Anthony Quinn coby filmový Řek Zorba

Americký filmový a divadelní herec Anthony Quinn, který se narodil 21. dubna 1915, se do srdcí diváků navždy zapsal jako legendární představitel Řeka Zorby. Během skoro šest desítek let dlouhé kariéry natočil přes 100 filmů a obdržel dva Oscary.

Řek Zorba

Quinnův život může sloužit jako příklad člověka, který se z nuzných poměrů vypracoval až do pozice uznávané a luxusem obklopené hvězdy. Narodil se v Mexiku, v mládí pracoval jako čistič bot, sběrač ovoce, přidavač na stavbě, elektrikář, hrál na saxofon a dva roky se živil profesionálním boxem. Zemřel 3. června 2001 ve věku 86 let.

Když se jeho otec zabil v autě, bylo mu devět. Otčíma nesnášel. Jeho i jeho sourozence vychovávala hlavně babička, Mexičanka, která neuměla číst ani psát. Už od sedmi let si Quinn sám vydělával jako pouliční čistič bot. Když definitivně utekl z domova, krmil zvířata, prodával v železářství, tlumočil ze španělštiny nebo hrál na saxofon. Tehdy se zapsal na kurzy angličtiny, rétoriky a herectví. A pak zasáhl osud a jeden inzerát.

V Hollywoodu hledali pro epizodní roli skutečného indiána kmene Cheyennů. Na konkurzu měl v jazyce promluvit, tak si něco vymyslel. Spiklenecky mu to posvětil i přihlížející skutečný indián. První filmovou roli tak dostal ve 20 letech. Od režiséra Cecila B. De Milleho. Za pár let si Quinn proti jeho vůli vzal i jeho adoptovanou dceru.

Quinn měl celý život problém „někam patřit“. Komunita mexických přistěhovalců ho nepřijala, protože se jmenoval po irském otci Quinn, pro ostatní byl zas kvůli vizáži po jihoamerické indiánské matce „ten Mexičan“. Stal se tak už v dětství světoobčanem, který nikam nezapadá. Taky proto se v průběhu života naučil plynule mluvit osmi jazyky.

Zdroj: Britannica

Petřínský příběh – Hana Lajtkepová

Mladý muž se zastavil a namáhavě se snažil zklidnit dech. Co to bylo za nápad šplhat se přímou cestou nahoru na Petřín? Proč nešel jako všichni normální lidi po cestě?
Ztěžka se posadil do měkké jarní trávy a vytřel si pot z očí. Odpověď na jeho druhou otázku se otevřela přímo před jeho zrakem. Byl první máj a cestičky i lavičky byly plné zamilovaných párů. Snažil se jim co nejvíc vyhnout. První máj je prý lásky čas. Už tomu nevěřil. Jemu se láska na míle vyhýbala. Jasně, nebyl žádný krasavec a měl nějaké to kilo navíc, ale to prý lásce nevadí… To jsou takový kecy, pomyslel si hořce a začal se namáhavě zvedat z trávy. Slíbil na sváteční den kamarádovi pomoc v restauraci. Původně si myslel, že nahoru vyjede lanovkou, ale to by se nesměla zrovinka dnes porouchat. Ještě jednou si otřel zpocený obličej a nejistě se podíval na strmý kopec před sebou.
Kousek za ním se ozvalo chichotání. Podíval se tím směrem a zjistil, že ho pozorují tři mladinké dívky. Něco si špitaly a znovu se zachichotaly. Zrudl, ani nevěděl proč, obrátil se zpět ke svahu a chtěl co nejrychleji zmizet. Tedy, v rámci svých fyzických možností.
„Hej, počkejte!“ Zavolala na něho jedna z dívek a on se opět podíval jejich směrem. Dlouhovlasá blondýnka zamířila přímo k němu. Šla tak lehounce, jako kdyby nestoupala do krkolomného kopce. Zastavila se přímo před ním.
„Jsme si s holkama říkaly, jak to, že jste tady sám. No, my taky nemáme doprovod, jak vidíte. Ale nechceme uschnout, tak si myslíme, že když tu nikoho nemáte, tak nám pomůžete.“ Vrhala na něho nevinný kukuč a stydlivě zašoupala nohou.
Nechápavě se na dívky podíval. „Jak jako pomoct?“
„No přece políbit pod rozkvetlým stromem. To musí bejt na prvního máje. Hele, támhle u cesty zrovna jeden je a nikdo pod ním nestojí.“
„Hele, najděte si někoho jinýho. Já na tyhle blbiny nejsem.“ Odvrkl a nadával si, že se s holkama vůbec pouštěl do řeči. V tu chvíli se ale na něho sesypaly všechny tři.
„Prosím prosím!“ Vykřikovaly jedna přes druhou, až se někteří lidé na cestě začali otáčet jejich směrem. Bylo to hodně nepříjemné.
„Tak dobře. Každá dostanete jednu bratrskou pusu. Ale rychle, spěchám do práce.“
Děvčata ho dovlekla k rozkvetlému stromu a slovo si opět vzala blondýnka. „Bratrská pusa se nepočítá, musí to bejt faktickej pravej francouzák.“ Přivřela oči a pootevřela plné rty. Znovu zrudl. Tentokrát určitě o několik stupňů víc než před chvílí.
„Holky neblázněte. Kdoví, jestli nejste ještě pod zákonem. Nechci mít kvůli vám žádnej malér.“
Blondýnka s odporem píchla prstem do jeho břicha.
„Buď v klidu, tlusťochu. S takovým tlustým hrochem by se nelíbala ani moje babička. Ale jak si dřepěl v trávě, viděly jsme, jak slintáš nad každým párem. Tak jsme tě odtud chtěly vyhnat. Máme tu rande a nepotřebujeme nějakýho úchyla, kterej by nás pozoroval. Vypadni!“
Mladý muž ztratil řeč. Hanba a lítost ho otočily na podpatku a on, aniž by teď někoho dalšího vnímal, zamířil k restauraci po cestě. Za zády slyšel výsměšný smích a nejen ten. Holky přidaly i několik urážlivých nadávek.
Do restaurace dorazil uřícený a téměř bez dechu.
„Jé, Dane, to je super, že už jsi tady. Až do večera máme na většinu stolů rezervace. Potřebuju tě v kuchyni.“ Kamarád Luboš si v tom shonu ani nevšiml Danova výrazu a táhl ho rovnou do kuchyně.
„Lidi, tohle je Dan, fakt super kuchař. Ukažte mu, kde co najde a já zas letím!“
Práce dala Danovi zapomenout na hořký zážitek. Asi hodinu před zavírací dobou se do kuchyně opět vřítil Luboš.
„Dane, ta tvoje božská mana hosty totálně uchvátila. Chtějí osobně poděkovat kuchaři.“
Danovi se okamžitě vybavilo jeho dnešní ponížení.
„Hele, vykašli se na to. Řekni, že kuchař má moc práce. Já nikam nejdu.“
„Neblázni! Teplá jídla už teď stejně neděláš, spíš pomalu uklízíš. Tak se nenechej prosit. Navíc, jsou to VIP hosté. Tak mě přece nepotopíš.“
Jen hodně nerad si mladý muž utřel ruce do zástěry a neochotně vyšel na čerstvý vzduch. Slunce už bylo za obzorem a na nebi začaly blikat první hvězdy. Pod Petřínským vrchem zářila májová Praha.
Možná čerstvý vzduch, možná ten úchvatný výhled způsobily, že se Dan přestal mračit a nechal se dotáhnout až ke společnosti u stolu.
„Tak tohle je ten tvůj poklad, Luboši.“ Pronesla jedna z dam a zvědavě si mladého kuchaře prohlížela.
„Řeknu vám, mladý muži, já mám hodně mlsný jazýček, ale na vašich dnešních výtvorech jsem nenašla chybu. Všechno bylo tak skvělé, že je mi líto, že vás nemám doma.“
Dan polekaně zamrkal a dopolední vzpomínka na něho znovu tvrdě zaútočila. Jenže v očích té dámy nebyla ani špetka posměchu. A nebyla to žádná paní v letech, ale docela pěkná ženská. Mile se na něho usmála.
„Vy už zavíráte kuchyni a my se taky chystáme domů, ale kdybyste souhlasil, ráda bych si s vámi ještě popovídala o některých vašich receptech. Tedy, pokud nejsou vázané nějakým profesním tajemstvím, samozřejmě.“
„Víte … měl jsem hodně náročný den a jsem strašně utahaný…“
„V pořádku. To je přece jasné. Omlouvám se. Zítra zase vaříte?“
„Ne … já tady jen vypomáhal. Mám teď týden dovolenou a …“
„Výborně. Takže se sejdeme v Staropražské galerii. Je to taková útulná malá kavárna, ale kávu mají výtečnou. Zvu vás. Budu tam zítra v jednu po obědě. A dnes mne aspoň vyprovodíte? Jak vidíte, kamarádi se ztratili beze mne a já se sama trochu bojím.“
Luboš, který do téhle mlčel, což byl u něho nadlidský výkon, do Dana strčil.
„V pohodě. V kuchyni uklidíme. Přece nenecháš dámu jít samotnou nebo čekat, až vydrhneš pánve. Za ten dnešek to máš u mě. Velkej dík a zbytek ještě domluvíme. Tak čau.“ Zatahal významně za Danovu zástěru a ten mu jí nejistě podal.
„Neboj, ona tě nekousne.“ Šeptl mu Luboš rychle do ucha a byl pryč.
„No, jen se převleču. Hned jsem zpátky.“ Zadrmolil Dan a zmizel zpátky do kuchyně. Převlékl se opravdu bleskově. V hlavě měl zmatek a taky mu tam hlodal červíček pochybností a strachu. Nebyl si jistý, zda by dnes ustál ještě další krutý žert. Pomalu vyšel na terasu, kde stále čekala.
„Tak už můžeme?“ Usmála se žena na Dana a on rozpačitě kývl.
„To je fajn. Mimochodem, já jsem Dana.“ Podala mu ruku, a když jí opatrně stiskl, nechala svou dlaň v té jeho o malou chvilku déle než je zvykem.
„Já jsem Daniel. No, jestli vám to nevadí, klidně vás budu cestou dolů držet za ruku. Ony ty cesty jsou místama záludný. Tak abyste třeba neupadla.“
Rozesmála se krásným zvonivým smíchem, ve kterém nebyla ani špetka výsměchu. Pak se mu s klidnou samozřejmostí zavěsila pod loktem a vzhlédla k nebi plnému hvězd.
„Dana a Daniel. Hezké. Je krásná noc. Co lepšího si člověk může na 1. máj přát?“

Na povídku se vztahují autorská práva Hany Lajtkepové

foto – pixabay

Četnická abeceda – Č: Michal Dlouhý

Č

ČETNICKÁ VÝZBROJ je základním předpokladem vystoupení četníka na veřejnosti. Vystupuje-li četník veřejně, musí býti vždy dle předpisu ustrojen a ozbrojen poboční zbraní, kterou je bodák a od roku 1928 služební šavle. I mimo službu se nosí šavle služební, pokud není předepsána šavle vycházková. Do služby musí být četník podle předpisu úplně ozbrojen služební šavlí a puškou (karabinou), jejíž částí je bodák s pochvou. Při službě v místě je možno používat pistoli. Karabina nebo pistole musí býti nabita a bodák na karabině vztýčen. O tom, jak má býti četník jdoucí do služby vyzbrojen, rozhoduje velitel stanice případně jeho zástupce, který službu předepisuje, po zvážení místních a osobních poměrů a okolností výkonu dotčené služby. Způsob vyzbrojení se poznamenává ve staniční služební knize počátečními písmeny zbraní: K – karabina, P – pistole, Š – šavle, B – bodák.

Příklad první

Osazenstvo pětimužové četnické stanice Hulín v politickém okrese Kroměříž se dlouhodobě potýkalo s působením zločince z povolání Rudolfa Mrkvana žijícího se svým starším bratrem Bohumilem, který byl na rozdíl od o tři roky mladšího Rudolfa naprosto bezúhonným, v místní cihelně.

Počátkem května 1932 se neznámý zloděj vloupal do stavení rolníka Josefa Rygála v Kroměřížské ulici číslo popisné 3 a z chléva odcizil 12 králíků a z opodál stojícího kurníku 17 slepic.

Jelikož se uvedené stavení nacházelo na kraji města, kde byl malý pohyb osob, byla k případu vyžádána hlídka pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Uherském Hradišti se služebním psem.

Služební pes pátračky jménem Luks vypracoval stopu pachatele až do cihelny a označil zde přítomného 26 roků starého a místním četníkům velmi dobře známého zloděje Rudolfa Mrkvana. Ten byl zatčen a spolu se zprávou o zatčení dodán do vazby ve věznici okresního soudu v Kroměříži.

Přesto, že Rudolf Mrkvan zprvu zapíral, nakonec se ke krádeži přiznal a udal, komu odcizené králíky a slepice stihl rozprodat. Za svůj čin byl odsouzen nepodmínečně k 5 měsícům vězení.

Krátce před koncem září byla hulínská četnická stanice správou věznice okresního soudu v Kroměříži vyrozuměna o blížícím se propuštění Rudolfa Mrkvana z výkonu trestu, ke kterému mělo dojít v pátek 7. října 1932.

Velitel četnické stanice vrchní strážmistr Václav Beran nato před podřízenými zkonstatoval, že se opět mají na co těšit.

V pátek 7. října 1932 vpodvečer se do staniční kanceláře četnické stanice Hulín dostavil soukromník Alois Halabala z Kroměřížské ulice číslo popisné 15 a udal, že dnešního dne odpoledne přistihl ve své zahradě Rudolfa Mrkvana, který zde natrhal pytel krásných jablek a začal s nimi utíkat směrem ke svému bydlišti v cihelně. Halabala jej začal pronásledovat, a když Rudolf Mrkvan, nesoucí těžký pytel plný jablek, viděl, že jej pronásledovatel dohání, zastavil. Potom Halabalu dvěma údery do spánku omráčil a s lupem přesto utekl.

V četnických kasárnách byl přítomen pouze štábní strážmistr František Malanta. Vyzbrojil se, jelikož šlo o službu v místě, pouze pistolí a šavlí. Protože se jednalo o zločince z povolání Rudolfa Mrkvana, přibral k sobě ještě pro jistotu městského policejního strážníka Františka Turečka.

Než přišla dvojice strážců zákona do cihelny, stačil Rudolf Mrkvan podnítit přítomné dělníky s tím, že jen se vrátil z kriminálu, už si pro něj zase jde četník s policajtem. Oba byli dělníky jsoucími na straně Mrkvana obklíčeni a štábnímu strážmistru Malantovi nezbývalo než na obranu svou i na obranu policejního strážníka tasit služební šavli, jako zbraň méně nebezpečnou.

Zákon o četnictvu v § 13 stanovil, že četník smí, šetře při tom podle okolností případu potřebné opatrnosti užít zbraň v případě nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn a jímž je ohrožen život druhé osoby.

Služební instrukce pro četnictvo ve svém § 65 stanovila, že četník má zásadně použít zbraně méně nebezpečné, pokud její užití postačí k dosažení účelu. Za zbraň méně nebezpečnou byl považován obušek, šavle, nebo vztýčený bodák.

Šavle se předepsaným vojenským způsobem užívala zpravidla k seku a jen výjimečně k bodání. Štábnímu strážmistru Malantovi bylo jasné, že s rozvášněnými dělníky nic nesvedou. Jelikož chtěl zabránit krveprolití a nechtěl ohrozit život jiných osob, než iniciátora odporu Rudolfa Mrkvana, tak se raději dali na ústup.

Po návratu zpět do četnických kasáren již zde byli přítomni velitel stanice vrchní strážmistr Beran a štábní strážmistr Pavel Štěrbáček, kteří se před několika minutami vrátili ze služební obchůzky.

Velitel četnické stanice po seznámení se situací rozhodl o plném vyzbrojení všech členů tříčlenné četnické hlídky a jejím odchodu do místní cihelny.

Zde přetrvávalo srocení přítomných dělníků a dělnic, neustále podněcovaných Rudolfem Mrkvanem.

Vrchní strážmistr Beran vyzval ve jménu zákona přítomné, s výjimkou Rudolfa Mrkvana, aby se rozešli do svých domovů.

Část z nich četníkovy výzvě uposlechla, část nikoliv. Zprostřed davu Rudolf Mrkvan dokonce házel po četnících hrnce. Proto vrchní strážmistr opět vyznal ve jménu zákona k rozchodu s tím, že pokud neuposlechnou, bude použito zbraně.

Následně nařídil vzít karabiny do ponosu. Na to Rudolf Mrkvan reagoval tím, že předstoupil před skupinku převážně mužů, kteří se na druhou výzvu četnického velitele začali rozcházet, rozhrnul si košili a vyzval četníky, ať jej tedy bodnou.

Když se k němu pomalu postupující štábní strážmistr Štěrbáček s karabinou v ponosu ze strany blížil, nakopl jej Mrkvan vší silou do břicha, až četník zavrávoral. V tom okamžiku již vrchní strážmistr Beran na nic nečekal, a bodl útočníka nikoliv do břicha, jak si přál, ale přesně po vojensku do stehna.

To Mrkvana rozčílilo a popadl na zemi ležící sekeru a začal se s ní ohánět po četnících. Přesto, se štábnímu strážmistru Malantovi podařilo nasadit na jeho levou ruku řetízky. Štábní strážmistr Štěrbáček potom vyrazil útočníkovi z ruky sekeru, povalil jej na zem a napomohl k jeho spoutání.

Po ošetření obvazovým balíčkem byl Rudolf Mrkvan odvezen na v cihelně vypůjčeném povozu do Hulína k místnímu lékaři a po ošetření lékařem byl následně dopraven zpět do věznice okresního soudu v Kroměříži. Vězeňský dozorce Mrkvana přivítal se slovy, že mu zde ani nestačil vychladnout jeho kavalec…

Po návratu do četnických kasáren následovalo zpracování Hlášení o užití zbraně podle § 28 II. dílu Jednacího řádu četnictva. V předepsaném hlášení bylo uvedeno, že k použití zbraně došlo ve službě, vrchním strážmistrem Václavem Beranem, podle ustanovení § 13 bodu 1, a to bodnutím bodáken do stehna nebezpečného zločince Rudolfa Mrkvana, aby byl odvrácen násilný útok na četnickou hlídku, se způsobeným lehkým zraněním a následným dodáním do věznice okresního soudu v Kroměříži.

Na konci února 1933 byl Rudolf Marvan senátem krajského trestního soudu v Uherském Hradišti odsouzen pro zločin krádeže a veřejného násilí proti osobě úřední ke trestu žaláře na osm měsíců a to nepodmínečně.

Příklad druhý

Neděle 10. května 1931 byla krásným slunečným dnem. Strážmistr Jan Horný z třímužové četnické stanice Mnichovice v politickém okrese Říčany u Prahy měl po dlouhé době celý den volno, a tak po obědě vyrazil na procházku do přírody. Je samozřejmostí, že byl ustrojen ve vycházkovém stejnokroji a ozbrojen služební šavlí.

V zájmu prohlubování místní znalosti služebního obvodu prošel Hrusice a Turkovice. Pokračoval dokonce do Ondřejova náležejícího již do politického okresu Český Brod, v němž bylo sídlo sousední četnické stanice. Zde navštívil kamaráda ze školy pro výcvik četníků na zkoušku strážmistra Josefa Řádu a přes Třemblat se vracel zpět do Mnichovic.

Od návštěvy Třemblatu, který již spadal do jejich staničního služebního obvodu, si strážmistr Horný sliboval, že zde potká děvče, které se mu líbí a doufal, že bude příležitost, aby dívku oslovil. Na tuto příležitost je vycházkový stejnokroj rozhodně vhodnější, než služební. Naděje si, ale dělal marně, jelikož dotyčnou dívku nepotkal, i když procházel Třemblat doslova křížem krážem.

Po celoodpolední procházce měl řádně vyschlo v krku, a tak se rozhodl dojít na jedno či dvě orosené do hostince na náměstí. Z otevřeného okna hostince byl slyšet hlahol. Až nyní si strážmistr uvědomil, že místní mají důvod k oslavě, neboť se odpoledne odehrál meziměstský fotbalový zápas mnichovických s říčanskými a domácí s největší pravděpodobností vyhráli.

Do výčepní místnosti vstoupil četnický strážmistr doslova jako na zavolanou. Oslava fotbalového vítězství byla v plném proudu, a dokonce se zvrhla ve rvačku fanoušků notně posilněných alkoholem.

Nešťastný hostinský požádal příchozího strážmistra, i když podle toho že neměl přílbu ani karabinu se vztýčeným bodákem mu bylo jasné, že není ve službě, aby se pokusil zjednat v lokále pořádek.

Než se strážmistr Horný stačil rozhlédnout po místnosti, mihli se mu před očima dva muži, a přitom se jeden z nich rozpřáhl a uštědřil druhému pořádnou facku. Na což strážmistr zareagoval tím, že vyzval útočníka, aby s ním šel z výčepu ven, neboť ho chtěl zjistit za účelem udání a dále ho hodlal vyzvat, aby se uklidnil a šel domů.

Dotyčný si zřejmě asi ani neuvědomil, že před ním stojí četník a bral to jako výzvu k zápasu, který záhy se vší vervou započal. Proto jej strážmistr rychle zpacifikoval za využití policejních hmatů. Na bolest způsobenou hmaty reagoval muž přivoláním posily, jakéhosi Franty z lokálu. Po chvíli se skutečně před hostinec dostavil druhý muž. Podle podoby bylo strážmistru Hornému jasné, že se jedná o sourozence. Oba si začali četníka dobírat a dokola se začali shlukovat další podnapilí návštěvníci z hostince.

Situace se vyvíjela pro četníka velmi nepříznivě a jeden z útočníků dokonce sáhl po jeho služební šavli. Ve vytažení šavle z pochvy naštěstí strážmistr stačil vší silou zabránit. V tom okamžiku se do hloučku vřítil s pokřikem obecní strážník Karel Materna. Až jeho zásah odpoutal pozornost přítomných a zejména útočníků a strážmistr Horný tak stihl vytasit šavli ke své obraně. Útočníci sice zanechali svých výpadů na četníka a omezili se pouze na nadávky. Ostatní přítomní byli donuceni obecním strážníkem k rozchodu.

Obecní strážník Materna sdělil, že se jedná o jemu dobře známé bratry Václava a Františka Boršovy, náruživé fotbalové fanoušky a rváče.

Oba bratři byli ihned v pondělí udáni okresnímu soudu v Říčanech u Prahy pro zločin veřejného násilí proti osobě úřední a pro přestupek urážky stráže. Strážmistr Horný si až nyní uvědomil, že jej ani četnická uniforma se šavlí neochrání před výpady opilců.

Na konci měsíce srpna 1931 se před senátem krajského trestního soudu v Praze bratři Boršové zpovídali ze svých činů. Jelikož se nepodařilo u soudu prokázat, který z bratrů vztáhl ruku na četníkovu šavli, byli uznáni vinnými pouze pro přestupek urážky stráže a odsouzeni každý na jeden týden do vězení. Vzhledem k tomu, že oba byli v minulosti již trestáni, byly tresty uděleny nepodmínečně.

Četník se služební šavlí

Obálka knihy Četnická abeceda

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÁ ABECEDA, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha byla vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz

AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Trápí vás nevzhledný nehet na noze?

Trápí vás nevzhledný nehet na noze? A rádi nosíte otevřenou obuv?
Tak je zde řešení v podobě nehtové protetiky – tedy nehtové náhrady pro muže a ženy, kteří nosí otevřenou obuv a je jim nepříjemné, když nehty nejsou pěkně dorostlé. Náhrada se vyrábí z gelového materiálu, který je elastický a tím lépe snáší mechanický tlak. Nehtová protetika se aplikuje pouze na zdravý nehet.

Jaké jsou funkce nehtové protetiky?
• Chrání lůžko a článek prstu před poraněním.
• Dává zpětnou vazbu při kontaktu se zemí a intenzitě tlaku.
• Dělá radost, protože není vidět nedorostlý nehet.

Jak dlouho trvá výroba?
Výroba nehtu přibližně trvá 60-70 minut. Náhradu nehtu lze dát na všechny prsty na noze. Nejčastěji se však zhotovují na palce, protože jsou nejvíce deformovány například úrazy, dědičností atd.. Tato náhrada většinou vydrží 6 – 8 měsíců. Je to však velmi individuální.
Nehtová protetika chrání nehet, ale občas se může stát, že praskne. Co je zde příčinou?
Nehtová protetika má jistou míru elasticity, ale není materiál, který by byl 100% odolný, proti všemu. V případě nošení těsné obuvi se může stát, že nehtová protetika praskne. V případě, že si nejste jisti, zda je bota tvarem padnoucí, zajděte k terapeutovi zabývající se podologií ve vašem bydlišti. Pokud takový institut neznáte nebo není v blízkosti vašeho bydliště, doporučujeme Podologický institut Hilarion v Praze , který na svých stránkách nabízí hlavně možnost ošetření, ale i možnost dotazů v podobě mailů.

Dále je možné sledovat na našem youtube kanále Podologického okénko s Petrou Klikovou majitelkou právě zmíněného Podologického institutu Hilarion. Podologické okénko není jen o nehtové protetice, ale o celkovém zdraví nohou.

Text: Jana Tesaříková, zdroj: https://hilarion.cz/

Titulní fotografie: pixabay

Dívka s perlou: Nejkrásnější holandský obraz v dějinách výtvarného umění

Portrét Dívky s perlou, obraz od vlámského malíře Johannese Vermeera si totiž díky své záhadnosti vysloužil přezdívku holandská Mona Lisa. Obraz se datuje někdy do let 1665-1667. O jeho vzniku se toho sice moc neví, ale panuje kolem něj spousta legend. Byl vyhlášen nejkrásnějším holandským obrazem v dějinách výtvarného umění a inspiroval i k napsání románu a natočení filmu.

Obraz, který dnes známe jako Dívku s perlovou náušnicí, nenesl vždy toto jméno. V inventáři zhotoveném v době Vermeerovy smrti byl zaznamenán jako Obraz v tureckém stylu (kvůli turbanu na hlavě) a v katalogu k prodeji obrazu v roce 1969 v Amsterdamu byl uveden jako Portrét v antickém kroji.

V průběhu let se ustálil název Dívka s turbanem a přispěly k tomu evropské války s Turky a určité mísení evropské a turecké kultury. Teprve koncem 20. století se začalo častěji používat jméno Dívka s perlovou náušnicí, k čemuž přispěl i fakt, že perly byly součástí dalších Vermeerových obrazů, např. Žena s perlovým náhrdelníkem.

Ale perly, jak se zdá, byly v jeho době velmi oblíbené, a tak mu byly neprávem připisovány obrazy Mladá žena s modrým kloboukem, Usměvavá dívka a Krajkářka, na kterých byly také perly.

Kdo je dívka s perlovou náušnicí?

V průběhu staletí se vyrojila řada teorií o tom, kdo dívka na obraze skutečně je, a jednou z nich byl již zmíněný příběh, že byla malířovou milenkou.

Chvíli se věřilo, že je na něm prostě jeho dcera (protože v té době členové rodiny často sloužili jako modely malířům), ale v uměleckých kruzích se stále více věří, že díky mystice, kterou celý obraz vyzařuje, je prostě záležitost fiktivní osoby.

Jmenovitě Emilie Gordenker, ředitelka muzea Mauritshuis, kde je obraz uložen, poznamenala, že takový způsob malby byl rysem tzv. zlatého holandského věku a že to není portrét, ale něco, čemu se říká tronie. Jde o studii hlavy a ramen oděných do exotického oblečení.

Ředitelka muzea uvedla, že je možné, že osobu si někdo vymyslel, ale pravděpodobnější je, že se nejedná o konkrétního člověka, ale někoho nadčasového a tajemného, možná dokonce postavu z Bible.

Celý nápad byl zřejmě vytvořit obraz, který by byl tajemný a nevyzpytatelný, čehož bylo dosaženo kombinací tmavých barev. Tuto teorii podporuje i fakt, že perla na obraze je příliš velká a těžká na každodenní nošení, takže malíř před sebou pravděpodobně neměl živý model.

Ať je to jak chce, faktem je, že Dívka s perlou je spolu s Monou Lisou jedním z nejzáhadnějších obrazů v dějinách umění.

Možný vlastní portrét Jana Vermeera, detail z obrazu „Kuplířka“ (1656)

Zdroj: The Royal Picture Gallery Mauritshuis, Wikipedia

Renesanční žena a Dáma šansonu Jana Vaculíková míří na Moravu!

Herečka, zpěvačka, úžasná šansoniérka a skladatelka Jana Vaculíková, kterou si televizní diváci mohou pamatovat ze seriálu Vyprávěj, Komisař Maigret, Experti, Láska na špičkách nebo filmu Kvaska, zavítá se svým šansonovým recitálem na její rodnou Moravu. Rodačka ze Bzence zazpívá vlastní a světové šansony, které si můžete užít v Břeclavi v Gril & music baru na Valtické, 17. 5. 2024, od 19 hod..

Jany Vaculíkové jsme se zeptali, jak se těší na vystoupení na Moravě?

„Vzhledem k tomu, že většina mé pracovní činnosti, natáčení, divadlo, dabing, vyučování na konzervatoři nebo spolupráce s vyslovuj.cz se váže na Prahu, se na Moravu nedostanu účinkovat tak často. Proto se velice těším a vždy si to moc vychutnám…“, prozradila charismatická Jana Vaculíková.

Zdroj: Jana Vaculíková

Věštba z run – KVĚTEN

BERAN – OHEŇ – runa URUZ

V měsíci květnu lidé ve znamení Berana se rozhodně nemusí bát materiálních potíží. Důvěřujete svému úsudku a vytrvalosti, cílům, které jste si určili. Vaše zdraví by mělo být v pořádku, ale pokud provozujete vrcholově sport například běh, může se stát, že dojde ke zranění nohou. Měsíc květen však ukazuje na lásku k sobě, pokud nemáte dostatečnou lásku k sobě a sebevědomí, vaše psychické zdraví se může zhoršovat celkově. Váš osobní život je nyní podle vás v rovnováze, ale není tomu tak, chyby, které jste udělali v minulosti, mají svou daň. Pokud nebudete spokojeni sami se sebou, nikdy nebudete spokojeni se situacemi a osobami ve vašem životě a vše se bude vracet jako bumerang a nebo opakovat.

BÝK – ZEMĚ – runa THURISAZ

Celý květen vás chrání runa Thurisaz. Čeká vás zkouška, kterou zvládnete. Vaše okolí vás vnímá jako neporazitelné a silné osobnosti. Dejte si pozor na závistivé lidi, budou mít potřebu vás okrást. Jste výbušná povaha, tento měsíc vás bude trápit zlost a vztek právě na zmíněné závistivé a zlé lidi. Spousta lidí vaši přímočarost v tento měsíc nezvládne a raději se odmlčí. Důležité je, abyste byli spokojení vy uvnitř sebe.

BLÍŽENCI – VZDUCH – runa LAGUZ

Pozor, zdají se vám věci v pořádku, ale nejsou. Květen bude pro vás zrcadlem vás samotných. Neměli byste potlačovat emoce, protože vaše tělo jede na plné obrátky a zatěžujete tak orgány, a to hlavně srdce. Tento měsíc je pro vás těžkým a budete muset překonat spoustu překážek. Pozor na nemoci, které se budou stále vracet. Jezte vitamíny a tvořte.

RAK – VODA – runa TIWAZ

Točíte se stále v kruhu a nejste schopni si vytyčit nové cíle, babráte se ve starých záležitostech a soustředíte se na věci, které jsou zbytečné. Hoďte staré představy za hlavu a vyzkoušejte nové přístupy. Je nejvyšší čas své kroky skutečně řídit. Proměňujte své myšlenky v činy, méně mluvte, více konejte. Také tento měsíc máte málo empatie a vůbec neposloucháte, co vám lidi říkají, děláte pak věci navíc a zbytečný chaos, i když vše myslíte dobře. Zkuste více poslouchat lidi, co říkají, zastavte se, když vám odpovídají, zkuste je více vnímat.

LEV – OHEŇ – runa OTHALA

Tento měsíce byste měli splatit všechny dluhy, protože úspěšně dosáhnete cíle a můžete se spolehnout sami na sebe a lidi, kteří vás mají rádi. Pokud si myslíte, že oporu od rodiny necítíte, je třeba se podívat zpětně, kde jste učinili chybu a proč na vás zanevřeli. Tato runa symbolizuje pouť k minulosti a k obtížím, které byly spojeny se získáním peněz. Měli byste si přiznat, že se stále honíte za minulostí a z minulosti čerpáte negativní vzorce, stýkáte se s lidmi, kteří vám nic nedávají, ale zapomínáte na lidi, kteří k vám například vzhlíží. Tento měsíc je pro vás doslova měsíc lásky, proto je nutné jí najít k sobě a také k vaším blízkým.

PANNA – ZEMĚ –runa SOWILO

Tento měsíc budete mít mnoho síly. Runa Sowilo je runou Slunce, která je spojována s energii, úspěchem a vítězstvím. Nezapomínejte na své zdraví, proto vše řešte s klidem. Slunce dokáže hřát, ale také hodně pálit, proto je nutné energii občas uvolnit, aby žár nespálil vše na čem budujete a o co usilujete. Občas je vhodné se pokusit uvolnit a načerpat novou, čistou energii.

VÁHA – VZDUCH – runa JERA

Nastává měsíc sklizení vaší práce. Mnohé se změní, ale to neznamená, že k lepšímu. Je nutné mít v souladu své tělo a duši, abyste vše ustáli. Tato runa ukazuje na úrodu z předchozích let z vaší pilné práce. Je to tedy konec, ale nový začátek, kdy si musíte vše nastavit znova. Je nutné si určit novou cestu, která bude výhodná. Tento měsíc počátek nových koloběhů pro celý další rok.

ŠTÍR – VODA – runa NAUDIZ

Čeká vás velké rozhodnutí, aby se váš osud naplnil a mohli jste změnit danou bezvýchodnou situaci. Utečte a změňte to. Odevzdejte starosti na někoho jiného. Staráte se například o nemohoucí blízkou osobu a už vás to vyčerpává a nedovolí vám to žít? Vše se dá změnit a není třeba jen trpět. Tento měsíc vám dá sílu se rozhodnout v těžké situaci, aby se váš život opět naplnil štěstím a radostí. Máte velkou šanci se osvobodit a žít naplno. Jste silní a ustojíte to. Stačí se jen rozhodnout.

STŘELEC – OHEŇ – runa DAGAZ

Sledujte vše, co vás obklopuje. Jste blízko vašeho cíle a Runa Degaz je znamením začátku. Temnota je na ústupu a je tu magický okamžik nových šancí. Začněte tedy novými činy, máte právě dostatek energie, která připomíná ležatou osmičku, tedy nekonečno. Máte intuici na nejvyšším bodu. Držte směr vašeho osudu a snažte se nevybočit. Co to znamená? Konejte podle sebe a neposlouchejte druhé, jen je vyslechněte, ale vše udělejte podle vašeho uvážení.

KOZOROH – ZEMĚ – runa GEBO

Je nutné se naučit využít pomoc ostatních. Právě je na to dobrý čas. Tento měsíc je vyrovnáním starých dluhů, a hlavně přijímání pomocí od ostatních. Snažte se v sobě najít harmonii a nesnažte se urputně něco získat. Například pokud chcete dítě a nemáte partnera, určitě to nepřehánějte a nesnažte se balit, kde koho. Vaše zoufalost Vás v tomto ohledu ovládá. Zastavte se a uklidněte své touhy jinak jich nikdy nedosáhnete. K vyrovnání a uklidnění potřebujete kolem sebe lidi, kteří vás mají upřímně rádi, ale ne takové, co chcete, aby Vás měli rádi. Ve Vaší povaze je určitá agresivita a v tomto měsíci se ji snažte eliminovat. Do teď jste ubližovali slovně lidem, kteří, proti Vám nic nemají. Zkuste se zaměřit a dívat se kolem sebe, co dokážete svou povahou způsobit. Dívejte se také, komu takzvaně sloužíte a myslíte si, že ta osoba Vás má ráda. Pro to, aby Vás druzí měli rádi jim nepotřebujete dělat žádné ústupky a ani jim sloužit. Postavte na první místo sebe.

VODNÁŘ – VZDUCH – runa ANSUZ

Není dobrý měsíc na rozhodování, aniž byste se dobře rozmysleli. Spolupracujte s dalšími lidmi a utvořte si pevný názor. Vše dobře zvažte, než uděláte krok. Runa Ansuz zastupuje výměnu nebo obchod. V tomto měsíci u Vás dochází k sebepoznání a díky tomu dostanete mnoho nápadů. Poznáte mnoho nových lidí, kteří přinesou do života vzpruhu a moudré rady. Tento měsíc meditujte se svou myslí. Nerozhodujte se, aniž byste se před tím dobře rozmysleli. Naslouchejte radám, spolupracujte i s jinými lidmi. Tento měsíc hodně relaxujte, přemýšlejte o sobě a meditujte.

RYBY – VODA – runa PERTHRO

Tento měsíc květen poslouchejte svůj vnitřní hlas. Ten jediný ví, co je pro Vás to nejlepší, ale dokáže to jen naznačit, vy musíte být hodně vnímaví. Runa přeje síle těžit z vašich tvůrčích nápadů. Květen díky runě Pertho přinese mnoho poznatku a mnoho se naučíte vnímat ve vztazích. Pokud jste nemocní, zdraví se brzy navrátí. Nyní musíte pochopit, že důležitejěí než finanční hojnost je hojnost zdraví.

Vaše Yennefer

Král českých bavičů Vladimír Menšík

Dvě strohá data – 9. říjen 1929 a 29. květen 1988. Do doby mezi nimi byl doslova vtěsnán život Vladimíra Menšíka, jednoho z našich nejmilovanějších herců. Je úžasné, co stačil za tu dobu prožít i užít, kolik filmových a televizních rolí odehrál, kde všude besedoval a vystupoval.

Nepřekonatelný vypravěč, skvělý improvizátor, nespoutaný živel, herec s talentem od pánaboha – tím vším byl Vladimír Menšík. Milovali ho nejen diváci, ale i kolegové, a nakloněna mu byla i kritika. Menšík ale nebyl jen komikem, dokázal bravurně ztvárnit tragikomické i dramatické role. Přesto se od 70. let objevoval převážně v komediálních úlohách. V divadle se příliš dlouho neohřál, většinu ze svých 150 rolí ztvárnil ve filmu a v televizi.

Právě obrazovka poskytla Menšíkovi velké množství příležitostí a postarala se o jeho obrovskou popularitu. Není divu. Oblíbený herec se do dějin naší televizní zábavy zapsal kromě nekonečné řady scének i originálním moderováním velkých zábavných pořadů, kdy přiváděl k záchvatům neutišitelného smíchu nejen publikum v sále, ale především statisíce diváků u obrazovek.

Rodák z Ivančic stál před kamerou poprvé v roce 1956 v komedii Váhavý střelec. Tehdy se ale jednalo spíš o komparzní roli. Výrazněji na sebe upozornil o rok později v komedii Dědeček automobil režiséra Alfréda Radoka, v níž si zahrál italského automechanika. Kvůli natáčení se ale dostal do konfliktu s principálem Emilem Františkem Burianem, v jehož divadle D 34 tehdy účinkoval. Burian totiž neměl film v lásce. Menšík proto z divadla odešel, a v roce 1958 podepsal smlouvu s Filmovým studiem Barrandov.

Připomeňme některé z dalších filmů a seriálů, ve kterých jsme ho mohli vidět: Lásky jedné plavovlásky (1965), Kdo chce zabít Jessii (1966), Hříšní lidé Města pražského (1968), Partie krásného dragouna (1970), Dívka na koštěti (1971), Chalupáři (1975), Ikarův pád (1977), Létající Čestmír (1983) či Dobří holubi se vracejí (1988). Většina diváků si ale Menšíka spojuje hlavně s pořady, v nichž plnil roli baviče a vypravěče vtipných historek – mnohé z nich čerpal od svých známých a příbuzných.

Osudnou se mu stala jeho kuřácká vášeň (byl těžký astmatik) a pití alkoholu. Právě tyto dvě metly přispěly k jeho předčasnému skonu. Krátký čas, který mu byl vyměřen, ale vyplnil herectvím doslova do posledního okamžiku – před kamerou se objevil naposledy pouhé dva dny před svou smrtí! Bylo to v TV pořadu Abeceda, kde ale už jen seděl.

Zajímavostí, která již byla několikrát zveřejněna, je, že se Vladimír Menšík nikdy netrápil tím, že stárne. Naopak, s klidem si přidal pět roků! Jak a proč to udělal, prozradil jeho kamarád Oldřich Velen: „Láďa měl zfalšovaná data narození. Věděl to jen Kostelka a já. Lubin byl u toho, když k věci došlo. Jedinej. Ovšem dřív to bylo trestný, dnes je to už promlčený. Aspoň doufám. Rozený byl 1929, ale přiznal mi, že všechny úřední papíry postupně předělal na rok 1924. Inspiroval ho ledabylý zápis úřednice při vystavování nové občanky. Napsala devítku jako čtyřku… A Láďa toho využil. Proč to udělal? Nakonec kápl božskou a povídá mi: ‚Oldo, já bych chtěl jít dřív do penze!‘“

O záměně jediného čísla se pochopitelně nevědělo. Podle kterého data slavil svá jubilea? Možná že iluzi sám podlehl a užíval si nové identity. Oficiálně mu v médiích blahopřáli s pětiletým předstihem. Vždyť titul zasloužilého umělce dostal k padesátinám, ale bylo mu teprve pětačtyřicet!

Menšík byl dvakrát ženatý. S první manželkou Věrou měl syna Petra a dceru Vladimíru. S druhou manželkou Olgou měl další dvě děti: syna Jana a dceru Martinu, která se jako jediný jeho z potomků stala také herečkou.

Zdroj: vladimir-mensik.cz, wikipedia

Mexiko: Tajemná země Mayů, starých památek a nádherného moře

Teplo, pláže, tacos, ale taky zasněžené hory a sopky, vlastním životem tepající města, džungle a nádherné vodopády, to jsou některé z četné škály zajímavostí Mexika. Pokud se rozhodnete pro cestování v Mexiku, tahle země vás polapí a už nikdy nepustí. Objevíte opuštěné pláže, pozůstatky dávných civilizací a okouzlující národní parky.

Mexiko je divoká a nespoutaná země, pyšnící se bohatou historií starověkých civilizací, které připomíná množství památek rozesetých na mexickém území. Turistům kromě pamětihodností z časů Mayů či Aztéků nabízí úžasné koupání a možnost prožití dovolené na pláži, až už na březích Tichého oceánu, Mexického zálivu či Karibského moře. Při návštěvě Mexika si nelze nechat ujít jeho hlavní město – Ciudad de México, které je největším městem na světě. Leží vysoko ve vnitrozemských horách asi 2 000 metrů nad mořem. Zhruba 50 km od hlavního města se nachází starobylá městská civilizace Teotihuacan, v jejímž areálu se nachází největší jihoamerické pyramidy. Na poloostrově Yucatán se nachází známá mayská lokalita jménem Chichen Itzá, která byla pro svou jedinečnost v roce 2007 zařazena na seznam nových sedmi divů světa.

Novodobí Mexičané jsou velmi unikátní směskou mnoha starých kultur – Olméků, Zapotéků, Toltéků, Mayů, Aztéků, Inků, Afričanů, Francouzů a Španělů.

Španělští dobyvatelé přinesli do Mexika tradici býčích zápasů, které se stalo jeho národním sportem. Hlavní sezóna se odehrává mezi listopadem a dubnem a Plaza Mexico je největší býčí arénou na světě.

Na mezinárodní letiště v Cancúnu denně přilétají pravidelné i charterové letecké spoje z Evropy, Spojených států. Přivážejí turisty, kteří si touží odpočinout na plážích Mayské riviéry. Ta spojuje koridor mezi Cancúnem a Tulumem. Přibližně 160 kilometrů dlouhý pruh pobřeží se táhne podél tyrkysových vod Karibského moře. Na počátku 70. let 20. století tu byly ještě zapadlé vesničky, které obývali jen potomci dávných Mayů. Pak se vláda ale rozhodla, že využije potenciálu turistického průmyslu a vystavěla tu hotelové komplexy. Moře tu má neuvěřitelně tyrkysovou barvu díky vápencovému podloží a písečným plážím. Po většinu roku tu vládne přívětivé počasí a k mnoha památkám poloostrova je to doslova kousek.

Mexická kuchyně je jako jediná kuchyně světa zapsána na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Doslova v každém státě či oblasti Spojených států mexických najdete místní speciality nebo alespoň jiným kořením ochucené kulinářské stálice Mexika. To, co můžete na Yucatánu ochutnat na rozdíl od jiných částí země, jsou speciality z moře. Kromě grilovaných ryb a rybích polévek zde v každé restauraci narazíte na tzv. ceviche. Ceviche je jídlo ze syrových ryb nebo mořských plodů. Tato směs se několik hodin marinuje v citronové šťávě. Ta zbaví maso všeho nežádoucího, včetně rybího zápachu. Takto upravené maso se pak smíchá s cibulkou, limetkovou šťávou a směsí koření, jako je například koriandr nebo máta. Co oblast, to trochu jiná podoba přípravy této speciality. Na celém poloostrově pak můžete ochutnat většinu zástupců vynikající mexické kuchyně. Plněné tacos, quesadillu či enchiladas. Výborné masové fajitas vám připraví během chvilky ze všech možných druhů masa.

Na své si přijdou v Mexiku i milovníci dějin nedávných. Vládl zde nějakou dobu například i evropský Habsburk. Zajímavé jsou pasáže dějin, kdy se křesťanství mísí s místním původním animismem. V jiném časovém období se země zase zmítala na hranici rozhodování mezi kapitalistickým a socialistickým zřízením. Všechna tato období jsou shrnuta v jednom z nejlepších muzeí historie na světě a tím je Museo Nacional de Antropología v Mexico City.

Zdroj: Britannica

Francouzská ikona Jean Gabin

Francouzský herec Jean Gabin se narodil 4. května 1904 a oslavil by tak 120. narozeniny!. Původně se jmenoval Jean-Alexis Moncorgé. Když se rozhodl pro herectví, přejal pseudonym svého otce. Jeho rodiče byli kabaretní umělci, ale on se chtěl stát strojvůdcem. Otec ho malou lstí přivedl zpět ke kabaretu a bylo rozhodnuto. První úspěchy sbíral v kabaretech Folies Bergére nebo Moulin rouge. Proslavil se však díky filmu. Zapojil se do osvobozování Francie a po válce ho čekalo období největšího úspěchu.

Jean Gabin se dostal i do Hollywoodu, kde ale se svou tvrdohlavostí narazil. Nepomohl ani milostný vztah s Marlene Dietrichovou, která mu pomáhala s učením textů a pilováním výslovnosti. Na konci druhé světové války se Jean Gabin aktivně zapojil do osvobozování Francie a se svým tankem se dostal až k Hitlerovu Orlímu hnízdu v Berchtesgadenu. Po válce ho čekalo období největšího úspěchu.

Ve výčtu slavných rolí jednoznačně kraluje komisař Maigret, kterého ztvárnil ve třech filmech. Autor literární předlohy Georges Simenon považoval Gabina za ideálního představitele titulního hrdiny svých románů. Jean Gabin říkával: „Nejsem u filmu pro slávu. Pracuji pro peníze, které přepočítávám na krávy. A komisař Maigret, to je už pořádné stádo.“

Zemřel na infarkt 15. listopadu 1976 v Neuilly-sur-Seine (předměstí Paříže) a urnu s jeho popelem vhodili podle jeho poslední vůle námořníci francouzské fregaty do Atlantiku několik kilometrů od přístavu Brest v Bretani.

Autor: Alexandra Hejlová

Foto: Britannica, wikipedia