ZÁKLADNÍ INFORMACE :

Český název: Jaterník podléška
Latinský název: Hepatica nobilis
Slovenský název: Pečeňovník trojlaločný
Další názvy: podlístka, podlíška, podleska, modří, lesní fialka

Rozšíření: stinné listnaté i smíšené lesy, lískové a jiné křoviny, ve výšce 250 až 600 m n.m.; celkově roste v Evropě, ve Velké Británii, na severozápadu Španělska, severu Francie, Holandska a jižních částí Ukrajiny a Ruska

Léčivé látky: antokyany, flavonoidy, invertin a v oddenku saponiny, třísloviny, sacharosu a emulsin.

Využití při:
zánětu jater
cirhóze jater
oslabených jater
zvětšení jater
žlučových kamenů
žlučové, písek
podrážděném žlučníku
podrážděné slezině
nemoci močového měchýře

POPIS ROSTLINY:
Jaterník podléška je nízká rostlina, která má plazivé oddenky. Listy, které přezimují jsou vyříznuty do tří srdcovitých jemně ochlupených laloků. Květy jsou modré až růžové. Mají 6-10 okvětních lístků. Plodem jaterníku je nažka. Kvete v březnu a dubnu. Roste v listnatých a smíšených lesích, vzácně i na světlinách smrkových monokultur, v lesních pláštích a křovinách, zejména lískových; u nás v nížinách, pahorkatinách a nižších horských polohách roztroušeně až hojně, místy vzácně nebo i chybí, zejména v Karpatech.
Jaterník můžeme potkat po celé střední Evropě, a to od nížin až po pahorkatiny.

LÉČIVÉ ÚČINKY:
Jaterník je, dá se říci, nenahraditelný. Je prvořadým lékem při tvrdnutí (cirhóze), zánětech (hepatitidě), zvětšení (hepatomegalii), rozpadu a slabé funkci jater (jaterní hypofunkce), pomáhá při všech tohoto životně důležitého orgánu.
Jaterník podléška zastavuje tvorbu žlučových kamenů a písku ve žlučníku a v žlučových cestách, léčí podrážděný žlučník a slezinu, slouží jako močopudný prostředek, doporučuje se na čištění krve z moči a prospívá i při některých nemocech močového měchýře. Je velmi močopudný.

Titulní fotografie a text (JT), další fotografie wikipedie

Dnes je Mezinárodní den štěstí. Někdo pro svůj vlastní pocit štěstí potřebuje hmotné statky, jiný se spokojí s vlastním zdravím a zdravím svých nejbližších. Na 20. březnu se usneslo v roce 2013 OSN, aby lidem připomínalo, že pocit štěstí je v jejich životě důležitý. 

Podle Valného shromáždění OSN je snaha o štěstí základním lidským cílem, a proto by všechny vlády měly pečovat o štěstí svých obyvatel a nehodnotit pokrok pouze na základě ekonomických ukazatelů. Proto se všechny státy OSN usnesly, že vyhlásí 20. březen Mezinárodním dnem štěstí.

Optimistické myšlení je základ. Stačí pouhá představa ideální budoucnosti s milujícím partnerem či získání vysněného zaměstnání a člověku je hned lépe. Snít je přeci krásné.

Co je štěstí? 

Štěstí není měřitelnou jednotkou a každý z nás si pod tímto slovem představuje něco jiného. Někomu stačí ke štěstí spokojenost jeho nejbližších, jinému uzdravení z vážné nemoci, někdo zase hlásá otřepanou frázi spojující pocit štěstí jen s dokonalou čistotou lásky. Jsou však i takoví, kteří prožívají pocit štěstí, když se podívají ráno z okna a vidí den rodící se z modrého nebe a slunečních paprsků. Na druhé straně štěstí je pro mnohé lidi zcela nedosažitelné, pokud si neudrží nadstandardně placenou pozici v práci, děti na prestižních vysokých školách a podobně. Nikoho však nemůžeme soudit za jeho vlastní představu o štěstí. Ta představa se může časem změnit, ale taky nemusí. Každý tak můžeme žít jen pro to své, bez ohledu na názory druhých.

Pokud nám však nejde o chvilkovou radost a toužíme být doopravdy a dlouhodobě šťastní, bude to chtít něco víc. Být skutečně šťastný by mělo znamenat žít spokojený, naplněný a harmonický život, žít jej každý den a pokaždé si uvědomit, že není nic, co by nám v životě skutečně bolestně chybělo, něco, čeho litujeme a co nám sedí na duši jako pavouk. Není štěstí být jeden den rozjásaný a druhý den se topit v depresi. Tyto prchavé pocity naplnění jsou jen placebo, kterým oddalujeme nutnost udělat něco proto, abychom dospěli k opravdovosti. Přesto můžeme denně narážet na lidi, kteří očividně šťastní jsou, a přitom nejsou nijak zvlášť bohatí, mají docela obyčejnou práci, nejezdí každý rok na dovolenou k moři a bydlí v domě po rodičích. Vyzařují však vyrovnanost, pohodu, na nic si nestěžují a nemají potřebu mluvit jen o svých starostech. Tito lidé jsou zkrátka se sebou a se svým životem spokojení. To, čeho v životě dosáhli a co právě mají, považují za štěstí. A to je celé.

Dnešní svět si už dnes bez kávy neumíme představit a i statistiky tvrdí, že se na celém světě denně vypije přibližně 2,5 miliardy šálků kávy, což z ní činí jeden z nejoblíbenějších nápojů vůbec. 

Předpokládá se, že káva pochází z roku 800 n. l., kdy ji objevili pastevci koz. Říkalo se, že si všimli, jak jejich kozy žerou rostlinu, a poté to vypadalo, jako by kozy ‚tančily‘. Fascinováni výsledky, pastevci koz rostliny sami vyzkoušeli a zjistili, že také pociťují zvýšenou bdělost a stimulaci.

Kávová zrna, jak je známe, se získávají z kávovníku – kvetoucí keřovité rostliny, která plodí třešně. Každá kávovníková třešeň obsahuje dvě nebo tři semena – pecky, které se po dozrání třešně zpracovávají různými způsoby. Na světě je známo asi 60 druhů kávovníku, přičemž jen tři z nich se pěstují kvůli semenům.

Ačkoliv měla káva během své historie mnoho odpůrců, příznivců si vždy dokázala najít několikanásobně více. A někteří měli opravdu bláznivé kávové zvyky. Například takový Voltaire údajně vypil až 50 šálků kávy denně a i navzdory výstrahám jeho lékaře se dožil krásných 83 let. Podobně na tom byl i americký prezident Theodore Roosevelt, který denně vypil až galon (cca 3,8 litru!) kávy.

Kolem roku 1735 složil Johann Sebastian Bach skladbu Schweigt stille, plaudert nicht, známou také jako Kávová kantáta. Jde o zhudebněnou verzi satirického textu, ve kterém otec vytýká své dceři, že pije hodně kávy, a proto ještě stále nemá nápadníka. Text skladby byl reakcí na tehdejší popularitu pití kávy v Německu. Jen v Lipsku, kde Bach žil, bylo v té době až jedenáct veřejných kaváren, a to se káva podávala ještě i v salonech.

Skladatel Ludwig van Beethoven nebral přípravu kávy na lehkou váhu a měl velmi zajímavou metodu. Podle jeho asistenta a dobrého přítele Antona Schindlera vždy odpočítal přesně 60 kávových zrn, a to ani více, ani méně. Pro jistotu prý zrnka dokonce přepočítal, a pokud se spletl, začal od znova.

Zdroj: coffee.uk

Jógová praxe neznamená pouhé fyzické cvičení. Životní styl založený na józe vychází z rozsáhlého filozofického základu, který stojí na několika zásadách především mentálního charakteru. Dodržováním těchto zásad se člověk vydává na cestu osvícení a poznání.

Jóga je daleko bohatší a je škoda, že se často zavírá do studií. Za zavřenými dveřmi ji cvičíme a když z lekce odcházíme, velmi často ji tam i necháváme. Přitom fyzické cvičení, pod kterým známe jógu dnes, je výplod moderní doby.

Jak začlenit jógu do svého běžného života?

• Z ranního pozdravu slunci se může stát krásný pravidelný rituál, ke kterému se nebudeme přemlouvat a bude pro nás samozřejmý stejně, jako čištění zubů. Rychlé a efektivní hned po ránu.
• Kdykoliv v průběhu dne si můžeme provést pár pozic nebo protahovacích cviků – na zemi, na židli, ve stoje. Jde jen o to vnímat svoje tělo a respektovat jeho potřeby.
• Stejně jako vnímat tělo, je důležité vnímat naše pocity. Pokud jsme unavení, přetažení, neklidní, pomůže krátká relaxace, meditace nebo dechové cvičení. Není potřeba nic dlouhého, stačí 2 – 3 minuty.

Jóga není pouze o fyzickém cvičení

Bohatost jógy spočívá také v tom, že se jedná o ucelený systém, o přístup k životu. Jak bylo zmíněno výše, na fyzické cvičení se v józe klade důraz až posledních 100 – 150 let. Součástí jógy jsou různé dechové techniky, které pracují s dechem, resp. s pránou. Najdeme zde celou řadu očistných technik – a to jak pro tělo, tak pro duši. V neposlední řadě zde jsou morální a etické zásady – jama a nijama, které nám pomáhají být lepšími jak ve vztahu k sobě, tak k druhým.

Zdroj: Yoga-federation.eu

1. Pokud je váš partner manipulátor je rozdíl mezi tím, co říká a jak se chová. V jeho oblibě je, že vidí negativní vlastnosti a rád na ně poukazuje. Poukazuje na chyby a vaše nesprávné chování, které ani není nesprávné. U sebe špatné chování nevidí.

Oblíbené věty jsou například:

• „Nikdy bych ti neublížil…“,
• „Miluji tě, ale ty zjevně ne…“,
• „V našem vztahu není láska, dělej s tím něco, jinak nedopadneš dobře…“
• „Pokud mě opustíš, něco si udělám“ (nebo v tomto případě může cílit i na domácího mazlíčka, že vám ho vezme, nebo že vás někam zavře a nepustí, nejhorší je vydírání přes děti).

2. Celou dobu jste vlastně neustále obelhávaná. Nejen vy. Partner lže všem – rodičům, přátelům, kolegům, vytváří velké drama kolem vašeho rodinného života. Vše je jedna velká lež. Sám se však jednou v jeho lžích začne ztrácet a vy s ním.
3. Prezentuje vás jako někoho jiného a vykresluje okolí, tak jak se mu to hodí. Chce, aby si o vás okolí myslelo ošklivé věci a nic hezkého. Vše je to jen kvůli tomu, aby vypadal dobře a kdyby náhodou si našel někoho jiného nebo vás podváděl, aby lidé mohli říci, že si zaslouží někoho lepšího, než vás.
4. Za vše můžete vy. Za jeho špatnou náladu, za jeho nezdar v práci, za studené jídlo atd…Tváří se jako suverén, ale ve skutečnosti je tak malinký, až z toho má strach. Díky nízkému sebevědomí je schopen druhého slovně napadat, řvát na něj a někdy dojde i útokům fyzickým. Tento člověk má v sobě násilné chování, které neumí ovládat. Moc dobře si to uvědomuje, někteří s tím i chtějí bojovat, ale je to silnější, pokud jste v něčem úspěšnější než on, neudrží se. Dělá mu dobře srážet vás na kolena.
5. Dobře si pamatuje vaše traumata, špatné zkušenosti, celkově vaše slabé stránky má dokonale zmáknuté. Útočí tedy přes ně, abyste byli zranitelnější.
6. Máte pocit, že jste sám/sama. Nekomunikuje celé dny a dusí vás tím. Začnete se do sebe uzavírat. Manipulací dosáhne toho, že vás odřízne od kamarádů a někdy od rodiny. Tím se zvětšují pocity osamění, které vás ještě více oslabují. Chodíte kolem něj po špičkách, aby to nebylo opět „něco“ špatně.
7. Promítá do vás své projekce, mluví o vás jako by hovořil o sobě například, že jste sobec, zákeřný člověk, prolhaná a zlá povaha. V tomto případě popisuji opravdu sám sebe. Uráží a používá i vulgarismy. Pokud vy použijete proti němu stejné věci, nahrajete mu do karet, aby si z vás vytvořil terč dalších nadávek.
8. Vždy po bouři přichází klid. On ví, jak vás uklidnit, chová se hezky, dokonce vám třeba koupí dárek. Vy si řeknete, tak měl nějaké špatné období. Časem však zase zjistíte, že se vše opakuje.
9. Časem se přestanete bránit. Pokud budete dělat, co chce on, zůstane s vámi, ale klid mít nebudete. Pokud se budete bouřit bude opakovat vše, co je zmíněno výše. Pokud nabudete sebevědomí, bude dělat vše pro to, aby vás dostal zpět… Když se mu to nepodaří, sám odejde a všechnu vinu hodí na vás. On je přece ten chudák, co musel trpět vaši povahu!
10. Nelze ho opustit, díky pocitu, který vám vnukl, a to je ten, že ho potřebujete. A pokud se vám ho podaří zbavit, ještě nějakou dobu na něj budete vzpomínat a vybavovat si s ním jen ty hezké chvíle, těch bylo tak málo a byly vzácné, že jste žil/a v pocitu úplného zmatení, kdy jste už nevěřil/a čemu věřit a on vás v pochybnostech utvrzoval a snižoval vaši hodnotu. Pokud odkopne on vás jako první, zraní vás to na dlouhou dobu, protože vás dostal na dno a nevíte, co jste dělal/a špatně. Odpovědí je, že nic špatně z vaší strany nebylo. Buďte rádi, pokud jste se ho zbavili.

Pokud se v článku vidíte a zažíváte již například domácí násilí kontaktujte https://www.bkb.cz/aktuality/n537-linka-116-006-pomaha-obetem-kriminality-a-domaciho-nasili/

LINKA POMOCI OBĚTEM – NONSTOP TELEFONICKÁ POMOC

Tel. linka – 116 006

• Vyslechne a pomůže volajícímu orientovat se v aktuální situaci.
• Nabízí volajícímu porozumění a důvěru.
• Pomáhá volajícímu odstranit pocity viny a znovu nalézt sebedůvěru.
• Motivuje volajícího k aktivnímu řešení situace.
• Pomáhá volajícímu promyslet individuální bezpečností plán.
• Poskytuje praktické rady a pomáhá volajícímu nalézat další vhodný postup.
• Nabízí důležité informace o sociálně právních a trestné právních opatřeních.
• Poskytuje informace o systému služeb sociální záchranné sítě pro oběti domácího násilí a trestných činů.

(JT), foto: pixabay

Mezinárodní den žen  – ve zkratce MDŽ,  je mezinárodně uznávaný svátek stanovený Organizací spojených národů jako připomínka demonstrace newyorských dělnic z 8. března 1908 proti těžkým pracovním a životním podmínkám. MDŽ si lidé v několika zemích Evropy  poprvé připomněli řadou manifestací v roce 1911. V  následujících letech se vždy na přelomu února a března připojili manifestující i v dalších zemích světa. Datum 8. března se ustálilo až po první světové válce.  Od roku 1975 je svátek oficiálně uznán  Organizací spojených národů a je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. V České republice je svátek od roku 2004  významným dnem.  Před Sametovou revolucí byly u nás ženy na MDŽ obdarovávány většinou jen rudými karafiáty s asparágusem, protože tehdy v obchodech s výjimkou tulipánů a narcisů nebyl obvykle jiný výběr. Dnes ženy potěší i karafiáty modernější lososové nebo fialové barvy,  ale též růže, orchideje a řada jiných nádherných květů. Ženám na tváři však vykouzlí  úsměv každé ocenění jejich činností, protože přece díky nim je život o tolik krásnější.

Autor: Jaroslava Pechová

Foto: neznámý autor