Případ neuvěřitelné smůly – Michal Dlouhý

V noci na sobotu 27. července 1931došlo ke vloupání do kanceláří správy panství Thurn-Taxisů ve Valči v Čechách v politickém okrese Žlutice. Pachatelé, dva muži byli okolo 5. hodiny ranní vyplašeni při činu nočním hlídačem a dali se na útěk směrem k obci Lubenec.

Okamžitě vyrozuměná místní dvoumužová četnická stanice se na místo činu dostavila téměř ihned, a to v plném svém počtu, velitel vrchní strážmistr Emanuel Sušanka a jediný podřízený četník strážmistr Jan Martinů.

Případ ale vyvolal mezi zaměstnanci velké vzrušení, jelikož se jednalo o výplatní den a vzhledem k nutnosti vyšetření případu četnictvem nemohly být zaměstnancům jejich výplaty vyplaceny.

Četnickou hlídkou bylo zjištěno, že pachatelé vnikli po vylomení okna do místnosti důchodu, ve které se nacházely dvě pokladny. Již na první pohled bylo zřejmé, že došlo k vyloupení pouze jedné z nich. Jednalo se tudíž o zločin, a proto musela být k případu přivolána hlídka pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Chebu, která byla o případu ihned telefonicky informována.

Noční hlídač bohužel nebyl vrchnímu strážmistru Sušankovi schopen vůbec nic sdělit k popisu pachatelů ani k jejich oblečení. Popis, že se jednalo o dva muže v černém, pátrání po nich mnoho neulehčil. Přesto byly o vyloupení pokladny vyrozuměny všechny okolní četnické stanice a byly požádány o spolupráci při pátrání po dvojici podezřelých mužů ve tmavém oblečení.

Problémem byla vzdálenost téměř devadesáti kilometrů, kterou muselo motorové kolo pátračky při cestě z Chebu na místo činu překonat.

Již na první pohled bylo zřejmé, že naštěstí byla vyloupena pokladna, v níž bylo dle pokladníka uloženo zhruba necelých tisíc korun. Ve druhé pokladně byly uložené peníze na výplatní den ve výši 60.000 Kč a ta naštěstí zůstala nedotčena.

Přesto případ zejména mezi dělnictvem kýženě očekávajícím po pracovním týdnu vyplacení jejich mzdy vyvolal neklid. Nějaký zločinec si dovolil odnést jejich těžce vydělané peníze! Z čeho tedy budou vyplaceni a z čeho tím pádem budou žít? Nic nebylo platné vysvětlování správy panství, že peníze na výplaty naštěstí zůstaly netknuty a že tím pádem o své vydělané peníze v žádném případě nepřijdou, pouze je dostanou vyplaceny maximálně s několikahodinovým zpožděním.

Hlídka pátračky vedená její vedoucí sílou vrchním strážmistrem Vilémem Exnarem dorazila do Valče krátce před polednem. V místnosti důchodu bylo zjištěno, že jedna z pokladen byla odborně vytrhána z boku a její obsah byl odcizen. Dle pokladního deníku bylo odcizeno 961 Kč 60 hal. Druhá pokladna s penězi ve výši 62.351 Kč 50 hal. určenými k dnešní výplatě mezd zůstala pachateli, vyplašenými příchodem nočního hlídače, naštěstí nedotčena. Ke vloupání došlo pravděpodobně okolo 4. hodiny ranní.

K výplatě očekávaných mezd zaměstnancům správy panství skutečně došlo, byť s avizovaným několikahodinovým zpožděním, ještě v sobotu odpoledne.

Strážmistr Josef Penhelt z pětimužové četnické stanice Bochov rovněž v politickém okrese Žlutice, vzdálené od Valče téměř dvacet kilometrů, měl v noci z pátka na sobotu předepsánu velitelem četnické stanice obchůzku. Když se v ranních hodinách vracel do bochovských četnických kasáren, spatřil nedaleko Bochova trojici mužů. Ti, když spatřili četníka, dali se na útěk přes pole k nedalekému lesu. Přesto mezi nimi strážmistr poznal známého zločince Josefa Rohra z Vroutku.  

Četníkovi bylo hned jasné, že se trojice jistě vrací z nějaké zlodějny. Proto si pospíšil a od jednoho bochovského občana si půjčil jeho motocykl k pronásledování uprchlých mužů a požádal jej o vyrozumění kolegů z četnické stanice.

Bochovskému veliteli četnické stanice vrchnímu strážmistru Josefu Schallerovi bylo hned jasné, že se jedná o pachatele, kteří v noci vyloupili pokladnu ve Valči a informoval proto o této skutečnosti kolegy nacházející se na správě panství Thurn-Taxisů.

Všichni tři přítomní bochovští četníci se okamžitě vydali na pomoc strážmistru Penheltovi při pátrání po prchajících mužích.

V krátké době do Bochova přijelo i motorové kolo chebské pátračky se služebním psem Kurtem.

Po několika hodinách se v uzavřeném a četnictvem obklíčeném kraji podařilo dopadnout dva ze tří podezřelých mužů. Kromě Josefa Rohra se jednalo o Josefa Kocauera rovněž z Vroutku.

Oba dva byli zatčeni a dodání do vyšetřovací vazby ve věznici okresního soudu v Bochově. Byly u nich nalezeny pouze peníze v celkové výši 1.526 Kč. Kasařské náčiní stačili oni, nebo jejich uprchlý komplic někde ukrýt. Ani použitím služebního psa Kurta se nepodařilo ani lupičské náčiní, ani třetího z mužů přes veškerou snahu nalézt.

Vyšetřováním vedeným vrchním strážmistrem Exnarem z chebské pátračky byli mimo vyloupení pokladny ve Valči Rohr s Kocauerem usvědčeni z vyloupení pokladny obilního družstva v Bochově, ke kterému došlo dne 31. srpna 1928, z vyloupení nádražního skladiště v nedaleké Vahanči a vyloupení restaurace „Stadtpark“ v Bochově v měsíci listopadu 1928.   

Ve skutečnosti byli pachatelé ve Valči dohromady tři, dva z nich prováděli vloupání do místnosti důchodu a třetí, který hlídal venku je upozornil na blížícího se nočního hlídače a pouze díky tomu stačili utéci.

Při domovních prohlídkách provedených v bytech Rohra i Kocauera nebylo nic z uloupených věcí ani jimi používané lupičské náčiní nalezeny.

Až po delším čase se podařilo četnictvu zjistit, že třetím z pachatelů byl Jan Neumann z obce Stružná nedaleko Bochova.

Právě Neumann, který dobře znal Bochov a jeho okolí plánoval loupeživé výpravy v širokém okolí Bochova.

Neuvěřitelná smůla potkala lupičskou trojici ve Valči. Pokladny plné peněz na výplaty zaměstnanců se ani nestihli dotknout, neboť je při činu vyplašil noční hlídač, a ještě na útěku byl jeden z nich poznán strážmistrem Penheltem.

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého PŘÍPADY Z ČETNICKÝCH ZÁPISNÍKŮ,  vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

 

Zpěvačka Jana Chládková vydala nové CD!

Zpěvačka, moderátorka a dramaturgyně Jana Chládková nedávno vydala nové album, které nese název „bylo nebylo“. Na svoje zrození čekalo třináct let. Jak sama Jana Chládková  říká – nelituje, protože za ten dlouhý čas nasbírala krásné písničky od jejich věrných autorů jako jsou Pavel Krejči, Dalibor Janda nebo Marcel Zmožek. Na CD najdete dvaadvacet  písniček , i tu, s níž získala zlatou i platinovou Českou dvanáctku v Českém rozhlase. Gratulujeme!

http://janachladkova.cz/

Foto: archiv Jana Chládková

Wolfgang Tillmans: jeden z významných současných umělců!

Wolfgang Tillmans je německý fotograf a umělec, který žije a pracuje střídavě v Londýně a Berlíně. Je považován za jednoho z významných současných umělců, jeden z nejdůležitějších fotografů současnosti. V roce 2000 byl prvním fotografem a umělcem, který nebyl z Anglie a získal Turnerovu cenu.

I přesto že se sám autor během svého života pohybuje s lehkostí v temných zákoutí techno klubů, je jeho život poznamenán jasnou esencí otevřenosti a odvahy, se kterými vytváří obrazy o hledání a ztrácení identity v mnohdy netolerantní společnosti. Narodil se v malém městě Remscheid v západním Německu druhé poloviny šedesátých let. Byl od svého dětství ovlivněn Gernhardem Richterem či Sigmanem Polkem. Na počátku osmdesátých let se v rámci studií ocitl v Británii a tady, očarován klubovou scénou, objevuje také silnou gay komunitu. Zde se také poprvé setkává s nemocí AIDS, která později velmi ovlivní nejen jeho život, ale také tvorbu a aktivistickou práci.

Určitá prchavost a neuchopitelnost světa, času a objektů se přenáší i do jeho ranné tvorby. Začíná pracovat s kancelářskou kopírkou jako zobrazovacím zařízením a dosahuje tak černobílých obrazů, velmi podobných těm Gernharda Richtera. Na konci osmdesátých let šlo o přelomovou věc. Vytvoření fotografického brazu nebo systému čoček v objektivu. Pouze s kancelářským zařízením. Neuchopitelnost jeho snímků jen podporovaly společenské a politické změny konce osmdesátých let, kdy se starý svět rozpadal a atmosféra byla hustá. Rozpouštělo se v ní mnoho starých struktur. Tillmans se ale rozhodl objevovat ty nové.

V roce 1992 se odstěhoval do Bournemouthu, kde začal studovat uměleckou školu. Zde si jej také všimla galeristka Maureen Paley, která se později rozhodla vzít jeho práce na veletrh v Kolíně nad Rýnem. Tímto okamžikem se jeho fotografie začaly dostávat do povědomí široké veřejnosti. Postupně (a možná i díky jeho zálibě v hudbě, která trvá doteď) se začne rozvíjet i Tillmansova fascinace klubovou scénou a fotografií. V temných zákoutích a obrovských industriálních halách vytváří první soubory snímků, o něž později projeví zájem například magazín i-D. Právě s těmito soubory fotografií vytváří Tillmans průlomovou výstavu, která na počátku bourá představy o fotografi v galerijním prostoru.

Fotografie bez rámů, v různých formátech a výškách. Nebál se propojit abstrakci a čistě figurálními snímky. Hravost v prostoru a změna postavení fotografie v očích diváků je znatelná. Po velkém úspěchu se Tillmans stěhuje do New Yorku, kde se seznamuje se svým partnerem, malířem Jochenem Kleinem. Ten však v roce 1997 umírá na nákazu virem HIV. Pro Tillmanse to znamená velkou ránu a ještě více se obrací k neuchopitelnosti a abstrakci. Začíná experimentovat s barevnou fotografií v temné komoře a vzniká triptych, který mu v roce 2000 pomáhá vyhrát Turnerovu cenu, jako prvnímu neanglickému umělci.

Sám se také profluje jako aktivista. V roce 2016 vedl kampaň proti Brexitu a produkoval politické plakáty, jež se objevily po celé Anglii a vyzývaly voliče, aby hlasovali proti Brexitu. Od smrti Jochena Kleina v roce 1997 se také soustředí na propagaci příčin umrtí na virus HIV a prevenci proti němu. Zároveň také ve svých fotografickým pracech nestiňuje LGBT+ problematiku a snaží se veřejně mluvit o své homosexuální orientaci.

V roce 2003 vytvořil jeden ze svých nejvíce politických projektů, v němž se nechal inspirovat válkou v Iráku a dezinformačními praktikamy vlády. Pro galerii Maureen Paley Interim Arts vytvořil tzv. “truth study center” – trojrozměrnou instalaci fotografií, článků a poznámek, které předznamenaly šíření fake news. Zkoumal vztah veřejnosti k pravdě a jak ji samotná média mohou spoluvytvářet. Tímto tématem otevřel, opět jako jeden z prvních, uměleckému světu téma informační války a již zmíněných fake news.

Tillmansova práce, díky tomu, že je nesmírně rozsáhlá a vrstevnatá, je komplexní vždy jen v jasném celku. Sám autor mluví o tom, že obrazová forma může být naplněna pouze v obsáhlém celku a ne jako samostatný článek. To se nejvíce projevuje právě na jeho výstavách, v nichž neustále a neúnavně kombinuje formáty a obrazové formy fotografie a vytváří tak výpověď o naději, odvaze a identitě. A právě v tom tkví jeho fascinace temnotou. Zprvu ji nacházel v klubech, při nekonečných techno party, kde se identita jedinců i jeho samého ztrácela pod mraky kouřové clony a ravu.

Nebál se vyjít ze schematičnosti galerijního provozu a dodal tak fotografiím vážnost, i když je osvobodil od těžkosti rámů a skla. V Tillmansových snímcích je vždy obsažena nedořečená výpověď o fotografované situaci. Ať už je to symptomatická fotografie Lutz a Alex sedí na stromě, kdy si pohrává s tématem genderu a klasické formy biblické naivity páru vypadajícího jako Adam a Eva raveové generace, či Astro Crusto, na níž rozehrává na pozadí tlejícího těla kraba úvahu o pomíjívosti lidksé existence. Právě na fotografii Astro Crusto, lze nejlépe charakterizovat vizuální styl, který se pro Tillmanse stal příznačným. Jde o civilní či naprosto všední fotografie každodenních věcí. Mohou to v jeho podání být zátiší s tlejícím krabem, figurativní části těl nebo i světelná zátiší.

Pokaždé nám ale něco uniká. Blíže nespecifkovaná hodnota s níž si Tillmans s lehkostí pohrává. Je o krok napřed před divákem. Pohybuje se v temnotě našeho nevědomí a skvěle s ním operuje. I přes jakékoliv vizuální zdání nahodilosti si vše dokonale připravuje. Díky tomu dokáže konstruovat obraz s nevyřčeným koncem, který nás ještě více interesuje ve velkém počtu na zdech galerijní síně nebo naopak na aktivistických plakátech či stránkách módních magazínů.

Foto: deutschlandfunkkultur.de

Věštba z run  (25. 10. 2023 – 31. 10. 2023)

Tentokrát mám připravenu věštbu ze sedmi run.

První runa je, co potřebujeme vědět. Jelikož je to kolektivní otázka, můžeme si ji přeformulovat na to, co nás v těchto dnech čeká. Druhá runa nám řekne, co nás podnítí. Třetí runa nám udá směr. Čtvrtá runa poradí, jaká síla nás povede. Pátá runa, čemu se máme vyhnout a šestá runa, čeho se zbavit.

  1. RUNA – Jera

Její význam je sklizeň. Jak se říká, že můžete sklidit odměnu za určitou námahu. Takže pokud se náležitě připravíte, tak v budoucnu dostanete mnohem více příležitostí a otevřených dveří. Na každé úrodě se však tvrdě pracuje, proto starejte se o své nápady a pěstujte si sebedůvěru, a hlavně opatrujte své schopnosti. Pokud budete vše dodržovat budete ve vašem životě mít mnoho radosti.

  1. RUNA – Mannaz

Sebepřijetí je významem této mocné runy. Naslouchejte, co ostatní říkají, berte rady objektivně, neberte si je však osobně. Zhodnoťte, zda je pro vás rada bezcenná nebo na ní opravdu něco je. Převezměte za svůj život odpovědnost a nesvádějte nic na druhé. Příjměte, kdo opravdu jste a ne tím, na koho si hrajete. Buďte sami sebou a odhoďte masky.

  1. RUNA – Fehu

Tato runa a její význam je vlastnictví. Znamená to tedy velkou prosperitu v osobním majetku. Materiální zabezpečení je super věc, ale nezapomeňte odhodit hamižnost a podělit se o štěstí s ostatními. Fehu vás prosí, abyste se zamysleli nad tím, čeho si skutečně vážíte. Žádá vás o to, zda máte své hodnoty a nebo jste je přijali za někoho jiného.

  1. RUNA – Lagaz

Intuice je hlavním významem Lagazu. Bude se vše obracet ve váš prospěch, pokud budete svou intiuci naslouchat a věřit jí. Je nutné zůstat v kontaktu se svým vnitřním hlasem. Někdo se objeví, kdo tíhne k okultismu a přinese vám zajímavou zprávu.

  1. RUNA – Raidho

Význam runy Raidho je cestě. Naznačuje, že cesta může být jakákoliv a to emocionální, duchovní, psychická nebo klasicky fyzická. Proto se vydejte novým směrem, abyste se více poznali. Prostřednictvím myšlenek a nových míst si rozšíříte svůj obzor. Svou životní cestu je nutné přizpůsobit vlastnímu zájmu a ne podle ostatních, jako oni si myslí, že byste ji měli mít.

  1. RUNA – Elhaz

Sebekontrola vyznačuje název této runy. Říká, že bude šťastné období díky novým vlivům. Znamená, že může nastat nové přátelství nebo milostný vztah nebo zlepšení kariéry. Ač se bude dařit, nebuďte samolibí.

  1. RUNA – Tir

Na závěr byla vytažena Tir, která znamená soutěžení/soutěž.

Jestli chcete zmíněný pokrok například v kariéře, znamená to, že se hnete rychle kupředu. Budete mít velkou motivaci, která přinese úspěch v daném úsilí. Pokud řešíte milostný problém, tak tato runa ho nevyřeší, spíše posílí žhavé city. Tato runa přeje také novým milostným románkům. Je to závan erotična. Pozor na soky!

Vaše Yennefer

 

Butrint nejnavštěvovanější město s archeologickým nalezištěm v Albánii

Krásné historické město Butrint svým významem daleko přesahuje hranice samotené země. Dějiny, které sahají až o 2500 let zpět, kdy vzniká jako řecká kolonie. V pozdější době jej vylepšili Římané, byl nejkrásnější pod nadvládou Byzance a také tu zanechali svůj otisk Benátčané. Vykopávky, které zde můžete vidět, nesou stopy všech jmenovaných období. Butrint je zařazen do seznamu světového dědictví UNESCO. Společně s okolní mokřadní krajinou spadá pod prohlášení pod národní park.

Co opravdu nesmíte v Butrintu a jeho okolí vynechat je mimořádně dochované antické divadlo. Dále baziliku a baptisterium s dochovanou mozaikou, archeologické muzeum a dále například přístav Saranda, kde se lodí můžete dostat například na řecký ostrov Korfu. Výhodou je, že do Albánie vám stačí občanský průkaz, který ukážete při vylodění až na ostrově Korfu. Určitě pokud by vám zbyl čas doporučuji projížďku po Butrinském jezeře s ochutnávkou mušlí, které tam přímo chovají.

Butrint se nachází asi 20 kilometrů od Sarandy na jihovýchodním výběžku poloostrova Ksamil, který odděluje Jónské moře od Butrintského jezera.

Město v pozdním středověku bylo opuštěno, protože ho vzestup vod z bažin učinil neobyvatelným. Díky tomu, že byl obýván sporadicky, se dochovaly památky v původním rozsahu.

Areál je otevřen každý den od 8:00 do soumraku. Vstup je 1000 leků včetně muzea, ale to má otevřeno od 8:00 do 16:00.  Na prohlídku je nutno si vyhradit více hodin, protože milovníci archeologie si zde přijdou na své. U pokladny jsou letáky s mapkou. Dokonce i v češtině, ale text je legrační, nepsal ho na 100 procent česky hovořící občan. U každého stanoviště s památkou je mapka s popisem a také tabule s texty v angličtině.

Do Butrintu se dopravíte ze Sarandy. Mezi Sarandou a Butrintem jezdí totiž autobusy, a to každou hodinu. Poslední jede v 18:30. Cesta trva přibližně 45 minut a stojí to 100leků. Zastávku v Sarandě mají autobusy na křižovatce ulic Rruga Mithat Hoxha a Rruga Jonianët kousek od přístavu, v Butrintu stavějí na parkovišti před vstupem do areálu. Nebo taxíkem cca za 1400 leků, zde je nutné se dohodnout i cestu zpět. Svým autem se také dostanete, ale počítejte s tím, že cesta je lehce adrenalinová, protože autem se dostanete z jihu přes nejjižnější albánský hraniční přechod Qafë Bota na silnici mezi Sarandou a řeckou Igumenitsou. Tato trasa má své kouzlo v tom, že se přes kanál Vivar svezete prastarým přívozem. Ten byl měl stát cca za auto 700 leků a na osobu 100 leků. 

Text a fotografie: Jana Tesaříková

LÍBÁNÍ PODLE ZVĚROKRUHU – ŠTÍR (23. 10. – 21. 11.)

Štír je osmé znamení zvěrokruhu, které je pevné, jižní, záporné, ženské, magnetické, jednoduché, zvířecí. Vládcem znamení je Pluto a Mars.

Štír je nadaný, bystrý v úsudku, je rychle chápavý a má výborné orientační vlastnosti, které se týkají nejen orientace v terénu, ale také orientace v mezilidských vztazích. A jak rychle se orientuje, tak rychle dokáže vyřešit i tu nejzapeklitější situaci. Má zvláštní a originální nápady,  které druzí ne vždy chápou, je zvídavý a zvědavý, má velkou schopnost druhé okouzlit a ovládnout je. Má poměrně široký rejstřík talentů, a to jak k uměleckým disciplínám, tak také k jazykům či exaktním vědám. Mezi Štíry bývá velký počet mimořádně nadaných až geniálních jedinců, ovšem jejich nadání se může týkat i negativních záležitostí. Mohou ho uplatňovat i v násilném protizákonném jednání.  Je jen na nich, jakým směrem svou inteligenci použijí.

Líbání považují Štíři za ztrátu času a zbytečnost, která nic mimořádného nepředstavuje. Mají rádi takové vztahy, které vedou přímo k tomu, čemu líbání zpravidla předchází. Kdo chce živočišný vztah bez romantických momentů, pak pro něho je Štír tím pravým partnerem č partnerkou.

Ilustrace ke knize KNIHA O LÍBÁNÍ – Alexandra Hejlová

Příspěvek byl zpracován podle knihy Marie Formáčkové a Jindřicha Krause KNIHA O LÍBÁNÍ, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Kniha je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.  

FOTO:   Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline

Emily Brontë alias Ellis Bell. Proč se spisovatelka vydávala za muže?

Emily neměla moc šťastné dětství, i přes menší genderovou nevyváženost se životem hravě prokousávala. Proč žila ve vlastním světě a jaká nešťastná smrt ji čekala?

Nezkrotná fantazie kvůli nedostatku lásky
Emily (1818-1848) se narodila Bradfordu Patricku Brontëovi a Marii Branwellové. Měla pět sourozenců. Sestry Mary, Elizabeth, Charlotte, Emily, Anne a bratra Patricka. Matka Emily zemřela velice mladá a její funkci v rodině zastala Mariina sestra zesnulé matky.

Mariina byla velice zásadová a nutila děvčata učit se řádu správné ženy a křesťanky. Možná proto později Emily ve svém nejznámějším románu Na větrné hůrce upustila uzdu svým představám. Emily a její sourozenci od otce, který byl stále zabraný do svých myšlenkách ani od tety, která postrádala schopnost vyjadřovat city, nedostávali lásku.

Jakékoliv vyznání jim bylo cizí. Proto trávili hodně času ve svých smyšlených zemích. Vymýšleli si různé země a mystické postavy, které jim pomáhaly přežít bezcitné dětství. Země Angria, Gondal, Gaaldine nebo Oceania se později objevily v jejich literárních dílech.

Osudová školní docházka
Když bylo nejstarší dceři deset let, otec na chvilku opustil své myšlenky a poslal dívky do internátní školy. Do školy neodjela pouze nejmladší Anne a Patrick. Ve škole panoval přísný řád a k dívkám se nechovali zrovna nejlépe. Situaci, kterou prožívaly, později popsala Charlotte ve svém románu Jana Eyrová.

Naneštěstí v internátní škole dostaly Mary a Elizabeth tuberkulózu a na následky zemřely. Po návratu domů Emily a Charlotte často navštěvovaly jiné internáty a doma moc nepobyly. Emily začala dělat vychovatelku a roku 1842 odcestovala do Bruselu, kde se učila v penzionátní škole.

Básnická kariéra
Po smrti tety sourozenci získali malé dědictví. Emily, Charlotte a Anne si otevřely s dobrým úmyslem vlastní školu. Bohužel to byl přešlap a škola neměla ani jednoho žáka. V tu dobu se projevil jejich básnický talent. Roku 1846 vydaly sestry společné sbírky básní. Kromě básní se žádný Emily text z té doby  nedochoval.

Vydávání se za muže
Jelikož Emily věděla, jaký byl v polovině devatenáctého století postoj k spisovatelkám, navrhla svým sestrám, že si vytvoří mužské pseudonymy. Jejich díla budou brána vážně a nebudou zpochybňována kvůli pohlavní nerovnosti.

Sestry si chtěly zanechat své iniciály. Proto jejich „jména“ byla Ellis jako Emily, Acton jako Anne a Currer jako Charlotte Bellovi. Básně bohužel nebyly úspěšné, a proto se sestry rozhodly zaměřit na jiný žánr. Do oka jim padl román a byla to ta správná volba. Tak vznikly slavné romány od všech tří sester. Emily napsala Na Větrné hůrce roku 1849, Anne napsala Agnés Grey a Charlotte Profesor.

Na Větrné hůrce
Román Na Větrné hůrce zachycuje osudy dvou rodů od roku 1770 až do počátku 19. století. Celý příběh vypráví služebná Nelly Dean, která sama mohla sledovat životy dvou anglických rodin. Životní příběhy těchto dvou rodin Nelly přibližuje cizinci Lockwoodovi, který si v Yorkshiru pronajal usedlost.

Dílo nesklidilo velký úspěch. Bylo velice nadčasové a bouralo stereotypy doby. Například mužské a ženské postavy neměly povahové a etnické chování, jak bylo tehdy zvykem. Hlavní hrdina Heathcliff je od mala týraný svým starším bratrem. Nikdo ho nebral moc vážně. Byl mstivý, trpělivý, milující, vypočítavý a agresivní.

Hlavní ženské postavy od začátku působí vzdělanější než mužské postavy. Velký zlom byl také ten, že celý příběh vypráví žena služebná Nelly Dean. Aby nebyla kniha hned po pár větách odsouzena, první kapitola je psaná z mužského pohledu cizince, který si na místě pronajal usedlost.

Na motivy tohoto románu bylo natočeno několik filmů. Někteří spisovatelé se pokusili udělat pokračování s názvem Heathcliffův návrat na Větrnou hůrku. Nic z toho se ovšem neuchytilo.

Posmrtná sláva
Emily i její sourozenci od mala trpěli na špatné zdraví. Především kvůli prostředí, ve kterém vyrůstali i kvůli internátní škole. Pro Emily se stala osudná smrt jejího bratra Patricka. Ten byl malíř, básník a hudebník.

Patrick po smrti jeho ženy propadl alkoholu. Jeho chování Emily ztvárnila i ve Větrné hůrce. Na pohřbu bratra se Emilly nastydla a pár měsíců po něm umírá. Za příčinu úmrtí se udává tuberkulóza.

Sestra Charlotte po Emily smrti zveřejnila její dílo Na Větrné hůrce po jejím pravým jménem a román konečně získal svou zaslouženou slávu.

Autor: Tereza Havlová

Zdena Bočarova – malířka, které se obrazy zdají

Kreslila odmalička, ani školní výtvarné soutěže nevynechávala, ale přesto u rodičů se svou touhou studovat nějaký obor spojený s výtvarnem neuspěla. Pustila se tedy do samostudia. Malovala a kreslila přírodu, zátiší, pustila se do portrétů, když dostala k vánocům olejové barvy, už ji malování neopustilo nikdy.

Zdena pochází z Trutnova, ale dokud se nestala členkou Spolku podkrkonošských výtvarníků Trutnov, nenapadlo ji, že by mohla svá díla ukázat veřejnosti – malovala si pro sebe a nanejvýš pro přátele. Nyní už má za sebou dlouhou řadu výstav nejen se spolkem, ale i s dalšími přáteli, a to u nás i v zahraničí. Od roku 2017 nejčastěji vystavuje s výtvarným uskupením Řád chaosu, které působí v Praze a jehož je členkou.

Když temperu nahradil olej a taky akryl a pastel, její díla změnila téma i rozměr, inspirací se jí staly sny vlastní i cizí, poezie, hudba a fantazie. Ale i každodenní život, kdy s oblibou zachytí obyčejné momenty, které se stávají neobyčejnými. Například její obraz Poslední tramvaj – byly v ní ty oprátky, nebo se jí jen zdály?

S malířkou jsem měla možnost pohovořit.

Pamatujete si moment, kdy jste začala malovat a cítila jste, že je to vaše životní láska?

Ani ne, je to hodně dávno, ale kreslila a malovala jsem denně – třeba když jsem dostala pohádkovou knížku bez obrázků, ilustrovala jsem si ji sama. Postupem let jsem zjistila, že mi malování pomáhá uvolnit se a zbavit stresů, na chvíli pobýt v jiném, příjemnějším světě. A to trvá dodnes.

Malujete doma anebo venku v přírodě?

Dříve jsem chodila do přírody – na Rýchorách jsem kreslila pastelem podzimní lesy, rudkou lesní zákoutí, na hříbárně pobíhající koníky… Teď už venku moc netvořím, jen letos jsem si to oživila na plenéru na Jestřebích horách s přáteli z několika místních výtvarných spolků.

Které obrazy jsou pro vás ty nejpovedenější?

Těžko říct, většinou to bývají ty poslední… ale věřím, že povedenější ještě přijdou.

Jak často malujete?

Jak to dovolí nálada a okolnosti – ne vždy jsou příznivé, nemám ateliér a maluju doma v bytě.

Nedávno jste vystavila cyklus obrazů s básněmi vepsanými přímo na plátno. Jsou to vaše básně, nebo takhle ztvárňujete i poezii jiných autorů?

Básně jsem psala skoro tak dlouho, jako maluju, jsou to tedy moje básně. Ne všechny se dají zobrazit, je to jen výběr. A jiní autoři? Co třeba Kytice K. J. Erbena – to bylo téma jedné naší výstavy s Řádem chaosu, nebo Mršina Charlese Baudelaira. A pak jsem ještě nedokončila překlad sbírky haiku francouzské básnířky Sylvaine Arabo, kdy tato trojverší taky doplňuju ilustracemi.

Kde můžeme vaše obrazy vidět?

Jak už jsem uvedla, nemám ateliér, takže jedině na facebooku v profilu Art tendre – Zdena Bočarova a potom pokaždé, když se koná nějaká naše výstava.

fotografie: archiv Zdeny Bočarové