Autor: Artstar admin

RADOVAN PAUCH: TVOŘÍM TEDY JSEM 2023 – Výstava Divadlo Horní Počernice

Radovan Pauch se narodil v Ústí nad Labem, od počátku 90. let žije a tvoří v Praze.  Jeho výtvarný rukopis je dobře uspořádaný, nerozporný a snadno zapamatovatelný. Z velmi pečlivě promyšlených variant tvarů vzniká forma objektů a figur. Navazující tažené linie s protnutími a preciznost provedení ve výsledném pojetí dodává pevnost jeho obrazům. Jde o výjimečného umělce jehož obrazy najdete ve známých galeriích.

Dílo Radovana Paucha je součástí sbírek v České republice, ale také ve Francii, Německu a dalších státech. Své obrazy úspěšně vystavuje na mnoha místech v České republice a pravidelně se také účastní projektu Domácí úkoly, jež zadává Galerie La Femme.

Výstava je přístupná ve foyer divadla do 21. ledna 2024 každý všední den od 10 do 18 hodin. O víkendech je otevřeno dle otvírací doby Divadelní kavárny.

Foto: archiv Radovana Paucha

 

Řád chaosu v Cafe Decada

Na ul. Vacínova 876/10, 180 00 Praha 8-Libeň se nachází kavárna Cafe Decada, kde nyní můžete spatřit obrazy tří autorů z výtvarného sdružení Řád Chaosu. Jde o Zdenu Bočarovou, Janu Tesaříkovou a Vlaďu Kočičku, kteří opět nezklamali a vyzdobili zdi kavárny různorodými obrazy. 

Výstava je zde od 19. 11. 2023 a potrvá minimálně do ledna. Vernisáž zatím ještě neproběhla z důvodu zaneprázdněnosti výtvarníků. Víme však, že úvahy o vernisáži, dernisáži nebo komentované prohlídce v interních rozhovorech probíhají. Necháme se tedy překvapit, co na nás tato trojice velmi činorodých umělců chystá.

Nenechte si ujít speciální výstavu na Palmovce a zajděte se podívat. 

 

foto: archiv Řád chaosu

Úspěšný zpěvák Harry Styles: Začínal ve One Direction, teď září jako sólista!

Nadaný zpěvák Harry Stylesovi už jako teenager dobyl svět. Jeho kariéra začala v šestnácti letech, ve velmi známé americké soutěži X Factor, kde ho porotci dali dohromady s dalšími čtyřmi soutěžícími – Niallem Horanem, Liamem Paynem, Louisem Tomlinsonem a Zaynem Malikem. Takto vznikla nejznámější skupina své doby – One Direction.

Fanynky po nich šílely a koncerty byly vždy vyprodány. Těchto pět kluků zažilo v teenagerském věku to, po čem touží většina mladých. Slávu a davy fanoušků. Skupina existovala od roku 2010 a rozpadla se v roce 2015 pár měsíců poté, co ji opustil jeden ze členů – Zayn Malik. Od té doby jsou všichni na sólové dráze a velmi se jim daří. V dubnu 2020 se však začalo spekulovat o návratu známé skupiny, když všichni členové začali sledovat právě Zayna Malika na Twitteru. Nebo když Niall Horan v „Late late show Jamese Cordena“ v detektoru lži prozradil, že věří, že se One Direction vrátí.

Styles vydal v dubnu 2017 svůj první singl s názvem „Sign of the Times“ a v květnu téhož roku své debutové album. V prosinci 2019 vydal své druhé album, které nese název „Fine line“. Harry však není jen světový zpěvák, ale i herec. V roce 2017 si zahrál ve filmu Dunkerk jednu z hlavních rolí.

Narodil se 1. února 1994 ve Velké Británii. Už od mala rád zpíval, vyrůstal na skupině Beatles a nejvíce ho v jeho kariéře ovlivnil Elvis Presley. Jako malý ale být zpěvákem vůbec nechtěl. Než se přihlásil do X Factoru, chtěl být advokátem.

Je o něm známé, že velmi miluje chodit nahý, dokonce i řekl větu: „Svléknout se do naha je báječné. Zbožňuju ten pocit svobody.“ Taky se netají tím, že je to velký romantik a zbožňuje romantické filmy – mezi jeho nejoblíbenější filmy patří: Láska nebeská, Titanik a Zápisník jedné lásky. Miluje sport a když má čas, rád si zahraje tenis, nebo badminton. Jeho nejoblíbenějším zvířetem jsou želvy. Když ještě studoval, měl přezdívku „Hazza“ a jeho kamarád Louis Tomlinson mu tak říká dodnes. Jeho největším strachem jsou hadi, trpí tzv. ophidiofóbií. Nebojí se říci, že podporuje LGBT komunitu, jedné fanynce dokonce na svém koncertě i pomohl s coming outem rodičům. Někteří fanoušci jeho podporování LGBT komunity brali až moc vážně a při „éře“ One Direction ho dávali dohromady právě s Louisem Tomlinsonem. Ani jeden z nich se k tomu však nikdy nevyjádřil. V tuto chvíli je Harry single. V minulosti však chodil s o čtrnáct let starší moderátorkou Caroline Flack, či se zpěvačkou Taylor Swift.

Autor: Ester Kalinová, studentka Mezinárodní konzervatoře Praha, obor média

Foto: Facebook H. Stylese

Obraz – Hana Lajtkepová

Na tu vernisáž se mi ani trochu nechtělo. Víc než kdy jindy. Jenže mi došly výmluvy a Katka se nenechala obměkčit.

„Prosím tě nevymýšlej zase. Nemůžeš být pořád zavřená doma. Kdy sis naposled někam vyšla? Tos chodila ještě do školy, ne? Prostě dneska večer se mnou jdeš a hotovo. Přijdeš snad konečně na jiné myšlenky. Konec debaty!“

Sakra, měla jsem do práce přijít v teplácích, to by snad zabralo! Ale tepláky byly uložené ve skříni doma a já večer opravdu vyrazila na vernisáž. Katka byla nadšená. Sotva jsme vešly do galerie, popadla dvě sklenky s vínem a jednu mi vrazila do ruky.

„Napij se a netvař se jako bys snědla kilo citronů. Jestli se fakt nechceš bavit s lidma, tak si prohlídni obrazy. Jsou super. Aaaa … ahoj Deniso!“ Katka na mě ještě jednou významně povytáhla obočí a odplula směrem ke své známé. Usrkla jsem vína. Bylo docela dobré a po těle se mi snad hned začalo rozlévat příjemné teplo. Tak dobře, prohlédnu si obrazy, když už jsem tady.

Vyrazila jsem k obrazům, kde nebylo moc lidí. Katka měla pravdu, docela se mi líbily. Zaměřila jsem se na umění a pomalu postupovala od malby k malbě. A pak jsem naprosto ztuhla a zůstala civět na to dílo. Ten obraz visel maličko stranou od ostatních, ve zvláštním pološeru. Zimní potemnělá ulice, stará lampa jako kdyby z posledních sil pomrkávala a hrozila definitivním zhasnutím. Domy s temnými okny. Ponuré ticho, ostrý mráz. Celá jsem roztřásla a nemohla přestat zírat na obraz. Když se za mnou ozval hlas, nadskočila jsem leknutím.

„Tenhle mám rád. Číší z něj takový klid, naplnění. Definitivní naplnění.“

Za mnou stál vysoký muž a i když zjevně mluvil ke mně, zasněně hleděl na obraz, který mě tak děsil.

Až po pár vteřinách pohlédl i na mě. Jakmile spatřil mou tvář, mihlo se mu v očích překvapení a pak ještě něco, co jsem neuměla pojmenovat. Ale rozhodně mě to vyděsilo ještě víc. Když znovu promluvil, jeho hlas zněl jinak a já uvnitř začala panikařit. „Promiňte, jsem Petr. Ten obraz jsem namaloval už dávno, ale k tomu tématu se často vracím. Koneckonců, v té ulici bydlím. Myslím, že mé
další obrazy by se vám líbily. Rád bych vám je ukázal, ale většinu mám v ateliéru. Je to necelé dva bloky odtud. Měla byste zájem?“

Kdybych nestála v galerii, asi bych začala řvát strachy. „Pro-promiňte, nejsem tu sama a navíc už budu odcházet. Tak snad někdy jindy.“

„Neutíkejte. Ten obraz je můj a váš osud. A tomu utéct nemůžete. To přece víte.“ Teď už jsem se třásla tak, že mi víno vyšplíchlo na halenku. Ani nevím proč sem odvrátila zrak od muže zpět k obrazu. Temná ulice jako kdyby ožila. Padal sníh, bylo neuvěřitelné ticho, které přerušily rychlé kroky za mými zády.

„Hej, holka! Počkej na mě!“ Nevěřícně jsem se ohlédla. Stála jsem uprostřed tmavé ulice a blížila se ke mně vysoká mužská postava. Dala jsem se do běhu. Přede mnou se ale otvírala pouze ještě temnější a smrdutější ulička. Nebyl vidět její konec.

„Pom-!“ Můj výkřik zdusila ruka, která mi surově zavřela ústa.

„Šetři dechem! Tady tě stejně nikdo neuslyší a kdyby přece, chtěl by se k nám určitě přidat.“ Ten vysoký muž mne dohonil snadno a teď mi výhružně hleděl do očí. Bože! To je přece ten malíř! Z očí mi začaly kanout slzy.

„My dva jsme si souzení. Je to náš osud, tvůj a můj. Tomu neutečeš.“ Pronesl chraptivě a postrčil mě do té smradlavé uličky. Nemohla jsem utéct. Byl příliš silný. Nemohla jsem křičet, jeho silné ruce mi sevřely hrdlo a prsty se pevně sevřely. Ten stisk byl stále silnější a silnější. Přestávala jsem vnímat, vše
se vzdalovalo… Viděla jsem své bezvládné tělo na studené zemi tmavé uličky. Přeběhla přes něj hladová krysa, ale už mi to nevadilo. Vysoký muž zhluboka vzdychl a pak se na mé tělo dlouze zahleděl. Cítila jsem jeho uspokojení, jeho … naplnění. A pak vše pohltila temnota.

Noční můra, která mě děsila celý život tady náhle obživla. Zalapala jsem po dechu a opřela se o zeď.

„Jste nějaká bledá. Dejte si ještě víno a pak se projdeme na čerstvém vzduchu.“ Malíř se ode mne na okamžik odvrátil a mávnutím přivolal obsluhu. Na tácku stály naplněné sklenky, ale také plná láhev červeného vína. Netuším, kde se ve mně najednou vzala ta síla, ale než stačil kdokoliv zareagovat, popadla jsem odzátkovanou láhev, vychrstla její obsah na obraz a pak jsem vší silou, kterou jsem v sobě našla, uhodila malíře lahví do hlavy. A znovu a znovu.

Nepamatuji se, jak jsem se z galerie dostala do malé vyšetřovací místnosti. Naproti mně seděl zamračený policista a s nechutí dopisoval mou výpověď.

„Takže pan Vysoký vás zavraždil. Jak mi vysvětlíte, že vy tady sedíte živá a on bojuje v nemocnici o život, protože jste mu rozmlátila hlavu lahví?“

„Protože … protože se to stalo v jiném životě. Nebyl za tu vraždu potrestaný a také mě tenkrát okradl. Vzal mi památeční prsten po babičce. Nic jiného cenného jsem neměla a on si ho sprostě vzal jako suvenýr. Takový krásný prsten ze stříbrných kvítků a s modrým kamenem uprostřed. A-„

„Tak dost! Asi moc koukáte na televizi.“ Policista naštvaně odhodil tužku a chtěl ještě něco říct. Otevřely se ale dveře a kolega ho požádal, aby šel ven. Zůstala jsem sama. Cítila jsem se otupělá, ale také jsem cítila zvláštní úlevu. Jako kdybych navždy zahnala noční děsy, které mne provázely od dětství. Nevěděla jsem, že mě oba policisté přes sklo pozorují.

„Ta ženská je magor. Nebo dobrá herečka. Ale to jí nepomůže.“ Zavrčel naštvaně vyslýchající policista.

„No, to jsem si myslel taky, ale podívej se na tohle.“ Podstrčil kolegovi desky a otevřel je. Byly plné skic mrtvé mladé ženy ležící mezi odpadky. A vždy měla na levé ruce navlečený jemný prsten ze stříbrných kvítků s kamenem uprostřed.

Na text se vztahují autorská práva Hany Lajtkepové

foto: pixabay

Druhá adventní neděle: Zapalujeme druhou, betlémskou, svíčku

Druhou adventní neděli nebo také Bronzovou neděli zapalujeme druhou svíčku (fialovou), tzv. betlémskou, která reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky. Je tak ideální čas pro cokoliv, co nás vnitřně posílí a obohatí.

Symbolika druhého adventního týdne

Druhá adventní neděle nás vede k zamyšlení se nad vztahy mezi lidmi a představuje okamžik, kdy se soustředíme na lidi, které máme rádi, a proto pro ně začneme vyrábět a shánět dárky. Tím, že jim vybíráme dárky, jsme nuceni přemýšlet o jejich povaze, o tom jací jsou, jak je vnímáme, čím bychom jim udělali radost. V tom okamžiku jsme srdcem s nimi. Zatoužíme je vidět. Dárky jsou forma poděkování a úcty k člověku. I to je důmyslně vymyšlené.

Proč slavíme Vánoce?

Slovo Vánoce pochází z němčiny. Jeho původní název byl „svatá noc“ a německé slovo Weihnachten si naši předkové jednoduše počeštili. Ovšem kořeny dnešních Vánoc je třeba hledat již v pohanských oslavách zimního slunovratu a slavily se nejen v Evropě, ale také v Asii, u amerických Indiánů i jinde. Ve starém Římě se nakonec oslavy ustálily na 25. prosinec a toto datum zvolil v roce 274 císař Aurelián jako den natalis solis invicti – Zrození nepřemožitelného Slunce. První zmínku o dni narození Ježíšova najdeme u Jana Zlatoústého (374 – 407), jež ho ale datuje na 20. prosinec. V Římě se Vánoce poprvé slavily roku 365. Ač je Ježíš historickou postavou, přesné datum jeho narození neznáme. Nicméně Ježíšovo narození, čili příchod Božího Syna na svět, se začalo slavit v první čtvrtině 4. století. Na křesťanském východě se slavilo 6. ledna podle data Narození Božského eonu – pohanského svátku v Alexandrii. V Římě se slavilo 25. prosince, což bylo datum starého pohanského svátku Narození věčného slunce. Oba svátky se pak spojily – 25. prosince se slavilo Ježíšovo vtělení a 6. ledna jeho zjevení se lidem. Později se 6. ledna začali uctívat tři králové, a to podle tří královských darů, kteří mágové Ježíšovi přinesli.

Foto: Pixabay

VÁNOČKA podle Michala Dlouhého

Chcete si uvařit a upéci jídlo dle dobových receptů, podle nichž vařily a pekly kuchařky v četnických kasárnách? Tak dnes si připravíme Vánočku podle spisovatele Michala Dlouhého z knihy ČETNICKÁ KUCHAŘKA. Kniha obsahuje kromě receptů, také řadu kriminálních případů řešených četnictvem na území Československé republiky. 

VÁNOČKA

Rozpočet: 50 dkg hladké mouky, 25 dcl méka, 10 dkg másla, 2 vejce, 3 dkg sladkých mandlí, 3 dkg sultánek, 3 dkg hrozinek, 6 dkg cukru, 1,5 dkg sukády (pocukrované pomerančové kůry), Oetkerův prášek do pečiva a sůl.

Předpis: Máslo rozpěníme, přidáme do něho sukádu, tlučené sladké mandle, sultánky, hrozinky cukr, mléko, vejce, špetku soli a polovinu mouky a zaděláme těsto. Druhou polovinu mouky smísíme s Oektkerovým práškem do pečiva a přidáme do dříve udělaného těsta a vše dobře prohněteme. Uděláme vánočku, kterou pečeme jednu až jednu a čtvrt hodiny.

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Četnická Kuchařka, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:  

 

Četnická služba – Michal Dlouhý

Četník na zkoušku závodčí Vasil Brindzej byl nejmladším příslušníkem z četnické stanice Veliká Běhaň v politickém okrese Berehovo.

Když byl od počátku září roku 1932 odvelen do Užhorodu, aby zde absolvoval školu pro výcvik četníků na zkoušku, tak zjistil, že je jedním z mála četnických aspirantů rusínské národnosti.

Četník na zkoušku závodčí PR

Čas trávený v nástupní škole utíkal posluchačům doslova jako voda a než se nadáli, přišel prosinec a s ním i předvánoční doba. Pro zpříjemnění vánočních svátků, které nemohli trávit se svými blízkými, jak je tomu v době vánoční zvykem, se četníci pustili do slavnostní výzdoby četnických kasáren.

Zemské velitelství četnictva Užhorod 04

Učební osnovy předepisovaly ke studiu jednotlivá ustanovení služební instrukce pro četnictvo. Instruktor vrchní strážmistr Emanuel Kocum uložil posluchačům naučit se přes vánoční svátky doslovně velmi důležité ustanovení § 99 upravující postup četnictva v případě nálezu mrtvoly.

Bylo to až absurdní, když v době, když si všichni křesťané připomínali narození páně, tak se četničtí učedníci v Užhorodu biflovali, jak mají postupovat, když najdou mrtvolu. I taková je podoba náročné četnické služby. Jakoby nestačilo samotné odloučení od nejmilejších v době svátků.

Závodčímu Brindzejovi nejlépe vyhovovalo, když si ustanovení zákonů a dalších předpisů, které měl znát nazpaměť, opsal na papír a z rukopisu se text následně naučil zpaměti.

§99

(1) Nalezne-li četník nějakou mrtvolu, má nejprve zevrubně prozkoumati nejbližší okolí a místní poměry a co shledá, si zaznamenati; mimo to má si poznamenati, v jaké poloze byla mrtvola nalezena a byla-li oděna má teké jednotlivé části oděvu zevrubně sepsati.

(2) Byl-li by někdo nablízku a nebylo-li by proti němu žádné podezření, má četník hleděti, aby na něm co možná nejvíce vyzvěděl a nemá vůbec ničeho opominouti, co by mohlo úřadu objasniti způsob a příčinu smrti.

(3) Ukáží-li se příznaky, že někdo nezemřel smrtí přirozenou, nebo byla-li nalezena mrtvola osoby neznámé, uvědomí o tom četnická stanice urychleně státní zastupitelství nebo nejbližší okresní soud, bez jejichž dovolení nesmí býti mrtvola pohřbena.

(4) Není-li smrt při nálezu lidského těla nade vší pochybnost patrna a připouštějí-li nějaké známky možnost záchrany, jak tomu bývá na př. při osobách zmrzlých, utopených, zadušených, zasypaných nebo vybuchnutím parního kotle zraněných, má četník pečovati o to, aby se dotčenému dostalo co nejrychlejší záchranných pokusů. Vůbec má četník, utrpěl-li někdo zranění nebo úraz, ať již náhodou, nedbalostí anebo úmyslně, ihned pečovati o rychlou pomoc, má vyšetřiti příčinu a událost oznámiti příslušnému úřadu.

 

V balíkové poštovní zásilce obdržel závodčí Vasil Brindzej od kolegů z četnické stanice vánoční dárek, který si smí rozbalit až na Štědrý den a staniční kuchařku mu upekla a poslala perníčky na stromeček, které použil k ozdobení vánočního stromečku v místnosti jídelny četnických kasáren.

Vánoční výzdoba v kasárnách

Skutečně až na Štedrý večer, po rozbalení balíčku od kolegů, v něm nalezl malou, ale poměrně silnou červenou knihu s názvem RUKOVĚŤ ČETNICTVA. Jednalo se o třetí doplněné vydání knihy štábního kapitána Josefa Erharta. Při nalistování § 99 zjistil, že ustanovení třetího odstavce má dvě verze. Jedna platí pro zemi Českou a zemi Moravskoslezskou a druhá, kterou již celou znal nazpaměť, pro zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou. To bylo způsobeno skutečností, že zatímco v Čechách, na Moravě a ve Slezsku platilo trestní právo dříve rakouské, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi platilo trestní právo dříve uherské.

Pro zajímavost si přečetl ustanovení služební instrukce platné v takzvaných historických zemích.

(3) Nejde-li již z okolností s jistotou najevo, že smrt byla způsobena náhodou nebo sebevraždou a nikoli nějakým trestným činem – v kterémž případě se to má jen služebnímu úřadu oznámiti a o to pečovati, ab mrtvola byla za příčinou ohledání uschována – má četník neprodleně zaříditi, aby soud nebo státní zastupitelství o případu byly uvědoměny a má učiniti opatření, aby mrtvola byla prozatím hlídána.

Jak je zřejmé, uvedené ustanovení, je mnohem delší než to, co se musel zpaměti naučit. A tak byl závodčí Brindzej nakonec rád, že slouží na území bývalého uherského trestního práva. Četnická služba však byla v obou částech státu stejně náročná. S tímto závěrem odcházel spolu se svými kolegy na půlnoční mši.

Až následně se četník Brindzej při podrobném čtení knihy dozvěděl, že pro československé četnictvo platila původní služební instrukce pro rakouské četnictvo z roku 1895, avšak s výjimkou několika ustanovení navazujících na trestněprávní předpisy a v těchto případech pro četníky na Slovensku a na Podkarpatské Rusi platila ustanovení bývalé uherské četnické instrukce.    

 PERNÍČKY NA STROMEČEK

Rozpočet: 25 až 30 dkg černé nebo hladké mouky, 8 dkg moučkového cukru, 7 g užívací sody, 10 dkg medu, 1 vejce, 1 lžíce mléka, kůra z 1 citronu, hřebíček, skořice a tuk na vymazání plechu. Na polevu 1 bílek, šťáva z 1 citronu a práškový cukr.

Předpis: Mouku smícháme s cukrem a s užívací sodou, přidáme špetku tlučeného hřebíčku, špetku tlučené skořice a vše dobře promícháme. V nádobce rozpustíme med a přimícháme do něho mléko a po vystydnutí v něm rozkvedláme vejce. Uvedeným zaděláme připravenou směs a do vytvořeného těsta přimícháme citronovou kůru. Vypracované těsto rozválíme a vykrajujeme z něho formičkami. Pečeme do růžova na tukem potřeném plechu 10 až 15 minut do růžova. Poté potřeme polevou z bílku citronové šťávy a práškového cukru.

Obálka knihy Četnická kuchařka

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Četnická Kuchařka, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Celebrity prozradily plány na svátky: Vánoční večírek Lázní Fénix!

Pondělní Vánoční večírek Lázní Fénix se konal v překrásných prostorách lázní s nádhernou vánoční výzdobou, kousek od Václavského náměstí. Ředitelka lázní, Marta Šuba, tak na sklonku roku poděkovala nejen svým klientům, ale také spolupracovníkům a bilancovala tak celý uplynulý rok.

Alexandra Hejlová, Dr. Jitka Hořejšová, ředitelka Lázní Fénix Marta Šuba

Večírek slavnostně zahájila ambasadorka lázní, výtvarnice Alexandra Hejlová s paní ředitelkou Martou Šubou, která zhodnotila uplynulý rok, zmínila výzvy pro ten následující a také poděkovala všem zaměstnancům, spolupracovníkům za dobře odvedenou práci a v neposlední řadě poděkovala svým klientům, kteří lázně navštěvují pravidelně. Poté pozvala všechny hosty na již připravený raut.

Párty se neobešla bez řady známých tváří, mezi hosty jsme mohli například vidět producenta, herce a zpěváka Martina Franceho, který nám prozradil, že na Ježíška je již připraven a prakticky má nakoupeny všechny dárky.

Martin France

Zpěvačku Leonu Šenkovou a zpěváka, knižního nakladatele v jedné osobě, Jindřicha Krause, kteří se zároveň postarali o hudební program. Poté jsme je vyzpovídali jak budou trávit  Vánoce a jak se na ně těší.

Jindřich Kraus a Leona Šenková

Pro hosty nechybělo mimo jiné ani Dobré vínko vinařů Ivo Hanuska a Ladislava Milforta, které teklo proudem. Pizza Marka Vrby, Pizza Sull´Angolo, provoněla celý interiér lázní. Sečteno podtrženo – hosté se bavili, nálada byla výborná, vánoční stoly se prohýbaly lahůdkami a skvělým pitím.

 Ivo Hanusek a Ladislav Milfort – Dobré vínko

Kdo všechno se na poslední letošní společenské akci Lázní Fénix před Vánocemi objevil, se podívejte v naší foto příloze a pokud chcete vědět víc, podívejte se na naši reportáž.

FOTO REPORTÁŽ

 Zleva: Ondřej Šebesta, Dr. Jitka Hořejšová , Jindřich Kraus, Marta Šuba, majitel nakladatelství Naše Vojsko Emerich Drtina

Roman Ondráček a Alexandra Hejlová

Hana Ulmanová zakladatelkou a ředitelkou Nadačního fondu Sudička

 https://www.laznefenix.cz/

https://eshop.dobrevinko.cz/

https://pizza-sullangolo.cz/?lang=cs

Foto: Jana Tesaříková

Jenny Saville: současná britská malířka

Jenny Saville ve svých zobrazeních lidské podoby překračuje hranice klasické figurace i moderní abstrakce. Olejová barva, nanášená ve velkých vrstvách, se stává stejně viscerální jako tělo samo.

Saville se narodila v roce 1970 v Cambridge v Anglii a v letech 1988 až 1992 navštěvovala Glasgow School of Art a v roce 1991 strávila semestr na University of Cincinnati. Její studium se zaměřilo na „nedokonalosti“ těla se všemi jejich společenskými důsledky a tabu. Saville byla těmito detaily uchvácena už od dětství; mluvila o tom, že viděla dílo Tiziana a Tintoretta na výletech se svým strýcem a jak pozorovala, jak se dvě ňadra jejího učitele klavíru – smáčknutá v košili – stala jednou velkou hmotou. Během stáže v Connecticutu v roce 1994 mohl Saville pozorovat newyorského plastického chirurga při práci. Čas strávený s chirurgem podnítil její zkoumání do zdánlivě nekonečných způsobů přeměny těla. Zkoumala lékařské patologie; prohlédla si mrtvoly v márnici, studovala klasické a renesanční sochařství; a pozorovala propletené páry, matky s dětmi, jedince, jejichž těla zpochybňují genderové dichotomie a další.

 

Saville, členka Young British Artists (YBAs), volné skupiny malířů a sochařů, kteří se proslavili koncem 80. a začátkem 90. let 20. století, oživila současnou figurativní malbu, vyvolala otázky o tom, jak společnost vnímá umění. tělo a jeho potenciál. Přestože je její práce perspektivní, odhaluje hluboké povědomí, intelektuální i smyslové, o tom, jak bylo tělo reprezentováno v průběhu času a napříč kulturami – od antického a hinduistického sochařství přes renesanční kresbu a malbu až po díla moderních umělců, jako je např. Henri Matisse, Willem de Kooning a Pablo Picasso. 

Foto: Pal Hansen/Getty Images

Věštba z run  (06. 12. 2023 – 12. 12. 2023)

Runa Gebo (Dar) je aktem velkorysosti, spojeným s dohodou nebo spíše smlouvou.  Dárce, který obětuje něco svého ve prospěch obdarovaného, si jej zavazuje a obvykle předpokládá, že dar nezůstane neoplacen. Runa Gebo patří veškerým vztahům obchodním či manželským, přátelským atd..

Nebuďte ukvapení v rozhodnutí a hlavně nepoužívejte zlé manipulace nebo násilí ke sjednocení. Buďte sama sebou a nesnažte se být někým jiným. Pokud se pokusíte o harmonii se svým protějškem, jako odměna bude radost z pouhé přítomnosti druhé osoby. Darujte lásku a bude vám opětována.