Soustředění četnictva – Michal Dlouhý

V pondělí 27. července 1936 dopoledne fotograf nitranské pátrací stanice štábní strážmistr Pícl pořídil několik fotografických snímků služebního psa Alta, aby mohl jeho majitel Rudolf Votruba v případě nabízení krytí fen Altem zaslat případnému zájemci fotografii ženicha. Jeden ze snímků se mu obzvláště povedl, jednalo se v lidské řeči o nádhernou portrétní fotografii.  

Alto 1936

Jen co staniční kuchařka babička Bolechová podala pánům četníkům polévku, zazvonil ve staniční kanceláři telefon.

Četnická stanice v okresním městě Topolčany žádala o vyslání hlídky pátrací stanice se služebním psem do obce Chrabrany, kde byl zhruba v deset hodin dopoledne přepaden poštovní zřízenec.

Velitel pátračky vyslal na místo hlídku vedenou jeho zástupcem praporčíkem Šádkem, kterou dále tvořili štábní strážmistři Pícl a Dřevický a samozřejmě strážmistr Votruba s Altem.

 Jen co opustili Nitru, prudce se ochladilo a spustil se silný déšt, který trval více než hodinu.

Po příjezdu automobilu pátračky do třicet kilometrů vzdálené obce velitel topolčanské četnické stanice vrchní strážmistr Josef Hrnčíř veliteli hlídky hlásil, že na silnici vedoucí z obce Ludanice, nedaleko od Chrabran byl přepaden poštovní zřízenec Josef Kejha. Pachatel se zřejmě snažil odcizit poštovní pytel s penězi, byl však vyrušen přijíždějícím nákladním automobilem, a proto se dal na útěk do nedalekého lesa.

Vzhledem k silnému a dlouho trvajícímu dešti, který smyl všechny stopy na místě činu, nebylo možno použít služebního psa ke stopování.

Pozornost přítomných četníků se zaměřila na informace přepadeného k pachateli činu. Poštovní zřízenec Kejha naštěstí nebyl při přepadení vůbec zraněn. Daleko zajímavější bylo jeho sdělení, že pachatele osobně z minulosti zná, avšak neví, jak se muž jmenuje, natož kde bydlí.

V poštovním pytli bylo ten den více než padesátpět tisíc korun a z tohoto důvodu usuzoval praporčík Šádek na loupežný motiv činu. Stále se mu však vracela na mysl informace poškozeného, že pachatele svého přepadení zná.

Jedinou stopou pro pátrající četníky byl popis pachatele, který se však hodil na každého druhého muže středních let.

Tentokrát se hlídka pátračky vracela do Nitry s nepořízenou. Kromě toho díky promoknutí a prudkému poklesu teploty odnesli všichni tuto obchůzku pořádným nastydnutím. Raději nedomýšleli, jak by dopadli v případě, že by museli k cestě použít nedávno vyřazené služební motorové kolo s postranním vozíkem.

Neuplynul ani týden a v pátek 31. července 1936 žádala opětovně četnická stanice Topolčany příjezd hlídky nitranské pátrací stanice. Náměstek velitele četnické stanice praporčík František Holec hlásil zastřelení starosty obce Čeladince, která se nechází zhruba tři kilometry od Chraban!

K tak závažnému případu vedl hlídku pátračky, ve stejném složení jako posledně, osobně vrchní strážmistr Svoboda.

Od topolčanského okresního velitele poručíka výkonného Františka Klímy, přítomného na místě činu, se pánové z pátračky dozvěděli, že starosta Štěpán Fazekáš, byl ráno při cestě na pole zastřelen Jurajem Repášem ze sousedních Kovarců. Svědkem činu byl čeledín zavražděného Jonáš Balog.

Čeledín Balog opakovaně vypověděl, že k činu došlo ráno, když šli s jeho zaměstnavatelem přes pastvinu pracovat na pole. V tom z ničehož nic k nim přistoupil jim oběma dobře známý násilník a rváč Juraj Repáš ze sousední obce, vytáhl z kapsy ruku s revolverem a vystřelil beze slova po starostovi. Když zraněný padl na zem, vystřelil na něho ještě jednu ránu a prchl do nedalekého lesa. Čeledín když viděl, že starostovi není pomoci, utekl domů a nechal poslat do Topolčan pro četníky.

Pachatel činu, několikrát pro násilí proti orgánu vrchnosti, trestaný Juraj Repáš byl topolčanským četníkům velmi dobře znám.

Alto byl strážmistrem Votrubou uveden na vrahovu stopu a tuto sledoval ve svědkem činu udaném směru do lesa. Vypracovaná stopa vedla lesní cestou až do téměr deset kilometrů vzdálené samoty Klačany, kde se Alto zastavil u domku.

Zde si od přítomného syna domkáře vynutil nějaké jídlo a loveckou pušku s náboji a poté uprchl lesní cestou směrem na obec Zlatno.

 Vzhledem k tomu, že se již setmělo, bylo pátrání po dobře ozbrojeném prchajícím zločinci přerušeno.

Na veliteli nitranského četnického oddělení štábním kapitánu Veselém byly vyžádány posily z okolních četnických stanic a sousedních pátraček, čímž došlo k vytvoření početného soustředěného oddílu četnictva.

V denním tisku byla dokonce uveřejněna fotografie hledaného vraha, podle které v Repášovi poznal poštovní zřízenec Kejha muže, který jej přepadl. Dále si Josef Kejha uvědomil, že příčinou napadení mohl být dřívější dávný spor s Repášem, ke kterému došlo v místním hostinci.

 Z toho bylo jasné, že uprchlý zločinec, který je ozbrojen nejméně dvěmi střelnými zbraněmi, je schopen úplně všeho, neboť i obecní starosta s ním opakovaně řešil problémy v jeho chování a porušování předpisů.

Hlídky četnických pátracích stanic se služebními automobily zaujaly postavení na linii mezi Zlatými Moravci a Žarnovicou.     

Soustředění četnických pátracích stanic na Slovensku

Přesto, že byl začátek srpna, počasí bylo v zalesněných kopcích velmi chladné, a proto byly nařízeny jako výstroj kabáty, kterými páni četníci zejména v noci vzali za vděk.

Spolu s četníky byli do pátrání po zločinci Repášovi zapojeni všichni služební psi z širokého okolí.

Četníci se služebními psy

Řízení pátrání se ujal osobně štábní kapitán Veselý. Poté, co se seznámil s podrobnostmi případu, začal vycházet z předpokladu, že se Repáš bude pravděpodobně zdržovat v blízkém okolí a bude se jistě vracet do domovské obce. V Kovarcích se totiž narodil, má zde příbuzné, známé a také milenku. Vzhledem k tomu, že byl delší dobu bez zaměstnání, je bez finančních prostředků. Kromě toho o něm bylo známo, že se často oddává nemírnému požívání lihových nápojů. Z tohoto důvodu bylo přijato opatření spočívající ve střežení samotné obce a zejména Repášových příbuzných a známých, aby ho nemohli podporovat penězi či potravinami.

K propátrávání nepřehledného kopcovitého a zalesněného terénu, byli používáni služební psi. Postup byl však velmi pomalý.

Okresní politická správa v Topolčanech dokonce vypsala odměnu na dopadení Juraje Repáše, čímž se předpokládalo, že jej prozradí někdo, kdo s ním má nevyřízené účty, nebo dokonce některý z jeho kompliců.

Nakonec se pátrajícím četníkům podařilo Repáše dostihnout v jedné salaši u samoty Slače, kde se ukrýval. Salaš byla nejprve obklíčena a následně byl zahájen postup četníků k úkrytu. Ve snaze zastavit jejich postup, začal ukrytý zločinec střílet proti postupujícím četníkům. To bylo nepsaným povelem k zalehnutí a ukrytí četníků a k zahájení palby z četnických karabin a pistolí.

Po přestřelce se rozhostilo v kraji ticho. K salaši byl nejprve vyslán jeden z přítomných služebních psů. Když nebyla z úkrytu žádná reakce, vydali se k salaši i četníci. Zde byl nalezen hledaný zločinec, který jsa v bezvýchodné situaci, spáchal sebevraždu výstřelem z revolveru do pravého spánku.

Soustředěný četnický oddíl byl po třech dnech usilovného úspěšného pátrání rozpuštěn.

Příslušníci pátracích stanic s vozidly PRAGA

Následným vyšetřováním vedeným nitranskou četnickou pátrací stanicí bylo podle věcí nalezených u Juraje Repáše a v jeho bydlišti prokázáno, že se dopustil několika krádeží v obvodu topolčanského okresního soudu. Případy byly vyškrtnuty z přehledu činů, jejichž pachatel nebyl vypátrán vedených kancelářským pomocníkem štábním strážmistrem Majerem, ačkoliv pachatel činů za jejich spáchání již nemohl být potrestán.

Obálka knihy Četnický pes Alto opět na stopě

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÝ PES ALTO OPĚT NA STOPĚ,  vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Setkávání – Hana Lajtkepová

Martina rychle vstala a bleskově sesbírala z podlahy své prádlo a šaty. Se svými věcmi v náručí zamířila rovnou do koupelny. Ještě než zavřela dveře, ohlédla se a zrak jí padl na postel. Mladý muž spokojeně spal na pokrývce a lehce se ve spánku usmíval. Jeho opálené nahé tělo se vyjímalo na bílém povlečení.
,Páni, vypadá jako antický bůh, ale já …“ Martina tiše vklouzla do koupelny a zavřela za sebou dveře. Podívala se na sebe do velkého zrcadla. Vnímala každou svou vrásku. Kritický pohled jí sjel na malá ňadra a naopak příliš velké břicho. Žena vzdychla.
Petra potkala na chatu před rokem. Stačilo pár krátkých rozhovorů a oba zjistili, že mají spoustu společných zájmů. Z občasných náhodných setkání na netu se stal každodenní rituál, na který se Martina těšila od rána. Za své vzalo i její přesvědčení neříkat o sobě nic osobnějšího. Napsala Petrovi o svém životě, o nepovedeném manželství a hodně drsném rozvodu. A nakonec mu poslala i své foto. Petr jí o sobě také dost napsal, ale nikdy nezmínil svůj věk a když se ho zeptala, zda jí také pošle fotografii, odpověděl jen smajlíky a navrhl setkání tváří v tvář. Martina se toho nejdřív lekla, ale když navrhl schůzku v restauraci, na návrh kývla. Čekala nějakého malého nebo tlustého chlapíka, ale když se objevil usměvavý Petr a podal jí kytici jejích oblíbených růží, nevěřila svým očím. Martina si okamžitě uvědomila svých 42 let. Vždyť on vypadal tak mladý!
Později večer jí prozradil, že je mu třicet. Rozdíl 12 let se jí zdál naprosto propastný. Nevěděla, zda za to mohl příjemný rozhovor nebo silné víno, ale přijala pozvání do jeho bytu. Tam už to šlo ráz na ráz. Prožili vášnivé chvíle a usnuli až nad ránem.
Martinu probudily sluneční paprsky poměrně brzy. Hrozně se za sebe styděla. A chtělo se jí brečet. Tahle noc rozbila vše, co bylo krásné. Vše, co jí projasňovalo jinak osamělý život. Chňapla po podprsence, ale ještě si ji nestihla nasadit a koupelnové dveře se otevřely. Petr se lehce usmál.
„Bál jsem se, že budeš pryč. Jsem šťastný, že jsi zmizela jen do koupelny.“ Přistoupil k Martině a objal ji. Ale Martina se mu vyvlékla.
„Ne, ne, prosím. Promiň mi to, Petře. Neměla jsem sem chodit. Byla to chyba.“
Mladý muž nechápavě zamrkal. „Chyba? Já ti nerozumím. Myslel jsem, že … Miluju tě, Martino, a myslel jsem, že to vůči mně cítíš podobně. Co se stalo?“
Žena se hořce usmála.
„Ach, ty si myslíš, že mě miluješ. Ne, Petře, to není láska. Vášeň – možná – ale ne skutečná láska. Byl jsi můj nejlepší přítel. A doufám, že jím zůstaneš. Nic jiného by nefungovalo. Vždyť se na mě podívej. Jsem o tolik starší než ty! Jsi velmi pohledný mladý muž. Včera večer jsem dobře viděla, jak obdivně se na tebe ženy dívají. Ale já …“
„Ty jsi velmi hezká a atraktivní žena, Martino? Nezajímají mě jiné ženy. Jsi ta nejkrásnější vně i uvnitř!“
„Jistě! V tuto chvíli. Ale co za deset let? To mi bude 52 a tobě pouhých 40 let. Už jsem jeden zničující vztah zažila a nechci tím procházet znovu!“
Po těch slovech si Martina bleskově oblékla šaty a chtěla proklouznout kolem Petra. Přece jenom se ještě na moment zastavila.
„Ten uplynulý rok byl nejkrásnější, jaký jsem kdy prožila. Ale všechno krásné jednou skončí. Přeji ti vše nejlepší. Hlavně lásku, Petře.“
Už už si myslela, že se jí podaří kolem muže proklouznout, ale zadržel ji.
„Martino, prosím, nezahazuj předem náš vztah. Dej mi šanci ti dokázat, že to opravdu myslím zcela vážně. Dej šanci nám oběma. Prosím!“
Martina si rychle setřela slzy, které jí vyklouzly z očí.
„OK. Budu o tom přemýšlet. Ale teď mě nech odejít, prosím.“
Petr o krok couvl a uvolnil jí cestu. Martina popadla kabelku ležící v předsíni a vyběhla z bytu. Neodvážila se ohlédnout. Bála se výsměšného smíchu mladíka, který dostal, co chtěl. Další zářez za ulovenou ženskou. A tak neviděla zoufalý pohled osamělého muže, kterému se právě hroutil svět.

Na text povídky se vztahují autorská práva Hany Lajtkepové, fotografie z archivu autora

Knižní novinka Nakladatelství Pragoline: Cirkus Jung – Erik Jung

Před Vánoci vyšla knižní novinka v Nakladatelství Pragoline – Jindřich Kraus. Kniha je z cirkusového prostředí slavného rodu Cirkus Jung. Příběh začíná v roce 1865, kdy do Mníšku pod Brdy přijel malý cirkus Jung.

Anotace:

Slavný státní cirkus „Humberto“ vznikl v roce 1951 inspirován románem Eduarda Basse. Příběhy, které autor knihy předkládá čtenářům a fanouškům, jsou historicky skutečné a začínají již v roce 1865. Jungovi byli první, kteří založili v Čechách cirkus jako takový. Už po staletí se jejich řemeslo dědí z generace na generaci. Otci rodiny a principálovi Dominikovi bylo 54 let, byl to vynikající drezér zvířat, artista a vrhač nožů. Jeho žena Josefína pocházela z rodiny pouťových zápasníků. V cirkuse předváděla silovou akrobacii. Nejstaršímu synovi Fedorovi bylo 28 let, byl po otci hezký, vysoký a modrooký. Předváděl ohňovou show, polykání a plivání ohně a chůzi po vysokém laně. Druhorozený syn Frederik ve svých pětadvaceti letech byl skvělým akrobatem, žonglérem, skákačem na koních a ostrostřelcem s puškou a pistolí. Nejmladší dcera Marie byla vynikající akrobatka na vysoké hrazdě a tuze ohebná hadí žena. Muziku měli v genech – každý z nich uměl hrát na nějaký hudební nástroj nebo zpívat. Co se týkalo artistického umění, uměli také každý téměř vše, od žonglování až po akrobacii a také věděli vše o řízení cirkusu, byl to sehraný tým. A tak jednoho dne postavili své šapitó v Mníšku pod Brdy na náměstí, kde bylo vyhrazeno místo pro poutě a podobné kratochvíle. Zavezli své maringotky na plac, vyměřili místo na šapitó a začali zatloukat kolíky a stavět stožáry. Zde se odehrálo první vystoupení. Cviky na hrazdě, deska smrti s vrháním nožů, artistické a žonglérské kousky, hudební produkce. Lidé začali tleskat a vykřikovat: „Bravo!” Od té doby Cirkus Jung baví své diváky po celém světě a hlavně doma v Česku, do dnešních dnů! Vžijte se alespoň na chvilku do role cirkusáků a prožijte s nimi neuvěřitelná dobrodružství!

Erik Jung, Jean-Claude van Damme, Dana Jungová

Autor knihy – Erik Jung

Erik Jung pochází z 9. cirkusové generace Jung, jeho rod byl první co založil cirkus v Čechách, ale kdo je vlastně Erik Jung?

Erik je artista, žonglér, akrobat, vrhač nožů, ekvilibrista, balancer, klaun, komik, muzikant, herec a teď se stal i spisovatelem. Narodil se do cirkusového života, jako artista jezdil do zahraničí v roce 2011 se vrátil do Čech kde si se svou rodinou pořídili cirkus Jung, který jezdí do dnes v české republice, také jste ho
mohli vidět mimo cirkus na televizních obrazovkách.

Je narozen ve znamení Štíra.

Jeho moto je :vše se dá naučit, vše se dá dokázat.

Erik Jung, Gérard Depardieu, Dana Jungová

Kniha je k dostání u všech knihkupců, také přímo v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz

Autor: Alexandra Hejlová

Foto: Nakladatelství Pragoline – Jindřich Kraus, archiv Erik Jung

Pověst o trestném činu – Michal Dlouhý

Služebně nejmlaším příslušníkem kutnohorské četnické pátrací stanice byl pomocná síla strážmistr František Laňar. Strážmistr Laňar se mernomocí chtěl vyrovnat svým služebně starším kolegům a nedostatek svých praktických znalostí a zkušeností kompenzoval abnormálním zájmem o službu a svou neutuchající pílí.

V září 1936 se strážmistr Laňar svěřil svému staršímu kolegovi, nedávno povýšenému štábnímu strážmistru Vašíčkovi, že získal důvěrnou informaci o chystaném podvodném úpadku nákupního družstva v Kraskově v politickém okrese Čáslav, což je nedaleko od jeho rodného Ronova nad Doubravou. Představenstvo družstva v souvislosti s vyrovnáním závazků údajně schovalo část zboží ve snaze co nejvíce zkrátit věřitele družstva.

Štábní strážmistr Vašíček po chvíli přemýšlení mladšímu kolegovi navrhl, že bude nejlepší svěřit se s věcí přímo veliteli pátrací stanice. Není totiž nic výjimečného na tom, že mohou v podobných případech existovat úzké vazby mezi představenstvem nákupního družstva a místní samosprávou. A to už je páne politika, i když pouze v malém měřítku. A na to musí četník dávat velký pozor.

Po vylíčení zjištěných informací strážmistrem Laňarem se vrchní strážmistr Zikmunda rozhodl, právě z důvodu možného dosahu případu do místní politiky, projednat věc se státním zastupitelstvím v Kutné Hoře.

Však trestní řád stanoví, že státní zástupce jest povinen v případě pověsti o trestném činu dát vyslechnout osoby, jimiž se pověst šířila a sledovat ji pomocí bezpečnostních orgánů až k samým pramenům a pokud možno se přesvědčit, zda je pověst něčím odůvodněná či nikoliv.

 A tak kutnohorské státní zastupitelství, přesně v duchu litery trestního řádu, pověřilo konat dále četnickou pátrací stanici v Kutné Hoře šetření v této věci.   

Trestní řád § 87/3

Do takto ošemetné záležitosti se zapojil osobně i velitel pátrací stanice, aby mohl státnímu zastupitelství dokladovat průběh a výsledky šetření.

Pro jistotu se hlídka pátračky před cestou do Kraskova a šetřením na místě, zastavila na četnické stanici v Ronově nad Doubravou.

Zdejší staniční velitel vrchní strážmistr Václav Mašek věděl o problémech, do kterých se dostalo nákupní družstvo v Kraskově. Je třeba si uvědomit, že to není první ani poslední nákupní družstvo v republice, které bylo kvůli neúrodě a nízkým výkupním cenám nuceno vyhlásit úpadek. Je pravdou, že se mezi zdejšími lidmi, kteří jsou na nákupním družstvu existenčně závislí, povídá cokoliv. Osobně již prověřoval několik anonymních udání v této záležitosti, ale žádné z nich se nezakládalo na pravdě.   

§ 205a Podvodný úpadek

Rovněž tak dopadlo šetření kutnohorské pátračky. Nepodařilo se zjistit, že by představenstvo družstva, či kdokoliv jiný, před ohlášením vyrovnání uschoval byť jen část zboží či jiného majetku.

V tomto duchu byla podána zpráva státnímu zastupitelství v Kutné Hoře a případ byl uzavřen a uložen ad acta.

Pouze strážmistr Laňar se obviňoval, že uvěřil nějakému klepu a považoval to za své profesní selhání.

Vrchní strážmistr Zikmunda i ostaní kolegové z pátračky mladému kolegovi jeho mylný názor vyvrátili.

Šetření pověsti o trestném činu zkrátka v tomto případě dopadlo tak, že je nedůvodná. I to je v pátrací službě velmi důležité. Očistit osobu neprávem obviněnou ze spáchání trestného činu a dokázat to, že se trestný čin vůbec nestal, je mnohdy daleko složitější než spáchaný čin objasnit, vypátrat a usvědčit jeho pachatele a nalézt odcizené věci.  

Obálka knihy Kutnohorská pátračka opět zasahuje

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého KUTNOHORSKÁ PÁTRAČKA OPĚT ZASAHUJE, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

O úspěšném začátku roku – Michal Dlouhý

Vrchní strážmistr Jan Franz byl na rozdíl od ostatních nově ustanoveným velitelem četnické stanice v okresním městě Pardubice. Do četnického pátracího kursu byl zařazen vzhledem k tomu, že jím řízená četnická stanice byla od počátku roku 1933 pověřena, aby sloužila jako pobočka četnické pátrací stanice v Chrudimi a vykonávala kromě své normální služby v jí přikázaném staničním služebním obvodu ještě v celém pardubickém politickém okrese službu pátrací stanice. K tomu účelu byl její stav zvýšen o dva četníky, řidiče motorového kola a fotografa a měla přiděleno motorové kolo s přívěsným vozíkem, fotografický aparát a služebního psa. A mezi přítomnými frekventanty kursu se opravdu měl čím pochlubit.

Na přelomu roku 1935 a 1936 došlo v Pardubicích k vykradení sekretariátů dvou politických stran, a to strany republikánské a strany národního sjednocení.

Na místě druhého činu byl četnictvem při ohledání nalezen klobouk patřící bývalému vedoucím obchodu v Pardubicích, 31 roků starému Františku Lohnickému, který přišel o své místo poté, co se dopustil zpronevěry.

Lohnický byl již krátce po propuštění ze zaměstnání zatčen pardubickou četnickou stanicí pro podezření z vyloupení prodejny „Orion“ v Pardubicích. Musel však být propuštěn pro nedostatek důkazů.

V noci na úterý 7. ledna 1936 byl Lohnický zatčen opakovaně a spolu s ním Josef Choura, toho času bez zaměstnání, dále soustružník dřeva Josef Englich, truhlář Bedřich Mareš a dělník Ladislav Čepek, všichni z Pardubic.

Desetkrát trestaného zločince Chouru se podařilo usvědčit na základě otisku gumových bot zanechaného na okně.

Dokonce bylo zjištěno, proč Lohnický často chodil okolo místního hřbitova. Při důkladné prohlídce byly na hřbitovním záchodku nalezeny paklíče asi se šedesáti druhy zubů. Byly tak dokonalé, že stačily na všechny kombinace takzvaných dosických zámků.

Postupně byli usvědčeni z více než padesáti vloupání a krádeží, při kterých škoda přesahovala částku 100.000 Kč.

Mimo jiné se jednalo o vykradení bytu úřednice Amalie Robové v Pardubicích, kde vzali 6.000 Kč v hotovosti, Jana Opršala okradli o skvosty v ceně 9.780 Kč, sestry Gabrielu a Hanu Hübschmanovy z Pardubic okradli o skvosty a fotografický přístroj v celkové ceně 17.400 Kč. Dále z výkladní skříně zlatníka Valenty odcizili šperky za 20.000 Kč, v bytě Josefa Glase odcizili skvosty a fotografický přístroj v ceně 3.000 Kč, v pardubickém železničním konsumu vzali z kontrolní pokladny 6.000 Kč, v sekretariátu republikánské strany vzali ze stolu 2.200 Kč a podobně.

Jak se podařilo vyšetřováním zjistit nepůsobili pouze v Pardubicích a okolí, ale také na Slovensku v jiných částech republiky. Po republice je Lohnický vozil vlastním autem. Byli zatčeni právě před tím, kdy chtěli odjet na Moravu. Při cestách vždy zamazali evidenční značku automobilu.

Lepší začátek roku si tedy pardubická četnická stanice nemohla přát.

Hlídka pátrací stanice se služebním psem na motorovém kole

Obálka knihy Četnické historky z pátracích kursů

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ historky z pátracích kursů, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Záhada stop ve sněhu – Michal Dlouhý

V pátek 23. prosince 1927 se časně ráno na četnickou stanici Rossbach v politickém okrese Aš dostavila manželka místního rolníka Hanse Bauera, s tím, že pohřešuje svého muže.

Poslední den před Vánoci se ve staniční kanceláři nacházelo celé osazenstvo třímužové četnické stanice. Velitel stanice strážmistr František Šaroch a dva strážmistři František Kopecký a Jan Liška.

 Ida Bauerová četníkům sdělila, že včerejšího dne ráno její manžel odvedl do deset kilometrů vzdálené Aše jejich krávu, aby ji zde prodal řezníkovi Neumannovi. Ačkoliv předpokládal, že se vrátí ještě za světla, nedorazil domů ani do druhého dne. Má obavu, zdali muž nebyl při zpáteční cestě oloupen o utržené peníze a zavražděn. V tomto nejzazším výběžku republiky by to nebyl první případ.

Nejprve ze všeho se vydali strážmistři Šaroch a Liška do Aše, aby si ověřili pravdivost tvrzení oznamovatelky u řezníka Franze Neumanna. Strážmistr Kopecký zůstal na četnické stanici coby pohotovostní četník.

Řezník četníkům potvrdil, že včerejšího dne po předchozí dohodě zakoupil od rolníka Bauera krávu, za kterou zaplatil 850 Kč. Poté Bauer údajně šel poobědvat před zpáteční cestou domů do místního hostince.

Hostinský oběma strážmistrům sdělil, že u něho Bauer včerejšího dne skutečně poobědval, poseděl nějakou dobu v lokále a před odchodem si ještě dal na posilněnou grog. Odešel krátce po druhé hodině odpolední spolu s Josefem Kesslerem z Neubergu.

Četnická hlídka se proto vydala do tři kilometry vzdáleného Neubergu, kde s kolegy z tamní četnické stanice navštívili Josefa Kesslera. Ten uvedl, že předchozího dne s ním skutečně šel Bauer z Aše, cestou se však rozloučili, popřáli si požehnané Vánoce a od té doby jej prý neviděl. Dále Bauer údajně pokračoval na Thonbrunn lesní zkratkou. Po jeho odchodu začalo na krátkou dobu silně sněžit.

Rovněž tak učinili rossbachští četníci s kolegy z Neubergu a vydali se lesní cestou a pokračovali Bauerovou předpokládanou trasou. Přitom byli četníci z Neubergu požádáni, aby Kesslerovu chování věnovali nenápadně pozornost.

Po více než kilometru chůze spatřili oba strážmistři zřetelné stopy ve sněhu. Mohlo se jednat o stopy zanechané zde Bauerem. Tyto stopy četnickou hlídku dovedly až na skalnatý sráz, pod nímž v hloubi bylo zřetelné lidské tělo. Nejprve museli obejít krajinu, aby se bezpečně dostali dolů k mrtvému. Muž ležel pod skálou s rozbitou hlavou a u něho byly nalezeny pouze poškozené pánské hodinky na řetízku a na nich byla vyryta písmena H. B. To nasvědčovalo tomu, že se skutečně jedná o pohřešovaného rolníka Hanse Bauera.

Nezbývalo než povolat k ohledání mrtvého soudní komisi od ašského okresního soudu. Ani při podrobné prohlídce oděvu nebyly nalezeny u zemřelého žádné peníze ani dokumenty. To svědčilo o loupežném motivu činu. Tělo muže kromě rozbité hlavy vykazovalo po pádu z vysoké skály mnohačetná zranění.

Strážmistru Šarochovi však nešlo stále na mysl, jak mohl být Bauer po oloupení shozen ze skály, když k místu odkud tělo spadlo, vedly pouze jeho stopy a žádné jiné.

Po celodenní službě se vrátil domů až pozdě v noci, celý prokřehlý. Po vejití do kuchyně jej uvítala vůně čerstvě upečené vánočky. Rozhodl se nebudit manželku unavenou vánočními přípravami a uvařil si horký čaj s rumem. Přitom neodolal a nakrojil ještě teplou vánočku a po chvíli ji téměř polovinu snědl. Potom nejen únavou, ale i díky působení rumu usnul spánkem spravedlivých.

Jaké však bylo jeho probuzení. Místo vánoční pohody jej očekával hněv manželky pro skoro snědenou vánočku. Ta se přece má jíst až ke štedrodenní snídani a ne dříve. Těžko se mu vysvětlovalo, že když ji jedl hodinu po půlnoci, tak že se vlastně jednalo o štedrodenní snídani.

Trvalo to celý den, než se manželé Šarochovi udobřili. Bylo zřejmé, že paní Zuzana dělá drahoty a svého mužíčka si doslova vychutnávala. Rodiná pohoda se opět dostavila až u rozsvíceného vánočního stromečku.

U vánočního stromku

Četnická stanice Rossbach však vstupovala do roku 1928 s případem zločinu vraždy, jejíž pachatel zůstal nevypátrán.

Od 1. ledna 1928 byly u okresních četnických velitelství v sídlech krajských soudů zřizovány pátrací stanice, jejichž úkolem bylo zejména vyšetřování zločinů a vedení soustředěné evidence pátrací služby.

Velitel pátrací stanice v Chebu štábní strážmistr Alois Čeněk Teplý se na jaře roku 1928 vypravil spolu s řidičem motorového kola strážmistrem Karlem Kavkou na místo neobjasněné vraždy rolníka Bauera. Při podrobném prohledání skalního srázu byla nelezena několik metrů nad místem nálezu mrtvého těla rozmočená a částěčně zetlelá peněženka, v níž bylo 915 Kč a dokumenty na jméno Hanse Bauera. Tím byla jednoznačně vyloučena loupežná vražda, jejíž pachatel nemohl být nikdy vypátrán, jelikož neexistoval. Zároveň byla vysvětlena záhada stop pouze jedné osoby vedoucích k místu, z něhož neštastnou náhodou, zřejmě při ztrátě cesty po setmění spadl rolník Bauer ze skalního srázu a na následky utrpěných zranění zemřel.

A jelikož bylo před Velikonocemi, tak si manželka čerstvě povýšeného štábního strážmistra Františka Šarocha neopomenula při pečení mazance dobírat mužíčka, aby se neopakovala aféra s vánočkou…       

VÁNOČKA

 Rozpočet: 50 dkg hladké mouky, 25 dcl méka, 10 dkg másla, 2 vejce, 3 dkg sladkých mandlí, 3 dkg sultánek, 3 dkg hrozinek, 6 dkg cukru, 1,5 dkg sukády (pocukrované pomerančové kůry), Oetkerův prášek do pečiva a sůl.

Prášek do pečiva Oetker

 Předpis: Máslo rozpěníme, přidáme do něho sukádu, tlučené sladké mandle, sultánky, hrozinky cukr, mléko, vejce, špetku soli a polovinu mouky a zaděláme těsto. Druhou polovinu mouky smísíme s Oektkerovým práškem do pečiva a přidáme do dříve udělaného těsta a vše dobře prohněteme. Uděláme vánočku, kterou pečeme jednu až jednu a čtvrt hodiny.

Obálka knihy Četnická kuchařka

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Četnická Kuchařka, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Starý zločin – Michal Dlouhý

Velitelem četnické stanice Buštěhrad v politickém okrese Kladno byl již po řadu let vrchní strážmistr Josef Drs. V prosinci roku 1931, se jako každoročně v rodině pana vrchního strážmistra Drse konala zabíjačka. Od časného rána v kotlích vřela voda a řeznický mistr Jaroslav Suntych z nedalekých Středokluk konal svoji práci.

Již před polednem byl pro přítomné na stole první ovar s hořčicí a křenem. Po občerstvení byla vařena bílá a černá polévka a pokračovaly práce na zpracování sádla a výrobě tlačenky, jaternic a jelit.

Četníci na zabíjačce

Když bylo vše hotovo, zasedli sousedé ke stolu, kde koštovali letošní produkty páně Suntycha a zapíjeli je dílem slivovicí a dílem ležákem z buštěhradského panského pivovaru. Pan vrchní strážmistr poslal dceru se zabíjačkou do četnických kasáren pro své tři podřízené četníky.

Následně se svezla řeč na co jiného než na četničinu a na zločiny, což bylo vždy pro všechny velmi zajímavé téma. Jeden ze sousedů se pana vrchního strážmistra zeptal na případ, který byl před několika měsíci středem zájmu veřejnosti.  

Starý zločin?

V nedalekých Lidicích byl na konci července roku 1931 v kostnici pod kostelem nalezen zachovalý trup lidského těla bez hlavy.

Ohledáním nalezených lidských ostatků soudní komisí okresního soudu na Kladně bylo zjištěno, že se jedná o tělo ženy slabší postavy ve věku 20 až 30 let, která zemřela před 10 až 15 roky.

Případem se samozřejmě okamžitě začalo zabývat četnictvo, a to jak četnická stanice na Buštěhradě, tak i kladenská pátrací stanice.

Vrchní strážmistr Drs na naléhání přítomných sdělil několik dalších prodrobností k případu. Pátráním četnictva bylo zjištěno, že se jednalo o 25 roků starou Františku Vnukovou z Nebuze č.p. 45 u Malých Přílep.

Dotyčná v době světové války žila u své sestry Anny Trousilové hostinské na Buštěhradu. Zmizela, když nesla zabíjačku z Buštěhradu do Zákolan vzdálených osm kilometrů. Do cíle své cesty však již nedošla.

Pátrání četníků zůstalo bezvýsledné. Františka Vnuková tehdy zmizela doslova beze stopy. Po letech se na případ zcela zapomnělo.

Obnovené pátrání četnictva prozatím nevedlo ani k nálezu oddělené hlavy ani k vypátrání pachatele násilného činu.

Dcera vrchního strážmistra se z buštěhradských četnických kasáren, kam shodou okolností rovněž nesla zabijačku, vrátila v pořádku. Ihned začala nabízet přítomným něco k zakousnutí. Všichni byli doslova přesyceni masnými výrobky, a proto jim přišly vhod škvarkové pracny, které mezitím upekla z právě vylisovaných škvarků paní vrchní strážmistrová. Po ještě teplých pracnách se ke spokojenosti hospodyně doslova zaprášilo.

ŠKVARKOVÉ PRACNY

Rozpočet: 20 dkg škvarků, 20 dkg hladké mouky, 10 dkg pískového cukru, 1 vejce, 1 tabulka hořké čokolády, 1 lžička tlučeného hřebíčku a 1 lžička tlučené skořice.

Hořká čokoláda Eva

 Předpis: Škvarky umeleme a smícháme je s moukou, cukrem a nastrouhanou čokoládou. Do směsi zapracujeme vejce, tlučený hřebíček a tlučenou skořici a vypracujeme vláčné těsto. Těsto vpravujeme do formiček a pečeme 15 minut ve středně horké troubě. Ještě teplé obalujeme v cukru.   

Obálka knihy Četnická kuchařka

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Četnická Kuchařka, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Obraz – Hana Lajtkepová

Na tu vernisáž se mi ani trochu nechtělo. Víc než kdy jindy. Jenže mi došly výmluvy a Katka se nenechala obměkčit.

„Prosím tě nevymýšlej zase. Nemůžeš být pořád zavřená doma. Kdy sis naposled někam vyšla? Tos chodila ještě do školy, ne? Prostě dneska večer se mnou jdeš a hotovo. Přijdeš snad konečně na jiné myšlenky. Konec debaty!“

Sakra, měla jsem do práce přijít v teplácích, to by snad zabralo! Ale tepláky byly uložené ve skříni doma a já večer opravdu vyrazila na vernisáž. Katka byla nadšená. Sotva jsme vešly do galerie, popadla dvě sklenky s vínem a jednu mi vrazila do ruky.

„Napij se a netvař se jako bys snědla kilo citronů. Jestli se fakt nechceš bavit s lidma, tak si prohlídni obrazy. Jsou super. Aaaa … ahoj Deniso!“ Katka na mě ještě jednou významně povytáhla obočí a odplula směrem ke své známé. Usrkla jsem vína. Bylo docela dobré a po těle se mi snad hned začalo rozlévat příjemné teplo. Tak dobře, prohlédnu si obrazy, když už jsem tady.

Vyrazila jsem k obrazům, kde nebylo moc lidí. Katka měla pravdu, docela se mi líbily. Zaměřila jsem se na umění a pomalu postupovala od malby k malbě. A pak jsem naprosto ztuhla a zůstala civět na to dílo. Ten obraz visel maličko stranou od ostatních, ve zvláštním pološeru. Zimní potemnělá ulice, stará lampa jako kdyby z posledních sil pomrkávala a hrozila definitivním zhasnutím. Domy s temnými okny. Ponuré ticho, ostrý mráz. Celá jsem roztřásla a nemohla přestat zírat na obraz. Když se za mnou ozval hlas, nadskočila jsem leknutím.

„Tenhle mám rád. Číší z něj takový klid, naplnění. Definitivní naplnění.“

Za mnou stál vysoký muž a i když zjevně mluvil ke mně, zasněně hleděl na obraz, který mě tak děsil.

Až po pár vteřinách pohlédl i na mě. Jakmile spatřil mou tvář, mihlo se mu v očích překvapení a pak ještě něco, co jsem neuměla pojmenovat. Ale rozhodně mě to vyděsilo ještě víc. Když znovu promluvil, jeho hlas zněl jinak a já uvnitř začala panikařit. „Promiňte, jsem Petr. Ten obraz jsem namaloval už dávno, ale k tomu tématu se často vracím. Koneckonců, v té ulici bydlím. Myslím, že mé
další obrazy by se vám líbily. Rád bych vám je ukázal, ale většinu mám v ateliéru. Je to necelé dva bloky odtud. Měla byste zájem?“

Kdybych nestála v galerii, asi bych začala řvát strachy. „Pro-promiňte, nejsem tu sama a navíc už budu odcházet. Tak snad někdy jindy.“

„Neutíkejte. Ten obraz je můj a váš osud. A tomu utéct nemůžete. To přece víte.“ Teď už jsem se třásla tak, že mi víno vyšplíchlo na halenku. Ani nevím proč sem odvrátila zrak od muže zpět k obrazu. Temná ulice jako kdyby ožila. Padal sníh, bylo neuvěřitelné ticho, které přerušily rychlé kroky za mými zády.

„Hej, holka! Počkej na mě!“ Nevěřícně jsem se ohlédla. Stála jsem uprostřed tmavé ulice a blížila se ke mně vysoká mužská postava. Dala jsem se do běhu. Přede mnou se ale otvírala pouze ještě temnější a smrdutější ulička. Nebyl vidět její konec.

„Pom-!“ Můj výkřik zdusila ruka, která mi surově zavřela ústa.

„Šetři dechem! Tady tě stejně nikdo neuslyší a kdyby přece, chtěl by se k nám určitě přidat.“ Ten vysoký muž mne dohonil snadno a teď mi výhružně hleděl do očí. Bože! To je přece ten malíř! Z očí mi začaly kanout slzy.

„My dva jsme si souzení. Je to náš osud, tvůj a můj. Tomu neutečeš.“ Pronesl chraptivě a postrčil mě do té smradlavé uličky. Nemohla jsem utéct. Byl příliš silný. Nemohla jsem křičet, jeho silné ruce mi sevřely hrdlo a prsty se pevně sevřely. Ten stisk byl stále silnější a silnější. Přestávala jsem vnímat, vše
se vzdalovalo… Viděla jsem své bezvládné tělo na studené zemi tmavé uličky. Přeběhla přes něj hladová krysa, ale už mi to nevadilo. Vysoký muž zhluboka vzdychl a pak se na mé tělo dlouze zahleděl. Cítila jsem jeho uspokojení, jeho … naplnění. A pak vše pohltila temnota.

Noční můra, která mě děsila celý život tady náhle obživla. Zalapala jsem po dechu a opřela se o zeď.

„Jste nějaká bledá. Dejte si ještě víno a pak se projdeme na čerstvém vzduchu.“ Malíř se ode mne na okamžik odvrátil a mávnutím přivolal obsluhu. Na tácku stály naplněné sklenky, ale také plná láhev červeného vína. Netuším, kde se ve mně najednou vzala ta síla, ale než stačil kdokoliv zareagovat, popadla jsem odzátkovanou láhev, vychrstla její obsah na obraz a pak jsem vší silou, kterou jsem v sobě našla, uhodila malíře lahví do hlavy. A znovu a znovu.

Nepamatuji se, jak jsem se z galerie dostala do malé vyšetřovací místnosti. Naproti mně seděl zamračený policista a s nechutí dopisoval mou výpověď.

„Takže pan Vysoký vás zavraždil. Jak mi vysvětlíte, že vy tady sedíte živá a on bojuje v nemocnici o život, protože jste mu rozmlátila hlavu lahví?“

„Protože … protože se to stalo v jiném životě. Nebyl za tu vraždu potrestaný a také mě tenkrát okradl. Vzal mi památeční prsten po babičce. Nic jiného cenného jsem neměla a on si ho sprostě vzal jako suvenýr. Takový krásný prsten ze stříbrných kvítků a s modrým kamenem uprostřed. A-„

„Tak dost! Asi moc koukáte na televizi.“ Policista naštvaně odhodil tužku a chtěl ještě něco říct. Otevřely se ale dveře a kolega ho požádal, aby šel ven. Zůstala jsem sama. Cítila jsem se otupělá, ale také jsem cítila zvláštní úlevu. Jako kdybych navždy zahnala noční děsy, které mne provázely od dětství. Nevěděla jsem, že mě oba policisté přes sklo pozorují.

„Ta ženská je magor. Nebo dobrá herečka. Ale to jí nepomůže.“ Zavrčel naštvaně vyslýchající policista.

„No, to jsem si myslel taky, ale podívej se na tohle.“ Podstrčil kolegovi desky a otevřel je. Byly plné skic mrtvé mladé ženy ležící mezi odpadky. A vždy měla na levé ruce navlečený jemný prsten ze stříbrných kvítků s kamenem uprostřed.

Na text se vztahují autorská práva Hany Lajtkepové

foto: pixabay

Četnická služba – Michal Dlouhý

Četník na zkoušku závodčí Vasil Brindzej byl nejmladším příslušníkem z četnické stanice Veliká Běhaň v politickém okrese Berehovo.

Když byl od počátku září roku 1932 odvelen do Užhorodu, aby zde absolvoval školu pro výcvik četníků na zkoušku, tak zjistil, že je jedním z mála četnických aspirantů rusínské národnosti.

Četník na zkoušku závodčí PR

Čas trávený v nástupní škole utíkal posluchačům doslova jako voda a než se nadáli, přišel prosinec a s ním i předvánoční doba. Pro zpříjemnění vánočních svátků, které nemohli trávit se svými blízkými, jak je tomu v době vánoční zvykem, se četníci pustili do slavnostní výzdoby četnických kasáren.

Zemské velitelství četnictva Užhorod 04

Učební osnovy předepisovaly ke studiu jednotlivá ustanovení služební instrukce pro četnictvo. Instruktor vrchní strážmistr Emanuel Kocum uložil posluchačům naučit se přes vánoční svátky doslovně velmi důležité ustanovení § 99 upravující postup četnictva v případě nálezu mrtvoly.

Bylo to až absurdní, když v době, když si všichni křesťané připomínali narození páně, tak se četničtí učedníci v Užhorodu biflovali, jak mají postupovat, když najdou mrtvolu. I taková je podoba náročné četnické služby. Jakoby nestačilo samotné odloučení od nejmilejších v době svátků.

Závodčímu Brindzejovi nejlépe vyhovovalo, když si ustanovení zákonů a dalších předpisů, které měl znát nazpaměť, opsal na papír a z rukopisu se text následně naučil zpaměti.

§99

(1) Nalezne-li četník nějakou mrtvolu, má nejprve zevrubně prozkoumati nejbližší okolí a místní poměry a co shledá, si zaznamenati; mimo to má si poznamenati, v jaké poloze byla mrtvola nalezena a byla-li oděna má teké jednotlivé části oděvu zevrubně sepsati.

(2) Byl-li by někdo nablízku a nebylo-li by proti němu žádné podezření, má četník hleděti, aby na něm co možná nejvíce vyzvěděl a nemá vůbec ničeho opominouti, co by mohlo úřadu objasniti způsob a příčinu smrti.

(3) Ukáží-li se příznaky, že někdo nezemřel smrtí přirozenou, nebo byla-li nalezena mrtvola osoby neznámé, uvědomí o tom četnická stanice urychleně státní zastupitelství nebo nejbližší okresní soud, bez jejichž dovolení nesmí býti mrtvola pohřbena.

(4) Není-li smrt při nálezu lidského těla nade vší pochybnost patrna a připouštějí-li nějaké známky možnost záchrany, jak tomu bývá na př. při osobách zmrzlých, utopených, zadušených, zasypaných nebo vybuchnutím parního kotle zraněných, má četník pečovati o to, aby se dotčenému dostalo co nejrychlejší záchranných pokusů. Vůbec má četník, utrpěl-li někdo zranění nebo úraz, ať již náhodou, nedbalostí anebo úmyslně, ihned pečovati o rychlou pomoc, má vyšetřiti příčinu a událost oznámiti příslušnému úřadu.

 

V balíkové poštovní zásilce obdržel závodčí Vasil Brindzej od kolegů z četnické stanice vánoční dárek, který si smí rozbalit až na Štědrý den a staniční kuchařku mu upekla a poslala perníčky na stromeček, které použil k ozdobení vánočního stromečku v místnosti jídelny četnických kasáren.

Vánoční výzdoba v kasárnách

Skutečně až na Štedrý večer, po rozbalení balíčku od kolegů, v něm nalezl malou, ale poměrně silnou červenou knihu s názvem RUKOVĚŤ ČETNICTVA. Jednalo se o třetí doplněné vydání knihy štábního kapitána Josefa Erharta. Při nalistování § 99 zjistil, že ustanovení třetího odstavce má dvě verze. Jedna platí pro zemi Českou a zemi Moravskoslezskou a druhá, kterou již celou znal nazpaměť, pro zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou. To bylo způsobeno skutečností, že zatímco v Čechách, na Moravě a ve Slezsku platilo trestní právo dříve rakouské, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi platilo trestní právo dříve uherské.

Pro zajímavost si přečetl ustanovení služební instrukce platné v takzvaných historických zemích.

(3) Nejde-li již z okolností s jistotou najevo, že smrt byla způsobena náhodou nebo sebevraždou a nikoli nějakým trestným činem – v kterémž případě se to má jen služebnímu úřadu oznámiti a o to pečovati, ab mrtvola byla za příčinou ohledání uschována – má četník neprodleně zaříditi, aby soud nebo státní zastupitelství o případu byly uvědoměny a má učiniti opatření, aby mrtvola byla prozatím hlídána.

Jak je zřejmé, uvedené ustanovení, je mnohem delší než to, co se musel zpaměti naučit. A tak byl závodčí Brindzej nakonec rád, že slouží na území bývalého uherského trestního práva. Četnická služba však byla v obou částech státu stejně náročná. S tímto závěrem odcházel spolu se svými kolegy na půlnoční mši.

Až následně se četník Brindzej při podrobném čtení knihy dozvěděl, že pro československé četnictvo platila původní služební instrukce pro rakouské četnictvo z roku 1895, avšak s výjimkou několika ustanovení navazujících na trestněprávní předpisy a v těchto případech pro četníky na Slovensku a na Podkarpatské Rusi platila ustanovení bývalé uherské četnické instrukce.    

 PERNÍČKY NA STROMEČEK

Rozpočet: 25 až 30 dkg černé nebo hladké mouky, 8 dkg moučkového cukru, 7 g užívací sody, 10 dkg medu, 1 vejce, 1 lžíce mléka, kůra z 1 citronu, hřebíček, skořice a tuk na vymazání plechu. Na polevu 1 bílek, šťáva z 1 citronu a práškový cukr.

Předpis: Mouku smícháme s cukrem a s užívací sodou, přidáme špetku tlučeného hřebíčku, špetku tlučené skořice a vše dobře promícháme. V nádobce rozpustíme med a přimícháme do něho mléko a po vystydnutí v něm rozkvedláme vejce. Uvedeným zaděláme připravenou směs a do vytvořeného těsta přimícháme citronovou kůru. Vypracované těsto rozválíme a vykrajujeme z něho formičkami. Pečeme do růžova na tukem potřeném plechu 10 až 15 minut do růžova. Poté potřeme polevou z bílku citronové šťávy a práškového cukru.

Obálka knihy Četnická kuchařka

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Četnická Kuchařka, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Osudové rozhodnutí – Michal Dlouhý

Vzhledem k tomu, že se zdravotní stav služebního psa pátrací stanice Bariho nezlepšoval a byl již dva měsíce nezpůsobilým pro výkon bezpečnostní služby, byl vlastní pes Bari dnem 25. srpna 1932 definitivně vyřazen ze seznamu psů používaných v bezpečnostní službě.

V návaznosti na to zemské četnické velitelství v Bratislavě přemístilo dnem 1. září 1932 strážmistra Rudolfa Votrubu s jeho vlastním služebním psem Altem na pátrací stanici v Nitře.

   

 Uvedeným rozhodnutím se strážmistru Votrubovi splnilo přání stát se vůdcem služebního psa na jedné ze čtyřiceti pátraček v republice.

Pro rodinu Votrubových z toho plynula ještě další výhoda, neboť stravné příslušníků četnictva na pátracích stanicích bylo na základě výnosu ministerstva vnitra č. 9728/13 ze dne 17. února 1930 zvýšeno na 1 Kč 50 hal za hodinu, bez zřetele na to, zde se jedná o dobu denní či noční.

Mezi osazenstvem nitranské pátračky byli oba staří známí vlídně přijati, a jejich příchodem bylo očekáváno zlepšení výsledků docilovaných při stopování pachatelů trestných činů, neboť Bariho výslednost a úspěšnost se v návaznosti na jeho rostoucí věk a zhoršující se zdravotní stav postupně snižovala.

Dosavadní vůdce služebního psa štábní strážmistr Neumann byl ke stejnému datu přemístěn na pátrací stanici u okresního četnického velitelství v Humenném, kde převzal erárního služebního psa – fenu Astu.

Alto i jeho pán nyní měli naději, že již nebudou veleni do obyčejné obchůzkové služby, ba naopak, že se nyní budou věnovat výhradně stopování a že se budou vozit po rozsáhlém staničním obvodu pátračky v postranním vozíku motorového kola či dokonce v automobilu. O tom, že to neplatilo zcela bezvýhradně, se novopečený vůdce služebního psa pátračky přesvědčil po několika týdnech, kdy byl dále velen do obchůzkové služby a v případě, kdy nebyl k dispozici služební automobil ani motorové kolo, cestovali na místo činu i po železnici.

V pondělí 5. září 1932, v době krátce po zahájení pokračovacího výcviku prováděného dle rozvrhu stanoveného zemským velitelstvím četnictva se v kanceláři pátrací stanice rozezvučel telefonní přístoj.

Četnická stanice Komjatice v politickém okrese Nové Zámky hlásila případ vraždy střelnou zbraní spáchaný v Růžovém dvoře na hajném.

Jelikož se v podstatě jednalo o samotu, byl do hlídky pátrací stanice vedené zástupcem vedoucího štábním strážmistrem Janem Slechanem zařazen i strážmistr Votruba s Altem. Cesta dlouhá téměr dvacetpět kilometrů uběhla díky dobré silnici poměrně rychle.

Po příjezdu na místo bylo od velitele komjatické četnické stanice vrchního strážmistra Rudolfa Čížka zjištěno, že ke vraždě došlo již předchozího dne, v neděli večer, o 21. hodině a obětí je hajný Štefan Szabo, který byl pachatelem, pravděpodobně pytlákem, težce zraněn výstřelem z dlouhé střelné zbraně. Hajný na následky utrpěného zranění i přes poskytnutou lékařskou pomoc, po několika hodinách zemřel.

Strážmistr Votruba nalezl na místě znatelnou stopu bosého pachatele, který utíkal od Růžového dvora do polí. Alto uvedený na stopu tuto sledoval kukuřičným polem asi 600 metrů až k sousednímu poli osetému tabákem a tabákovým polem pokračoval dalších 300 metrů směrem na obec Velký Kýr. Na místě, kde se křižovalo více stop, se Alto zastavil. Po opakovaném navětření stopy dovedl Alto svého pána jinou trasou zpět do domu hajného Szaby.

Následně strážmistr Votruba zjistil, že se jedná o stopu vytvořenou místními četníky a hajnými, kteří se snažili pátrat po zřetelných pachatelových stopách. Tím došlo k překrytí původní pachatelovy stopy čerstvými stopami více osob. Přes opakovanou snahu vůdce služebního psa, se Alta nepodařilo uvést na více než dvanáct hodin starou stopu pachatele činu.

Při stopování bylo bezvětrné teplé počasí a Altova práce byla ztěžována prachem pokrývajícím pole. Vždy po 100 metrech přerušil svoji práci, aby si odpočinul a pak zase pokračoval dále. Důvodem neúspěchu však bylo smíšení stopy pachatele s pachem čerstvých stop. Byť by byl služební pes sebelepší, v tomto případě by úspěchu docílit nemohl.

Ze strany místního četnictva se jednalo o hrubé porušení zásad pro vyžadování služebních psů upravených výnosy ministerstva vnitra č. 27.500/13 ze dne 9. května 1923 a č. 55.316/13 ze dne 18. srpna 1924. Stopy pachatele namísto toho, aby byly ochráněny před zvědaci, byly poškozeny samotnými četníky!

Až 29. září 1932 byli pro podezření ze spáchání uvedené vraždy zatčeni příslušníky četnické stanice v Komjaticích Jan Zajac a Ondřej Blažko, oba ze Švajčárny v Komjaticích a byli dodáni do vazby okresního soudu v Nových Zámcích.

K následující rekvizici Alta došlo v pátek 16. září 1932 krátce před polednem četnickou stanicí Dolný Pial v politickém okrese Vráble k případu vloupání do železničního vagonu  na nádraží v Beši.

Vedoucí pátrací stanice vrchní strážmistr Alois Procházka na místo vzdálené od Nitry třicetpět kilometrů vyslal automobil řízený štábním strážmistrem Dřevickým. 

Od místního četníka štábního strážmistra Jana Suka se hlídka pátrací stanice dozvěděla, že neznámí pachatelé na nádraží navrtali podlahu železničního vagonu a odcizili z něho větší množství ječmene. Jeho přesné množství bude zjištěno až po převážení celého nákladu.

Uvedení služebního psa na stopu bylo komplikováno tím, že se jedná o velmi frekventované místo, na němž se pohybovalo velké množství cestujících osob i železničního personálu. Kromě toho byla kolej, na níž byl předmětný vagon odstaven, znečištěno velkým množstvím vápeného prachu ze saturačních kalů a tudíž hrozilo poškození Altova čichu.  Přesto se strážmistru Votrubovi podařilo uvést Alta na stopu pachatelů činu, kterou sledoval asi 200 metrů k silnici, kde ji vzhledem k vysokému pohybu osob ztratil.

Strážmistr Votruba začal pomalu chápat realitu používání služebních psů ke stopování, neboť se původně mylně domníval, že každé použití služebního psa bude korunováno úspěchem.

Místním četnictvem bylo následně nahlášeno, že bylo při krádeži neznámým pachatelem odcizeno celkem 360 kilogramů ječmeně v ceně 240 Kč.

Další případ, ke kterému byl Alto vyžádán, se stal ve čtvrtek 22. září 1932 v samotné Nitře. Z ohrazeného dvora obchodníka Ludvíka Juzsky v Masarykově ulici č. 9 byly neznámým pachatelem odcizeny dvě kachny.

Tentokrát byl strážmistru Votrubovi oznámen případ v 05.40 hodin ráno v jeho bytě městským policejním strážníkem Peterem Ninayem. V té době právě Alto dostával své jídlo. Rudolf Votruba pouze snědl pár soust z manželkou připravené snídaně, ustrojil se a vyrazili s Altem, který mezitím stihl zhltnout svoji porci, na místo činu.

Byli zde ještě dříve, než bývalí kolegové z místní četnické stanice štábní strážmistr Josef Brýl se strážmistrem Josefem Bojasem přivolaní mezitím druhým policejním strážníkem.

Kachny byly odcizeny z uzamčeného dvora a pachatel musel při příchodu přelézt prkenou ohradu do humen a stejnou cestou z místa činu odešel.

Alto uvedený na stopu tuto sledoval přes ulici Číneš na louky a vedl svého pána přes most u leteckých hangárů a dále přes louky k obci Tormoš. Asi 150 metrů před obcí bylo nalezeno peří oškubané ze dvou kachen. Na mostě před samotnou obcí však ke značnému pohybu lidí stopu ztratil.

Zardoušené a čerstvě oškubané kachny byly při pokračování pátrání v Tormoši nalezeny v domku Jozefa Stojky, který se při pod vlivem Altových vyceněných zubů a štěkotu označujícího stopovanou osobu, k činu doznal. Jako spolupachatele činu prozradil Pavla Dodka a Štefana Horvátha.

Při stopování bylo bezvětrné chladné ráno a rosa. Délka Altem vypracované stopy činila přes dva kilometry

Okradený majitel Juzska uvedl, že se skutečně jednalo o jeho kachny a udal jejich cenu ve výši 80 Kč.

Kolegové z nitranské četnické stanice byli rádi, že je jim strážmistr Votruba s Altem užitečný i po přemístění na pátračku.

Stejnou radost měl i vrchní strážmistr Procházka, jehož tímto nový služební pes pátračky a jeho vůdce přesvědčili o svých schopnostech.  

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÝ PES ALTO OPĚT NA STOPĚ, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.