Rubrika: CESTOVÁNÍ

Město světel, metropole lásky, hlavní město módy. Paříž má mnoho pojmenování a díky bohatým dějinám a výborným podmínkám pro umění a obchod si zde každý přijde na své. Každý, kdo Paříž někdy navštíví, samozřejmě nesmí vynechat ty nejznámější památky, nejslavnější muzea a nejfotografovanější místa, ale je třeba také poznat město trošku jinak. 

Eiffelova věž je snad nejslavnější dominantou metropole a rozhodně nejnavštěvovanější památkou v zemi. Návštěvníky čekají tři patra, zatímco výtahy jsou k dispozici pro pohodlnou cestu, mnoho návštěvníků se rozhodne zdolat schody pěšky.

Vítězný oblouk je nejslavnější Napoleonova stavba. Tento padesátimetrový oblouk byl vybudován na historické ose centra města Paříže a dodnes je symbolem francouzské národní hrdosti.  Památník, jenž Francii připomíná významné historické okamžiky a zároveň místo oslav, kde se také vyjadřuje úcta obětem válek, první světové i všech ostatních. Každoročně 14. července zde Francouzi pořádají vojenskou přehlídku, aby světu ukázali svou sílu a moc.

Louvre je muzeum umění, největší palácový komplex na světě a při svých toulkách metropolí nelze vynechat toto nejslavnější muzeum světa. Ohromí vás úžasná díla malířství a sochařství, ale i samotné prostory a zdobené galerie. Proslavily ho známé umělecké sbírky, především Da Vinciho obraz Mona Lisa, ale stalo se též součástí filmů a knih. Umístěno je v bývalém paláci francouzských králů Palais du Louvre. Už ve 12. století zde stála pevnost, jejíž pozůstatky si můžete prohlédnout v podzemí muzea. Muzeu daly vzniknout původní sbírky ze 16. století, které skoupil král Ludvík XIV., ale až v roce 1793 byly poprvé vystaveny v paláci pro veřejnost. K rozšíření sbírky velmi napomohl sám Napoleon Bonaparte, který dovážel díla z celého světa. Dnešní podoba muzea pochází z 19. století, ale slavná skleněná pyramida u vchodu byla otevřena v roce 1989.

Nejslavnější katedrála Notre Dame na světě se nachází v samém srdci Paříže, na ostrově Cité. A nejenže geograficky je víceméně ve středu města, je především nejvýznamnějším křesťanským chrámem ve Francii. Když před čtyřmi lety hořela pařížská katedrála Notre-Dame, obletěly celý svět záběry padající dřevěné věže z 19. století.  Řemeslníci už na katedrálu umístili základy nové věže a tesaři na západě Francie teď vyrábějí její další části. 8. prosince 2024 by se měla otevřít katedrála Notre-Dame pro veřejnost.

Foto: Wikipedia, I-Paris, britannica.com

 

 

Národní přírodní památka Pekárna, která dostala název podle chlebové pece, se nachází v Moravském krasu. Má 64 metrů dlouhou chodbu. Která je téměř celá osvětlena denním světlem pronikajícím vysokým vstupním portálem.

Jeskyně byla sídlištěm lovců sobů a to z období 12.000 – 15.000 lety. Je proslavena nálezy rytin na žebrech koní, kostěných harpun k lovu ryb, figurkou Venuše z mamutoviny a mnoho dalších děl z počátku lidského věku. V jeskyni nyní můžeme spatřit několik druhů netopýrů a vzácnou můru osenici šedonachovou.

V zimě se v jeskyni tvoří takzvaní ledoví trpaslíci viz. přiložené foto.

Jak se dostanete do Pekárny? Nejjednodušeji autem na parkoviště Hádek (blízko Ochozu u Brna) pak pěšky údolím Říčky.

Text Jana Tesaříková

Fotografie: Wikipedie, Hynek Vermouzek (foto s ledovými trpaslíky)

Když slyšíme název Korfu (Kerkyra) vybavíme si malebný ostrov se spousty pláží a modrým mořem. Seznámím Vás s jednou malebnou vesničkou, které nese název Liapades (řecky: Λιαπάδες). Vesnice leží na severozápadní straně Korfu od Palaiokastritsa asi tak 3 km. Liapades je přesně na straně hory Kourkouli a šíří se do Severního údolí (Πάνω Λιβάδι v řečtině). Díky tomu nabízí spoustu krásných treků kolem moře s nádherným výhledem.

Ač je obec malá tak má dva pravoslavné kostely a v podstatě je celá v kopcích. Pokud se chystáte na noční promenádu, počítejte tím, že budete strmě stoupat a cestou se budete cítit, že ten den jste vůbec nebyli v moři. Ty výhledy však za to stojí. Liapades má více pláží, které stojí za to vidět. Hlavní pláž se nazývá Gifyra v překladu z řečtiny znamená Most. Další a mezi nejoblíbenější pláž patří Rovinia, ke které se dostane pěšky i autem. Autem je cesta velmi hrbolatá a parkovat můžete jen na určených přírodních parkovištích (jsou asi tři). Např. z hotelu Blue Princes, kde jsem byla ubytovaná to bylo 15 – 20 min pěšky. Tím, jak je pláž velmi žádaná a dá se říci nejkrásnější, bohužel jsem ji zastihla plnou, nepůsobila tedy moc romanticky. Je zde i pláž Chomi, která je dostupná pouze po moři a z okolních pláží se pořádají na ní výlety, které stojí cca 50 eur. Pláže mají tyrkysovou vodu, jsou oblázkové a občas písčité. Můžete vidět spoustu menších vodních živočichů.

Já osobně byla ubytovaná v hotelu již ve zmíněném Blue Princess s nádhernou pláží přímo v komplexu hotelu. Slunečník z rákosu a jedno dřevěné lehátko s polstrováním stálo na den 15 EUR. Pořádali z ní výlety na jiné pláže. Takže během dne jsem mohla relaxovat, jelikož tu do oběda nikdo nebyl. Z pláže vedla žlutá značka na takzvanou „Kozí stezku“ která nebyla náročná, ale velmi do kopce, občas nějaký ten žebřík se potkal a také při mé nepozornosti, jsem sešla ze stezky a dostala se ke kamenité straně a k menším útesům. Pohled byl však okouzlující.

Určitě mohu toto místo doporučit. Nejen, že mne překvapili ceny potravin o polovinu levnější jak v ČR, ale i ta nádherná příroda, hory, tyrkysové moře, nádherná květena a dobré jídlo.

Určitě to stojí za to.

text a fotografie: Jana Tesaříková

Krásné historické město Butrint svým významem daleko přesahuje hranice samotené země. Dějiny, které sahají až o 2500 let zpět, kdy vzniká jako řecká kolonie. V pozdější době jej vylepšili Římané, byl nejkrásnější pod nadvládou Byzance a také tu zanechali svůj otisk Benátčané. Vykopávky, které zde můžete vidět, nesou stopy všech jmenovaných období. Butrint je zařazen do seznamu světového dědictví UNESCO. Společně s okolní mokřadní krajinou spadá pod prohlášení pod národní park.

Co opravdu nesmíte v Butrintu a jeho okolí vynechat je mimořádně dochované antické divadlo. Dále baziliku a baptisterium s dochovanou mozaikou, archeologické muzeum a dále například přístav Saranda, kde se lodí můžete dostat například na řecký ostrov Korfu. Výhodou je, že do Albánie vám stačí občanský průkaz, který ukážete při vylodění až na ostrově Korfu. Určitě pokud by vám zbyl čas doporučuji projížďku po Butrinském jezeře s ochutnávkou mušlí, které tam přímo chovají.

Butrint se nachází asi 20 kilometrů od Sarandy na jihovýchodním výběžku poloostrova Ksamil, který odděluje Jónské moře od Butrintského jezera.

Město v pozdním středověku bylo opuštěno, protože ho vzestup vod z bažin učinil neobyvatelným. Díky tomu, že byl obýván sporadicky, se dochovaly památky v původním rozsahu.

Areál je otevřen každý den od 8:00 do soumraku. Vstup je 1000 leků včetně muzea, ale to má otevřeno od 8:00 do 16:00.  Na prohlídku je nutno si vyhradit více hodin, protože milovníci archeologie si zde přijdou na své. U pokladny jsou letáky s mapkou. Dokonce i v češtině, ale text je legrační, nepsal ho na 100 procent česky hovořící občan. U každého stanoviště s památkou je mapka s popisem a také tabule s texty v angličtině.

Do Butrintu se dopravíte ze Sarandy. Mezi Sarandou a Butrintem jezdí totiž autobusy, a to každou hodinu. Poslední jede v 18:30. Cesta trva přibližně 45 minut a stojí to 100leků. Zastávku v Sarandě mají autobusy na křižovatce ulic Rruga Mithat Hoxha a Rruga Jonianët kousek od přístavu, v Butrintu stavějí na parkovišti před vstupem do areálu. Nebo taxíkem cca za 1400 leků, zde je nutné se dohodnout i cestu zpět. Svým autem se také dostanete, ale počítejte s tím, že cesta je lehce adrenalinová, protože autem se dostanete z jihu přes nejjižnější albánský hraniční přechod Qafë Bota na silnici mezi Sarandou a řeckou Igumenitsou. Tato trasa má své kouzlo v tom, že se přes kanál Vivar svezete prastarým přívozem. Ten byl měl stát cca za auto 700 leků a na osobu 100 leků. 

Text a fotografie: Jana Tesaříková

Při návštěvě hlavního města Itálie jako by člověk cestoval časem. Ne nadarmo se Římu říká Věčné město. Roma. Čteno pozpátku: amor – láska.

V Římě nebudete vědět, jestli objevovat památky ze všech období lidských dějin, vstřebávat atmosféru příjemným brouzdáním v místních uličkách jako vystřižených z nesmrtelných filmových záběrů, popíjet kávu a bavit se, nechat se unášet poklady v místních muzeích.

Vidět všechny římské památky není možné, ani kdyby měl člověk k dispozici celý měsíc. Mezi ty nejznámější, jež by neměl vynechat žádný turista, určitě patří největší antické divadlo Koloseum. Koloseum je místem, kde soupeřili gladiátoři i odsouzení vězňové s divokými zvířaty. Dodnes má jedinečnou a tajemnou atmosféru, která vás pohltí.

V Římě najdete stovky fontán a kašen. Jasnou královnu mezi nimi je barokní Fontána di Trevi, která patří mezi nejvýznamnější symboly Říma a je také největší fontánou ve městě, která byla vybudována v letech 1732 až 1762 na zakázku papeže Klementa XII. stavitelem Nicolou Salvi.

Dalším úchvatným místem je Bazilika sv. Petra ve Vatikánu, která je centrem katolické církve. Právě odtud dává papež o Vánocích a Velikonocích požehnání. Bazilika sv. Petra stojí na posvátném místě, kde byl ukřižován a pohřben apoštol Petr a je dílem mnoha významných architektů, z nichž každý něco přidal, odstranil nebo změnil. Na stavbě se podíleli: Bramante, Peruzzi, Baldassare, Giuliano de Sangallo, Antonio de Sangallo mladší, Carlo Moderno, Giacomo della Porta, Rafaelo, Michelangeo, Domenico Fontana i Bernini.

Španělské schody – srdce Říma, také nenahraditelná filmová kulisa. Scalinata della Trinità dei Monti neboli Španělské schody byly navrženy ve 20. letech 18. století, aby byly důstojnou cestou ke kostelu Trinità dei Monti. Brzy se staly místem pro posedávání jak pro místní i turisty, tak také pro umělce a bohémy.

Andělský hrad (Castel Sant’Angelo) je velmi oblíbeným cílem turistů. Jeho zajímavá stavba je zdí propojená s Vatikánem a nachází se na hlavní pěší turistické trase napříč historickým centrem Říma. K hradu vede starověký Andělský most. Castel Sant’Angelo patří spolu s Pantheonem k nejzachovalejším památkám starověkého Říma.

Pantheon, chrám všech bohů, je díky svým proporcím považován za dokonalý příklad klasické architektonické harmonie. Je nejzachovalejší antickou stavbou ve městě a svou mohutností a souladem je právem považován za doklad římského stavitelského umění.

Foto: italia.it, wikipedia.org

Karpacz je lázeňské, horské městečko a lyžařské středisko na severním úbočí polských Krkonoš v Dolnoslezském vojvodství. Leží v těsném sousedství Sněžky, takže z České republiky je sem co by kamenem dohodil.

Karpacz je lázeňským horským střediskem. Minerální voda je v těchto místech zmiňována již v roce 1580, tedy ještě dříve, než samotné město. Zdejší léčivou vodu můžete samozřejmě ochutnat. Při pobytu si rozhodně projděte lázeňský park, kde je unikátní květinová výzdoba, jezírko a celkově zajímavá architektura. Místní lázně v minulosti navštívili např. skladatel J. W. Goethe, pruský král Fridrich Vilém III., spisovatel Alois Jirásek nebo britský politik Winston Churchill.

Centrum města je pro dopravu uzavřeno. Je zde pěší zóna, což má své nesporné výhody. Můžete se nejen v klidu procházet, ale i obdivovat horský a historický ráz zdejších domů a uliček. Pěší zóna je obecně hodně atraktivní. Málokteré město má tak zachovalý typický ráz.

Při více než jednodenním pobytu se můžete podívat rovněž do okolí Karpacze. Nedaleko je Jelení Gora a v Jelenohorské kotlině lze absolvovat zajímavý prohlídkový okruh zvaný Údolí zámků a zahrad. Karpacz je také výchozím bodem pro výstup na nejvyšší horu Krkonoš Sněžku z polské strany. Využijte toho a poznejte tyto hory z jiné perspektivy.

Foto: poznejpolsko.cz, Karpacz.pl, Alexandra Hejlová

Text a fotografie: Jana Tesaříková

Co by tomu řekl Ferdinand I. Hasburský, kdyby mi v oboře místo vysoké zvěře běhali běžci.

Obora Hvězda se nachází na katastrálním území Liboc. Její rozloha je 85,6 ha a jsou zde dřeviny 8. věkové třídy, tedy stáří nad 140 let. Lesní porosty činí 76,2 ha a nelesní např. louky, cesty nebo vodní plochy 9,4 ha. Vlastníkem lesa je hlavní město Praha zastoupené odborem ochrany prostředí MHMP. Údržbu provádí Lesy hl. m. Prahy. Je to památkově chráněné území, park celopražského významu a přírodní památka podle zákona zákona 114/1992 Sb.

 

Oboru založil v roce 1534 Ferdinand I. Hasburský. V oboře je letohrádek na půdorysu šesticípé hvězdy. Letohrádek později věnoval potomek Ferdinand II své lásce, krásné dceři kupce Filipíně Welserové. Je známo, že Filipína nebyla dostatečně urozená pro sňatek s arcivévodou. Přesto se s ní Ferdinand tajně oženil a až do smrti nesli břímě z neuznání sňatku ze strany Hasburků a i papeže.

Zvěři zde bylo velmi mnoho, nejvíce zajíci. Do obory se tedy dovezli srnci a jeleni z obory Jaroslava Pernštejna, pak prasata, bažanti. Chovali se zde koně, divoké husy, kachny a další ptáci.

Nyní oboru Hvězdu místo zvěře hojně využívají běžci, cyklisti a v zimě běžkaři. Konají se zde různé kulturní a sportovní akce. Je zde vybudovaná naučná stezka, který má 14 stanovišť. Najdeme zde dětská hřiště, piknikové místa nebo také místa na cvičení. Největší dominantou je letohrádek Hvězda, který je zpřístupněn veřejnosti a to od dubna do října. Dále v oboře je celkem 9 památných stromů, z toho se 5 stromů nachází blízko Libocké brány, jedná se o skupinu jírovců a jejich staří se odhaduje na 270let. Další 3 jsou buky lesní z roku 1763 a poslední je úctyhodný dub zimní, poblíž severozápadní cesty, jeho stáří je odhadováné na 220 let. Je to jediný památný dub zimní na území Prahy.

Určitě pokud nevíte kudy kam, zavítejte do obory Hvězda.

text a fotografie: Jana Tesaříková

Klasicistní trojkřídlý empírový zámek nechal vystavět tehdy na okraji města Jan Nepomuk Buquoy ( 1741-1803), bohužel k dokončení došlo až 3 roky po jeho smrti v roce 1806 za vdovy Terezie Paarové. Stojí nedaleko centra a hradu Nové Hrady (GRATZEN). V této reportáži se však budeme věnovat jen zámku Nové Hrady.

Zámek byl vybudován dle plánů architekta France von Werschafelda. Stavba byla provedena stavitelem Polfürstem z Prahy, geometra Pauer a Karlem Lutzem. Jeden z prvních, kdo tu sídlil byl synovec Jana Nepomuka Jiří František August Buquoy (1781-1851). V polovině 19. století (1852) provedl Jiří Jan Jindřich Buquoy řadu stavebních úprav například nechal udělat schodiště do zahrady a pavilony na koncích bočních křídel, byty pro služebnictvo, společenské pokoje, hraběcí apartmá a divadlo s hledištěm pro 230 osob. Divadlo se dochovalo a bylo rozšířeno po roce °1846 pro 320 diváků. Ve druhém poschodí byly pokoje pro hosty. Na římse na průčelí je alianční znak Buquoyů a Paarů. Zámek byl po druhé světové válce zkonfiskován a v době občanské války v Řecku (1949–1955) se stal domovem pro řecké děti. Poté sloužily prostory střední zemědělské škole.

V zámku je také možné se ubytovat. Ubytování je možné přes www.konferencnizamek.cz.

Text ze zmíněných stránek:

Celkem nabízí 17 nově zrekonstruovaných pokojů s výhledem do zámeckého parku nebo nádvoří zámku a krásnou krajinu Novohradských hor v pozadí. Všechny pokoje jsou zařízeny v jednoduchém a vzdušném stylu. Originální prostory pokojů jsou vybaveny pohodlným a moderním nábytkem, pracovním stolem se židlemi, dostatkem úložných prostor, předsíní s botníkem a prostornou moderní koupelnou se sprchovým koutem a WC. Všechny pokoje jsou nekuřácké. Celková kapacita je 44 lůžek (včetně nadstandardního apartmánu „Hraběnka“).

Ve zmíněných pokojích mohla být naše redakce ubytovaná a jedním slovem úžasné ubytování. Nádherné dvojpatrové pokoje, kde nahoře v patře postele, ke kterým se dostanete po dřevěných schodech a dole prostor se skříněmi, koupelnou a prostornou chodbou. Nádherné obrovské zámecké okno s výhledem na rybníček. Opravdu se cítíte být jako na zámku, není to klasický hotel.  Parkovat se dá přímo u zámku, a nebo je odstavné parkoviště hned přes silnici, kde je restaurace Máj. Zámek má nádhernou zámeckou zahradu, která stojí za procházku. Pokud budete mít cestu, neváhejte se k zámku podívat.

Dnes (k roku 2023) je zámek v majetku Akademie věd České republiky a sídlí v něm jedno z oddělení Mikrobiologického ústavu AV ČR.