Na každou osobnost můžou být různé pohledy. Záleží, kdo článek o ní napíše. To se ukázalo i v tomto případě. Studenti médií z Mezinárodní konzervatoře Praha dostali, během domácího vzdělání během karantény, za úkol v rámci předmětu Dějiny filmu napsat článek na téma Alfréd Hitchcock. Motivace byla jasná – nejzdařilejší zveřejníme. A protože jsme se nemohli v redakci rozhodnout mezi dvěma vybranými, přinášíme vám oba. Tak schválně, co zajímavého se z nich dozvíte?
Pohled 1
Úchylky amerického režiséra Alfréda Hitchcocka: Blondýnky i fobie z vajec
Schodiště, vlaky, matky, pády z výšky a především blondýnky byly posedlostí známého režiséra Alfréda Hitchcocka (1899-1980), a proto je obsazoval do hlavních rolí svých snímků.
Americko-britský filmař byl v soukromí opravdový podivín. První blonďatou herečkou, kterou obsadil do svého filmu Okno do dvora, byla půvabná Grace Kelly. Ta po pár filmech od režiséra utekla, aby se stala monackou princeznou. Hitchcock ji ale vystřídal za další plavovláskou Kim Novak, která exceluje ve Vertigu. Jeho zaujatosti si začali všímat i jeho kolegové a manželka Alma Revilleová, která na rozdíl od hereček byla zrzka. S tou se Hitchcock seznámil u filmu, protože společně pracovali ve stejných filmových studiích. Své „ano“ si řekli roku 1926. Další zajímavostí je, že Alma byla přesně o den mladší než Hitchcock. Sex spolu prý měli jen jednou a to, když se snažili o dítě. Je totiž známo, že sex nebyl u známého režiséra oblíbenou aktivitou.
V dětství neměl moc přátel, a to především kvůli své obezitě. Říkal, že se i doma držel stranou a hrál si sám. V pouhých pěti letech zažil děsivé momenty, když ho jeho otec kvůli neslušnému chování poslal s dopisem na policii. Po přečtení dopisu policie Hitchcocka zavřela na pár minut za mříže. Tato zkušenost se později objevila i v jeho filmech. Alfréd také trpěl tak zvanou ovofobií, což je fobie z konzumace vajec.
Láska k filmu se k němu v mládí nedostala. Studoval školu strojírenství a navigace, po studiích ho cesta zavedla jinou stranou a začal pracovat jako bankovní úředník. V té době si začal přivydělávat kreslením karikatur. Svou filmovou kariéru rozjížděl velice pomalu. Začínal jako kreslíř titulků pro němé filmy. K této práci se dostal díky svému koníčku. Jako režisér začal působit už v Anglii, kde se narodil. Od roku 1939 začal pracovat převážně v USA. Později si také zažádal o americké občanství a žil se svou rodinou v Kalifornii. Hitchcockovy filmy jsou především založené na strachu a fantazii, doplněné typickým humorem. V roce 1925 dostal šanci režírovat svůj první film s názvem Zahrada rozkoše. Z jeho desátého snímku Její zpověď se stal jeden z prvních britských zvukových filmů. I když film byl jeho život a práce s herci k režii patří, měl s nimi opravdu zvláštní vztah. Herců si moc nevážil a jednou se dokonce zmínil o tom, že jsou jako dobytek, a podle toho by se s nimi mělo zacházet. K jeho nejvýznamnějšímu dílu patří film Psycho z roku 1960.
Hitchockok se může pyšnit několika oceněními. Za jeho život získal dva Zlaté glóby, osm Laurel Awards a pětkrát obdržel cenu za celoživotní dílo. Na ceny Oscara získal pět nominací na režii, nikdy však cenu nedostal. V roce 1940 se mu přece jen podařilo získat Oscara za nejlepší film roku.
Autor: Natálie Šámalová, 2.B (média)
Pohled 2
Alfréd Hitchcock tvrdil, že se s herci musí zacházet jako s dobytkem a měl fobii z vajec
Z malého obézního chlapce, který byl rodiči trestán, se vypracoval na jednoho z nejznámějších režisérů. Pomohla mu zaujatost proti blondýnkám k jeho slávě? Někteří Hitchcocka srovnávají s Tarantinem. Spolupracovali s ním neznámější herci své doby a Alfrédovy filmové techniky se používají doposud. Byl Walt Disney jeho nepřítel?
Obézní zlobivý hoch
Alfréd Hitchcock byl britský a americký filmový režisér a producent. Narodil se roku 1899 v Anglii. Jeho ne úplně šťastné dětství mu dalo inspiraci pro několik filmů. Chodil do katolické školy. Byl obézní a trávil čas sám. Jeho matka Emma ho často trestala za nevhodné chování, musel klečet mezi nohami postele. I otec byl velice zásadový. V Alfrédových pěti letech ho za nevhodné chování poslal na policejní stanici, kam si měl jít zažádat o trest. Byl na deset minut zamčen do cely.
Po smrti otce, tedy v patnácti letech, opustil katolickou školu a začal studovat strojírenství a navigaci. Po škole se věnoval práci bankovního úředníka. K práci začal publikovat krátké povídky, zaměřoval se na odhalování temných stránek jeho hrdinů. Hitchcockovým koníčkem bylo kreslení karikatur, díky této zábavě se později dostal ke kreslení titulků pro němé filmy.
Těžké začátky
Jen krátkých pět let trvalo, než Alfréd začal natáčet své filmy. Ze začátku natáčel v Německu, jeho filmy byly ale katastrofy, například Zahrada rozkoše z roku 1925. Neúspěch bral pozitivně a přiučil se spoustě důležitým věcem, které později využil ve své tvorbě.
O rok později, tedy roku 1926, objevil svou múzu, inspiraci a poradkyni, jeho rusovlasou ženu Almu, se kterou byl do konce života. Zajímavé bylo, že v jedné z již zmíněných povídek, které ze začátku kariéry psal, popsal do posledního detailu Almu, kterou v tu dobu ještě neznal.
Spekuluje se také o tom, že byl Hitchcock asexuál, se svou ženou měl sex jen jednou, a to při pokusu o potomka. Možná to byla Alma, možná zkušenosti z Německa, nebo narozená dcera Patricie, které mu přinesly úspěch roku 1927 s novým thrillerem Příběh londýnské mlhy.
Ovofobie
Když jste se na Hitchcocka podívali, viděli jste metr sedmdesát vysokého, korpulentního muže. Nenapadlo by vás, že může mít fóbii z vajec, budily v něm bytostný odpor. Přestože sám nikdy žloutek neochutnal, byl značně znechucen z jeho žluté barvy.
Momentálně jednou z nejpopulárnějších snídaní dnešní doby jsou vejce Benedikt s tekoucím zlatavým žloutkem. Tato snídaně by Alfrédovi pravděpodobně zvedla tlak. Prohlásil, že v životě neviděl nic odpornějšího než tekoucí žloutek.
Urážka herců?
Říká vám něco MacGuffin? Pokud jste si mysleli, že je to nějaká inovace McMuffinu ve fastfoodu McDonald´s, vaše odpověď je chybná. Jedná se o Hitchcockovu filmovou vychytávku. Je to věc nebo záležitost, okolo které se točí celý film, přestože sama nemá žádný vliv na vývoj filmu.
Velká kauza zasáhla Alfreda Hitchcocka ve třicátých letech. Bylo o něm prohlášeno, že údajně řekl: „Herci jsou jako dobytek!“ Toto tvrzení se samozřejmě všech dotklo a požádali Alfréda o vysvětlení. Ten se obhajoval faktem, že jeho tvrzení bylo pozměněno, řekl prý: „S herci se musí zacházet jako s dobytkem!“
Jak to myslel? Chtěl naznačit, že jsou herci nevychovaní a musí se s nimi zacházet tvrdě? Nebo že jsou hloupí a musí je postavit na místo, kde mají stát, protože by to sami nezvládli? Odpovědi na tyto otázky se již nedozvíme, Alfréd se ke kauze vícekrát nevyjádřil.
Problém s cenzurou
I přes Hitchcockův talent, mu americká studila nedopřála moc příležitostí. Producent Selznick neměl tohoto umělce rád a dával mu to značně najevo. Druhá světová válka právě ničila svět a Alfréd měl nutkání podpořit svou zemi. Do svého druhého amerického filmu Zahraniční dopisovatel, který byl vydán roku 1940, zasadil evropské prostředí a německou tematiku. Snímek byl však zcenzurován a nezůstala v něm ani zmínka o Němcích.
Alfrédova nejplodnější léta, jak sám udává, byla čtyřicátá. Roku 1946 objevil své oblíbené herce Caryho Granta a Ingrid Bergmanovou, které obsadil do snímku Pověstný muž. Tento thriller byl velice úspěšný, hlavně díky zamilované dvojici Granta a Bergmanové a samozřejmě i padoucha, kterého ztvárnil úžasný Claudio Rains.
Spousty žen si film zamilovala díky líbací scéně. V té době bylo povoleno líbat se ve filmu jen tři sekundy. Alfréd toto pravidlo obešel, když nechal Granta a Bergmanovou líbat se tři sekundy, s pauzami pořád dokola, celkem minutu a půl.
3D obraz
Hitchcock svůj specifický styl stále tvořil, počátkem padesátých let se bere jeho styl za utvořený. Zásluhu na tom měla i herečka Grace Kelly, se kterou natočil tři snímky. Jedním z nich byla Vražda na objednávku z roku 1954. Zde Alfréd použil již zmiňovaný 3D obraz. Byl sice jen v jedné scéně, ale je důležité, že vůbec byl.
Další inspiraci si režisér vzal ve válečném reportérovi, který musel být uvázaný na vozíček. Jeho jedinou zábavou bylo sledování sousedů skrz okno. O tomto příběhu vypráví jeden z nejslavnějších snímků Okno do dvora z roku 1954.
Blonďatá krev
Nejen manželka Alma si začala všímat Alfrédovy neobvyklé záliby v obsazování žen s blonďatými vlasy. Nebyla to až tak obliba jako spíš zaujatost. Hitchcock je obsazoval s přesvědčením, že jsou blondýnky nejlepší oběti. Jednou do rozhovoru sdělil: „Blondýnky jsou jako čerstvý sníh, na kterém jsou nejlépe vidět krvavé stopy.“
Kvůli Psychu nepřátelé
Určitě znáte Alfrédův nejslavnější snímek Psycho z roku 1960. V tomto hororu si zahrál Anthony Perkins i Hitchcockova dcera Patricie. Psycho je známé také díky své vraždící scéně ve sprše. Kvůli Psychu si však vytvořil nepřítele. Když požádal Walta Disneyho, o propůjčení zábavného parku pro záměr natáčení, bylo mu to zamítnuto s odůvodněním „Ten odporný film Psycho!“
Nejděsivější snímek s přírodní katastrofou, který se v Hollywoodu natočil, byl film Ptáci z roku 1963. Film vypráví o páru, který se přistěhoval do Bodega Bay. Zaútočil na ně racek a v tu chvíli do města vletí desetitisíce ptáků, kteří napadají obyvatele. Hlavní pár poté musí bojovat s nevysvětlitelnou silou.
Sir Alfréd Joseph Hitchcock
V jeho posledních letech stihl natočit ještě čtyři filmy, při přípravě pátého bohužel zemřel na dlouholeté zdravotní problémy. Důvodem smrti bylo selhání ledvin v dubnu roku 1980. Bylo mu 81 let.
Alfréd za svůj život dostal spousty ocenění. Obdržel dva Zlaté globy, pět ocenění za celoživotní dílo, osm Laurel Awards. Ovšem nikdy nedostal Oscara za nejlepší režii, i když byl pětkrát nominován. Oscara za nejlepší film získal roku 1940 za film Rebecca.
Jeden z největších úspěchů ho čekal v roce 1980, pár měsíců před smrtí, při udělování novoročních vyznamenání královny Alžběty II., když obdržel Řád britského impéria a stal se Sirem.
Foto: FB Alfréd Hitchcock, Instagram
