Ve středu 22. listopadu 1933 telefonicky dožádala četnická stanice Šoporňa v politickém okrese Šaľa vyslání hlídky četnické pátrací stanice k případu vyloupené pokladny.
Velitel dožadující četnické stanice praporčík Antonín Barborka hlásil, že pokladna notářského úřadu v obci Šintava byla odborně otevřena hasáky a že pachatelé do místnosti vnikli po probourání střechy a stropu. Další vyšetřování zatím nebylo prováděno, v zájmu nutnosti zachování stop pachatelů.
Neobvyklý způsob provedení činu nasvědčoval tomu, že se jedná o dílo zkušených lupičů pokladen a tomu bude jistě odpovídat i výše odcizené finanční částky.
Velitelem hlídky pátračky byl proto osobně vrchní strážmistr Procházka, spolu s ním jel v automobilu, řízeném štábním strážmistrem Dřevickým, fotograf štábní strážmistr Pícl a samozřejmě strážmistr Votruba se služebním psem Altem.
V době příjezdu služebního automobilu pátračky do třicet kilometrů vzdálené obce bylo okolí notářského úřadu nacházejícího se uprostřed obce liduprázdné. Čtveřice místních četníků vyklidila náves a jejich velitel praporčík Barborka veliteli pátračky předpisově hlásil, že případ byl zjištěn samotným notářem po příchodu do kanceláře. Již ode dveří si všiml omítky na podlaze uprostřed místnosti a až poté si povšiml probouraného stropu místnosti a z boku vyloupené pokladny.
Nejprve se dostal ke slovu strážmistr Votruba s Altem, aby mohl vyhledat stopy pachatelů, kteří museli být nejméně dva. To se podařilo na zahradě, kde byl Alto uveden na stopu. Služební pes vypracoval stopu zahradou až do ulice a poté podél ohrady do úžlabiny vycházející z obce směrem na Vinohrady nad Váhom.
Mezitím štábní strážmistr Pícl pořídil fotografie místa činu, včetně fotografií odborně otevřené pokladny, a zpracoval náčrtek. Dále prohledal magnetem hromádku popela vysypaného ze stěny pokladny a při tom nalezl ulomenou špičku kasařského hasáku.
Vyloupená pokladna
Alto vedl svého pána a dvojici místních četníků až do sousedního Vinohradu nad Váhom a zastavil se před jedním z domů. Následně bylo zjištěno, že majitelem domku je Jozef Kojan, bratr nedávno z věznice nitranského krajského soudu propuštěného lupiče pokladen Karola Kojana, který žije v nedaleké Seredi.
Při výslechu Jozef Kojan četníkům uvedl, že jej včerejšího dne navštívil bratr s dalšími dvěma muži, o nichž prohlásil, že se jedná o jeho kamarády. Nic bližšího, kromě obecného a v podstatě nic neříkajícího popisu, k nim majitel domu uvést nemohl.
Telefonickým dotazem bylo u kancelářského pomocníka štábního strážmistra Majera zjištěno, že spolu s Karolem Kojanem byli propuštěni Ján Mana a Eugen Pázman, rovněž několikrát trestaní lupiči pokladen, oba žijící v Hlohovci.
Z tohoto důvodu byl požádán o součinnost tamní okresní četnický velitel štábní kapitán výkonný František Balajka a služební automobil pátračky vyrazil do Hlohovce.
Zatímco Pázman byl hlídkou pátračky zastižen ve svém bytě, tak na Manu s Kojanem narazili místní četníci v jednom z hlohoveckých hostinců.
Při okamžitě provedené domovní prohlídce v Pázmanově bydlišti bylo za harampádím v kůlně nalezeno kasařské náčiní. Na jednom z hasáků bylo zjištěno, že má čerstvě ulomený hrot. To byl důvod k okamžitému zatčení a dodání Eugena Pázmana do vazby okresního soudu v Hlohovci. Při výslechu však odmítal sdělit jména svých kompliců.
Jeho spolupachatelé se usvědčili navzájem, neboť byli zastiženi spolu. V Hlohovci žijící Mana s Kojanem žijícím v Seredi, vzdálené nedaleko od místa činu. Z tohoto důvodu byli oba rovněž zatčeni a dodáni do vazby u okresního soudu v Hlohovci.
Z vyloupené pokladny bylo odcizeno celkem 13 tisíc korun a až na nějaké drobné, které pachatelé utratili cestou z místa činu či v hlohoveckém hostinci, se četnictvu podařilo odcizené peníze zajistit.
Dalším vyšetřováním nitranské pátrací stanice bylo zjištěno, že vloupání do notářského úřadu zorganizoval Jozef Kojan, znalý místních poměrů, a získal pro něj své bývalé spoluvězně Manu a Pázmana.
Alto
Ve středu 13. prosince 1933 ráno byl služební pes pátračky vyžádán četnickou stanicí Šarlužky-Kajsa v politickém okrese Nitra k pátrání po pachatelích krádeže peřin v obci Čakajovce.
Vzhledem k velmi chladnému počasí byl k cestě do devět kilometrů vzdálené obce použit služební automobil, řízený strážmistrem Tomkem. Velitelem hlídky byl štábní strážmistr Slechan.
Od velitele místní četnické stanice vrchního strážmistra Josefa Janovského se hlídka pátračky dozvěděla, že ku škodě vdovy Márie Godárové byly odcizeny peřiny v ceně 1.680 Kč.
Pachatelé činu vylomili mříže v okně domu vedoucím do zahrady, vzniklým otvorem vnikli do domu a odcizili zde peřiny.
V zahradě pod tímto oknem uvedl strážmistr Votruba Alta na stopu pachatelů, kterou pes sledoval zahradou až k vylámanému plotu, odkud pokračoval za humna a podél zahrad nazpět kolem hřbitova až na hlavní silnici vedoucí obcí. Poté Alto stopu sledoval obloukem k místu, odkud vyšel, a pak pokračoval přes pole oseté obilím směrem k železniční trati. Místy byly jasně zřetelné stopy tří pachatelů. Od železniční trati pokračovala stopa příkopem až k obci Jágerség, kde byli u strážního domku č. 23 zastiženi tři železniční dělníci. Ti četníkům uvedli, že místem časně ráno prošla trojice potulných cikánů s objemnými ranci na zádech, kteří pokračovali do svého tábora za obcí.
V cikánském táboře, přináležícím tlupě Jána Stojky, byla okamžitě provedena kontrola přítomných osob a prohlídka jejich věcí.
Cikán Ján Stojka
Kromě sněhově bílých – a z toho plynoucího, že čerstvě odcizených – peřin přináležících vdově Godárové bylo v táboře nalezeno větší množství dalších věcí pocházejících z krádeží spáchaných členy tlupy v širokém okolí.
Z toho plynula jak pro místní četnickou stanici, tak i pro kancelářského pomocníka na pátrací stanici štábního strážmistra Majera doslova mravenčí práce. Podle zajištěných věcí a jejich markantů dohledávat v přehledech činů, jejichž pachatelé zůstali nevypátráni, o jaké trestné činy se jednalo.
Kromě toho bylo kontrolou kočovnického listu zjištěno, že se mezi členy tlupy nacházejí dvě osoby neuvedené v daném dokumentu. Z tohoto důvodu byl vůdce potulné tlupy udán okresní politické správě v Nitře pro porušování zákona o potulných cikánech.
Kočovnický list
Stopování probíhalo za mrazivého počasí a Altem vypracovaná stopa měla délku přes dva kilometry a nacházela se v různorodém terénu.
Postupně se podařilo členy potulné tlupy usvědčit z řady krádeží, spáchaných v politických okresech Nitra, Hlohovec a Topoľčany.
Předvánoční čas byl na nitranské četnické pátrací stanici v duchu očekávání změn. Dosavadní velitel vrchní strážmistr Alois Procházka byl v polovině prosince 1933 penzionován a celé osazenstvo pátračky s napětím očekávalo, kdo se stane jeho nástupcem.
V pondělí 18. prosince 1933 ráno žádala četnická stanice v Nitře vyslání služebního psa do Horních Krškan k pátrání po pachateli krádeže hus ku škodě Jozefa Vojtušáka.
V zájmu urychlení a vzhledem k mrazivému počasí vyrazila hlídka pátračky na tři kilometry vzdálené místo služebním automobilem.
Alto uvedený na stopu pachatele, který byl podle otisků obuvi ve sněhovém poprašku pouze jeden, tuto sledoval zahradami až k mostu přes řeku Nitru až pod Stračí vrch, kde se přepravil pomocí lodičky přes řeku. Díky sněhovému poprašku nebylo složité vyhledat na druhém břehu řeky pokračování stopy, na které byl Alto svým pánem opět uveden. Stopování bylo korunováno úspěchem, neboť služební pes došel až k domku několikrát pro krádeže trestaného Ľudovíta Ambruše, v jehož chlívku byly nalezeny dvě odcizené husy v ceně 340 Kč.
Vypracovaná stopa byla přes tři kilometry dlouhá a stopování probíhalo za mrazivého počasí a chladného větru z pravé strany.
Obálka knihy Četnický pes Alto opět na stopě
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÝ PES ALTO OPĚT NA STOPĚ, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz . Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání na www.kosmas.cz. Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cznebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
Autor: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
Foto: archiv JUD.r. Michal Dlouhý, Ph.D.
Osazenstvo četnické stanice
Četník před kostelem
Obálka knihy Četnická kuchařka
