Provence: jedno z nejmalebnějších míst Francie

Provence – už jen to jméno vás pohladí po duši. Malebné horské vesničky, levandulová pole, vynikající víno, úchvatné pláže, historie a umění na každém kroku. 

Při vyslovení Provence se málokomu nevybaví levandule. Provensálské „modré zlato“ je všudypřítomné a pokud zrovna nekvete a nehalí region do modro-fialového hávu, setkáte se s ním v místních tradičních produktech. Nejen, že si téměř všude můžete koupit látkové pytlíčky s usušeným fialovým zázrakem, které vám doma provoní oblečení ve skříních a navíc ho ochrání před moly, ale v Provence se z levandule zkrátka vyrábí ledacos. Můžete ochutnat třeba levandulovou zmrzlinu, bonbony nebo med a samozřejmostí jsou esence z této rostlinky, které mají množství blahodárných účinků.

Provence je ideální místo pro milovníky výtvarného umění. Provensálská krajina a světlo inspirovaly mnoho malířů zvučných jmen. Tím umělcem, kterého místní krajina ovlivnila nejvíce a který zde strávil nejplodnější léta svého tvůrčího období, byl Vincent Van Gogh. V Provence žili a tvořili takoví malíři jako Matisse, Renoir, Picasso, Chagall nebo Cézanne.

Francie je snad tou největší gurmánskou velmocí a každý její region má vlastní speciality. Samozřejmostí jsou lahodné sýry a vynikající vína jako růžové Côtes de Provence nebo Châteauneuf-du-Pape. Provensálská krajina má spoustu vlastních speciali. Kde jinde než v Marseille si dát pravou bujabézu, vydatná rybí polévka a pro mnohé velká lahůdka, která se tu údajně vaří přes dva tisíce let.

Provence je oblastí, ve které najdete jedny z nejproslulejších antických i středověkých památek v Evropě. Podepsali se tu Římané se svými amfiteátry, arénami a divadly a Avignon byl ve středověku bohatým sídlem papežů. Místní papežský palác je dnes jednou z nejstřeženějších francouzských památek, kterou si rozhodně nesmíte nechat ujít. 

V oblasti Provence se nachází vůbec ty nejkrásnější vesničky a městečka v celé Francii. Jedna z nejfotografovanějších francouzských vesnic je Gordes, tyčící se vysoko nad okolím a nabízející krásný výhled. Možná vám bude připadat, že už jste ji někde viděli – natáčelo se tu totiž několik známých filmů, např. vynikající Dobrý ročník.

Důvěrně známý příběh Edmonda Dantese, krásné Mercedes a Abbé Farii. Hrabě Monte Christo Alexandra Dumase se řadí mezi světovou literární klasiku. A víte, kde leží pevnost If, odkud se Edmondu Dantesovi za pomocí abbého podařilo uprchnout? Samozřejmě, v Provence! A na ostrov If se můžete vypravit lodí z marseillského přístavu. 

Foto: planet-wissen.de

 

EZOTERIKA: novodobé zázraky a magie

Za socializmu byla ezoterika, magie a podobné umění někde zakázané, jinde jednoduše nebyly brány na vědomí. To všechno ve východní a střední Evropě od 90. let minulého století zažívá svůj zlatý věk. Služby moderních čarodějnic, jejichž kořeny najdeme v romské kultuře, využívají nejen obyčejní lidé, ale i politici. 

Slovo “ezoterismus” se používá k označení mystických znalostí a praxe. Ezoterické znalosti jsou takové, které je možné získat pouze v úzké skupině “osvícených”, “zasvěcených” nebo mimořádně vzdělaných lidí. Podle průzkumů věří až 31 % lidí tomu, že mezi námi žijí osoby, které vidí do budoucnosti. Toto procento je velmi podobné ve většině postkomunistických zemí a odráží poptávku po službách magie. Velké množství věštkyň, odborníků na přívaly peněz z nebes a čarodějnic, které vás zbaví uhranutí, pracují například i v Čechách na Slovensku i v Rumunsku.

Magie 21. století v Rumunsku

Od roku 2011 mohou čarodějnice provozovat svou činnost v Rumunsku oficiálně, ale samozřejmě své příjmy musí potom zdanit. Maria Campina, vůdkyně rumunských věštkyň, je nazývána také královnou bílé magie. Ve svém honosném domě v Bukurešti sedává na zlatém trůnu, který dostala od spokojených klientů z Ameriky. Své umění Maria předává dále svým šesti dcerám a vnučkám. Umění se věnuje již více než 45 let, to znamená, že věštila a čarovala i za komunismu. Její sláva se dostala až k Eleně Ceausescu, a přesto, že předpovídání budoucnosti a podobné čáry byly oficiálně zakázány, první dáma Rumunska téměř 20 let využívala její služby na ochranu sebe, svého manžela i komunismu. Paní Maria je proslulá zejména tím, že předpověděla krvavý konec rumunského diktátorského páru, jak sama tvrdí, už dva měsíce před jejich popravou. Manželé jí však nevěřili, byli přesvědčeni, že je lid miluje.

Slovák pomáhá lidem díky andělům


Generace, která dospěla v 21. století, se již mohla svobodně vydat na cestu spirituality. Ve Velkém Mederu, na půli cesty mezi Komárnem a Dunajskou Stredou, žije Ladislav Sivák, známý jako Damiel. Damiel se proslavil jako nejmladší věštec a léčitel na Slovensku. Vzpomíná si, že když mu bylo 11 let, k pomoci druhým ho přivedli andělé prostřednictvím živého snu. Tvrdí, že když lidi něco trápí, tak se na ně cosi nalepí, nosí v sobě cizorodé entity, tzv. nízké duše. On je však dokáže od negativní energie osvobodit a uvolnit v klientovi energii úspěchu. Ladislav se vyučil instalatérem, ale místo oprav kapajících kohoutků, si jako poslání vybral pomáhat druhým. Byl ošetřovatelem a několik let pracoval jako mimořádně vyhledávaný a úspěšný věštec a léčitel pro EZO TV. Dnes své klienty přijímá v garáži rodinného domu, přechodně přebudované na léčitelskou a věšteckou svatyni. Dokáže je zbavit uřknutí, vyčistit auru a zajistit úspěch. Komplexní procedury stojí od 70 do 150 eur, léčení malých dětí však Damiel provádí zdarma. Spokojení klienti za ním cestují i ​​ze vzdálenosti několika stovek kilometrů.

Existují však i lidé, kteří se snaží dokázat existenci “nadpřirozených” jevů prostřednictvím vědeckých metod. Patří k nim parapsycholog a spisovatel Tamás Paulinyi, který se ve své budapešťské laboratoři již od 80. let minulého století zabývá vědomím člověka a snaží se racionálním zkoumáním dokázat spirituální schopnosti jako jasnovidectví, telepatii a existenci neviditelného duchovního světa.

Zájem lidí o nadpřirozené jevy je starý jako lidstvo samo a přibližně jednou za sto let se narodí jeden nebo dva lidé s mimořádnou energií, které poslouchá celý svět. V závislosti na způsobu myšlení a situaci daného období je buď blahořečí nebo pronásledují. V postkomunistické Evropě však lidé otevření spiritualitě, dnes mohou své zájmy projevovat volně a bez obav ze společenského odsouzení.

Zdroj: AMC Networks International, ToJeSenzace.cz

Jihokorejští vědci vynalezli rýži s hovězím masem pomocí kravských buněk

Potravináři neustále testují hranice chuti. Vědci z Yonsei University v Jižní Koreji, aby povzbudili vaši chuť k jídlu, zveřejnili metodu pro vytvoření „kultivované hovězí rýže“. Jde o nový alternativní koncept masa, který nabízí vylepšené živiny a zároveň zanechává menší uhlíkovou stopu než konvenční hovězí maso. 

Podle Next Shark vznikla obalením zrn rýže rybí želatinou. Želatina působí jako lepidlo, které umožňuje výzkumníkům zasadit do zrn kravské svalové a tukové kmenové buňky. Kombinace těchto tří vytváří prostředí vhodné pro růst buněk a tvorbu tkání. Kultivace trvala až 11 dní a po dokončení obsahoval nový vynález o 8 % více bílkovin a o 7 % více tuku než běžná rýže. Texturou je pevnější a křehčí, zatímco aroma lze přirovnat k hovězímu masu a mandlím.

Kultivovaná hovězí rýže je jednou z potenciálních alternativ tradiční konzumace masa. Spolu s menší uhlíkovou stopou je jeho výroba levnější. Autor časopisu Sohyeon Park zdůraznil jeho potenciál v tiskové zprávě : „Nečekal jsem, že buňky v rýži porostou tak dobře. Nyní vidím svět možností pro toto hybridní krmivo na bázi obilí. Jednou by to mohlo sloužit jako potravinová pomoc pro hladomor, vojenské příděly nebo dokonce vesmírné jídlo.“

V budoucnu vědci pracují na zlepšení chuti, textury a nutriční hodnoty kultivované hovězí rýže. V současné době není známo, kdy bude k dispozici veřejnosti.

Zdroj: CELL PRESS

Johnny Cash: muž v černém

Johnny Cash, The Man in Black, byl zpěvák, kytarista a skladatel, jehož hudba inovativně mísila country, rock, blues a gospelové vlivy.

Johnny Cash v jedné ze svých písní zpíval, že do černé se obléká kvůli nepochopeným lidem, chudým, vězňům i těm, kdo slouží své vlasti. Chtěl tak odnášet část temnoty z jejich životů, dokud se nad obzorem nevyjasní. On sám, ale temnou duši neměl. Byl to veselý člověk, který rád bavil lidi. I když to na světě neměl lehké, a to už od narození. Narodil se 26. 2. 1932 jako J. R. Cash do chudé rodiny, která žila na státní půdě v Arkansasu a živila se sběrem bavlny.

Cash poprvé veřejně vystoupil v show Elvise Presleyho a publikum bylo okamžitě jeho. muž s hlubokým hlasem měl v sobě kromě talentu i nevyslovitelné kouzlo.

Postupem času se z něj stal nejžádanější americký umělec. Koncertoval, nahrával desky účinkoval i v hollywoodských filmech. A měl dokonce vlastní show v televizi.

Johnny Cash byl na vrcholu v 60. letech. Aby vydržel nespat během dlouhých koncertních šňůr, 300 nocí v roce, rozvrh a tlaky, kterým čelil, si vybraly daň – drogy a alkohol byly častými společníky na cestách. Stálo ho to rozvod. Problémy měl i se zákonem. Sedmkrát ho zadržela policie, nikdy ho ale neodsoudili.

Cash získal záchranné lano, které potřeboval, od své společnice na turné, zpěvačky June Carterové, která mu pomohla znovu se zaměřit na svou křesťanskou víru a získat léčbu drogové závislosti, kterou potřeboval. Ti dva se vzali 1. března 1968.

Se svou novou ženou se Cash opět postavil na nohy. V roce 1969 začal hostovat The Johnny Cash Show, televizní varietní seriál, který představoval současné hudebníky. Rovněž poskytlo Cashovi fórum k prozkoumání řady sociálních problémů, které se zabývalo diskusemi, které sahaly od války ve Vietnamu přes vězeňskou reformu až po práva domorodých Američanů.

Ve stejném roce, kdy jeho show debutovala, si Cash také odnesl dvě ceny Grammy za živé album Johnny Cash ve věznici Folsom (1968). Začátkem roku 1970 zažili Cash a Carter největší radost z narození jejich prvního a jediného dítěte, Johna Cartera Cashe.

Následující desetiletí nabídlo umělci větší úspěch, protože Cashova hudební kariéra vzkvétala vydáním hitových singlů jako „A Thing Called Love“ (1972) a „One Piece at a Time“ (1976). Napsal hudbu k celovečernímu filmu Malý Fauss a Big Halsy (1970) a vydal bestsellerovou autobiografii Muž v černém (1975). V roce 1980 se stal nejmladším žijícím člověkem, který byl zvolen do Síně slávy country hudby.

Cash si i nadále udržoval nabitý program a stále více spolupracoval s dalšími hudebníky. V roce 1986 se spojil se starými kolegy ze Sun Records, aby nahráli populární kompilaci The Class Of ’55.

V roce 1992 byl uveden do Rock and Roll Hall of Fame a v roce 1994 se spojil s hudebním producentem Rickem Rubinem na vydání American Recordings. Akustické album o 13 skladbách, které mísilo tradiční balady s moderními kompozicemi, American Recordings vyneslo Cashovi nové publikum a v roce 1995 cenu Grammy za nejlepší současné folkové album. Následoval dalším albem produkovaným Rubinem Unchained (1996) a v roce 1997 vydal své druhé monografie Cash: The Autobiography .

Pak jeho kariéra začala pomalu upadat. Definitivně ho zlomila smrt June v květnu 2003. Přežil ji jen o necelé čtyři měsíce. Zemřel na následky těžkých komplikací cukrovky 12. září 2003.

Zpracovala: A. Hejlová

Zdroj/Foto: johnnycash.com, biography.com

Soutěž: Vyhrajte voucher na přístrojovou pedikúru do Hilarionu – dopřejte luxus svým nohám!

Zapomeňte na nespolehlivé pedikérky! Přijďte do HILARIONU – Podologického institutu na Praze 8, v Karlíně, a objevte místo, kde zdraví a krása  vašich nohou dostane nový rozměr. Příjemné a šikovné terapeutky, které se postarají o to, abyste zde zažili nezapomenutelný a osobní zážitek.  

Ing. Petra Kliková je jeden z předních podologů v ČR. Je v oboru pedikúry a manikúry více jak 12  let. K oboru se dostala již během studií na vysoké škole a je zakladatelkou a majitelkou podologického institutu Hilarion.

Individuální přístup k vašim nohám

Každý člověk je jedinečný a zaslouží si péči na míru!

ODBORNÁ PŘÍSTROJOVÁ PEDIKÚRA

Ošetření zahrnuje:

Dezinfekci u vstupu, vlastní sadu ručníků, jednotlivě balené a sterilizované nástroje pro každého klienta, dezinfekci chodidel, vyčištění volného okraje nehtu, zkrácení nehtů, opracování nehtových kůžiček, zahlazení nehtových kůžiček, úpravu povrchu nehtové ploténky, odbroušení otlaků, zahlazení kůže na plosce chodidla, peeling, krátkou masáž chodidla vhodně zvolenou emulzí, mastí, pěnou popř. krémem – dle typu pokožky.

V případě potřeby kdy nehty nejsou v nejlepší kondici aplikují speciální dezinfekční roztok.

Délka trvání: 40 – 60 min dle problematiky chodidla / 1710 Kč

Přístrojová pedikúra patří mezi jednu z nejoblíbenějších a nejdůležitějších služeb podologie. Je velice příjemná, bezpečná a zároveň velice účinná. Je vhodná pro všechny věkové kategorie, pro diabetiky, psoriatiky, děti i dospělé. Perfektně ošetří nehty, kůžičky i plosky chodidel, odstraní otlaky. Pro dlouhodobé udržení výsledků Vám doporučí domácí péči na míru. 

Pro koho je vhodná odborná přístrojová pedikúra?

  1. pro všechny věkové kategorie, pro diabetiky, psoriatiky, děti i dospělé
  2. pouze pro děti
  3. pouze pro dospělé
Odpovědi s Vašim jménem  a e-mailovým kontaktem posílejte na:

redakce@artstarvip.cz

 

VYLOSUJEME 1 VÝHERCE KTErý VYHRAJe voucher NA odbornou PŘÍSTROJOVOU PEDIKÚRU V HODNOTĚ 1.710,- kč, délka trvání 60 minut, s platností do 8. 8. 2024.

Odpovědi posílejte do 3. 3. 2024! 

SOUTĚŽ UKONČENA – VÝHERCE VYLOSOVÁN A KONTAKTOVÁN!

Řídíme se GDPR a s vašimi osobními údaji nakládáme v souladu se zákonem. Kontaktní údaje slouží pouze k doručení případné výhry.

Foto: Hilarion

Tulipánový měsíc s Amelií!

Tulipánový  měsíc se už rozebíhá, je to projekt, který Amelie realizuje od roku 2013 každý rok v březnu. Amelie chce přinést s jarem naději všem, kdo se osobně či v blízkém okolí setkávají s onkologickým onemocněním. Každý se může zapojit a pomoci podle svých možností. Tulipánový měsíc nabízí řadu akcí na podporu všech, kterým do života vstoupila rakovina. Tulipán jako symbol jara zároveň symbolizuje i naději a změnu.

V Centrum Amelie Praha s ředitelkou Michaelou Čadkovou Svejkovskou společně s Alexandrou Hejlovou a Jindřichem Krausem, který pravidelně pro Amelii vystupuje.

Amelie, z.s. je pacientskou organizací, která má za cíl jak poskytovat odborné služby onkologicky nemocným a jejich blízkým, tak realizovat osvětu v oblasti psychosociální pomoci. Posláním organizace je „pomáhat žít život s rakovinou“.

Proto každý rok v březnu dobrovolníci zdobí několik desítek onkologických oddělení v nemocnicích – aby jaro přineslo do nemocnic i změnu a naději. Výtvarná díla na výzdobu nebo vzkazy pro nemocné vytváří lidé z celé republiky. I málo stačí k tomu, abyste udělali radost! Výzdobou nemocnic to ale nekončí – naopak!

Tulipánový měsíc se rozebíhá a vyzývá k zapojení – jde právě o tebe – o vás  – zapojte se!

 

  • Bude výzdoba onkologických pracovišť, je možné tvořit a uvažovat o zapojení jako dobrovolník do výzdob či třídění obrázků. Oslovujeme nemocnice i dobrovolníky.
  • Bude možnost on-line zakoupit a odeslat tulipány ve spolupráci s Florea.cz. Zvažte nákup tulipánů.
  • Proběhne prodej tulipánů v Metropoli Zličín na MDŽ, potkáme se tam?
  • Chystají se akce v Centrech Amelie a on-line přednášky.
  • Amelie žádá o záštity, které dodají váhu jejich aktivitám.
  • Plánují komunikační aktivity a týdenní kreativní výzvu.

Zapojte se ke spolupráci, pomozte přivolat s jarem i naději pro onkologicky nemocné a jejich blízké!

Centrum Amelie Praha

Šaldova 15 (vchod z ulice Sokolovská)
186 00 Praha – Karlín

Tel: +420 739 001 123
+420 283 880 316
E-mail: praha@amelie-zs.cz

Zdroj: Amélie 

Tajné pohlednice – připojte se k mezinárodním celebritám na této speciální výstavě!

Mezinárodní unitářská církev v Praze, v Čapkově sále, Unitaria, Anenská 5, Praha., 24.–26. října 2024, pořádá kreativní výstavu pohlednic pro charitu.

Otevřená výstava pro každého, včetně zavedených a začínajících umělců. Veškerý výtěžek se předá organizaci Amelie, která vytváří podpůrná centra pro onkologické pacienty a jejich blízké.

Byli osloveni renomovaní umělce, veřejné osobnosti a členové komunity Amelie.

Vaše pohlednice budou vystaveny anonymně spolu s pohlednicemi celebrit.

Je snadné se zúčastnit:

Vytvořte umělecké dílo formátu A6 (148 mm x 105 mm pohlednice). Můžete vytvořit malbu, akvarel, kresbu tužkou, uhlokresbu, koláž, výšivku, skulpturu – vlastně jakékoli médium, které si budete přát.

Ti, kteří vytvoří a dodají pohlednici, obdrží pozvánku na vernisáž a jako první si budou moci obrázek zakoupit. Jediný požadavek je, abyste podepsali své umělecké dílo na zadní straně, nikoli na přední straně!

Příspěvky, vytvořené pohlednice, je třeba odevzdat nejdéle do 27. září 2024.

(v obálce pošlete do Amelie: Amelie, z.s., Šaldova 337/15, 186 00 Praha 8 – Karlín nebo paní Zuzaně Dussel, IUCP, Libínská 1, 15000 Praha 5)

Každé dílo bude anonymně vystaveno během třídenní umělecké výstavy a bude k prodeji za 299 Kč. Veškerý výtěžek z prodeje půjde do Amelie.

Po všechny dny bude k dispozici občerstvení.

Otevírací doba výstavy:

Čtvrtek 24. října: Vernisáž 17:00 – 20:00

Pátek 25. října: 11:00 -17:00

Sobota 26. října: 11:00 – 17:00

(Závěrečná akce 17:00 – 19:00)

Amelie, z.s.

Šaldova 337/15
Praha 8, 186 00
IČ: 270 52 141
DIČ: CZ 270 52 141

E-mail: amelie@amelie-zs.cz
Mobilní telefon: +420 608 458 282
Pevná linka: +420 283 880 316

Účet veřejné sbírky: 229 369 762/0300
Číslo účtu: 210 119 87 99/2010

Zdroj: Amelie

Povídka z knihy Kraťasy: Autobus č. 203

Každé pondělí  Vám představíme  jednu povídku z knihy „KRAŤASY“. Dnešní povídka  má  název  „Autobus č. 203“ a stala se Jiřímu Poláčkovi  a zavzpomínáme  tak na dobu minulou a na tehdejší cestování městskou hromadnou dopravou v Praze,  věřím, že Vás opět  pobaví stejně tak, jako  dnes i mě. 

Ty mladší je třeba trochu „uvést do děje“. Bylo to v době, kdy v Praze jezdily autobusy městské hromadné dopravy, ale nebylo ještě metro. A autobusy jezdily třeba jen v určité části  Prahy, ale také napříč z okraje na okraj.
Na magistrátu rozhodli, že ty „dálkové autobusy“ budou zastavovat jen občas, zejména v hlavních stanicích. A aby to cestující poznali, začínala jejich čísla dvojkou. U řidiče byla taková pokladnička s plexisklem, aby bylo vidět na peníze. Pokladnička měla páčku a předepsaný postup. Do otvoru se hodila koruna, zatáhlo se za páčku a cestující si utrhl  lístek, který z jiné štěrbiny vylezl. U jedničkových autobusů se házela koruna, u dvojkových koruny dvě. Mince cinkaly a zkušené ucho řidiče vše registrovalo.
Tento příběh se odehrál jednoho krásného červnového dne. Bylo po dopravní špičce a já jel autobusem číslo 203 z Novodvorské do centra. Teď jsou to čtyři stanice na Kačerov a jste tam metrem co by dup. Autobus byl zaplněn jen z poloviny a panovala ospalá nálada. Jenže na příští stanici nastoupil takový čiperný děda, hodil do pokladničky jednu korunu,
zatáhl za páčku, vzal si lístek a šel si sednout. Řidič zachytil zvuk jedné koruny a povídá docela klidně: „Dědo, tohle je dvoustovka.“ „Já vím,“ odpověděl děda, také klidně. „Ale to musíte do pokladničky hodit koruny dvě, abyste mohl cestovat,“ řekl na to řidič. „Já jedu jen dvě stanice,“ kontroval děda. „I kdybyste jel jen jednu stanici, tak musíte zaplatit koruny dvě,“ podle pravdy odpověděl řidič.
Autobus se velmi rychle probíral z klidu, cestující vycítili, že se jedná o dva zkušené soupeřea že bude legrace. „Buďto zaplaťte dvě koruny, nebo si vystupte. Já dál nepojedu.“ A zvedl se ze sedačky a postavil se nad dědu. Sem tam se už někdo začínal tlumeně smát.
„Dobře, tak já si vystoupím,“ začal ustupovat děda, „ale vraťte mi tu korunu.“ „To nejde, dědo. Pokladnička je zaplombovaná a bude protokolárně otevřená až večer v depu. Já se do ní nedostanu,“ vysvětloval řidič. „Ale já tam mám tu svou korunu. Vraťte mi ji.“ A zůstal sedět. Řidič, že to nejde, děda, že ji chce. Předváděli krásný slovní ping-pong a výsledek
si nikdo nedovolil tipnout. Řidiče to přestalo bavit, vytáhl z kapsy korunu a už dost vztekle ji podal dědovi. „Tak a teď už koukejte, dědku, vypadnout, ať můžeme jet!“ zasyčel.
Děda klidně vstal, pomalu popošel k otevřeným předním dveřím, hodil tu korunu do pokladničky a povídá: „Tak už tam máte ty koruny dvě a můžeme jet dál.“
Studenti, důchodci, ale vlastně všichni jsme se smáli na celé kolo, tedy autobus číslo 203.

Autor  příběhu:   Jiří Poláček

Příspěvek byl zpracován podle knihy Jindřicha Krause KRAŤASY, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Kniha je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.  

AUTOR:   Alexandra Hejlová

FOTO:   Obálka knihy – Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline

Případ zavražděného vraha – Michal Dlouhý

Na jaře roku 1929 byl po deseti letech úspěšné služby u četnického sboru strážmistr František Klimsza povýšen do dlouhodobě očekávané a vytoužené hodnosti štábního strážmistra.

Na čtyřmužové četnické stanici Dolní Domaslavice v politickém okrese Český Těšín byl totiž po jejím veliteli vrchním strážmistru Františku Šálkovi služebně nejstarším, a kromě nich tvořili osazenstvo četnické stanice ještě dva strážmistři.

Druhého distinkčního odznaku v podobě rovnostranného osmiúhelníku na ramenní pásce blůzy a pláště si civilista mnohdy ani nevšimne, ale pouze příslušník četnictva a jeho blízcí vědí, co útrap se za ním skrývá.

Druhou květnovou neděli roku 1929 ráno byla dolnodomaslavická četnická stanice poslem vyslaným obecním starostou vyrozuměna o případu vraždy spáchané na horníku Františku Nytrovi v Šebišovicích.

Do necelé tři kilometry vzdálené sousední obce se vzhledem k dovolené velitele četnické stanice vypravil novopečený štábní strážmistr Klimsza spolu se strážmistrem Vilémem Stuchlíkem.   

K činu samotnému došlo v noci ze soboty na neděli a jelikož u sebe zavražděný horník Nytra měl 14denní výplatu, bylo nepochybné, že jde o vraždu loupežnou.

Mrtvola muže byla nalezena na dvorku a podle koženého opasku na krku bylo nepochybné, že horník Nytra byl uškrcen.

Dle sdělení jeho manželky Marie k činu došlo poté co se po výplatě vracel pozdě večer z práce.    

K případu byla přizvána soudní komise od okresního soudu v Českém Těšíně, která ani jak soudním ohledáním, tak ani následně provedenou soudní pitvou nepřinesla nic významného do vyšetřovaného případu.

Na základě hlasu lidu, který je, jak se říká hlasem Božím, byl jako pachatel činu označen syn sousedů manželů Nytrových 21 roků starý dělník Josef Vrůbl. Ten byl štábním strážmistrem Klimszou zatčen a při výslechu konaném za přítomnosti obecního starosty se k činu i doznal. Uloupené peníze, ty však už byly ty tam.

Zatčením Josefa Vrůbla a jeho dodáním do vazby ve věznici okresního soudu v Českém Těšíně však případ nekončil, avšak teprve začal.

Štábní strážmistr Klimsza se totiž čirou náhodou v Šebišovicích dozvěděl, že mezi rodinami Nytrových a Vrůblových panují prazvláštní vztahy.

Když se o věc začal blíže zajímat, tak zjistil, že manželka zavražděného udržuje s vrahem svého manžela milostný poměr a že jej k vraždě dokonce nabádala.

Po domluvě velitele četnické stanice s vedoucí silou pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Moravské Ostravě vrchním strážmistrem Albínem Rožnovským se do případu zapojila i pátračka.

Následujícího dne došlo k zatčení Marie Nytrové a k jejímu výslechu vrchním strážmistrem Rožnovským. Přesto, že odmítala jakoukoliv spojitost s vraždou svého manžela, a dokonce popírala svůj v obci téměř všeobecně známý milostný poměr s Josefem Vrůblem, byla dodána do vyšetřovací vazby rovněž ve věznici českotěšínského okresního soudu.

Naproti tomu byl štábní strážmistr Klimsza úspěšnější. Dozvěděl se, totiž že manželé Nytrovi mají na svědomí řadu těžkých zločinů a že Nytrová navedla svého milence Vrůbla k zavraždění svého muže proto, aby se v něm zbavila nepříjemného svědka společně spáchaných zločinů.

Studiem spisů uložených ve spisovně četnické stanice stále svobodný štábní strážmistr Klimsza ubytovaný v tamních četnických kasárnách, spoustu dalších zajímavých skutečností.

V roce 1920 zemřel výměnkář Josef Vašek, který se vrátil v roce 1919 z legií a na naléhání Nytrových jim převedl svůj domek s tím, že v něm má doživotně zajištěn výminek a od té doby žil společně s Nytrovými pod jednou, původně svojí střechou.

Tehdy, v září roku 1920 přišla Nytrová na četnickou stanici a oznámila, že se Vašek, zřejmě pod vlivem hrůz zažitých na bojištích velké války, oběsil. Již tehdy byly četnictvem prošetřovány pověsti o tom, že Josef Vašek nezemřel smrtí přirozenou, avšak bez jakéhokoliv výsledku.

Když byla Nytrová jen tak mimochodem při svém dalším výslechu dotazována na podezřelou smrt výměnkáře Vaška, tak vrchnímu strážmistru Rožnovskému za přítomnosti štábního strážmistra Klimszy vypověděla, že to byl její muž, který Vaška zardousil a jeho mrtvolu pověsil na opasek, aby se zdálo, že spáchal sebevraždu.

Jak se štábnímu strážmistru Klimszovi podařilo dále zjistit, tak důvodem k odstranění výměnkáře Vaška bylo, že Nytrovi nebyli schopni Vaškovi zaplatit svůj dluh za na ně Vaškem převedený domek a pole. To bylo příčinou neustálých svárů mezi domkářem Vaškem a Nytrovými.

Případ pokračoval dále, když štábní strážmistr Klimsza zjisti, že ještě před tím, v době, když byl Vašek na frontě, zemřela za podivných okolností zemřela i Vaškova manželka Olena. Příčinou její smrti byla údajně otrava uhelnými plyny ve světnici, kterou Vašková obývala. Již tehdy v domě Vaškových bydleli Nytrovi.

Přesto, že nedokonalé spalování nekvalitního sirnatého uhlí bylo v době velké války příčinou řady úmrtí, našel štábní strážmistr Klimsza ve spise poznámku kolegy, který se tehdy případem zabýval, že v obci kolují zvěsti o tom, že Olena Vašková nezemřela přirozenou smrtí a zaznělo podezření, že byla Nytrovými otrávena. Usvědčující důkaz o tom se však tehdy kolegům nepodařilo získat. Ono v době velké války se na smrt člověka koukalo poněkud jinak…

A do třetice objevil štábní strážmistr Klimsza strohou poznámku, že Nytrovi mají na svědomí ještě třetí vraždu spáchanou v roce 1918.

Vzhledem k výše zjištěným skutečnostem byla Marie Nytrová dodána do vyšetřovací vazby ve věznici krajského soudu v Moravské Ostravě a vyšetřováním případů se nadále zabývala tamní pátrací stanice.

Štábní strážmistr František Klimsza obdržel zakrátko za svoje neobyčejně horlivé, neúnavné a důvtipné pátrání po několikanásobných pachatelích starých neobjasněných vražd pochvalné uznání udělené a vlastnoručně podepsané zemským četnickým velitelem v Brně generálem Vladimírem Putnou.     

četnická slavnostní se šavlí

 

Obálka knihy Případy z četnických zápisníků

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého PŘÍPADY Z ČETNICKÝCH ZÁPISNÍKŮ, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

 

Agostino Carracci a Benátky

Boloňský malíř, grafik a pedagog Agostino Carracci (1557 ⁠–⁠ 1602) patřil k nejvýznamnějším uměleckým osobnostem své doby. Bez jeho přispění si nelze představit římské malířství 17. století, ani moderní výuku nastávajících umělců. Jeho bohatá malířská aktivita byla doprovázena neméně četnou grafickou tvorbou, která se pro své umělecké kvality těšila široké pozornosti milovníků umění.

Důležité období tvůrčího života Agostina Carracciho bylo spjato s Benátkami, které v 80. letech 16. století několikrát navštívil. V rytinách zhotovených počátkem 80. let podle obrazů Paola Veroneseho a Jacopa Tintoretta dosáhlo jeho grafické dílo plné zralosti. Neméně důležitá byla benátská cesta podniknutá v roce 1588, která dala podnět pro vznik rytin, jež jsou řazeny k vrcholům Agostinova grafického umění. Grafický kabinet Agostino Carracci a Benátky představí návštěvníkům Národní galerie tento počtem nevelký, ale umělecky nesmírně poutavý soubor rytin. Výstava potrvá od 20. 2. 2024 do 2. 6. 2024.

Zdroj: NG Praha