F – falešní četníci jsou osoby páchající trestnou činnost za využití neoprávněně nošeného četnického stejnokroje, případně výzbroje užívané četnickým sborem. Zneužívají tímto důvěru obyvatelstva v četnictvo a dopouštějí se na občanech podvodů, krádeží, loupeží a dalších násilných trestných činů. Tímto svým jednáním poškozují vážnost a dobrou pověst četnického sboru. Proto je nezbytné, aby příslušníci četnictva na sebe vzájemně dozírali čímž bude umožněno, aby tyto nectnosti byly již v zárodku potlačeny. I když četník není ve službě a objevuje se na veřejnosti ve stejnokroji, musí býti vždy dle předpisu ustrojen. Rovněž tak je nepřípustno půjčovati výstroj a výzbroj četníků, jíž se nyní užívá, k divadelním představením. Hraní příslušníků četnictva v divadelních představeních a ve filmech upravuje Služební řád branné moci I. díl článek 565.
Příklad první
Velitelem četnického oddělení číslo 1, zemského velitelství četnictva pro Čechy, se sídlem v Praze byl ještě z doby monarchie rytmistr Artur Drischel. Počátkem měsíce dubna 1919 se na stole rytmistra Drischela začala hromadit hlášení jednotlivých podřízených okresních inspektorů, že v jejich služebních obvodech působí falešní četníci. Jednalo se celkem o tři případy, které si velitel četnického oddělení seřadil chronologicky tak, jak se udály.
První případ hlásil okresní inspektor Václav Rubáš z Mělníka. Došlo k němu ve čtvrtek 27. března 1919 v obvodu četnické stanice Nebužely. Toho dne večer přišla do statku Antonína Hrdličky v Živoníně trojice četníků, kteří se vykázali dokumentem mělnického okresního strážmitra Šíchy nařizujícím provedení domovní prohlídky uvedeného statku. Když se statkář neměl k otevření pokladny, byl přinucen k poslušnosti velitelem hlídky namířenou hlavní revolveru. Obsah pokladny byl nezanedbatelný, což odůvodnilo statkářovo zdráhání, 1102 koruny v hotovosti, čtyři zlaté desetikoruny a dvě zlaté dvacetikoruny a k tomu šperky za 19.985 korun. Dále ještě odnesli látku v ceně 2094 korun a browning v ceně 135 korun. Když se objevil v Hrdličkově statku nečekaně obecní starosta Hypš, nabídl se, že dojde do sousední obce Nebužely pro místního četnického strážmistra, jeho nabídku uvítali a sdělili mu, že počkají, až strážmistra přivede. Když se s četníkem vrátil, byli již pryč.
Nebuželský strážmistr Karel Mach zjistil, že do Hrdličkovic statku přišla trojice četníků, dva byli vyzbrojeni karabinou se vztýčeným bodákem a jejich velitel, strážmistr byl ozbrojen revolverem. Dále bylo podezřelé, že žádný okresní strážmistr Šícha v Mělníku nesloužil, ani neslouží.
K druhému případu došlo dle hlášení okresního inspektora Josefa Koliáše v Karlíně pozdě večer v neděli 30. března 1919 v obvodu četnické stanice Čakovice. Okolo 10. hodiny večerní přišla trojice četníků do bytu obchodníka Alberta Plačka v Ďáblicích. Dva měli pušky s bodáky a třetí, jejich velitel měl revolver. Vyzvali obchodníka jménem republiky, aby jim vydal peníze, že budou provádět nařízenou domovní prohlídku. Na Plačkův dotaz, co je důvodem domovní prohlídky v jeho bytě, neodpověděli. První z nich hlídal u lože probuzené obchodníkovy manželky a jejich dětí. Další dva začali prohlížet celý byt. Aby Plaček nemařil jejich zákrok, odebrali mu na stolku ležící automatickou pistoli s náboji a přinutili ho vydat 3.200 korun, které měl ukryty ve skříni. Poté ho vyzvali, aby se oblékl, že jej odvedou do Karlína na velitelství. Po krátkém pochodu jej na okraji Ďáblic nechali stát na ulici a zmizeli ve tmě.
Ke třetímu případu došlo dle hlášení okresního inspektora Rudolfa Zmrhala z Brandýsa nad Labem hned následujícího dne, v pondělí 31. března 1919, v obvodu četnické stanice Kostelec nad Labem. Toho dne večer přišla tříčlenná četnická hlídka do bytu rolníka Karla Šmída v Nové Vsi. Při domovní prohlídce zatkli rolníkova syna Václava, poručili členům rodiny zůstat bez hnutí ve světnici, zatčeného odvedli do vedlejší místnosti, kde mu odebrali 1800 korun a látku v ceně 1500 korun. Poté četnická eskorta vedla zatčeného čtyři kilometry až k obci Předboj, kde ho ze zatčení propustila.
Rytmistr Drischel nařídil všem čtyřem podřízeným okresním inspektorům, aby informovali všechny četnické stanice ve svých služebních obvodech, aby pátraly po trojici falešných četníků, jež poškozují pověst četnického sboru v očích obyvatelstva, které v četníkovi stále vidí představitele nedávno zaniklé monarchie, i když na četnických stejnokrojích dávno nahradily c.k. orla písmena RČS označující nově vzniklou republiku.
V sobotu 5. dubna 1919 si vyrazil velitel četnické stanice Lužec nad Vltavou v politickém okrese Mělník strážmistr Václav Novák do místního hostince posedět po celotýdenní službě se sousedy a na nějaké to orosené.
Zhruba po půl hodině do hostince přišel i obecní starosta a sdělil veliteli četnické stanice radostnou novinu, že mu přišla slibovaná posila – dokonce tři noví četníci! To bude jiné, než nyní, kdy jsou na stanici pouze dva četníci.
Strážmistru Novákovi hnedka problesklo hlavou, že by se mohlo jednat o trojici falešných četníků. Proto se ihned vrátil do četnických kasáren pro jediného podřízeného četníka, aby se vydali pátrat po podezřelých mužích. To se jim podařilo až na silnici z Lužce do Vraňan, kde skutečně zastihli trojici mužů v četnických stejnokrojích. Dva z nich měli na ramenou karabiny se vztýčenými bodáky a strážmistr byl vyzbrojen revolverem. Než se stačili vzpamatovat, byli zatčeni a po spoutáni svěracími řetízky byli odvedeni skutečnými četníky k obecnímu starostovi, který se mezitím vrátil domů z hostince.
V zatčených byli zjištěni 27 roků starý Jan Veselý z nedaleké Jeviněvse, spadající již do politického okresu Roudnice nad Labem, aktuálně zběhlý pěšák 42. pěšího pluku, stejně starý Václav Šulc ze sousední obce Vraňany, rovněž zběhlý vojín 28. pěšího pluku a 30 roků starý civilista Josef Benda ze sousední obce Spomyšl. Při výslechu uvedli, že pušky s bodáky a revolver si opatřili na nádraží v Kralupech.
Všichni tři byli se Zprávou o zatčení, neprávem nošenými četnickými stejnokroji a zbraněmi dodáni do věznice okresního soudu v Mělníku.
Vyšetřování se účastnil nejen mělnický okresní četnický inspektor Rubáš, ale i velitel pražského četnického oddělení rytmistr Drischel. Zatčení byli při konfrontaci usvědčeni oloupenými. Na základě rozeslaných pátracích oběžníků byli ještě usvědčeni z krádeže sedmi prasat a z další krádeže balíčku s látkou ku škodě studentky Marie Holubové v pražské elektrice.
Nejzávažnějším z nich však byl čin spáchaný den před zatčením. V noci na pátek 4. dubna 1919 v obci Církvice v politickém okrese Litoměřice. Krátce po půlnoci přišli do bytu obchodníka Leopolda Lederera, prohlásili jej za podezřelého z koupě odcizených skvostů, zabavili v jeho pokladně tobolku s 960 korunami a čtyřmi zlatými desetikorunami. Poté, co obchodník opakovaně tvrdil, že žádné skvosty nemá, prohlédli jeho obchodní knihu, kterou zkonfiskovali a spolu s ní i záloženské a spořitelní knížky. Následně se nechali odvést k obchodníkovu stejnojmennému bratranci, který byl rovněž obchodníkem v téže obci, kterému odcizili 3.000 korun. Oba obchodníky zatkli s tím, že je odvedou k obecnímu starostovi. Hrozili jim v případě odporu přiložením pout. Dali se však uprosit a poslali je samotné vzbudit starostu obce a sami přitom zmizeli i se svým lupem beze stopy.
Počátkem února roku 1920 se ze svých činů zodpovídali dezertéři Jan Veselý a Václav Šulc před senátem divisijního soudu v Praze na Hradčanech, obvinění ze zločinů loupeže, zločinů krádeže a podvodu a dále z řady přestupků, mimo jiné přestupku zbrojního patentu.
Josef Benda, jakožto civilní osoba, byl postaven před zemský trestní soud v Praze, kde se rovněž zodpovídal z výše uvedených zločinů a přestupků.
Příklad druhý
Krátce po jedné hodině ranní na středu 22. srpna 1923 se v budově četnických kasáren v okresním městě Kyjov rozezvučel „Zvonek k četnictvu“. Službu pohotovostního četníka vykonával sám staniční velitel vrchní strážmistr Antonín Brabec. Zvonek vyzváněl s největší intenzitou, jakoby snad někde hořelo. Vrchní strážmistr Brabec se vyklonil z otevřeného okna v patře budovy, kterým se po celou noc vzhledem k horkému počasí větralo.
U vchodu do četnických kasáren stál mladík, že jej posílá majitel milotického zámku doktor Seiler. Po rychlém dostrojení vrchní strážmistr sešel dolů a pozval muže do staniční kanceláře. Posel sdělil, že se do zámku v nedalekých Miloticích dostavil kyjovský četník s tím, že se na zámek chystá útok a začal organizovat jeho ochranu a chystal se povolat posily. Momentálně prý spí a nařídil, aby jej vzbudili o 4. hodině ranní.
Vrchní strážmistr Brabec nevěřil svým uším a musel se štípnout do tváře, zdali ještě nespí a zpráva o chystaném přepadení milotického zámku není pouhým snem. Rozhodně se nemohlo jednat o nikoho z jeho podřízených, neboť dvojici strážmistrů vyslal večer na noční obchůzku vedoucí obcemi Netčice, Kostelec, Boršov a Sobůlky, což je opačná strana staničního služebního obvodu, než kde jsou Milotice.
Pro jistotu došel vzbudit v budově bydlícího okresního četnického velitele nadporučíka výkonného Josefa Pospíšila, aby se jej na věc optal. Okresní velitel ale rovněž o ničem takovém nevěděl.
Staniční velitel se tedy plně vyzbrojil a vydal se rychlou chůzí se spolu s poslem ze zámku do sedm kilometrů vzdálených Milotic.
Majitel zámku doktor Ladislav Seiler vrchnímu strážmistrovi uvedl, že něco po desáté hodině večerní přišel do jeho zámku četník ozdobený legionářskými odznaky, představil se jako četnický strážmistr z Kyjova a sdělil mu, že se chystá útok na jeho zámek. Lupiči jej prý chtějí svázat a zavléci do buchlovských lesů a žádat za jeho propuštění nehorázné výkupné. Četnictvo se prý o tomto zločinném úmyslu dozvědělo a on byl vyslán, aby majitele varoval a zámek hlídal. A skutečně také do půlnoci spolu s majitelem zámek hlídali. Poté co nastoupila další hlídka tvořená zahradníky a hajným šel spát a požádal o vzbuzení o 4. hodině ranní. Prý pojede k zemskému četnickému velitelství do Brna pro posilu 16 četníků na hlídání zámku a k polapení lupičů. Na cestu žádal dva automobily a 2.000 korun. Na tento požadavek byl přislíben pouze povoz s koňmi a 200 korun. Jelikož bylo majiteli zámku jednání četníka podezřelé, vyslal ihned posla na kyjovskou četnickou stanici, zdali strážmistra do Milotic skutečně poslali.
Jelikož se pomalu blížila 4. hodina ranní, bylo s majitelem zámku vrchním strážmistrem Brabcem dojednáno, že dotyčnému poskytne domluvený povoz s koňmi a slíbené peníze.
Muž v četnické uniformě po převzetí 200 korun a obdržení slíbeného povozu si položil svoji karabinu se vztýčeným bodákem na kozlík povozu a rozjel se s ním směrem k zámecké bráně. Zde jej však čekal k jeho velkému překvapení vrchní strážmistr Brabec se svojí karabinou s rovněž vztýčeným bodákem, ale v ponosu, a požadoval, aby se neznámý četník legitimoval. Ten se zprvu vzpěčoval, co si to dovoluje zastavovat ho při jeho služebním výkonu. Vrchní strážmistr se však nedal zmýlit a dotyčného zatkl a spoutal svěracími řetízky.
Namísto do Brna na zemské četnické velitelství jel povoz do Kyjova k tamnímu okresnímu soudu. Zde bylo, již za přítomnosti okresního četnického velitele nadporučíka výkonného Pospíšila, zjištěno, že se jedná o 27 roků starého opakovaně trestaného podvodníka Vincence Mrkvicu, původně brusiče skla, domovsky příslušného do Milotic u Kyjova.
Uvedené jméno, bylo vrchnímu strážmistru Brabcovi známo ze staničních záznamů o osobách nebezpečných, náležejících do jeho staničního služebního obvodu, neboť Vincenc Mrkvica byl domovsky příslušný právě do Milotic, i když se zde řadu let nezdržoval, a jeho trestní lístek byl plný záznamů o jím spáchaných trestných činech, zejména krádežích a podvodech.
Následně bylo zjištěno, že Mrkvica ještě před svým zatčením stihl po návratu do domovské obce vyloupit milotický kostel.
K četnické uniformě získal Mrkvica vztah tím způsobem, že za války byl tři čtvrti roku náhradním četníkem. Poté, co byl demobilizován, přišil si na svůj stejnokroj distinkci četnického strážmistra. Od službu konajícího důstojníka v invalidní škole požadoval, aby mu vydal výzbroj, že musí eskortovat nebezpečného zločince, za kterého se vydával jeho komplic 22 roků starý František Novák z Příbrami, který byl delší dobu bez zaměstnání. Tak skutečně získal pušku s bodlem a náboji.
Dne 27. listopadu roku 1921 přišel jako četnický strážmistr do mlýna Josefa Havlíčka ve Tmáni u Dvora Králové v politickém okrese Beroun a prohlásil, že je z Berouna a že byl vyzván státním revisorem obilního ústavu z Prahy, aby mu pomáhal při revisi daného mlýna. Za dotyčného revisora se vydával právě jeho komplic Novák. Když se stali podezřelými tak utekli a vlakem odjeli do Prahy. Cestou před průvodčím předstírali, že plně vyzbrojený četník civilistu eskotruje do věznice zemského trestního soudu v Praze.
V Praze se ale stali opět podezřelými a byli oba zatčeni a předvedeni na košířskou policejní strážnici. Tam byl povolán vrchní strážmistr Jan Černý z pražského zemského četnického velitelství, který Mrkvicu podrobil výslechu o četnických předpisech a z odpovědí bylo ihned zjištěno, že o četnictvu nic neví. Proto byla zabavena jeho karabina s bodákem a 9 ostrými náboji a oba byli skutečně dodáni do věznice pražského zemského trestního soudu.
Po odsouzení vykonával Mrkvica uložený trest a z věznice se mu vždy opakovaně podařilo utéct. Jednou byl nemocen, a proto byl dodán do vojenské nemocnice, odkud uprchl i s ložním prádlem. Například poté co uprchl z věznice krajského soudu v Moravské Ostravě, zatkl coby tajný agent několik židovských lichvářů, které za vysoké výkupné propustil. Například obchodníka Brülla z Černovic dočasně bydlícího v hotelu Brioni na jeho pokoji v noci vzbudil a vyzval ho, aby mu vydal všechny svoje peníze. Vyděšený obchodník mu dal vše, co u sebe měl: 150 československých korun, 1447 rakouských korun, 9400 polských marek a 177 rumunských lei. Poté Brülla zatkl a odvedl ho do nedaleké vojenské posádky, kde ho po domluvě s vojínem ve stráži nechal ve vazbě s tím, že si pro něho druhý den přijde. Zatčený obchodník Brüll trpělivě čekal ve vojenském vězení do druhého dne odpoledne, kdy Mrkvicův podvod vyšel najevo.
Před tím, když pobýval u svého bratra v Hodoníně se převlékl za důstojníka a vymámil v hodonínské tabákové továrně za několik tisíc korun cigarety a tabák jako zplnomocněný dodavatel pro vojenské posádky na Slovensku.
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÁ ABECEDA, vydané v Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz. Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.
Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
