Rubrika: OSOBNOSTI

Poslední rozloučení se spoluzakladatelem hudební skupiny Elán Vašo Patejdlem se uskutečnilo dnes, 30. srpna v Praze. Se slovenským zpěvákem, klávesistou a textařem, který zemřel v sobotu 19. srpna, se přišla do baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Strahově rozloučit i veřejnost.

Patejdl se narodil 10. října 1954 v Karlových Varech. Skupinu Elán založil v roce 1969 společně s Jožo Rážem. Přelomem pro ně byla účast na soutěži Bratislavská lyra v roce 1980, kde mladá kapela zaujala skladbou Kaskadér, za kterou si vysloužila Stříbrnou lyru. O rok později se ke skupině přidal další významný člen Ján Baláž a Elán se stal jednou z předních československých pop-rockových kapel. Mezi jejich největší hity patří Láska moje, Neviem byť sám či Tanečnice z Lúčnice.

Členem Elánu byl Patejdl do roku 1985, kdy se vydal na sólovou dráhu. Ta čítá celkem sedm řadových alb, přičemž některé z nich se dočkaly anglických verzí. O jedenáct let později se Patejdl do Elánu vrátil a byl jeho členem až doposud. Jedním z posledních Patejdlových vystoupení byl na konci července koncert na festivalu Benátská!. Skupina Elán pak plánovala příští rok dva koncerty – v Praze a v Bratislavě. Důvodem jednorázového návratu měla být oslava sedmdesátin frontmana Ráže a Patejdla.

Vašo Patejdl spolupracoval i se slovenským zpěvákem Richardem Müllerem, pro kterého složil hit Po schodoch. Vytvořil také hudbu pro film Fontána pro Zuzanu z roku 1986 nebo pro filmovou pohádku Sedmero krkavců z roku 2015. Za svou tvorbu získal řadu ocenění.

Foto: Google

 

78. narozeniny dnes slaví slovenský herec a bývalý politik Milan Kňažko. O herectví se zajímal už odmalička a velmi brzy začal hrát. Jeho zadumanou vážnou tvář dobře znají i čeští diváci. Právě v Česku natočil řadu filmů a objevuje se i na zdejších jevištích.

Narodil se 28. srpna 1945 v Horných Plachtinciach na Slovensku. Snímky, ve kterých Milan Kňažko zazářil na plátnech českých kin je nespočet. Vzpomeňme například Dobří holubi se vracejí, Normal nebo Jan Hus.  Stejně tak se pravidelně vrací na česká jeviště. 

Už po roce 1989 se začal angažovat v politice a vystřídal funkce jako poradce prezidenta, poslanec nebo ministr. Z politiky nakonec po letech nadobro odešel.

Přejeme všechno nejlepší, hodně štěstí, lásky a samozřejmě to zdravíčko!

Foto: Napolike.it

Beksiński se narodil ve městě Sanok v jižním Polsku dne 24. února 1929. Jeho otec Stanisław byl zeměměřič a matka Stanisława, byla učitelka, která příležitostně kreslila nebo malovala akvarelem. Zdzisława proslavily jeho surrealistické malby, jejichž nejčastějšími motivy byly noční můry, rozklad, smrt, dystopické vize, temnota a strach. Zajímavostí je, že všechna jeho díla zůstala záměrně nepojmenováná. Beksiński neměl žádné formální umělecké vzdělání. Vystudoval obchodní školu a gymnázium v Sanoku v Polsku a poté fakultu architektury Technické univerzity v Krakově.

Své reliéfní obrazy a skulptury vytvářel nejdříve ze sádry, kovu a drátů. V 60. letech pracoval na částečný úvazek jako designer v továrně na autobusy Autosan, kterou založil jeho pradědeček. Později se věnoval své vzrůstající vášni pro umění (fotografie, grafika, malířství…). V roce 1960 však odmítl nabídku stipendia Guggenheimova muzea.

Zdzislaw neměl rád výklady jeho děl, protože málokdo je chápal, a hlavně někdy i on sám si nebyl jist výkladem. Tvorba měla několik období začínal zobrazovat své vlastní sny a posedlosti, různé pekelné krajiny zdeformované a hororové figurky, zlověstnou krajinu a architekturu, gotické období, které se právě vyznačovalo deformovanými hlavami nebo postavám skládaných z kostí a pak opět k surrealistické temnotě, která vlastně provázela jeho osobní život. Stal se představitelem polského symbolismu, surrealismu a modernismu, Jeho díla byla ovlivněna temnou dobou po druhé světové válce a tragédii v rodině. Jeho styl bývá přirovnáván k Hansu Gigerovi, designérovi mimozemských bytostí pro film Vetřelec. Například velkým obdivovatelem Beksińského byl Guillermo del Toro (režisér Oscarového filmu Faunův labyrint).

Umění Beksiňského bylo velmi ponuré, on sám ale byl znám jako velmi milý a příjemný člověk. Měl velký smysl pro humor a velice rád konverzoval. Byl skromný a plachý. Nechtěl chodit na veřejné akce a tím je myšleno, že ani jeho vernisáží výstav se neúčastnil a nepřebíral ani uznání nebo ceny. Byl člověkem, pro kterého hudba byla hlavním zdrojem inspirace. Nikdy se neinspiroval filmem nebo prací jiných umělců. Odmítal ty, co se snažili jeho umění popsat a dát jim význam. Konec 90. let 20. století byl pro umělce moc těžký. Jeho žena Zofia zemřela náhlou smrt kvůli
aortálnímu aneuryzmatu a o rok později, na Štědrý den roku 1999, spáchal sebevraždu jeho syn Tomasz. Zdzislaw svého syna našel a s jeho smrtí se nedokázal smířit. Na své zdi měl stále dopis nadepsaný „Pro Tomka v případě, že natáhnu brka&quot.

O 6let později a to dne 21. února 2005 byl Beksiński nalezen zavražděn ve svém bytě na balkoně. Zemřel rukou syna přítele, vraha tedy dobře znal. Policisté od začátku tvrdili, že Beksińského zabil někdo z jeho blízkých známých. Vrahem se ukázal být 19letý syn Krzysztofa K. – Robert. Během vyšetřování vypověděl, že mu Beksiński odmítl poskytnout půjčku. To ho rozzlobilo. Malíř zemřel na 17 bodných ran. Stopy vrahova bestiálního zločinu pomohly zakrýt dalšího pachatele (vrahova bratrance), který společně s Krzystovem odnesli z bytu dva fotoaparáty a sbírku CD. V roce 2006 byl Robert K. odsouzen k 25 letům vězení a jeho příbuzný dostal 5 let.

Mnoho prací je umístěno v Muzeu Ikon v Sanoku, kterému Beksiński věnoval asi 150 obrazů a grafik. Roku 2006 bylo otevřeno Beksińského muzeum v městské galerii Częstochowa, kde je 50 maleb a 120 kreseb z Dmochowského kolekce. V roce 2012 byla otevřena a zpřístupněna veřejnosti nová galerie Zdzisława Beksińského v rekonstruovaném křídle zámku. „Beksińského kříž“, inspirovaný častým motivem tvaru T, stojí v Nevadské poušti.

Zdroj: redakce 

Frida Kahlo, vlastním jménem Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón, byla malířka narozena 6. července 1907 v Coyacanu v Mexiku. Otec Fridy byl německo -židovský fotograf Guilermo Kahlo a matka byla jeho druhá žena Matilda Claderón, míšenka španělsko -mexicko – indiánského původu.

V 7 letech Frída onemocněla dětskou obrnou a začala kulhat. Děti jsou v tomto věku kruté, nevyhla se tedy posměchu vrstevníků. V 15ti letech nastoupila do Národní přípravné školy, byla to velmi proslavená škola v Mexiku jako nejlepší vzdělávací instituce. Frída chtěla být lékařkou a na škole měla velmi dobré výsledky. Frída patřila do party jménem Cachuos, byla to skupina školních rebelů, která se bavila na účet malíře fresek Diega Rivery.

V 18ti přišel velký zlom. Frída utrpěla ošklivá zranění při nehodě autobusu. Její tělo proklála ocelová tyč. Přežila opravdu zázrakem, ale následkem řady těžkých zlomenin a zranění páteře i pánevních orgánů podstoupila během několik let celkem 32 operací. Byla často připoutána na lůžko v nemocnici.

Během tohoto období začala Frída malovat. Malovala své portréty. Styl byl úmyslně naivní a malovaný jasnými barvami a plochými formami mexického lidového umění. Později se náhle setkala s Diegem Riverou umělcem fresek již zmíněným a stali se milenci a poté i manželé. Oddáni byli 21. 8. 1929. Manželství nebylo šťastné. Nevěry z obou stran byly na denním pořádku. Diego byl proslulý sukničkář a to Frídu trápilo, ale ona posléze měla během manželství několik milenců a milenek. Hledala také únik v drogách a v alkoholu, samozřejmě i v malířství.

Manželé spolu cestovali do Spojených států amerických a Francie. Kahlo se seznámila s významnými osobnostmi ze světa umění a politiky. Kahlo vstoupila do Komunistické strany Mexika a aktivně se účastnila politických akcí. Po návratu z Paříže se s Diegem rozvedli. Osud tomu jinak nechtěl a dlouho bez sebe nevydrželi a 8. prosince 1940 byli znovu oddáni v San Franciscu. Frida měla neustálé problémy se zdravím. V roce 1947 v New Yorku podstoupila další neúspěšné operace páteře, které jí však přinesly pouze nekonečné utrpení.

Přibližně osm měsíců strávila na lůžku, kde dostávala injekce morfia, na kterém se brzy stala závislá. Nosila ocelový korzet, který měl bolesti také zmírňovat. Velice ji trápila i nenaplněná touha po dítěti (několikrát potratila). A dokonce k tomu všemu jí lékaři nakonec museli amputovat pravou nohu. Frida Kahlo postupně ztrácela vůli k životu a několikrát se dokonce pokusila o sebevraždu. Díky svému zdravotnímu stavu malovala často vleže na posteli se zrcadlem umístěným nad sebou.

První svou výstavu měla Frida Kahlo v roce 1938 v New Yorku. Byla však v letech, kdy žila v manželově stínu. Slavnou se stala, až po smrti, která se blížila. Začátek léta 1954 se Frida naposledy objevila na veřejnosti, když se účastnila komunistické pouliční demonstrace a krátce na to, 13. července 1954, ve věku 47 let Frida Kahlo umírá. Při svém životě si určila pohřeb žehem a její popel se umístil v urně v „Modrém domě“. To je dům, který sdílela se svým manželem. Rok po její smrti Rivera věnoval dům mexické vládě. Dne 12. července 1958 se „Modrý dům“ stal muzeem pod oficiálním názvem „Muzeum Fridy Kahlo“.

Autor: Jana Tesaříková

Foto: Google, Wikipedia

 

Slavný umělec a hlavní osobnost amerického pop – artu Andy Warhol by dnes oslavil 95. narozeniny. Andy Warhol se 6. srpna 1928 v americkém Pittsburgu narodil přistěhovalcům Andreji a Julii Varholovým. Ač se Warhol narodil v Pittsburghu, jeho rodiče pocházeli z malé vísky Miková na severovýchodě Slovenska.

Trh s uměním zaznamenal mimořádnou událost, když jedno z děl pop artového génia Andy Warhola způsobilo senzaci, prodalo za 195 milionů dolarů, tedy asi 4,5 miliardy korun. To je nevídaná suma. Jedná se o jeden z nejvzácnějších a výjimečných obrazů nejen 20. století, který má nyní nového majitele. Dílu se říká „Neprostřelená modrá Marilyn“, odkazující na incident, kdy jedna z návštěvnic Warholova ateliéru namířila zbraň a prostřelila několik podobných portrétů z proslulé série. Toto dílo však kulky náhodou minuly.

Daní za pozoruhodný talent bylo Warholovi chatrné zdraví. Trpěl leukémií, cukrovkou, žlučníkovými záchvaty, jeho tvář byla mnohdy bledší než smrt. Navzdory tomu horečně tvořil a osobní realizaci nalézal v tvorbě. Osudnou se mu stala poslední operace žlučníku, po níž zemřel 22. února 1987 ve věku pouhých 58 let v New Yorku. 

Díla Andyho Warhola často znázorňovala Campbellovy polévkové konzervy či láhve od Coca-Coly. Ač nebyl první, kdo všední věci povýšil na umění, stal se ve výtvarném směru inspirovaném konzumní společností nejvýraznější postavou.

Pomačkaný baloňák, neuhlazená vizáž, hnědé značně ochozené boty s podpatkem, taktéž rozcuchané vlasy a laciné doutníky, to jsou hlavní a neodmyslitelné znaky poručíka Columba, jemuž neunikl žádný zločinec, představitel slavného detektiva zemřel 23. června 2011.

 

Když mu byly tři roky, přišel kvůli malignímu tumoru o pravé oko, které bylo nahrazeno skleněným. Pět let po ukončení herecké školy, v roce 1960, byl nominován na Oscara za roli vraha ve filmu Murder, Inc.. Druhou nominaci získal o rok později za vedlejší roli ve filmu Plná kapsa zázraků.

Desetkrát byl nominován na cenu Emmy za roli poručíka Columba, z toho čtyřikrát vyhrál; za tutéž roli byl nominován devětkrát na Zlatý glóbus, který obdržel v roce 1973. Ohromná popularita seriálu mu zajistila pevnější postavení v Hollywoodu a výběr ambicióznějších rolí. Na svém kontě má spolupráci s renomovanými tvůrci: s Johnem Cassavetesem například natočil film Manželé (1970).

Byl dvakrát ženatý: první manželkou byla Alice Mayo v letech 1960 –1976 a po rozvodu se v roce 1977 oženil se Sherou Daneseovou.  Zemřel 23. června 2011 ve svém domě v Beverly Hills. Bezprostřední příčina smrti ale není známa, protože ji rodina nechtěla sdělit. Peter Falk  trpěl dlouhá léta Alzheimerovou chorobou.

 

Foto: edition.cnn, nytimes,

 

 Neuvěřitelné 84. narozeniny slaví dnes (17.2.) asi nejslavnější nositel klobouků, herec, dabér, rétor i kantor Jan Přeučil. Jeho životní číslo je čtyři, takže slaví rád i se svou ženou, herečkou a první československou Popelkou Evou Hruškovou. Jak ale sám říká, má to na tomto světě naplánováno nejméně na dvacet let. A na příští rok, kdy oslaví půlkulaté jubileum, se chystají opravdu velké věci!

 

„Je to neuvěřitelné, možná trochu ´nepokorné´, ale já se na svůj věk necítím. Je to jenom číslo. To, že mě oslovili moji přátelé, a že vznikají úžasné věci, to mě nesmírně těší. Takže pracujeme, natáčíme, vybíráme ze stovek fotografií, fotíme. Je to úžasné, nenudíme se, a to je dobře,“ říká s úsměvem gentleman a elegán Jan Přeučil, který před několika měsíci sám prodělal i koronavirovou nákazu, ale díky své kondici naštěstí v mírné formě.

Ve filmech i na divadle hrával a stále hraje většinou negativní role, což mu prý nevadí. Ve skutečnosti je ale velmi milý a přátelský člověk.

„Oslovil mě můj letitý přítel René Kekely, a to už před čtyřmi lety, že by bylo dobré spáchat nějakou vzpomínkovou knihu plnou fotek, výstřižků, historek a vzpomínek. Díky koronaviru jsem se na to od loňského jara vrhnul. Takže společně i se spoluautorem, fotografem Jardou Hauerem ve spolupráci s nakladatelem Pavlem Mészárosem  připravujeme velkoformátovou knihu. Pak kluci přišli i s nápadem natočení netradičního dokumentu o mě. To mě velice potěšilo. Oslovili režiséra Artura Kaisera, a díky těmto lidem vzniká v tak úžasné pohodě něco, o čem jsem možná ani nesnil,“ říká vděčně Jan Přeučil, jehož život nebyl vůbec procházka růžovým sadem.

Jako malému chlapci mu komunisté zavřeli otce Františka Přeučila a odsoudili v procesu Milady Horákové. Dostal původně doživotí, nakonec pětadvacet let z čehož si odseděl patnáct. Mezitím mu brzy zemřela maminka. I proto se poprvé oženil…

„Ale Štěpánka Haničincová to nebyla. Právě i v tomto dokumentu, který mapuje jeho soukromý i pracovní život 

a odhaluje řadu zajímavostí, prozradíme věci, o kterých mnozí nemají tušení. Cílem je, představit Honzu tak, jak ho lidé prostě jinak nemají jinak poznat. Možná se někteří budou hodně divit, mnohé velmi překvapí,“ říká autor námětu, scénáře i průvodce připravovaného filmu René Kekely.

Už na podzim by ale měla vyjít zmíněná kniha 10 klobouků Jana Přeučila.

V Přeučilově dlouholetém domovském Divadle Na zábradlí pak vznikne unikátní výstava spojená s jeho životem a odstartovat má i zajímavá zájezdová talk show. Tam si budou diváci moci nejenom koupit knihu, ale podívat se i na záběry z natáčení dokumentu.

„Pracovat s panem profesorem Přeučilem, je radost. On i jeho paní Evička jsou nesmírně milí, vlídní, a vtipní lidé. Jsem velmi rád, že máme s mým týmem možnost účastnit se takového projektu,“ podotkl režisér a producent Artur Kaiser, který zároveň s „Přeučkou“ chystá i filmový projekt. Ostatně slavný herec má za sebou natáčení filmu Stáří není pro sraby a před sebou roli v Bastardech 4. Obojí s Tomášem Magnuskem.

V dokumentu na Jana Přeučila leccos prozradí i některé, velmi známé osobnosti, jak z řad slavných kolegů, tak i bývalých studentů, z nichž mnozí dnes už mezi jeho kolegy už taky patří.

Právě k dnešním 84. narozeninám Jana Přeučila vznikla malá ochutnávka – ukázka z připravovaného životního dokumentu o slavném herci, jemuž dal kdysi Jiří Bartoška přezdívku „Johny Sprej“, kvůli Přeučilově oblibě v líčidlech a parfémech.

Hlavní trailer k filmu vyjde na podzim a do kin vstoupí snímek s názvem JAN PŘEUČIL – Vzpomínám si… v únoru 2022.

Video-ukázka s přáním JP k narozeninám – Zdroj: Televizní produkce s.r.o.

(44) Jan Přeučil (2022) – Upoutávka a přání k narozeninám – YouTube

Foto: Jaroslav Hauer