychom jim udělali radost. V tom okamžiku jsme srdcem s nimi. Zatoužíme je vidět. Dárky jsou forma poděkování a úcty k člověku. I to je důmyslně vymyšlené.

Proč slavíme Vánoce?

Slovo Vánoce pochází z němčiny. Jeho původní název byl „svatá noc“ a německé slovo Weihnachten si naši předkové jednoduše počeštili. Ovšem kořeny dnešních Vánoc je třeba hledat již v pohanských oslavách zimního slunovratu a slavily se nejen v Evropě, ale také v Asii, u amerických Indiánů i jinde. Ve starém Římě se nakonec oslavy ustálily na 25. prosinec a toto datum zvolil v roce 274 císař Aurelián jako den natalis solis invicti – Zrození nepřemožitelného Slunce. První zmínku o dni narození Ježíšova najdeme u Jana Zlatoústého (374 – 407), jež ho ale datuje na 20. prosinec. V Římě se Vánoce poprvé slavily roku 365. Ač je Ježíš historickou postavou, přesné datum jeho narození neznáme. Nicméně Ježíšovo narození, čili příchod Božího Syna na svět, se začalo slavit v první čtvrtině 4. století. Na křesťanském východě se slavilo 6. ledna podle data Narození Božského eonu – pohanského svátku v Alexandrii. V Římě se slavilo 25. prosince, což bylo datum starého pohanského svátku Narození věčného slunce. Oba svátky se pak spojily – 25. prosince se slavilo Ježíšovo vtělení a 6. ledna jeho zjevení se lidem. Později se 6. ledna začali uctívat tři králové, a to podle tří královských darů, kteří mágové Ježíšovi přinesli.

Foto: Pixabay

Víte, jaké barevné kombinace a odstíny letí v módním průmyslu roku 2023? Ano – pak také víte, jaké vánoční barvy letos zvolit. Oblíbené barvy Vánoc se totiž pro tento rok inspirovaly v módních trendech a preferují typicky podzimní barvy jako oranžovou, červenou, zlatou, zelenou nebo hnědou.

S klasickou kombinací červené a zlaté barvy zcela jistě nešlápnete vedle. Vsadit také můžete na zajímavé fialové nebo růžové odstíny, které rovněž patří mezi barevné trendy letošních Vánoc. Jestliže se nechcete pouštět do příliš velkých experimentů, můžete vždy vsadit na tradiční ozdoby a barvy. Slaměné ozdoby už mají to nejlepší za sebou, ale lesklé skleněné baňky různých barev nikdy nevyjdou z módy. 

Jestliže patříte k nadšencům extravagance, vsaďte na zajímavé a netradiční prvky. Vyměňte vánoční stromeček za ozdobený žebřík. Pro skutečně odvážné tu máme trend neobvyklých vánočních baněk ve tvaru oblíbených jídel, fauny i flory z celého světa a dalších vtipných tvarů. Na větvičkách vám tedy může viset papoušek, pizza, kečup nebo třeba lilek. 

Na první neděli adventní je rozsvícena první fialová svíce. Tato svíce se obvykle nazývá „svíce proroků“ na památku proroků, hlavně Izaiáše, kteří předpověděli narození Ježíše Krista. Tato svíčka představuje naději a očekávání. Především očekávání příchodu Mesiáše. Pro obyčejné lidi je symbolem nadějí v lepší časy a ve splnění přání.

Adventní věnec

Adventní věnec vyjadřuje touhu člověka po světle, jehož je díky narůstající tmě v období před zimním slunovratem málo. Advent z latinského – advenire  – přicházet – je oslavou narození Ježíše. Jelikož blížící se Vánoce přinášejí stále více světla– Slunce narůstá, každou neděli se zapaluje o svíci více. V křesťanství plamen svíček symbolizuje Krista jako světlo ozařující plamenem lásky každého člověka. Živý věnec pak znamená věčný život přislíbený věřícím od Ježíše Krista a kruh jednotu společenství lidí a Boha. Počátky tradice sahají do první poloviny 19. století, kdy začátkem adventu 1838 pověsil hamburský teolog Johann Heinrich Wichlern nad dveře svého sirotčince vyřezávaný dřevěný věnec a každý den na něj dal jednu zapálenou svíci. Dnes se na něj místo 24 svíček pro každý adventní den připevňují 4 veliké svíce pro každý adventní týden, přičemž adventní čas začíná čtvrtou nedělí před Vánocemi.

Foto: pixabay

Zabrousíme trochu do historie a vzpomeneme si na výraz, „Fronta na banány“, který se stal jedním ze symbolů socialismu v Československu. Zákazníci však nečekali jen na banány, ale i na maso, televizi, pračku, jízdní kola nebo zájezdy. Ještě ke konci 80. let měla automatickou pračku nebo barevnou televizi cca polovina lidí, dnes toto vybavení snad nechybí nikde. Luxusním zbožím nebyly jen spotřebiče, ale například toaletní papír, dámské vložky, maso nebo exotické ovoce.

Nejvíce nedostatkovým zboží bylo již zmíněné maso a uzeniny. Důvod byla i cena, která se nezměnila po dobu třiceti let. Kvalita masa se lišila podle vedoucích v řeznictvích. Většina pamětníků se setkala se zkušenostmi s podpultovým prodejem. Pokud člověk znal dobře prodavače nebo podavačku, měl tak bokem odložené lepší zboží. Bylo známo, že kdo nepatřil do blízkého okruhu prodavačů, buď musel za nedostatkové zboží připlatit, nebo ho prostě nedostal. Cena horšího masa byla totiž stejná jako toho dobrého. Když se cena pohybovala nízko, těžko mohla regulovat trh.

Velkým luxusem bylo exotické ovoce jako banány či mandarinky. Dodnes se tedy používá přirovnání „fronta jako na banány“. Zde tento výraz vznikl.

Čeho byl naopak dostatek i v dobré kvalitě, byla čokoláda a sladkosti. Bylo to díky tomu, že čokoládové výrobky – zejména z Čech a Moravy – měly skvělou pověst i v zahraničí a i ve světě.

Dnes už se ale neobáváme, že neseženeme to, co právě sháníme. Prázdné regály, specifikum předrevoluční éry, nahradily reklamy a pocit, že události jako například Vánoce znamenají velký finanční výdaj, třeba i spojeným se zadlužením.

Každá doba má své nešvary a kouzlo.

(JT)

foto internet

Indigo každý zná díky modrým džínům. Tuto barvu mají rádi i umělci a objevuje se na spousty uměleckých děl. Indigo rozdělujeme na přírodní, průmyslové a falešné.
PŘÍRODNÍ INDIGO
Používalo se v minulosti jako barvivo džínoviny, uniforem a dalších látek. Je to barvivo, které se získává z rostliny stejného jména. Listy z Indigovníku se namočí a nechají fermentovat. V procesu kvašení se listy rozloží a produkují glukózu a indoxyl. Až když je proces dokončen, tak se roztok vystaví kyslíku, usuší se a rozemele na prášek.

PRŮMYSLOVÉ INDIGO
V textilním průmyslu bylo časem přírodní barvivo nahrazené syntetickým. Vyrábí se pomocí petrochemických látek anilinu, kyanovodíku a formaldehydu. Látka je velmi toxická pro lidi i zvířata.

FALEŠNÉ INDIGO
Ve světě je znám ještě další rostlinný zdroj indiga. Nazývá se falešné indigo – Boryt barvířský. Jedná se druh rostliny, která roste na území České republiky. Je to jediný druh z rodu borytů. V současné době je tento způsob téměř zapomenutý.
Za zmínku stojí zmínit Indigo živočišného původu, kdy se získává z ulit mořských plžů Ostranky jaderské a purpurové.

text (JT)

fotografie volně na internetu