Artstar v akci s Dobrým vínkem !

Dobré vínko – parta přátel, kteří při společné cestě na dovolenou náhodně objevili ve Slovinsku malebnou okouzlující oblast Jeruzalem Ormož.  Nádherný, vinohrady obklopený, panenský kout přírody. Tehdy krátká zastávka se proměnila v srdeční záležitost.

Laskavost, ochota a dobrosrdečnost tamních obyvatel, láska s jakou opečovávají své vinice, vytváří nádherná vína, ve kterých si to svoje oblíbené najde každý milovník vín.

Ivo Hanusek a Ladislav Milfort

Když už vám nemůžou zprostředkovat návštěvu čarokrásné přírody, přiváží vám to nejlepší co tamnější vinaři nabízejí. Sluneční paprsky, čistá příroda, poctivá ruční práce – to vše se zrcadlí v nabízeném víně. 

Pojďte si s námi poslechnout co vám Dobré Vínko může nabídnout, Ivo Hanusek a Ladislav Milfort jsme se zeptali za vás.

https://eshop.dobrevinko.cz/O-nas-a1_0.htm

 

Foto: Jana Tesaříková

Vladimír Kočička a jeho inspirace

Charismatická osobnost, muž s dlouhými vlnitými vlasy, vždy elegantně a vkusně oblečený a vonící drahou kolínskou. Jeho jméno znají v pražských kavárnách a vinárnách, jejichž stěny preferuje pro předvedení svých děl veřejnosti spíše než suchopárné galerie.

Narodil se ve znamení štíra v roce 1965 v Košířích v Praze. Od útlého věku se věnuje výtvarné tvorbě, a to zejména malování, kreslení a nyní hlavně fotografování. Jeho fotografie se často objevují ve specializovaných časopisech, inspiruje ho například Štýrský nebo Sudek.

Když maluje a kreslí, pouští se s oblibou do experimentů s různým materiálem a strukturami. Jeho invence je nekonečná a jeho surrealistické obrazy vybízejí diváka k přemýšlení nebo ke snění. Svá díla promýšlí do nejmenších detailů. Inspiraci hledá v literatuře, poezii a především v kinematografii. Jeho známý obraz Adina je toho důkazem.

Adina

Největším zdrojem inspirací je mu ovšem žena, a to jeho vlastní. Z řady obrazů se dívají podmanivé oči, sám umělec říká, že jsou jeho ženy.

Vladimír je člověk velmi vážený v uměleckém světě. Pokud se s ním setkáte například na jeho vernisážích, poznáte, že je výřečný a velice rád se s vámi pobaví o umění všeobecně, protože v tomto oboru oplývá velkou erudicí.

S touto osobností jsme měli možnost udělat krátký rozhovor, kterého si vážíme.

Jak jste se dostal k malování?

Již jako maličký chlapec jsem začal „čmárat“ a ve školce jsem zkoušel kreslit. Na prvním stupni základní školy se to rozvíjelo dál. Ve výtvarnu jsem byl spíše na dobrou, takže za 3. Vše se změnilo na střední a poté na vojně jsem rozšířil obzory na malbu krajin. Po vojně jsem se ponořil do malování samostudiem.

Co je vaší inspirací?

Inspirace? To je těžké. Je to individuální, ale hlavní inspirací je pro mne „Žena“ jak má manželka, tak celkově téma „Žena“ je mé věčné téma, jelikož je obdivuji. Pak samozřejmě také básně, kinematografie, literatura a sny. Sny jsou pro tvorbu důležité.

Čemu  se kromě malování ještě věnujete?

Má velká láska krom malování je fotografie neboli „MALBA SVĚTLEM“. Být ve správnou chvíli na správném místě. To mě fascinuje – zachytit, zastavit život a zvěčnit ten mystický okamžik na věky.

Jaký váš obraz je pro vás ten nejlepší?

No to je těžké… Asi všechny (úsměv na tváři)… Každý můj obraz je svým ztvárněním „TEN NEJLEPŠÍ“.

Kde vystavujete nejraději?

Nejraději vystavuji v kavárnách a vinárnách. Tam přijde, si myslím, dost zajímavých lidí, co mají rádi umění.

Kde můžeme vaši tvorbu vidět? Chystáte nějakou další výstavu?

Momentálně můžete vidět mou autorskou výstavu ve Vinárně náplavní a v listopadu chystáme výstavu v kavárně Cafe Decada u metra Palmovka s výtvarným sdružením Řád Chaosu.

text : Jana Tesaříková

fotografie: archiv Vladimíra Kočičky

Věštba z run  (18. 10. 2023 – 24. 10. 2023)

18. říjen je 291. den roku podle gregoriánského kalendáře (292. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 74 dní.

Tento týden jsem si pro vás připravila věštbu pomocí tří run.     

Jako vzkaz pro vás vypadla z koženého pytlíčku runa na jasanovém dřevě Ansuz. V těchto dnech je nutné komunikovat pro to o čem sníte. Můžete se setkat s někým z cizí země, který vás posune ke štěstí. Nutné je naslouchat a učit se, abyste nabyli moudrosti. Čekejte překvapení v jakékoliv podobě, co vám může změnit život k lepšímu.

Jakou cestou se dát? Tak vypadla runa Perth, jejíž význam je tajemství. Je to mysteriózní runa! Značí odhalení pravdy. Vezměte osud do svých rukou. Nenechte se nikým do něčeho nutit. Rozhodujte se podle sebe, pak je to správná cesta. Tato runa naznačuje, že se může odhalit nějaké tajemství. Pozor však, může být také špatné nejen dobré.

Jak budeme vše tento týden řešit nám prozradila runa Othel. Její význam je majetek. Pokud máte peníze, tak za peníze si můžete koupit mnoho věcí, ale i přesto vás nemusí učinit šťastné. Je nutné se zaměřit na hodnoty v lásce nebo v životním stylu. Othel jednoduše naznačuje, že si máte určit prioritu, na co se chcete zaměřit a proč to chcete.

 Vaše Yennefer…

 

 

Slavný Orson Welles: Měl pověst režiséra, který není schopen natočit výdělečný film

„Když muž skoncuje se ženou, pro ni tím věc teprve začíná.“ Citáty, ty byly oblíbeným koníčkem amerického režiséra, producenta a herce Orsona Wellese, kterých za svůj život napsal opravdu mnoho.

V roce 2008 se Orson Welles dokonce objevil jako kreslená postavička ve Speciálním čarodějnickém díle slavného seriálu Simpsonovi, kde byl zabit jednou z hlavních postav, Homerem.

Nejvíce se ale samozřejmě proslavil svou filmovou tvorbou za kterou byl oceněný Oscarem. Velkého úspěchu se dočkal u rozhlasové adaptace románu H. G. Wellse Válka světů. Ta ale vyvolala veřejnou paniku. Posluchači se domnívali, že došlo k invazi mimozemšťanů do New Jersey. Několik lidí dokonce očekávalo konec lidské civilizace a spáchalo sebevraždu. U svých filmů se pokoušel uplatňovat především nové režijní metody, zvukové techniky, ale soustředil se i na netradiční práci s kamerou a střihem. I přes 150 tisíc prodělaných dolarů se za jeho nejznámější a zároveň první celovečerní film považuje Občan Kane natočený v roce 1941, ve kterém si sám režisér zahrál hlavní roli.

Orson se narodil v roce 1915 do rodiny známého vynálezce a továrníka Richarda Heada Wellese, který vynalezl karbidovou lampu.  Orsonovo šťastné dětství se začalo rozpadat, když jeho otec ve svých 46 letech prodal svou firmu a odešel do důchodu, ve kterém se stal alkoholikem.  Jeho matka byla koncertní klavírní virtuoska a zemřela, když bylo Orsonovi pouhých devět let. Po její smrti začal s otcem cestovat. Ten ho přihlásil do internátní Toddovy školy ve Woodstocku ve státě Illinois. Orson se zařekl, že s otcem nepromluví, dokud nepřestane pít, ten poté o dva roky později, v Orsonových patnácti letech, zemřel. Orsonovým opatrovníkem se stal rodinný přítel Dr. Maurice Bernstein z Chicaga. V roce 1931 dokončil školu a začal dálkově studovat chicagském uměleckém institutu.

Začínal pracovat jako reportér. Později se začal věnovat i herectví v Irsku, kam se v šestnácti letech přestěhoval. Před svou opravdovou kariérou si ještě procestoval pár zemí a vyzkoušel různé pracovní pozice od psaní barokní literatury až po člena ochotnického divadla.  V roce 1934 natočil svůj první krátkometrážní film The Heart of Age a oženil se za svou první ze tří manželek. O tři roky později si se svým přítelem Housemanem založili divadlo The Mercury Theatre.

V roce 1940 podepsal smlouvu s hollywoodským filmovým studiem RKO, které mu zaručilo 225 tisíc dolarů za natočení dvou filmů a absolutní tvůrčí svobodu. Tyto skvělé podmínky snad nikdy Hollywood nezkušenému filmaři nenabídl.

Než režisér odjel na natáčení do Ria de Janeira, režisérsky spolupracoval na natáčení filmu Journey into Fear. Když se vrátil, zjistil, že společnost The Magnificent Ambersons ze strachu zkrátila film o 43 minut a uvedla ho do kin. Snímek se stal opět propadákem.

V Hollywoodu získal pověst režiséra, který není schopen natočit výdělečný film.  Orson se z této urážky nikdy nevzpamatoval.
V roce 1952 natočil ve Francii už konečně úspěšný film The Tragedy of Othello: The Moor of Venice, který vyhrál v Grand Prix v Cannes. Do Hollywoodu se ale ještě několikrát vrátil a natočil tam filmy Dotek zla nebo jeho poslední celovečerní snímek s názvem F for Fake.

Orson si psal poznámky pro scénu, kterou měl točit 10. října 1985, jenže náhle zemřel na srdeční záchvat. Po jeho smrti bylo nalezeno čtrnáct filmů, které začal točit, ale z různých důvodů je nestihl nebo nemohl dokončit.

Foto:  AFP/Getty Images

Pražská Salmovská literární kavárna

Salmovská literární kavárna je již kultovní místo v Praze, blízko Karlova náměstí. Kulturní místo, komorní prostředí pro širokou veřejnost a platforma pro aktivní lidi s chutí a nápadem. Místo kde se pořádají koncerty všech žánrů a to včetně klasické hudby, besedy, výstavy, promítání, akce pro děti a ještě mnohem víc. Salmovská vítá každého, kdo se chce pobavit, odpočinout, setkat se s uměním a na to vše dohlíží a s maximální péčí připravuje a organizuje Robert Michálek, kterého vám právě teď představíme v krátkém rozhovoru pro náš časopis.

Foto: Salmovská literární kavárna

Výrazné odstíny červené vládnou!

Podzimní a zimní móda 2023/2024 je jeden oheň – nebo to tak alespoň vypadá. Výrazné odstíny červené se objevují všude a zaslouží si místo ve vašem šatníku. Návrháři jako Fendi a Bottega Veneta předvedli červené vzhledy od hlavy až k patě. 

 

Zeptejte se kteréhokoli designéra a dostanete stejnou odpověď: Barva podzimu a zimy 2023/2024 je červená. Pokud se vám nelíbí nosit úplně červený outfit, zvažte přidání červeného akcentu k přirozenému vzhledu. Červená taška, šátek nebo rtěnka mohou snadno pozvednout váš vzhled. Nebo když přijde chladnější počasí, vyměňte svůj neutrální svetr za červený.  

Foto: glamour.com

Bohém v Náplavní

Umělci tradičně umění využívali jako materiální cestu k dosažení duchovního cíle.

Těmito vzletnými slovy byla uvedena zahajovací řeč při vernisáži obrazů, grafik a fotografií všestranného umělce Vladimíra Kočičky ve středu 11. října ve vinárně Náplavní v Praze.

Proložena tóny příčné flétny v rukou Františka Stejčka řeč dále přiblížila, jak vnímáme umělecká díla a co se v nás při tom děje. Nakonec bylo konstatováno, že obraz nám dovoluje – tím, že si ho delší dobu prohlížíme a zaměřujeme na něj soustředěnou pozornost – rozvinout další obrazy a příběhy vnitřní, vzpomínkové, fantazijní. Umění tak přivádí člověka k ryzímu porozumění sobě a svému vztahu ke světu.

Vladimír svou novou výstavou nazvanou Bohém opět dokumentuje, jak bezbřehá je jeho imaginace a originalita při výběru témat i technik zpracování. Věren surrealistickém duchu mnohde ukrývá tváře či objekty, které je třeba dohledat, neboť jsou skryty záměrně, ale i nevědomky, jako například tvář Volanda na obraze Mistr a Markétka. Za povšimnutí stojí dvě fotografie v předsíňce mezi místnostmi vinárny, netradičně zasazené do kruhových „oken“. Na většině děl se vyskytuje Vladimírův oblíbený profil mladé dívky, ovšem jak sám autor uvedl, je období profilů těmito díly završeno.

Výstava v Náplavní potrvá po celý říjen a s lehkou obměnou i v listopadu, otestovat si, co se v člověku děje při pohledu na umění, tedy můžete dosytosti. K příjemným zážitkům nepochybně přispěje i sklenka pěkného vína, které je ve vinárně k dispozici.

autor textu: (zb)

fotografie: archiv

Brambory s rozmarýnem

Rychlý recept na vonící brambory po rozmarýnu a česneku:

  • 5 velkých brambor
  • čerstvý rozmarýn
  • čerstvá nať z petržele
  • sůl
  • olej (který nejčastěji používáte) cca 4 lžíce
  • 2 stroužky česneku

Neoloupané brambory nakrájíme na kolečka, vložíme do osolené vody s kmínem a vaříme cca 15 minut.

Mezitím si připravíme plech s pečícím papírem. A dále bylinky rozmarýn a nať z petržele nakrájíme/nastříháme na malé kousky do misky. Nastříháme píšu, protože používám nůžky na bylinky. Poté oloupeme česnek a pomocí lisu na česnek ho přidáme do misky. Zalijeme olejem a vše smícháme a ještě osolíme.

Pečicí papír potřeme směsí oleje a bylin a poté vyskládáme bramborové plátky, které nejsou zcela dovařené. Brambory potřeme směsí také.

Troubu máme připravenou na 200 stupňů. Pečeme cca 20 minut, až budou brambory zlaté. Podáváme například s pečenou panenkou a nebo jím jen tak například s tvarohovým dipem nebo tatarkou.

Dobrou chuť 🙂

Text a foto: Jana Tesaříková

Ženský lékař – Michal Dlouhý

Strážmistr Josef Kudlík, který byl nejmladším z osazenstva četnické stanice v Kutné Hoře, měl dne 1. února 1932 předepsánu denní obchůzku. Velitel četnické stanice vrchní strážmistr Karel Toušek jej musel vyslat do služby samotného, neboť právě řádily chřipky a většina mužstva omarodila, i o něho samotného se chřipka pokoušela.

Když strážmistr Kudlík procházel Sedlec, vyběhla mu naproti z jednoho domu mladá žena a žádala četníka o pomoc. Uvedla, že dnešního dne krátce po páté hodině ranní u jejího bytu kdosi zazvonil, čímž jí vzbudil. Když otevřela, tak se objevil jí neznámý muž, který se představil jako úředník továrny na tabák a chtěl provést její kontrolu. Je totiž dělnicí tabákové továrny a v současné době, jak je na ní ostatně vidět, marodí s chřipkou. Když muže vpustila do bytu, začal se vůči ní chovat drze a dokonce si lehnul oblečený a v botách k ní do postele. Chování muže se jí zdálo nepřístojné, a proto se mu začala bránit. Na to ji neznámý muž kousl do krku a poté z jejího bytu odešel. Po odhalení šátku, bylo na krku ženy zřejmé zranění – krevní podlitina od kousnutí.

Vše, co žena, o níž zjistil, že se jmenuje Milena Vedralová, uvedla, si strážmistr pečlivě poznačil. K popisu muže sdělila pouze to, že byl ve věku okolo třiceti let a že byl vysoký. Byla totiž rozespalá a v bytě bylo navíc šero.

Případ, který byl mimochodem jeho prvním samostatně řešeným, strážmistr Kudlík vyhodnotil za tak závažný, že nepokračoval dále v předepsané obchůzce a vydal se přímo na pátrací stanici.

Jelikož bylo první pondělí v měsíci, probíhal celé dopoledne dle rozvrhu stanoveného zemským velitelstvím četnictva pokračovací výcvik. Tím pádem bylo celé osazenstvo pátrací stanice přítomno ve staniční kanceláři.

Nedávno povýšený vrchní strážmistr Eidlpes vyslal do Sedlce hlídku na motorovém kole, s úkolem pátrat po pachateli činu. Štábní strážmistr Stehlík dostal úkol prověřit záznamy v soustředěné evidenci pátrací služby, s cílem vytipovat možného pachatele činu. Obojí bohužel zůstalo bez kladného výsledku. Tudíž nezbývalo než o činu rozeslat pátrací oběžník.

Po dobu dvou týdnů zůstalo pátrání po pachateli činu, které bylo zaměřeno na současné i bývalé zaměstnance tabákové továrny, bezvýsledné.

V pondělí 14. února 1932 dopoledne bylo z tabákové továrny pátrací stanici telefonicky oznámeno opakované obtěžování zaměstatkyň továrny údajným lékařem provádějícím kontrolu nemocných.

Na místo ihned vyrazilo motorové kolo pátrací stanice, které řídil štábní strážmistr Antonín Král, jež vystřídal ve funkci řidiče strážmistra Chalupeckého. Štábní strážmistr Král absolvoval první kurs řidičů automobilů četnických pátracích stanic. Spolu s ním jeli vrchní strážmistr Eidlpes a praporčík Novotný.

V kanceláři správy tabákové továrny bylo zjištěno, že ráno kolem osmé hodiny byla doma navštívena nemocná dělnice Anna Bauerová a následně kolem půl deváté druhá nemocná dělnice Anna Jandejsková.

Bauerová vrchnímu strážmistru Eidlpesovi uvedla, že ráno krátce po osmé hodině se do jejího bytu dostavil muž, představil se jako lékař továrny na tabák a přikázal jí, aby se svlékla, že jí prohlédne. Přesto, že se nejednalo o závodního lékaře, kterého zná, vysvlékla se, avšak pouze z kabátku. Lékař po ní ale požadoval, aby se vysvlékla úplně. Když se ohradila, že jí tak závodní lékař nikdy neprohlížel, netrval dále na úplném vysvlečení, vyšetřil jí jako lékař tep srdce poslechem na zádech a prohlédl jí zavázanou nohu, s níž marodí. Dále si nechal předložit lék, který užívá. Po předložení léku z něho upil a řekl, že je to obyčejný rybí tuk a že on jí předepíše láhev vína. Po chvíli z jejího bytu odešel. Jelikož se jí to zdálo divné, oznámila věc správě továrny. K popisu muže uvedla, že byl vysolý asi 175 centimetrů, měl černé vlasy a byl oblečen v tmavěhnědém dlouhém kabátu a v ruce měl lékařský kufřík.

Zřejmě vzápětí poté byla neznámým mužem vydávajícím se za lékaře navštívena ve svém bytě druhá nemocná dělnice Jandejsková, která uvedla, že ji neznámý muž vydávající se za závodního lékaře začal nejprve prohlížet a poté se snažil položit ji na postel. Tomu se začala okamžitě bránit, neboť se nejednalo o jejího lékaře a muž z jejího bytu odešel. Potvrdila popis oblečení udaný Bauerovou, dlouhý hnědý kabát, lékařský kufřík, dále vysokou postavu a věk okolo třiceti let.

Na základě okamžitě zahájeného pátrání byl hlídkou pátrací stanice na nádraží Kutná Hora – Sedlec zadržen mladý muž, v němž byl zjištěn Josef Káva narozený v roce 1893 a příslušný do Ronova nad Doubravou v politickém okrese Čáslav, syn rolníka, toho času bez zaměstnání.

Kromě toho, že byl Káva usvědčen ze svých činů dělnicemi Bauerovou a Jandejskovou, poznala jej i před dvěma týdny navštívená dělnice Vedralová, která se mezitím uzdravila.

Při výslechu se Káva, v minulosti trestaný pro podvody, vrchnímu strážmistru Eidlpesovi doznal, omlouval se, že nechtěl uvedeným ženám nijak ublížit. O tom, která z žen je nemocná a kde která bydlí, se dozvídal od svého kamaráda pracujícího v tabákové továrně, jehož jméno odmítl prozradit. Josef Káva byl dodán do vazby kutnohorského krajského soudu.

 Novinový článek o dopadení pachatele si se zájmem přečetl i strážmistr Kudlík, jehož snem se stalo dostat se mezi četnickou elitu – na pátračku. Na splnění svého snu si však musel ještě hezkou řádku let počkat

Vypátrání pachatelova informátora bylo pro pátračku záležitostí jediného dne. Ke svému prohřešku se doznal a za svůj čin byl správou tabákové továrny po zásluze odměněn…

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého KUTNOHORSKÁ PÁTRAČKA OPĚT ZASAHUJE, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Mnoho podob citlivosti

Mnoho podob citlivosti anebo citlivosti dosti uvidíte na  výstavě, která nyní probíhá 22. 9. – 11. 11. 2023 v HYB4 Galerie, Hybernská 4, Praha, představuje výběr děl, které se odklání od uměleckých trendů s potřebou zaujmout na světovém uměleckém trhu i přesto lokální hranici překročí. Vernisáž této výstavy již proběhla první den výstavy 22. 9. 2023.

Kurátor výstavy je Michal Štochl a Filip Kazda. Na výstavě uvidíte díla od umělců a umělkyň jako jsou Pavel Banka, Radka Bodzewicz, Nikola Čulík, Veronika Čechmánková, Habima Fuchs, Kurt Gebauer, Assaf Hinden , Vojtěch Hrubant , Olga Karlíková, Milan Kunc, Antonie Stano, Matěj Olmer, Vojtěch Pavlíček, Ondřej Petrlík, Petr Pelzmann, Ivan Pinkava, Matěj Pokorný, Ester Parasková, Ivan Pinkava, Vojtěch Pavlíček, Taja Spasskova, Vladimír Skrepl, Mark Ther

Dle názvu Mnoho podob citlivosti výstava pojednává o cíli prozkoumat více podob citlivosti a k tomu využívá klasická media jako prostředek návratu v době velkého vlivu moderních technologii a jazyka současného umění. Více se dozvíte, pokud na místo dorazíte. Vstupné je zdarma.

foto : https://www.kampushybernska.cz/