Úlomek – Michal Dlouhý

V noci z pondělí na úterý 7. listopadu 1932 měli štábní strážmistři Josef Šulc a Alois Podhájský z pětimužové četnické stanice Chlumec nad Cidlinou v politickém okrese Nový Bydžov staničním velitelem, vrchním strážmistrem Josefem Řeháčkem, předepsánu služební obchůzku počínající od půlnoci.

Vrchní strážmistr Řeháček plánoval svým podřízeným obchůzky nepravidelně, aby se nedaly vysledovat jak časy obchůzek, tak ale ani jejich trasy. Přitom dodržoval zásadu, že v noční době z bezpečnostních důvodů vysílal do služby vždy dva z podřízených nebo sloužil s některých z nich osobně.   

Trasa obchůzky byla stanovena přes Bělidlo, Ostrov, Písek, Nové Město, Skalku, Kladruby, Lučice a Olešnici zpět do Chlumce.

Krátce poté, co opustili chlumecká četnická kasárna, upoutala pozornost štábního strážmistra Šulce dvojice mužů bloumající po naprosto prázdné ulici. Oba měli zvednuté límce svých krátkých kabátů, aby jim nebylo vidět do obličeje a jeden z nich nesl pod paží koženou brašnu.

Štábní strážmistři na sebe mrkli a posunkem se domluvili o obejití bloku domů a obklíčení dvojice podezřelých mužů.

Po chvíli byla dvojice neznámých mužů obklíčena dvěma četníky s karabinami v ponosu v ulici, z níž se nedalo uprchnout.

Štábní strážmistr Šulc přicházející čelně vyzval hlasitě muže ve jménu zákona, aby zůstali stát a dali svoje ruce nad hlavu. Když za sebou spatřili druhého četníka, rozpačitě zvedl ruce nad hlavu první z nich a až na důrazný povel štábního strážmistra Podhájského tak učinil i druhý. Brašna z jeho podpaží dopadla na zem a kovově zazvonila.

V tom okamžiku byli oba četníci utvrzeni ve své domněnce, že mají před sebou dvojici lupičů pokladen.

Muži byli postupně spoutáni svěracími řetízky. Při osobní prohlídce staršího z nich byl v jeho kapse nalezen ostře nabitý revolver. Brašna ležící na zemi obsahovala, co jiného, než kasařské náčiní.

  

Kasařské náčiní s pistolemi a revolverem

Dvojice mužů byla dodána, vzhledem k noční době, z bezpečnostních důvodů do věznice okresního soudu ve Chlumci nad Cidlinou, a bylo učiněno opatření, aby se nemohli navzájem domlouvat.

Během postupně provedených výslechů bylo zjištěno, že se jedná o opakovaně trestané kasaře pocházející z Dobřichova v politickém okrese Kolín vzdáleného od Chlumce nad Cidlinou téměř čtyřicet kilometrů.

Ve starším z mužů, u něhož byl nalezen revolver, byl zjištěn svobodný Jan Moravec, narozený v roce 1894, vícekráte trestaný pro krádeže prosté a pro krádeže vloupáním, při nichž vylupoval pokladny.

Mladší, byl rovněž svobodný, Karel Novák, narozený roku 1902, jehož trestní list obsahoval poněkud méně záznamů o spáchaných krádežích vloupáním, než měl na svědomí jeho komplic.

Bylo nepochybné, že se Moravec s Novákem chystali v Chlumci nad Cidlinou vyloupit nějakou pokladnu, avšak byli četnickou hlídkou dopadeni ještě dříve, než se o takový čin vůbec stačili, byť jen pokusit.

Stejně tak bylo jasné, že oba zločinci z povolání mají na svědomí nejednu vyloupenou pokladnu. Otázkou však bylo, ze kterých činů, jejichž pachatele se bezpečnostním orgánům nepodařilo dosud vypátrat, budou usvědčeni.  

Brašna obsahovala kasařské náčiní, z jehož vzhledu bylo zřejmé, že je opakovaně používáno, a kromě toho i několik paklíčů.

Sepsání Zprávy o zatčení dvou řemeslných zločinců, kteří mimochodem odmítali vypovídat, se protáhlo až do ranních hodin. Prozatím byl prokázán přestupek proti zbrojnímu patentu a přestupek zhotovování paklíčů.

 Četník Šulc měl s kasaři jistou zkušenost. V říjnu roku 1929, když byl ještě strážmistrem, došlo v obci Sány v politickém okrese Poděbrady k vyloupení dvou nedobytných pokladen. Obě se nacházely v budově takzvaného Švehlova domu, jedna patřila místnímu spořitelnímu záloženskému spolku a bylo z ní odcizeno více než 6 000 Kč. Druhá pokladna patřila poštovnímu úřadu, majícímu místnosti v téže budově, ta byla pouze poškozena a pachatelům se ji nepodařilo vyloupit, jelikož se jim v zámku pokladny zalomilo páčidlo. Při činu byli vyplašeni a utekli.

Okamžitě byli o případu vyrozuměni četníci ze stanice Žehuň v politickém okrese Poděbrady. Ihned začali telefonovat na všechny okolní železniční stanice, zdali na nich nebyli spatřeni či nenasedli do vlaku nějací podezřelí muži.

Z železniční stanice Velký Osek jim bylo po několika minutách nahlášeno, že zde byli tři muži, kteří dělali, že k sobě nepatří, ale když se domnívali, že nejsou nikým pozorováni, tak se vzájemně domlouvali.

Na základě tohoto oznámení šel službu konající strážmistr Šulc se svým kolegou strážmistrem Bohumilem Rudolfem Valtou na nádraží ve Chlumci nad Cidlinou.

Prvním ranním vlakem ze směru od Velkého Oseka skutečně přijeli tři neznámí muži, kteří chtěli odejít z nádraží, každý jiným východem. Dvojicí strážmistrů byli k jejich velkému překvapení zadrženi.

Přítomným průvodčím vlaku bylo četníkům sděleno, že pánové si ve vagonu zapomenuli aktovku.

Následně bylo zjištěno, že se jedná o známé pražské kasaře. Františka Habětína, Karla Čápa a Františka Mašla. U Habětína byl při osobní prohlídce nalezen ostře nabitý revolver. Dohromady u nich bylo nalezeno téměř sedm tisíc korun. O kterých tvrdili, že si je vydělali podomním obchodem. Co bylo předmětem jejich obchodní činnosti ale nedovedl ani jeden z nich říci.

V aktovce se nalézalo kasařské náčiní, ke kterému se nechtěl nikdo z trojice znát. Mezi náčiním bylo nalezeno jedno páčidlo s ulomenou špičkou. Právě tento nástroj usvědčil trojici kasařů z vyloupení pokladen v obci Sány.

Na základě této zkušenosti se začal strážmistr Šulc více zajímat o činnost lupičů pokladen a o jejich usvědčování. Ve snaze rozšířit si své znalosti si pořídil i právě vydanou příručku s názvem Po stopách lupičů pokladen, kterou zpracoval obvodní inspektor František Kocián z policejního ředitelství v Opavě.  

     

Příručka po stopách lupičů pokladen

Ihned po návratu štábních strážmistrů do četnických kasáren bylo zatčení dvou řemeslných zločinců telefonicky nahlášeno četnické pátrací stanici v Hradci Králové, aby si převzala zajištěné důkazy a mohla vést další pátrání za využití pátračkou vedené soustředěné evidence pátrací služby.

Do Chlumce nad Cidlinou za necelé dvě hodiny dorazil nedávno přidělený služební automobil pátračky, řízený strážmistrem Vojtěchem Pěnkavou. Velitelem hlídky byl velitel pátrací stanice, vrchní strážmistr Jaroslav Šiktanc, a dalším členem byl fotograf, štábní strážmistr Jaroslav Němec.

Při pouhé prohlídce zabaveného kasařského náčiní upoutala pozornost štábního strážmistra Němce ulomená pilka na kov.  Hned mu bylo jasné, že se jedná o nástroj, kterým se kasaři před více než týdnem naštěstí neúspěšně pokusili vyloupit pokladnu cukrovaru v Syrovátce. 

Královéhradecká četnická pátrací stanice totiž řešila případ pokusu o vyloupení pokladny v rolnickém cukrovaru v Syrovátce v obvodu četnické stanice Dobřenice v politickém okrese Hradec Králové.

K němu došlo v noci na pátek 30. října 1932. Ohnivzdorná pokladna, v níž bylo celkem dost přes sto tisíc korun určených na páteční výplaty zaměstnanců již byla zvenku rozřezána. Právě v okamžiku, když pachatelé překonávali po odstranění popelové výplně, vnitřní stěnu pokladny, tak byli nočním hlídačem vyrušeni a utekli.

Při ohledání místa činu byla zajištěna část lupičského náčiní a dále úlomek pilky na řezání železa.

Fotograf pátrací stanice, štábní strážmistr Jaroslav Němec, místo činu, na něm nalezenou část náčiní i úlomek pilky vyfotografoval a zajistil pro zkoumání na Ústředním četnickém pátracím oddělení v Praze, kde byla v roce 1930 zřízena skupina lupičů pokladen, vedená štábním strážmistrem Ladislavem Havlíčkem. Ten zpracoval v květnu 1931 pro všechny četnické pátrací stanice směrnici s názvem Usvědčování lupičů pokladen pomocí mikro a makrofotografického stop hasáků.

Všechny nástroje lupičů pokladech, které u nich byly zajištěny, nástroje nalezené na místech činů či jejich části, byly včetně pancířů pokladen proto dopravovány ke zkoumání štábnímu strážmistru Havlíčkovi do Prahy.

Při výslechu vedeném vrchním strážmistrem Šiktancem ve věznici okresního soudu pod tíhou předložených důkazů, kasařského náčiní a ostře nabitého revolveru, přiznali pouze to, že měli v noci, kdy byli zatčeni, v úmyslu vyloupit pokladnu v některém peněžním ústavu ve Chlumci nad Cidlinou.

Oba se zapřísahávali a prohlašovali, že žádný další případ nemají na svědomí. Velitel pátračky však věděl své…

Ještě v úterý večer byli Moravec s Novákem postupně, aby se nemohli vzájemně domlouvat, eskortováni automobilem četnické pátrací stanice do vazby ve věznici u krajského soudu v Hradci Králové.

Ve svém zapírání Novák s Moravcem vytrvale pokračovali. Až na základě důkazu, odborného posudku k úlomku jejich pilky nalezeného u pokladny cukrovaru, který zpracoval štábní strážmistr Havlíček, byli usvědčeni ze lži.

Štábní strážmistr Šulc si díky tomuto případu opět uvědomil, jak velký význam pro usvědčení lupičů pokladen mají pouhé úlomky nástrojů, které pachatelé zanechají na místě činu. Z tohoto důvodu začal ve své služební brašně mimo jiné předepsané věci nosit i magnet, aby dokázal nalézt kovové úlomky i v popelu vysypaném z výplně vyloupené pokladny.  

Obálka knihy Četnické erfolgy

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ ERFOLGY, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Mezinárodní den žen

Mezinárodní den žen  – ve zkratce MDŽ,  je mezinárodně uznávaný svátek stanovený Organizací spojených národů jako připomínka demonstrace newyorských dělnic z 8. března 1908 proti těžkým pracovním a životním podmínkám. MDŽ si lidé v několika zemích Evropy  poprvé připomněli řadou manifestací v roce 1911. V  následujících letech se vždy na přelomu února a března připojili manifestující i v dalších zemích světa. Datum 8. března se ustálilo až po první světové válce.  Od roku 1975 je svátek oficiálně uznán  Organizací spojených národů a je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. V České republice je svátek od roku 2004  významným dnem.  Před Sametovou revolucí byly u nás ženy na MDŽ obdarovávány většinou jen rudými karafiáty s asparágusem, protože tehdy v obchodech s výjimkou tulipánů a narcisů nebyl obvykle jiný výběr. Dnes ženy potěší i karafiáty modernější lososové nebo fialové barvy,  ale též růže, orchideje a řada jiných nádherných květů. Ženám na tváři však vykouzlí  úsměv každé ocenění jejich činností, protože přece díky nim je život o tolik krásnější.

Autor: Jaroslava Pechová

Foto: neznámý autor

Pozvánka na komentovanou prohlídku Řádu Chaosu

Dne 8. 3. 2024 od 17:00 hodin zastihnete v Cafe Decada na Palmovce v Praze výtvarníky Zdenu Bočarovou, Vláďu Kočičku a Janu Tesaříkovou. Budou v ten den prostorách na dobrém pití a rádi si s vámi popovídají o umění.

https://www.facebook.com/events/1398592991022298

Výstava se blíží ke konci, proto se autoři visících obrazů na stěnách rozhodli uspořádat „pokec“ i s ostatními milovníky výtvarna.

Neváhejte a přijďte si udělat hezké odpoledne s členy výtvarného sdružení Řád Chaosu.

Věštba z run (06. 03. 2024 – 12. 03. 2024)

Runa Wunjo, jejíž význam je sláva, která bude doprovázet tyto dny nás všechny. Nyní pokud jste dosáhli nějakého cíle, je to dobrý důvod k oslavě. V severské mytologii to popisuje Ódinovo sídlo, Valhallu, kde se hrdinové jejichž duše převážejí Valkýry na okřídlených koních z bitev, v kterých padli.

Nyní jste ušli dlouhou a trnitou cestu, abyste si vychutnal sladkou odměnu ze svého poznání. Dobře víte, kým jste se stali a kým chcete být. Právě se smiřujete a možná již smířili se svou minulostí, z které jste se poučili. Dnešní dny Vám dosti přejí. Ti, co se však rozhodli na základě emocí a nedostatků informací, popřípadě nedokážou přijmout za své činy zodpovědnost. Těm pšenka nepokvete. Těmto tři sudičky ještě něco do cesty připraví i přestože nyní se cítí jako vítězové.

Vaše Yennefer

Foto: Vláďa Kočička

 

Proč je Manchester elegantním městem severu Anglie?

Jedinečné město Manchester, ležící na severu Anglie nedaleko Liverpoolu, je známé především jako kolébka světového fotbalu, kterou proslavily nejen legendární fotbalové kluby Manchester United a Manchester City, ale i významné památky a bohatá historie – město, které zažívá něco jako svou renesanci.

Radnice v Manchesteru

Manchester je město pro milovníky slev, nákupů a památek. Tradice textilního průmyslu se postupně přelomila v centrum módy a tak zde naleznete mnoho nákupních center a módních butiků, včetně oblíbeného a levného PRIMARKU. Manchester je také město trhů. Během letních měsíců se náměstí zaplní stánky, ve kterých seženete vše od čerstvých potravin po umění a řemeslné výrobky. V zimě stojí za to navštívit a vidět i vánoční trhy, které patří mezi jedny z nejvíce navštěvovaných vánočních trhů v Evropě. 

Ve městě se nedávno otevřela Sexy Fish

Manchester se stal bohatým velkoměstem, což se odráží i na místní architektuře, pro kterou je charakteristický styl viktoriánského období. Patrně nejpůsobivější budovou města je knihovna Johna Rylandse, která náleží místní univerzitě. K dalším atraktivním památkám města bezesporu patří radnice, Urbis Museum. Metropole kdysi známá rave kulturou se stává módním hotspotem, v ulicích města se objevují pobočky Soho House, Sexy Fish a W Hotel.

Urbis Museum

Jako by to nestačilo, je tu také krytá aréna Co-op Live, která by měla být otevřena na jaře tohoto roku, a která bude největší ve Spojeném království s kapacitou 23 000. Není divu, že hvězdy včetně Take That, Olivie Rodrigo , Liam Gallagher a Niall Horan už mají dopředu naplánované koncerty.

Manchester Art Gallery

Manchester prošel v posledních několika desetiletích různými identitami. Byl to ‚Madchester‘ v 90. letech, domov rave kultury, Happy Mondays a Oasis. V roce 2000 byla dívka a chlapec z plakátu modelka Agyness Deyn a návrhář Henry Holland.  

Manchester Museum

Zdroj:  harpersbazaar.com/uk

Jindřich Kraus zazpíval v Dolním Bousově

Ve středu 21. února 2024 v 13:30 v jídelně s pečovatelskou službou v Dolním Bousově si lidé zazpívali známé písničky Jindřicha Krause. Na místě bylo možné slyšet neuvěřitelný příběh vzniku legendární písně s názvem Takový schody do nebe. 

Jindřicha Krause znáte například z TV Šlágr, Senzi nebo Barrandov. Kdysi účinkoval s Janem Werichem, zpíval s Hanou Hegerovou. Založil vydavatelství Pragoline a objevil například spisovatele Pepu Fouska.

Při zpívání na akci  se diváci přidávali svým zpěvem. Samozřejmě si také s Jindřichem zazpívala Bea Albrecht. Pořadem provázel Ota Vaníček a již zmíněna Bea, o zvuk se postaral Michal Bukovič. Nechyběla Marie Heřmanová a dokumentovali Roman Stránský a Zdeněk Plešinger. Akce se povedla na výbornou a všichni odcházeli domu s úsměvem na tváři.

Agent Jejího Veličenstva Daniel Craig

Anglický herec Daniel Craig, který 2. března oslavil své 56. narozeniny, je známý širší veřejnosti především jako šestý představitel neohroženého agenta Jamese Bonda. Bondovskou štafetu převzal v roce 2005 od Ira Pierce Brosnana. Postava agenta 007 se postarala o to, že se stal světovým sexsymbolem.

Než se Daniel Craig dostal mezi největší herecké hvězdy, absolvoval prestižní Guidhall school music and drama. Po celou dobu ho provázelo divadlo a byl dokonce i nominován na cenu pro nejlepšího herce Evening Standard Theatre Awards. Postupně se prosazoval i před kamerou a stal se respektovanou osobností britského nezávislého filmu.

Daniel Wroughton Craig se narodil v Chesteru ve Velké Británii do rodiny učitelky umění a námořníka v roce 1968. Má starší sestru Leu. Jeho rodiče se rozvedli v době, kdy mu byly čtyři roky. Své prostřední jméno dostal po své praprababičce. 

V letech 1992–1994 byl ženatý s britskou herečkou Fionou Loudonovou. Mají spolu dceru Ellu, která se narodila v roce 1992. V roce 2011 se podruhé oženil s herečkou Rachel Weiszovou. V roce 2018 se jim narodila dcera Grace.

Zdroj:  britannica.com

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Březen měsíc žlučníku

Žlučník patří k játrům. Právě on nám říká, jak  fungují játra.  Dráha žlučníku vede od koutku oka přes krk a níže. Je tedy důležité se v březnu chránit proti větru a nachlazení, a to především v oblasti krku a ledvin.

V březnu vládne emocím vztek. Proto pokud má někdo problémy se žlučníkem, většinou se jedná o potlačovaný vztek. Na jaře stoupá tělesná energie, která, stejně jako rostliny deroucí se z půdy na její povrch, směřuje zevnitř ven. Proto by se emoce neměly dusit, ale měly by jít ven. 

Na jaře je vhodné žlučník podporovat a čistit, aby nám lépe fungoval. Jeho správnou činnost posílíte i bylinami, hlavně těmi, co jsou hořké nebo kyselé. Jedna z bylinek těsně z jara je medvědí česnek. Další bylinky na podporu žlučníku jsou prvosenka jarní neboli lidově zvaný petrklíč, sedmikráska, podběl, popenec, plicník, kopřiva, olše lepkavá, jmelí bílé, mokrýš.

Na jaře je vhodné upřednostňovat teplá jídla, která kombinují dušenou a syrovou zeleninu. Je důležité konzumovat potraviny, které právě začínají růst, jako jsou hořčičné listy, řeřicha potoční, špenát nebo listy pampelišky. Doporučuje se zařadit i potraviny kyselé chuti například nakládaná zelenina, kyselé zelí. 

Lečivý zvuk pro zlučník je  – šššůůů. Cvik pro posílení viz. obrázek.

Text (JT)

Povídka z knihy Kraťasy: Čokoláda

I toto pondělí Vám představíme  jednu povídku z knihy „KRAŤASY“. Dnešní povídka pod sladkým názvem  „Čokoláda“,  Bohdanky Haslbauerové-Goričanové, nás zavede až do sousedního Německa, do Norimberku. 

Manžel se již chlubí titulem „děd“ a věnuje se ve svém důchodovém věku psaní knih, z nichž dvě spatřily světlo světa na českém trhu. Místo dětí nyní rozmazlujeme našeho černého pudla Aljošu. Kdo rozumí jenom trochu psům a obzvláště pudlům ví, o čem mluvím, když říkám, že není nic horšího a zároveň krásnějšího než psí oči. Beze slov říkají i to, co jsme nikdy neslyšeli, a ta němá tvář, vyhledávající to nejvoňavější místo v manželské
posteli, se stává naprostým vládcem rodinné říše. Takový je náš Aljoša, černý ďábel, metající přemety za letícím tenisákem, věčný roznašeč dobré nálady a celého svého hračkového království, ale také zbytků stravy, které ukrývá právě nejraději pod duchnou či je zahrabe pod polštář.

Jednoho večera mě manžel vyzval k lásky hrám. Sami doma, pohoda, klídek, jediný svědek Aljoša zalézá do svého pelíšku. Milování je krásné jako vždy, oboustranné uspokojení, hudba tiše doplňuje krásný večer. Po chvíli se manžel pomalu zvedá k odchodu do koupelny a i já se na posteli obracím k němu. V tu chvíli mi ztuhla krev v žilách.

Vyděšeně na něj zírám a nevěřím svým očím. Celé jeho tělo je poseto tmavými nepravidelnými fleky a to i na místech, která obnažujeme pouze v určitých situacích. Beze slov zíráme jeden na druhého, neboť ani já na tom nejsem lépe. Při pokusu vstát vjela má ruka do hromady čehosi příšerného. Bylo to teplé. Bylo to tmavé. Mé zděšení mě natolik vyčerpalo, že jsem nenašla odvahu si k tomu přičichnout. Bože, kdo z nás to jen byl, přeci
jsme se nepos…., stolici v našem věku ještě udržíme…

Konečně jsem se vzpamatovala a nezbývalo mi nic jiného, než čichnout k tomu strašnému, co mi zaplnilo dlaň. Vonělo to, dokonce i po oříškách. Aha, teď mi to došlo…

Ten den odpoledne jsem položila na stolek v obývacím pokoji velkou tabulku čokolády, ze které jsme si každý občas kousek ulomil. Proto jsem se velice divila, že po krátké době čokoláda zmizela celá. Vím, že manžel má rád sladké, ale je přece diabetik a velmi disciplinovaný co se týče dodržování lékařských pokynů. Situaci jsem přešla bez komentáře.
Příležitosti však využil náš donský kozák Aljoša, který čokoládu na výsost rád. A tak se tabulky v nestřeženém okamžiku zmocnil, aby ji pak ukryl na svém oblíbeném místě, v manželském loži. V zápalu milostného dvojboje a střídajících se poloh se nám povedlo svými zadnicemi celou čokoládu rozmašírovat po celé posteli.

Dlouho jsme jeden druhého umývali a slzy smíchu nám kapaly ještě i do postele, kterou jsme hodně, ale hodně dlouho čistili.

Z malého pelíšku nás pozorně sledoval pár hnědých očí. Těch nejvěrnějších na světě. Jsem si jista, že se také smály…

Autor povídky – Bohdana Haslbauerová-Goričanová, Norimberk

Manželé Bohdana Haslbauerová-Goričanová a Anton Horst Haslbauer

Příspěvek byl zpracován podle knihy Jindřicha Krause KRAŤASY, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Knihu si můžete objednat  přímo v našem nakladatelství na dobírku, nebo je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.  

AUTOR:   Alexandra Hejlová

FOTO:   Obálka knihy – Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline, archiv – Anton Horst Haslbauer

Pečená glazovaná zelenina

Ingredience:
1 pekáček
3 mrkve
1 řepa
kus dýně (nejlépe hokkaido)
2 lžíce oleje
2 lžíce sojové omáčky
2 lžíce sladu (rýž. sirupu)
1 lžíce hořčice bez cukru
1 lžíce rýžového/jablečného octa
1 stroužek česneku
voda na podlití

Zeleninu očistíme a pokrájíme na podobně velké kusy.
V míse smícháme všechny ingredience na zálivku (česnek protlačíme).
Zeleninu naskládáme na plech s pečícím papírem nebo do skleněné misky či pekáčku a potřeme 1/2 zálivky, podlijeme troškou vody, aby se nepřipekla.
Dáme péct do předem vyhřáté trouby na 200°C. Pečeme cca 20-30 minut.
Přibližně v půlce času zeleninu otočíme a potřeme zbylou zálivkou. A pečeme do zlatého nádechu.
Vypneme a podáváme.

Hodí se jako příloha k masu nebo do krémové polévky 🙂

Dobrou chuť (JT)