Z výzkumu podle ČSFD obsadil první místo jako nejoblíbenější herec Johny Depp. Hlasovalo pro něj 30 150 fanoušků. V ženském žebříčku je to Natalie Protmen. S ni sympatizuje 20 687 fanoušků.

Jako zajímavost chceme zmínit, že oba tyto herce v roce 2012 obsadil do videoklipů britský zpěvák a skladatel Paul McCartney, bývalý člen skupiny Beatles, natočil rovnou tři videoklipy ke své písničce My Valentine.  V prvním tlumočí text písničky do znakové řeči Depp, ve druhém jeho herecká kolegyně Portman a ve třetím oba. Nápad natočit videoklipy k písni v tomto duchu prý měla McCartneyho dcera Stella, jinak též ceněná módní návrhářka. Režíroval je sám zpěvák.

Další žebříček můžete vidět na obrázku níže nebo přímo na ČSFD, kde jsme infromace čerpali.

Šafrán setý (crocus sativus). Je vytrvalá bylina, se zásobní podzemní hlízou. V bylinkářství se využívá blizna (je velice drahá), nať, květ. Šafrán obsahuje aldehydy, aminokyseliny, glykosidy (picrocrocin = typická chuť šafránu), karotenoidy (crocetin, crocin, zeaxanthin), kyseliny, minerální látky (Cu, K, Mg, Mn, a, Zn), flavonoidy, hořčiny, sacharidy, silici, terpenoidy, tuky, vitamíny (A, B, C) aj..

Léčivé účinky
Mezi hlavní léčivé vlastnosti šafránu patří:

• Antidepresivní účinky: Může pomoci snížit symptomy deprese a zlepšit náladu.
• Antioxidační účinky: Obsažené sloučeniny v šafránu mají silné antioxidační účinky, které pomáhají ochraňovat buňky před poškozením volnými radikály a přispívají k celkovému zdraví.
• Protizánětlivé účinky: Šafrán má protizánětlivé vlastnosti a může být použit k tlumení zánětlivých reakcí v těle. Tím může přispět k léčbě různých zánětlivých onemocnění.

Způsoby využití:
Šafrán  je nejznámější jako koření v kuchyni. Jeho intenzivní barva a aroma se používají k dochucení pokrmů a přípravě různých tradičních jídel. Mimo kuchyň se šafrán používá v tradiční medicíně, kde se z něj připravují odvary, tinktury nebo extrakty pro různé účely. Šafrán je také oblíbenou složkou v kosmetickém průmyslu a používá se v přípravcích pro péči o pleť a vlasy.

Šafrán se má podávat výlučně samostatně!

Macerát: 1 g blizen, 100 ml vody, luhovat 16 hod., 20 ml 5x denně.
Tinktura: 40% alkohol, 2 ml 3x denně .
Extrakt: 15 mg 2x denně.

Jedovatá rostlina!
Bylina je ve větším množství (cca 15 g sušené drogy) jedovatá. Užívat ji nesmí děti do 10 let, těhotné a kojící ženy.

ZÁKLADNÍ INFORMACE :

Český název: Jaterník podléška
Latinský název: Hepatica nobilis
Slovenský název: Pečeňovník trojlaločný
Další názvy: podlístka, podlíška, podleska, modří, lesní fialka

Rozšíření: stinné listnaté i smíšené lesy, lískové a jiné křoviny, ve výšce 250 až 600 m n.m.; celkově roste v Evropě, ve Velké Británii, na severozápadu Španělska, severu Francie, Holandska a jižních částí Ukrajiny a Ruska

Léčivé látky: antokyany, flavonoidy, invertin a v oddenku saponiny, třísloviny, sacharosu a emulsin.

Využití při:
zánětu jater
cirhóze jater
oslabených jater
zvětšení jater
žlučových kamenů
žlučové, písek
podrážděném žlučníku
podrážděné slezině
nemoci močového měchýře

POPIS ROSTLINY:
Jaterník podléška je nízká rostlina, která má plazivé oddenky. Listy, které přezimují jsou vyříznuty do tří srdcovitých jemně ochlupených laloků. Květy jsou modré až růžové. Mají 6-10 okvětních lístků. Plodem jaterníku je nažka. Kvete v březnu a dubnu. Roste v listnatých a smíšených lesích, vzácně i na světlinách smrkových monokultur, v lesních pláštích a křovinách, zejména lískových; u nás v nížinách, pahorkatinách a nižších horských polohách roztroušeně až hojně, místy vzácně nebo i chybí, zejména v Karpatech.
Jaterník můžeme potkat po celé střední Evropě, a to od nížin až po pahorkatiny.

LÉČIVÉ ÚČINKY:
Jaterník je, dá se říci, nenahraditelný. Je prvořadým lékem při tvrdnutí (cirhóze), zánětech (hepatitidě), zvětšení (hepatomegalii), rozpadu a slabé funkci jater (jaterní hypofunkce), pomáhá při všech tohoto životně důležitého orgánu.
Jaterník podléška zastavuje tvorbu žlučových kamenů a písku ve žlučníku a v žlučových cestách, léčí podrážděný žlučník a slezinu, slouží jako močopudný prostředek, doporučuje se na čištění krve z moči a prospívá i při některých nemocech močového měchýře. Je velmi močopudný.

Titulní fotografie a text (JT), další fotografie wikipedie

Dnes je Mezinárodní den štěstí. Někdo pro svůj vlastní pocit štěstí potřebuje hmotné statky, jiný se spokojí s vlastním zdravím a zdravím svých nejbližších. Na 20. březnu se usneslo v roce 2013 OSN, aby lidem připomínalo, že pocit štěstí je v jejich životě důležitý. 

Podle Valného shromáždění OSN je snaha o štěstí základním lidským cílem, a proto by všechny vlády měly pečovat o štěstí svých obyvatel a nehodnotit pokrok pouze na základě ekonomických ukazatelů. Proto se všechny státy OSN usnesly, že vyhlásí 20. březen Mezinárodním dnem štěstí.

Optimistické myšlení je základ. Stačí pouhá představa ideální budoucnosti s milujícím partnerem či získání vysněného zaměstnání a člověku je hned lépe. Snít je přeci krásné.

Co je štěstí? 

Štěstí není měřitelnou jednotkou a každý z nás si pod tímto slovem představuje něco jiného. Někomu stačí ke štěstí spokojenost jeho nejbližších, jinému uzdravení z vážné nemoci, někdo zase hlásá otřepanou frázi spojující pocit štěstí jen s dokonalou čistotou lásky. Jsou však i takoví, kteří prožívají pocit štěstí, když se podívají ráno z okna a vidí den rodící se z modrého nebe a slunečních paprsků. Na druhé straně štěstí je pro mnohé lidi zcela nedosažitelné, pokud si neudrží nadstandardně placenou pozici v práci, děti na prestižních vysokých školách a podobně. Nikoho však nemůžeme soudit za jeho vlastní představu o štěstí. Ta představa se může časem změnit, ale taky nemusí. Každý tak můžeme žít jen pro to své, bez ohledu na názory druhých.

Pokud nám však nejde o chvilkovou radost a toužíme být doopravdy a dlouhodobě šťastní, bude to chtít něco víc. Být skutečně šťastný by mělo znamenat žít spokojený, naplněný a harmonický život, žít jej každý den a pokaždé si uvědomit, že není nic, co by nám v životě skutečně bolestně chybělo, něco, čeho litujeme a co nám sedí na duši jako pavouk. Není štěstí být jeden den rozjásaný a druhý den se topit v depresi. Tyto prchavé pocity naplnění jsou jen placebo, kterým oddalujeme nutnost udělat něco proto, abychom dospěli k opravdovosti. Přesto můžeme denně narážet na lidi, kteří očividně šťastní jsou, a přitom nejsou nijak zvlášť bohatí, mají docela obyčejnou práci, nejezdí každý rok na dovolenou k moři a bydlí v domě po rodičích. Vyzařují však vyrovnanost, pohodu, na nic si nestěžují a nemají potřebu mluvit jen o svých starostech. Tito lidé jsou zkrátka se sebou a se svým životem spokojení. To, čeho v životě dosáhli a co právě mají, považují za štěstí. A to je celé.

Dnešní svět si už dnes bez kávy neumíme představit a i statistiky tvrdí, že se na celém světě denně vypije přibližně 2,5 miliardy šálků kávy, což z ní činí jeden z nejoblíbenějších nápojů vůbec. 

Předpokládá se, že káva pochází z roku 800 n. l., kdy ji objevili pastevci koz. Říkalo se, že si všimli, jak jejich kozy žerou rostlinu, a poté to vypadalo, jako by kozy ‚tančily‘. Fascinováni výsledky, pastevci koz rostliny sami vyzkoušeli a zjistili, že také pociťují zvýšenou bdělost a stimulaci.

Kávová zrna, jak je známe, se získávají z kávovníku – kvetoucí keřovité rostliny, která plodí třešně. Každá kávovníková třešeň obsahuje dvě nebo tři semena – pecky, které se po dozrání třešně zpracovávají různými způsoby. Na světě je známo asi 60 druhů kávovníku, přičemž jen tři z nich se pěstují kvůli semenům.

Ačkoliv měla káva během své historie mnoho odpůrců, příznivců si vždy dokázala najít několikanásobně více. A někteří měli opravdu bláznivé kávové zvyky. Například takový Voltaire údajně vypil až 50 šálků kávy denně a i navzdory výstrahám jeho lékaře se dožil krásných 83 let. Podobně na tom byl i americký prezident Theodore Roosevelt, který denně vypil až galon (cca 3,8 litru!) kávy.

Kolem roku 1735 složil Johann Sebastian Bach skladbu Schweigt stille, plaudert nicht, známou také jako Kávová kantáta. Jde o zhudebněnou verzi satirického textu, ve kterém otec vytýká své dceři, že pije hodně kávy, a proto ještě stále nemá nápadníka. Text skladby byl reakcí na tehdejší popularitu pití kávy v Německu. Jen v Lipsku, kde Bach žil, bylo v té době až jedenáct veřejných kaváren, a to se káva podávala ještě i v salonech.

Skladatel Ludwig van Beethoven nebral přípravu kávy na lehkou váhu a měl velmi zajímavou metodu. Podle jeho asistenta a dobrého přítele Antona Schindlera vždy odpočítal přesně 60 kávových zrn, a to ani více, ani méně. Pro jistotu prý zrnka dokonce přepočítal, a pokud se spletl, začal od znova.

Zdroj: coffee.uk