Rubrika: CESTOVÁNÍ

Střechy domů či telefonní budka s ametystovým odstínem a krásná levandulová pole. Vítejte na ostrově Banwol, který se změnil na fialový ráj.

Ostrov Banwol, který leží na západním pobřeží Jižní Koreje, se dostal do povědomí díky fialové barvě. Touží ho navštívit pravděpodobně každý cestovatel či fotograf, protože fialová pole, střechy domů či telefonní budky poutají pozornost lidí z celého světa, uvádí portál CNN.

Fialové střechy budov 

Ostrov Banwol se před pár lety změnil k nepoznání. Zapojil se do projektu s cílem vytvářet atraktivní ostrovní destinace. Inspiroval se přitom květinami zvonku a dostal se do povědomí jako fialový ostrov. 

Kromě levandulových polí naleznete na ostrově telefonní budku či střechy přibližně 400 domů s ametystovým odstínem a dlouhý fialový most, který propojuje Banwol s drobným ostrovem Parkij.

Od června do srpna 2020 přišlo na ostrov Banwol více než 100 000 návštěvníků, což je o 20 % více než v předchozím roce. Od roku 2018 již navštívilo ostrovy více než 490 000 turistů.

Od začátku fialového projektu začali farmáři pěstovat kedluben a řepu, na které mají své vlastní značky produktů. Místní vláda vysadila 30 000 novoanglických aster a 21 500 metrů čtverečních levandulových polí. Návštěvníci se mohou přecházet mezi těmito dvěma ostrovy přes další fialový most.

AH

Zdroj: CNN

Borotín je zřícenina hradu asi jeden kilometr jihovýchodně od stejnojmenné obce v okrese Tábor.
Zřícenina nad Starozámeckým rybníkem v nadmořské výšce 500 metrů. U zříceniny je přilehlý barokní hospodářský dvůr Starý zámek, který je od roku 1963 chráněn jako kulturní památka.
Prvním majitelem hradu, který je znám od roku 1356, byl Mikuláš z Borotína. Rod pánů z Borotína po něm hrad vlastnil téměř sto let. Během husitských válek sídlil na hradě Mikuláš, který byl od roku 1426 husitským hejtmanem, ale později přešel na stranu císaře Zikmunda. Husitské vojsko proto Borotín v roce 1434 neúspěšně obléhalo.
Poté od roku 1446 hrad patřil Janu Malovci z Pacova a dalším příslušníkům jeho rodu. V toce 1613 ho získal Kryštof Vojkovský z Milhostic, ale protože se jeho synové účastnili stavovského povstání, byl hrad na počátku třicetileté války dobyt a pravděpodobně také vypálen císařským vojskem. Roku 1623 ho jako konfiskát koupila od královské komory Polyxena z Lobkovic, dle zápisů kronik, byl popisován jako pustý. Později opuštěný hrad sloužil jako zdroj snadno dostupného kamene. Současnou podobu zřícenina získala po památkových úpravách na začátku 80. let 20. století.

Hrad prošel složitým stavebním vývojem. Na místě bývalého předhradí stojí hospodářský dvůr. Příkop, který chránil jádro, byl poškozen vybudováním cesty při památkových úpravách.
Hradní jádro mělo polygonální půdorys, ze kterého předstupoval mohutný bergfrit v čele hradu. Jádro obepínal parkán, do kterého se z předhradí vstupovalo zaniklou věžovou branou. Bránu do vlastního jádra chránila menší okrouhlá věž. Palác, který stál na jižní straně jádra, je dochován jen zlomkovitě.
Během období pozdní gotiky bylo celé jádro obehnáno novým příkopem. Na východě byla postavena nová budova brány s řadou střílen a v jádře vznikly nové obytné budovy. Na počátku 16. století byl prostor parkánu za novou branou vyplněn dalším palácem, ze kterého se dochoval také otisk roubené komory. Tyto části spolu se zbytkem bergfritu představují nejlépe dochované části hradu.
Zřícenina hradu je veřejnosti dostupná, je tam nádherný výhled a zřejmě zde přespávají trempové, protože na místě jsou zbytky ohnišť. Je to romantické místo, kde moc lidí nechodí, pokud jdete ve všední den. O víkende chodí lidé kolem zříceniny a rybníku na vycházky

(JT), foto: Jana Tesaříková, text zdroj wikipedie

Fascinující architektura s chrámem  La Sagrada Familia v čele, katalánská kreativita v podobě úchvatných uměleckých sbírek. Procházky po bulváru La Rambla, čas strávený v parcích a zahradách nebo lenošení na plážích na březích Středozemního moře. To vše vám nabídne Barcelona, okouzlující katalánská metropole.

Symbol Barcelony Chrám La Sagrada Família – architekt  Antoni Gaudí

Počátek dvacátého století byl co do umělecké tvorby v Barceloně nesmírně bohatý. Vždyť tu v tomto období pobývaly a tvořily takové osobnosti jako Antoni Gaudí, Salvador Dalí, Joan Miró či Pablo Picasso. Největší stopu zde zanechal dozajista Antoni Gaudí, na jehož rukopis v druhém největším španělském městě narazíte téměř na každém kroku. Vynechat byste, kromě jeho nejznámější stavby Sagrady Famílie, neměli ani domy Casa Batlló a Casa Milá. Pokud raději dáváte přednost  Pablu Picassovi, zajděte do muzea s názvem Museu Picasso. Největší kolekci Dalího prací lze nalézt v Muzeu Dalí ve Figueras. Už samotná budova muzea Salvadora Dalího vypadá jako z fantaskních snů. Na střeše růžového hradu, nejsurrealističtější stavby světa, se střídají jako ozdoby vejce a sošky připomínající filmového Oscara.

Budova Dalího muzea ve Figueres

Další výhodou Barcelony je, že po únavném objevování historických památek si můžete oddechnout na krásných písečných plážích. Je jich tu totiž nespočet a k mnohým z nich se jednoduše a rychle dostanete i metrem. Barceloneta, pravděpodobně nejznámější a nejvíce navštěvovaná pláž se nachází v blízkosti centra. 

 

Tohle město je známé zároveň jako zlatá brána Ameriky – vítejte v San Francisku s monumentálním a ikonickým mostem Golden Gate! San Francisco se v průběhu let proměnilo v jeden ze symbolů Spojených států. Do všeobecného povědomí se zapsalo nejen slavným mostem Golden Gate, ale také bezútěšným vězením Alcatraz i řadou osobností.

Být v San Francisku, a nepřejet či nepřejít pěšky Golden Gate Bridge znamená takřka hřích. Ikonický most vznikal mezi roky 1933 a 1937. Jestliže po návratu do městského centra vyjedete do 27. poschodí slavného mrakodrapu Transamerica Pyramid, budete se moct pokochat úžasným panoramatem metropole. Pokud by vám ovšem stačil komornější výhled, určitě navštivte pozoruhodnou věž Coit Tower na Telegraph Hill, která vyrostla v roce 1933 na počest hasičů.

Vyznavači moderního umění by zas rozhodně neměli vynechat fascinující Museum of Modern Art, kde jsou zastoupeni nejen stěžejní tvůrci 19. a 20. století, od Henriho Matisse přes Andyho Warhola po Jacksona Pollocka. V San Francisku si zkrátka přijde na své každý – ať už milovník abstraktních obrazů, monumentální architektury, nádherných výhledů, nebo ikonických pamětihodností.

 

Kolem sanfranciské Columbus Avenue se od 50. let 20. století psala nová kapitola americké literatury. Skupina mladých tvůrců, sdružených okolo básníka a nakladatele Lawrence Ferlinghettiho, začala veřejně zpochybňovat umělecké a společenské konvence. Avantgardní autoři jako Allen Ginsberg, Gregory Corso či Jack Kerouac dokonce organizovali provokativní čtení. Ferlinghetti pak vydal Kerouacův román Na cestě nebo Ginsbergovu sbírku Kvílení. Jeho legendární knihkupectví City Lights Bookstore na 261 Columbus Avenue a protější Vesuvio Cafe přitom dodneška představují cíl nejednoho milovníka literatury a beatnického hnutí.

Velká výhoda San Franciska spočívá v tom, že se dá obejít pěšky. Nejlepší je vyrazit z centrálního náměstí Union Square, v jehož blízkosti se rozkládá malebná čínská čtvrť. O pár kroků dál, na křižovatce Powell Street a Market Street, narazíte na konečnou proslulé tramvaje Cable Car, s kořeny sahajícími až do konce 19. století. Z původních osmi tras zůstaly v provozu tři a na zmíněné křižovatce najdete nejatraktivnější linku číslo 60 Powell–Hide. Konečná stanice přitom funguje jako točna, kde se šestitunový vůz nadzvedne do vzduchu a otočí se do protisměru. Není divu, že si netradiční podívanou fotí snad každý turista.

K největší místní atrakci patří vězení Alcatraz. Někdejší vojenská pevnost na skalnatém, asi osmihektarovém ostrově se začátkem 20. století proměnila ve věznici. Žádná z cel o rozměru 3 × 1,5 metru se přitom nedotýkala vnější stěny stavby a zabezpečení bylo natolik vysoké, že se v Alcatrazu ocitali ti nejhorší zločinci. Nejznámějším z nich se stal nepochybně Al Capone, jehož bývalá cela se dodnes těší velkému zájmu turistů.

AH

Zdroj: Amerika.cz, cestovani-po-usa.cz

Už jen samotný název evokuje v každém z nás ideu tropického ráje. Vyvolává v nás představu malebného ostrova s měkkým pískem, bílými plážemi a třpytivou azurovou vodou. Souostroví Zanzibar však nabízí mnohem víc než romantické pobřeží a nádherné západy slunce. Svým návštěvníkům může nabídnout také památky, barvité vůně, chutě a zážitky, které nakrmí duši, omladí tělo a probudí skrytou kreativitu.

Zanzibar je domovem idylických pláží, mírného počasí a teplých tropických vod. Toto souostroví je proslulé čistou teplou vodou, korálovými útesy a bohatým podmořským světem. To z něj bezpochyby dělá perfektní cíl pro šnorchlování a potápění. Je ale také ideálním tipem na dovolenou pro milovníky přírody, kultury a dobrodruhy všeho druhu.

Zanzibar patří k pevninské Tanzanii. Pestrou historii lze vidět v arabských, indických, afrických, perských a evropských vlivech. Za prozkoumání stojí dlážděné uličky staré čtvrti historického města Stone Town, které je na seznamu světového dědictví UNESCO. Narazíte zde na různé architektonické styly, a to jak v mešitách, tak i na obyčejných domech. Stará sídla a paláce, jako je House of Wonders, staré turecké lázně, bazary, stánky s trhy a obchody, vyprávějí příběhy dlouhé a bouřlivé historie. Zanzibar je převážně islámský, což je patrné na životním stylu místních obyvatel a designu všeho druhu – od nábytku a látek až po šperky a řemesla.

Ostrov Zanzibar je známý pro své koření, a to díky pěstování a zpracování hřebíčku, kurkumy, skořice, muškátového oříšku, citronové trávy a černého pepře. Navštívit se tu dají plantáže plné různého koření a dozvědět se tak něco o pěstování těchto plodin, jejich léčivých účincích nebo kulinářském využití. Zajímavé je zažít lahodnou směs chutí na pouličním tržišti v tradičně připravovaných pokrmech.

Zanzibar je také romantický ostrov. Je to ideální místo pro ty, kteří chtějí svůj vztah správně okořenit, ať už jste spolu půl života, nebo jen pár měsíců.  Zanzibar je tím pravým místem pro dlouhé procházky po pláži, odpočinek u vody nebo sledování západů slunce.

Návštěvníci Zanzibaru se mohou těšit také na návštěvu Muzea Freddieho Mercuryho. Muzeum Freddieho Mercuryho je pro fanoušky tohoto hudebníka a všechny, kteří se chtějí dozvědět více o jeho životě a vlivu na svět hudby, povinnou návštěvou. 

AH

Zdroj: zurizanzibar, tanzania-specialist.com

Pokud se vydáte na romantický hrad Bouzov, který byl založen na přelomu 13. a 14. století, jistě zavzpomínáte na řadu pohádek a filmů, v nichž se tento romantický hrad objevil. Hrad Bouzov se nachází v malebné krajině Litovelska a Mohelnicka a je oblíbeným místem turistů.

Dnešní podobu získal hrad po rozsáhlé přestavbě v letech 1895-1910. Projekt a plány rekonstrukce vypracoval Georg von Hauberisser na základě požadavků a představ arcivévody Evžena Habsburského, velmistra řádu, který také celou stavbu financoval ze svých soukromých prostředků.

 Hrad v Bouzově je plně zařízen a vybaven. Mobiliář pochází převážně ze soukromých sbírek arcivévody Evžena Habsburského, částečně ze sbírek Německého řádu. Novodobé zařízení pak bylo vyrobeno speciálně pro objekt. Nejcennější částí hradu je novogotická kaple, vybavená gotickým oltářem a vyzdobená náhrobními kameny řádových mistrů z let 1395-1515. Hradní zbrojnice, původní gotický sál starého hradu, je vybavena ukázkami zbraní.

Z prohlídkových tras můžete navštívit několik tras věnovaných reprezentačním a obytným prostorám hradu nebo lze vystoupat do hlásné věže, soudní síně a pokoje hlásného. 

AH

Teplo, pláže, tacos, ale taky zasněžené hory a sopky, vlastním životem tepající města, džungle a nádherné vodopády, to jsou některé z četné škály zajímavostí Mexika. Pokud se rozhodnete pro cestování v Mexiku, tahle země vás polapí a už nikdy nepustí. Objevíte opuštěné pláže, pozůstatky dávných civilizací a okouzlující národní parky.

Mexiko je divoká a nespoutaná země, pyšnící se bohatou historií starověkých civilizací, které připomíná množství památek rozesetých na mexickém území. Turistům kromě pamětihodností z časů Mayů či Aztéků nabízí úžasné koupání a možnost prožití dovolené na pláži, až už na březích Tichého oceánu, Mexického zálivu či Karibského moře. Při návštěvě Mexika si nelze nechat ujít jeho hlavní město – Ciudad de México, které je největším městem na světě. Leží vysoko ve vnitrozemských horách asi 2 000 metrů nad mořem. Zhruba 50 km od hlavního města se nachází starobylá městská civilizace Teotihuacan, v jejímž areálu se nachází největší jihoamerické pyramidy. Na poloostrově Yucatán se nachází známá mayská lokalita jménem Chichen Itzá, která byla pro svou jedinečnost v roce 2007 zařazena na seznam nových sedmi divů světa.

 

Petřín je 327 metrů vysoký kopec v centru Prahy. Petřín tvoří hlavně pískovcové skály, proto se zde od pradávna těžila opuka. V běhu staletí změnil mnohokrát název: Petřín, Hora, Kopec, Vrch sv. Vavřince. V blízkosti kostela sv. Vavřince stávalo popraviště. Po zbudování Hladové zdi se přesunulo na protější Vítkov. Vydejte se s námi do oázy klidu.

Nejoblíbenější způsob, jak se na vrch Petřín dostat, je lanovkou. Jedná se o nejstarší pozemní lanovku u nás a měří 510 metrů. Nejtypičtějším místem Petřínského vrchu je bezesporu Petřínská rozhledna. Veřejnosti slouží již od roku 1891 a můžete ji navštívit celoročně. Petřínský vrch je protkán 18 podzemními štolami, z nichž štola XXII je dokonce přístupná. Můžete v ní zhlédnout výstavu fotografií z Podzemní Prahy. Nachází se v Lobkovické zahradě těsně u tzv. vyhlídkové cesty, která vede od stanice lanovky Nebozízek směrem na Úvoz.

Místo, které na Petříně nemůžete vynechat, je zrcadlové bludiště, kde se nachází celkem 35 obyčejných a 15 zkreslujících zrcadel. Vrchol Petřína je také ideálním místem pro pozorování hvězd. Štefánikova hvězdárna nabízí po celý rok veřejná pozorování denní a noční oblohy.

Na svahu Petřína můžete navštívit jednu z nejkrásnějších barokních zahrad v Praze – Vrtbovskou zahradu. Zahrada je přístupná z Karmelitské ulice na Malé Straně v Praze a je tvořena kaskádovitými zahradami.

Na Petříně najdeme také Strahovský klášter s historickou knihovnou nebo Letohrádek Kinských s národopisnou expozicí. Stojí zde dva kostely – barokní kostel sv. Vavřince a roubený kostel sv. Michala. Najdeme zde sochy slavných osobností jako například: Karel Hynek Mácha, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický, Vítězslav Novák nebo Hana Kvapilová.

Zdroj: iprpraha

 

 

 

 

Antverpy bývají přezdívány „diamantové“ nejen pro svůj lesk mezi jinými belgickými městy, ale pro svou tradici zpracování a obchodování s tímto kamenem. Mimo jiné je to taktéž město Rubense, který tu žil a tvořil, a je tedy pochopitelné, že se s jeho díly můžete setkat na mnoha místech.

Metropole belgických Flander a také druhé největší město v Belgii, které leží na břehu řeky Šeldy, se může pochlubit bohatou historií. V ní narazíme i na známou legendu o tom, jak město získalo svůj dnešní název.

Kdysi na řece Šeldě vládl obr Druon Antigon, který nutil lodníky připlouvající do přístavu, aby mu odevzdávali vysoké poplatky. Pokud někdo odmítl zaplatit, utrhl mu obr obě ruce a hodil je do řeky. Na obra vyzrál až římský voják, údajně možná dokonce synovec samotného Julia Caesara, Silvius Brabo. Na oplátku uťal obrovi ruku mečem a vítězoslavně ji hodil do řeky. Podle legendy právě tehdy dostalo město svůj název „Antwerpen“ pocházející z holandského spojení „hand werpen“ – „trhat ruce“. Hrdina Brabo prý zase dal jméno provincii Brabantské. Budete-li se pozorně dívat, narazíte v Antverpách na připomínky tohoto příběhu takřka na každém kroku. Po městě jsou rozmístěny sochy kamenných rukou, za výlohami cukráren spatříte malé ručky z čokolády a marcipánu, na hlavním antverpském náměstí Grote Markt pak stojí tzv. Brabova kašna s neohroženým vojákem házejícím obrovu ruku do řeky a na začátku antverpského přístavu najdete sochu samotného hrozivého obra, před kterým se krčí vystrašení lodníci.

Ovšem antverpská historie je neméně poutavá. Druhé největší město v Belgii bylo v minulosti jedním z nejvýznamnějších obchodních a finančních center západní Evropy. Od 14. století pohádkově bohatlo díky fungování zdejšího přístavu a dvě století nato už zažívalo skutečný rozkvět. Portugalci si zde totiž zřídili své hlavní obchodní zastupitelství a začali odtud rozvážet veškeré zboží, které přivezli ze zámoří. Šlo především o pepř, stříbro, ale také textilní výrobky. V tomto zlatém věku začalo do Antverp proudit také velké množství Židů z Pyrenejského poloostrova. Ti ve městě postupně vytvářeli velkou komunitu, která dodnes patří k těm vůbec nejpočetnějším v Evropě. Ne nadarmo se proto Antverpám říká „Jeruzalém západu“. Antverpy jsou obecně velmi kosmopolitním městem. Kromě židovské čtvrti v okolí hlavního nádraží tu narazíte třeba na působivou indickou nebo čínskou čtvrť. Lidé z celého světa by do metropole Flander zřejmě nikdy nezavítali, kdyby nebylo antverpského přístavu, druhého největšího v Evropě, po nizozemském Rotterdamu.

Můžete se třeba vydat na procházku k hradu Steen, nejstarší stavební památce ve městě, u které přístav začíná.

Hrad Steen

S příchodem Židů v 16. století se v Antverpách začalo rozvíjet také odvětví, které je pro ně dodnes typické – diamantový průmysl. Říká se, že oblíbeným místem všech dívek a dam je okolí hlavního nádraží – zde totiž sídlí firmy zabývající se zpracováním a prodejem oslnivých třpytivých kamínků závratných cen.

Diamant připomíná i jedna z posledních staveb zesnulé architektky Zahy Hadid

Pro milovníky umění jsou Antverpy doslova rájem. Město vždy přitahovalo umělce a intelektuály. Zde žily a tvořily jedny z největších postav vlámského baroka i renesance. Tím nejslavnějším rodákem je malíř a obdivovatel kyprých žen Petr Paulus Rubens, který v Antverpách strávil více než třicet let svého života. Jeho stopy jsou tu dodnes patrné. Stojí zde Rubensův dům s ateliérem, ve kterém údajně vzniklo více než 2000 uměleckých děl. Chloubou antverpské katedrály jsou pak mistrovy monumentální polyptychy, které patří k vrcholům jeho tvorby. V kostele sv. Jakuba našel známý umělec svůj poslední odpočinek a v takřka každém dalším antverpském kostele narazíme na jeho obrazy. Některá z Rubensových děl, včetně slavného obrazu Klanění Tří králů, si zájemci mohou prohlédnout také v jedné z největších uměleckých sbírek v Belgii, Královském muzeu krásných umění. Tady se setkáte i s díly dalších významných vlámských malířů spojených s Antverpami, třeba Antoniem van Dyckem, Janem Brueghelem nebo Jacobem Jordaensem. A budete-li ve městě hledat českou uměleckou stopu, budete úspěšní také. Vždyť v Antverpách tvořil také český rytec a grafik evropského významu Václav Hollar, který tu dokonce dokončil svůj proslulý Velký pohled na Prahu.

 

Rubensův dům (Rubenshuis)

 

Zdroj: Britannica, Inspiracenacesty